Kalivoda a Dunblane
Hromadně se nevraždí jen v Iráku a jiných neklidných zemích. Hromadné vraždy postihují i tak klidné země, jako je Austrálie, Německo či Británie. Scénář bývá podobný: samotářský maniak vezme pistoli a postřílí skupinu turistů nebo třeba část školní třídy. Poté se rozproudí diskuse, zda zpřísnit nebo rovnou zakázat přístup lidí ke střelným zbraním. Masakr ve skotském městečku Dunblane, kde před deseti lety jistý Thomas Hamilton zastřelil šestnáct školáků, jejich učitelku a nakonec sebe, vedl k zákazu držení ručních střelných zbraní v celé Británii.
Masakr podobný tomu skotskému jsme mohli mít i u nás. Lesní vrah Viktor Kalivoda včera u soudu přiznal, že v roce 2004 jezdil s pistolí metrem a chtěl za jízdy postřílet pasažéry. Proč to neudělal? Nenašel odvahu. Našel ji až loni na podzim, kdy svou zbraní ukončil život tří náhodných kolemjdoucích.
Pokud nejsou tři Kalivodovy oběti dostatečným kalibrem, abychom se i u nás začali bavit o zpřísnění podmínek pro držení střelných zbraní, mohli bychom jako odrazový můstek k takové debatě vzít pravděpodobnost, s jakou se i my jednou dočkáme svého Dunblane. Ta není malá. Stačí, aby nějaký příští ozbrojený Kalivoda našel odvahu.
Puvodni odkaz:

Citát dne: "Rychlejší, než 158 na drátě, je 357 na opasku."
