Re: EU chce odzbrojit občany Evropy
7. Jak již bylo uvedeno výše, proliferace (palných) zbraní mezi lidi a liberalizace jejich nošení lze dosáhnout velmi snadno změnou současných zákonů. Vzhledem k tomu faktu, a také ke kontextu diskuzí a doby, máme za to, že skutečným záměrem předkladatele je získat nástroj pro boj proti výše zmíněné chystané směrnici Evropské unie. Tuto cestu považujeme za nejenom krajně nevhodnou, ale přímo za kontraproduktivní. Pokud by situace vedla k úplné eskalaci, tedy střetu mezi směrnicí a ústavním zákonem, došlo by jednak k tomu, že by se (opět) začala řešit delikátní otázka, co má přednost: zda ústavní právo členského státu nebo právo Evropské unie. Navíc v oblasti tak citlivé, jako je otázka ozbrojování (se) obyvatel, suverenity, bezpečnosti a obrany. Tomuto střetu a vyslovení explicitní odpovědi je nejvhodnější se vyhnout, protože odpověď by nás nemusela potěšit a mohla by vést ke zcela nezamýšleným ústavněprávním a ústavněpolitickým důsledkům. Připomínáme, že již v nálezu Pl. ÚS 66/04 ve věci tzv. eurozatykače Ústavní soud sáhl k tzv. eurokonformnímu výkladu a popřel přímý jazykový význam Listiny základních práv a svobod. Nikde není záruka, že by tak neučinil i v tomto případu. O tom, že Soudní dvůr Evropské Unie by k ústavnímu právu členského státu při prosazování práva Evropské unie nepřihlížel, není třeba pochybovat. Připomínáme případ německé státní občanky Tanji Kreil(ové), kdy Spolková republika Německo po rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z 11. ledna 2000 musela změnit svou ústavu a podřídit jí v tomto směru právu Evropské unie, a jednalo se právě o oblast zajišťování obrany a bezpečnosti. Nejedná se tedy o hypotetickou otázku, ale o záležitost, která je rozsouzená mimo veškerou pochybnost již téměř 17 let. Také proto požadujeme opuštění uvedené právní konstrukce.