Jak jsem mohl být hrdina... ??? padouch ??? či jiného ?
Takže, konečně už mám přímou a osobní zkušenost s pouličním násilím... ???
Vše se seběhlo takto:
Rozradostněn svátky všech lidí dobré vůle a vracejíc se z půlnoční (ač jinak nevěrec), v roztoužení mysli a zmatení ducha zabloudíc do míst našeho města, kde v danou hodinu rozumná či bílá duše se nenalézajíc, spatřiv dva velké jak bijí jednoho malého.
Rozum, nezkalen jakýmkoliv povzbudidlem a alkoholu nevyjímaje, jal se spřádat myšlenky, jak onomu malému, bití dvěma podléhajícímu, pomoci.
Plně vyzbrojen (obuch, pepřák, 45 ACP), přistoupivš k zápasnickému klubku, zjistil jsem, že veškeří účastníci bitky vezdejší jsou občany pleti více než tmavé.
Načež oni, přítomnosti mé si všimnouc, zanechali bitky své, a žargonem svébytným se hmotných statků mých dožadovati začali. Rychle. Všichni. Včetně malého, původně boxpytlu, zvednoucího se.
A co já, ozbrojen od hlavy k patě?
No což, povězme si to tedy přímo. Na sprachprostý úprk jsem se dal, a veškeré mé ozbrojené prostředky spočinouti v neččinosti nechal.
Je tohle zbabělost, nebo jen rozumu více? Za dob více než minulých bych ničemy takovéto plamenem světským raději smáznouti dal, nicméně v současnosti, kulturní demencí postihnutou, jsem tomu rád, že nohy mé byly rychlejší hoh mých pronásledovatelů, v mysli mé ovšem chodících mrtvol.
Tak pravil já, prozatím za ničeho netrestaný...
Vše se seběhlo takto:
Rozradostněn svátky všech lidí dobré vůle a vracejíc se z půlnoční (ač jinak nevěrec), v roztoužení mysli a zmatení ducha zabloudíc do míst našeho města, kde v danou hodinu rozumná či bílá duše se nenalézajíc, spatřiv dva velké jak bijí jednoho malého.
Rozum, nezkalen jakýmkoliv povzbudidlem a alkoholu nevyjímaje, jal se spřádat myšlenky, jak onomu malému, bití dvěma podléhajícímu, pomoci.
Plně vyzbrojen (obuch, pepřák, 45 ACP), přistoupivš k zápasnickému klubku, zjistil jsem, že veškeří účastníci bitky vezdejší jsou občany pleti více než tmavé.
Načež oni, přítomnosti mé si všimnouc, zanechali bitky své, a žargonem svébytným se hmotných statků mých dožadovati začali. Rychle. Všichni. Včetně malého, původně boxpytlu, zvednoucího se.
A co já, ozbrojen od hlavy k patě?
No což, povězme si to tedy přímo. Na sprachprostý úprk jsem se dal, a veškeré mé ozbrojené prostředky spočinouti v neččinosti nechal.
Je tohle zbabělost, nebo jen rozumu více? Za dob více než minulých bych ničemy takovéto plamenem světským raději smáznouti dal, nicméně v současnosti, kulturní demencí postihnutou, jsem tomu rád, že nohy mé byly rychlejší hoh mých pronásledovatelů, v mysli mé ovšem chodících mrtvol.
Tak pravil já, prozatím za ničeho netrestaný...
Naposledy upravil(a) crusader dne úte 02.1.2007, 11:48, celkem upraveno 2 x.
Kdo je připraven, není překvapen.
dobrééé
