Příspěvek uživatele jpp z fóra střelectví:
Oni byli první na místě. Měli zbraně, náboje, vesty, před sebou pachatele co po nich střílí, věděli kde je, museli vidět i hospodu plnou těl v tratolišti krve. A museli mít i nějaký výcvik, protože každý četník co je na ulici nějaký ten výcvik za sebou má... Měli placku na uniformě, kterou jsme jim dali prostřednictvím státu, aby pomáhali a chránili, naše životy a životy našich blízkých...
A oni udělali co? Vysrali se na to...
Měli 100 a jednu možnost jak se k situaci postavit, třeba stačilo poslat pár ran na bar, třeba by se některá chytla přes, stačilo střelit pár ran nad, mohli se navzájem krýt palbou, mohli zvolit jinou přístupovou cestu, mohli se zkusit dostat zvenku k oknu, mohli prostě cokoliv...
Kdyby vystřelili alespoň jednu ránu, nebo byli zraněním vyřazení z boje, všechno bych pochopil, ale tohle ne...
Při vší úctě k obětem, budiž i tahle diskuze pro nás poučením, že běžný policajt, když se někde začne střílet, tak ve většině případů stáhne ocas mezi nohy, služební přísahu hodí za hlavu a lidi, kteří mu prostřednictvím státu posílali daně na výplatu a teď krvácejí a potřebují pomoct jsou mu u zadku... Samozřejmě čest vyjímkám...
Vysrali se na to policajti, i sami napadení měli šanci, jak útočníka zneškodnit, neudělali to, radši utekli a nechali ho pokračovat ve vraždění.
Bohužel, jsme národ srabů.
Když jsem tady a jinde četl výroky typu "když nejde o mě a mojí rodinu, nebudu se do ničeho plést a nebudu si komplikovat život a raději uteču", tak jsem věřil, že kdyby se něco opravdu stalo, že by přece jenom něco udělali. Ale oni by asi neudělali nic. Co napsali, opravdu platí.
Je mi z nás smutno.