Příspěvek
od Gary » pon 22.2.2010, 19:49
Pitt: moje poloha v době střelby byl v leže na zádech, útočník stál nade mnou, zřejmě rozkročen. Pes byl po mé levé straně. Vnímal jsem ho hlavně periferním viděním a sluchem. Nustále se pohyboval. Útočil na různá místa na těle. Kousnutí na levé ruce v úrovni předloktí a lokte, kterou jsem si kryl hlavu, může svědčit o zjevném záměru útočit na hlavu či krk (nebo jen na ruku, to těžko říct). Kousnutí na noze, které je však vyhodnoceno soudním znalcem jako oděrky na vnitřní straně bérce, s výrazným zhmožděním měkkých tkání, způsobené tupým násilím, např. kopnutím obutou nohou. A další oděrky s podlitinami a rýhy (škrábance) na dalších částech těla (všechny dislokovány vlevo, kromě zad)
Zbraň jsem před použitím musel nabít (natáhnout závěr). Sám nevím jak se mi to povedlo, pravděpodobně jednoruč o opasek či látku kalhot. Každopádně i to mohlo útočníka odradit, ale nestalo se tak. Bylo mu to zjevně jedno.
Napadlo mě, že bych zpětně řešil situaci volbou jiné cesty či nechozením v noci ven. Samozřejmě jsem o tom už asi tisíckrát přemýšlel (a stále budu), ale na jiné řešení jsem nepřišel, kromě toho zkusit nedělat nic a počkat, zda ho to přejde (i psa)
S474N: Byl jsem propuštěn z důvodu uvedeného v § 42 odst. 1 písm. d. zák. č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Tedy (cituji): "porušil služební slib tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru."
panvrabec: Do poslední chvíle jsem si jej nevšimnul, to je pravda. Nevím však, kolik lidí by si v mé situaci všimlo blížícího se nebezpečí, když by jej nečekalo. Do místa dopadá zbytkové světlo z pouliční lampy, jinak je v místě mezi 02:00-03:00 hod. ráno opravdu tma. Dopadající světlo osvětluje bránu, u které jsem se zastavil a mluvil u ní na psa, který byl bezprostředně za branou. Brána je z prken s mezerami mezi nimi.
Ve dvoře za branou nebylo žádné světlo, ale naprostá tma. Takže do dvora nebylo vidět, ani jsem se nesnažil hlouběji do dvora dívat, nebyl k tomu důvod. Zaměřený jsem byl pohledem na psa i když už jsem se napřímil a hodlal pokračovat v cestě domů. Pes štěkal, já mluvil, žádné další zvukové vjemy jsem nevnímal. Útočník přišel naprosto nehlučně.
Nevím zda to bylo kvůli tomu nebo z důvodu, že spěchal, ale ten člověk neměl boty, byl v ponožkách (to jsem se dozvěděl až za několik týdnů v půběhu vyšetřování). Prostě první vjem byl náhle otevřená brána, z ní vylít chlap (dodneška nevím jak vypadal), pěst v mém obličeji a výhrůžka zabitím. Není tak těžké člověka překvapit. Vylekat člověka pouhým "bafnutím" je možné i když to čeká... Stačí využít chvilku nepozornosti či "zaujetí" něčím jiným. Je opravdu tak těžké si představit podobnou situaci?
K tomu útoku psa (rotwailera) na krk. Určitě je pravda co říkáš, ale i když nemám kousnutí na krku či stopy po pokusu o takové kousnutí, neznamená to, že by se o to třeba nesnažil. Já jsem se však snažil krk i hlavu si krýt a v rámci možností odrážet útoky psa i člověka. Takže rozhodně jsme neležel jen tak staticky. Bohužel pro mě, poloha na zádech nedává moc šancí to dlouho vydržet. Schoulit se v takové situaci do "klubíčka" by možná mohlo být "řešením", ale nějak se mi to nedařilo a instinktivně se mi do toho asi ani nechtělo. Opravdu, takovou situaci nepřeji nikomu...
Nyní k Tvým otázkám:
a) tak mi řekni v jaké poloze na zemi jsi byl, v leže na zádech předpokládám, nebo v polosedu? Útočník byl asi přímo před tebou.
- byl jsem v leže na zádech, útočník stál nade mnou. Popisuji to již výše. Kde přesně stál však nedokážu specifikovat. Zhruba v úrovni boků, možná kolen...to se fakt nedalo tak dobře vnímat, kdo by to v takové situaci dokázal?
b) Když jsi střelil druhou ránu do toho muže a on přestal, tak kde byl v tu dobu pes? Kde byl když jsi do něj střelil?
- Možná tu spoustu lidí zaskočím, ale já nevím kde byl v tu dobu pes, pokud mám popsat jeho polohu ve vztahu ke konkrétnímu místu. Popravdě, nejsem ani schopen popsat v jaké poloze, a na kterou část těla psa jsem vystřelil. Pouze vím, že proti mě útočil a já po něm střelil. Po výstřelu utekl. To vím spíš z výslechu svědků. Sám si to nedokážu vybavit. Aby to nebylo špatně pochopeno, že vlastně nevím jak se to stalo, tak to musím uvést na pravou míru. Pamatuji si vše až po druhý výstřel, který není už úplně tak jasný a potom od chvíle, kdy se zvedám ze země, tahám telefon a volám 158. Toto bylo přičtěno (soudními znalci) prožitému stresu a nervovému vypětí až po míru únosnosti. Ale kdo to nezažil, může si o tom myslet co chce...
c) Pak bych se chtěl zeptat, protože je to teď hodně omýlané téma čím jsi střílel, jakým střelivem?
- 9 mm Luger
d) I když to není zrovna vhodná otázka, prošly střely skrz cíle?
- Úplně vhodná otázka to asi není, nicméně Ti odpovím. 2 proletěly, 1 zůstala (pravděpodobně kvůli úhlu střelného kanálu)
e) A poslední otázka, zásadní, jak dlouho jsi se s tím psem rozprával než onen muž zaútočil?
- To skutečně nedokážu přesně odhadnout, vzhledem k tomu, že následující události tohle naprosto přehlušily. Byla to chvilka. Minuta, maximálně dvě? Fakt nevím. K tomuhle bych měl asi uvést, že podle svědkyně muž kouřil za domem (uvedeno do protokolu na PČR den po události - 18. května 2008) nebo spal na gauči v obývacím pokoji (uvedeno stejnou svědkyní u hlavního líčení 24. dubna 2009). V prvním případě bych tam nemohl být asi ani tu minutu a v tom druhém bych možná dostal i šanci odejít... Nevím co z toho vybrat...
Pitt: ale nutná obrana přeci není o utrpěných zraněních, ale právě o jejich předcházení. Nebo se mýlím? Nicméně Tvou otázku zodpovím, pokud to pomůže pochopení celé situace.
Oděrky pod pravým okem, drobná vodorovná tržná rána - chirurgicky zašita (2,5 cm), rozbitý horní a dolní ret s trhlinami uvnitř rtů (2x po 1 cm) - trhliny chirurgicky zašity, na zevní straně ušního boltce dvě drobné tržné ranky, dva horní řezáky vpáčeny do ústní dutiny. Těsně nad loketním kloubem cípatá tržná rána, asi 3 cm pod loketní jakou cípatá tržná rána (vyhodnoceny jako kousnutí psem) - chirurgicky zašity. Na hrudníku červená přerušovaná škrábovitá oděrka (3 cm). Na vnitřní straně bérce skupina červených oděrek s výrazným zhmožděním měkkých tkání, nad kolenní jámou dvě drobné oděrky s fialovým krevním výronem v jejich okolí. Vlevo na zádech pod lopatkou blíže střední čářě obloukovitá červená škrábovitá oděrka. To je výčet uvedený v soudnělékařském posudku. To že se nezmiňují o hematomech, které byly na levé ruce, noze, hrudníku a obličeji připisuji hlavně tomu, že bezprostředně po události (kdy bylo provedeno ohledání zranění) ještě nebyly dobře patrné (druhý den se na to již nikdo podívat nepřijel, ale asi to nebylo důležité). Navíc zaschlá krev v obličeji také udělá své. Zubům se ve znaleckém posudku hlouběji nevěnují, přestože dle lékařské zprávy: "u levého horního středního řezáku jde o frakturu kořene v apikální části a u levého horního postranního řezáku rovněž o frakturu kořene, tentokrát v korunové třetině. Oba zuby brání řádné okluzi. V lok. anest. odstraněny korunky obou zubů a komplikovanou extrakcí pak vybaveny zbylé fragmenty kořenů." To uvádím jen pro zejímavost z důvodu, že pan soudní znalec z oboru soudní lékařství u soudu uvedl ke poranění zubů, že: "byly pouze rozvolněny, takové zranění nevyžaduje žádné větší léčení, vlastně se to ani neléčí." Pracovníci IMV, kteří mě cca po 34 hodinách od zranění zavezli na ošetření chrupu, "zapomněli" zprávu ze stomatologie (z 18. 5. 2008) založit do spisu a předat soudnímu znalci. Předkládali jsme to soudu až my. Tím si nechci stěžovat, jen to uvádím jako perličku...
Na místě činu byly zjištěny krevní stříkance s mým DNA profilem. Pro někoho asi nicmoc zranění, ale nevím jaká by byla ta pravá....
Za případné chyby a překlepy se omlouvám.
