Občane, jak se ubráníš?
Pondělní rozsudek Okresního soudu v Pardubicích, který člověka, jehož nástražný systém zranil zloděje, naštěstí nepotrestal, nás znovu přivádí k otázce nutné obrany.
Připomeňme si dobře zdokumentovaný debakl naší policie v pražském metru v roce 2002.
Tam jakýsi darebák probodl slušného občana nožem připevněným ke konci hole. Pak ještě probodl přivolaného policistu. Jen díky tomu, že jej náhodný kolemjdoucí včas zpacifikoval, vyvázla živa a nezraněna i policistka, která si se situací - stejně jako předtím její kolega - zřejmě nevěděla rady. Ale i kdyby zasahující policejní hlídka byla jakkoli dokonale vycvičena, nic by se nezměnilo na tom, že ne policisté, ale ostatní občané jsou těmi, kdo čelí násilí darebáků většinou v prvé řadě. Takže: co slušní lidé mohou a smějí učinit pro svou obranu?
Nejjednodušším, nejúčinnějším a zároveň nejhumánnějším prostředkem pro řešení situací, kdy občan brání svůj život nebo zdraví či život nebo zdraví někoho jiného proti nespravedlivému násilí, je pistole nebo revolver.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Jich lze totiž použít nejen ke střelbě, nýbrž i k tzv. útoku hrozbou. Obránce nasměruje svou zbraň proti útočníkovi a pod pohrůžkou výstřelu jej přinutí zastavit závadnou činnost a vyčkat příchodu policie. Nic lepšího pro sebeobranu neexistuje.
Psychotesty pro každého?
Mohlo by se zdát, že státní orgány, které mají zajišťovat bezpečí občanů, vyjdou všemožně vstříc těm, kdo zastaví řádění darebáků, a budou si jich vážit, neboť zajišťují to, co státní orgány zajistit nemohou, a činí tak zadarmo. Opak je pravda.
O lžích nebo hloupostech, které někteří politikové, státní úředníci či novináři řekli či napsali v souvislosti s palnými zbraněmi a straší jimi lidi, vyšel v roce 2001 ve Střelecké revui článek Deset mýtů o palných zbraních v sebeobraně, který ukázal, jaká je pravda; stejné lži nebo hlouposti se však objevují stále znova a znova. Když jeden vrah (pardon: pan L. podezřelý z vraždy) zastřelil na Karlově náměstí v Praze jednoho člověka a druhý v lesích tři lidi, kdekdo se začal zajímat o bezpečí občanů; bohužel z té špatné strany.
Řešení problému vidí v šikanování slušných lidí, kteří palné zbraně vlastní a nikoho neohrožují. Podle ministra vnitra je u nás „každoročně spácháno asi osm set trestných činů pomocí střelné zbraně a z toho necelá čtvrtina jsou střelné zbraně, které jsou drženy nelegálně. To znamená ty tři čtvrtiny jsou spáchány lidmi, kteří na to mají zbrojní průkaz a tu zbraň vlastní legálně.“
Ve Zprávě o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území ČR v roce 2004 je ale uvedeno něco zcela jiného: ze 790 trestných činů střelnou zbraní, která podléhá regulaci, byla jen v 78 případech použita legálně vlastněná zbraň na speciální povolení nebo podléhající registraci či ohlášení, ne tedy v 600! Ovšem i kdyby pan ministr uvedl správné číslo, ani to by ještě nebyla pravda.
Nejde tu totiž o počet případů, kdy byla použita palná zbraň ke spáchání trestného činu, nýbrž o počet podezření ze spáchání trestného činu. Je možné, že většinou šlo o legální nutnou obranu, a to zjistí až soud. Podle stejného zdroje v roce 2004 použilo třiadvacet lidí palnou zbraň v nutné obraně legálně. Kdyby tito lidé palnou zbraň neměli, mohli dnes být již možná mrtví.
O tom ale pan ministr mlčí. A co by chtěl pro ohrožené lidi učinit? Zavést psychotesty pro posuzování žadatelů o zbrojní průkaz a držitelů palných zbraní, a povolovací princip pro udělování zbrojních průkazů. To je naprosto nepřijatelné. Člověk má - alespoň v nějaké míře -svobodnou vůli. Proto nelze zkonstruovat psychotest, který by umožnil spolehlivě identifikovat lidi, kteří v budoucnu své zbraně zneužijí.
A když psychotesty pro majitele pistolí a revolverů, proč ne také analogické psychotesty pro řidiče automobilů? Na silnicích se u nás přece zabije ročně běžně zhruba 1200 lidí a mnohonásobně více se jich zraní? Nebo pro majitele nožů, kladiv, seker, zápalek, šňůr na prádlo, cigaret, benzinu a mnoha a mnoha dalších věcí, jimiž lze někomu způsobit smrt? A nebylo by nejlepší zavést psychotesty - když jsou tak zázračné - pro všechny naše občany s cílem zjistit, kdo se stane zločincem?
Prý by stačilo, kdyby psychotesty zachránily život jediného člověka. Aby byla zjevná absurdita takového přístupu, je nutno si uvědomit, že kdyby se přestaly vyrábět provazy, několik set lidí ročně by se nemohlo oběsit a snaha vyloučit životní aktivity s cílem zachránit alespoň „jediný život“ by nutně ochromila aktivity lidského společenství.
Proti slušným lidem bránícím se nespravedlivému násilí stojí často i sindefendologicky nevzdělané (sindefendologie je vědecká nauka o sebeobraně) vyšetřovatelky, státní zástupkyně, soudkyně či jejich kolegové, kteří - aniž by vůbec chápali, v jakém nebezpečí se napadený nacházel a jak malé možnosti ke své obraně měl - od něho požadují mnohdy věci nemožné, extrémně nebezpečné nebo nesnadno realizovatelné. A choval-li se při řešení své sebeobranné situace jinak, často ho pošlou do vězení.
Nedávný případ, kdy byl odsouzen spisovatel Jan Beneš za použití startovací pistole k sebeobraně, je alarmující. Státní zástupkyně i soudkyně tím daly násilníkům najevo, že nedovolí, aby se jim slušní lidé bránili byť i jen hračkou. A i když případ nakonec dopadl dobře, takové rozsudky spolu s výše uvedenými záměry pana ministra vnitra - budouli realizovány - maximálně účinný a zároveň humánní způsob nutné obrany znemožňují
JINDŘICH NOVÁK, publicista, viceprezident tělovýchovného a vzdělávacího klubu Alogodos
Puvodni odkaz:
http://lidovky.zpravy.cz/obcane-jak-se- ... s=060621_0
Citát dne: "Rychlejší, než 158 na drátě, je 357 na opasku."