Odevzdat vzorek DNA není jako odevzdat ranní moč
Policejní prezidium chce co nejvíc zefektivnit práci Policie ČR. Proto vyzvalo policisty, kteří chodí do terénu, aby dobrovolně odevzdali vzorky své DNA kvůli předejití možné záměny se vzorkem DNA jiné osoby na místě činu.
Mezi policisty, kterých se toto doporučení dotýká, došlo k vášnivé diskusi, proč by měli svou DNA do databáze odevzdávat, považují to za nepřípustný zásah do jejich soukromí. Veřejnost, která ví, že oprávněné odběry DNA existují, se tak na jednu stranu diví kvůli přehnanému humbuku, na druhou stranu kroutí hlavou nad tím, co Policejní prezident dokáže vymyslet. Jaký je vlastně skutečný důvod pro odběr vzorků DNA u našich policistů? Co vlastně ví česká veřejnost o odběrech vzorků DNA a faktech, s tím souvisejících?
Oprávnění zjistit totožnost osob vyjmenovaných v 63 odst. 2 a 65 odst. 1 zákona č. 273/2008 O Policii ČR dává policistům možnost odebrat biologické vzorky za účelem získání informací o genetickém vybavení. Obvykle je DNA získána stěrem ústní dutiny, jedná se o tzv. bukální stěr. Tato DNA je shodná s DNA z krve či vlasového kořínku. Stěrem jsou získány molekuly DNA v chromozomech, které jsou následně předány ke standardní analýze jaderné DNA. Vzorek DNA je poté porovnán s kriminalistickými stopami a vyhodnocena jeho shoda. Analýzou se získává genetický profil jedince, unikátní řada písmen a čísel, informace o osobě a jejím pohlaví. Teď pár skutečností: přestože jde o tak citlivou věc, v České republice dosud není definován pojem genetický profil, není zákonně definována metoda odběru a neexistuje zákonná úprava Národní databáze DNA. Samotná Národní databáze DNA vznikla v roce 2001, kdy byl zkušebně spuštěn v Kriminalistickém ústavu v Praze software databázového systému CODIS (Combined DNA Indexing System), poskytnutý americkou FBI. Databáze DNA pak byla zřízena na základě Závazného pokynu Policejního prezidenta č. 88/2002, sloužícího pouze pro vnitřní potřebu. Její právní základ tvoří zákon o policii a trestní řád. Národní databáze obsahuje genetické profily (dále GP) získané na místech dosud neobjasněných trestných činů (dále TČ) a profily osob, které byly odsouzeny pro spáchání závažných TČ nebo proti nim bylo pro tyto TČ vedeno trestní stíhání. Dále obsahuje GP osob obviněných ze spáchání TČ a profily nalezených osob, po kterých bylo vyhlášeno pátrání a které nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Nechybí v ní ani GP mrtvol, kosterních nálezů a zbytků lidských těl.
V naší zemi existuje a funguje nevládní organizace Iuridicum Remedium, zabývající se ochranou lidských práv, která už několik let usiluje o zvýšení transparentnosti nakládání s DNA a přijetí zákona, který by tuto problematiku reguloval. Tato organizace podala k Městskému soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí Ministerstva vnitra. To dříve odmítlo poskytnout kompletní utajovaný pokyn policejního prezidenta, který upravuje nakládání s lidskou DNA ze strany policie. Poukazuje na jakýsi interní pokyn Policejního prezidenta č. 250/2013, o identifikačních úkonech, který od ledna 2014 nahradil několik starších pokynů. Znění tohoto pokynu je přitom utajováno a občané tak nemají přístup k informacím o tom, co policie se vzorky a profily DNA dělá, jak dlouho je uchovává, kdo k nim má, a za jakých podmínek přístup. Výkonný ředitel IuRe Mgr. Jan Vobořil doslova uvedl: „Od prosince 2013 jsme se pokoušeli získat tento pokyn podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Policejní prezidium nejprve odmítalo pokyn vydat vůbec. Po našich dvou úspěšných odvoláních k ministerstvu vnitra nám poskytlo zcenzurovanou verzi, v níž je téměř polovina textu začerněna s odůvodněním, že se jedná o části, jejichž odtajnění by mělo negativní dopad na vyšetřování nebo nemá žádný vztah k osobám mimo Policii ČR. Tato tvrzení považujeme za účelová, a proto jsme se obrátili na soud s žádostí o zpřístupnění kompletního pokynu. DNA považujeme za nositele těch nejcitlivějších dat o člověku. Situace, kdy chybí odpovídající zákonná regulace policejní databáze, v níž jsou ukládány profily DNA, a pravidla jsou určována veřejnosti nepřístupným interním pokynem, je v rámci Evropy ojedinělá a podle našeho názoru neústavní.“
Organizace získala od PČR informace, že v kriminalistické databázi DNA bylo ke konci roku 2013 celkem 127 404 profilů osob a 20 493 profilů stop z místa činu. V roce 2013 přibylo do databáze 24 787 profilů (zdroj www.slidilove.cz). Tato poměrně vysoká čísla si podle Vobořila zaslouží jasnou transparentnost, aby nedošlo k možnému zneužití uchovávaných genetických údajů, ani možnému zpochybnění důkazů DNA prováděných v trestním řízení kvůli neústavnosti databáze. Skoro to vyvolává dojem, že ministerstvo vnitra a policie nestojí o to, aby byl občan informován o pravém stavu věci, v době, kdy objem a hodnota informací z analýz DNA rostou a zlevňují, a v budoucnu by mohly pro některé zájmové skupiny znamenat zajímavý cíl k získání osobních údajů, týkajících se etnického původu, zdraví a rodinných vztahů jednotlivce, tzv. family searching. Alarmující je i fakt, že samotné ministerstvo vnitra neví, co se děje s odebranými vzorky DNA po provedené analýze, jak ukázala konkrétní kauza jednoho z klientů advokáta Mgr. Vobořila. Týkala se uchovávání vzorků a profilů DNA.
Odběr vzorků DNA rozhodně nelze podcenit, z minimálního množství získaného materiálu lze totiž biologicky namnožit množství obrovské, V DNA je zakódována veškerá genetická výbava jedince, úspěšně dokončený projekt HUGO – Human Genome Project zmapoval celý lidský genom. Ze vzorku DNA lze získat informace i o nejbližších příbuzných. Dnešní moderní technologie se posouvají velkou rychlostí vpřed a mohou být v případě jednostranných zájmů velmi zdatně zneužity. V románu George Orwella „1984“ to byl Velký bratr, který tě sleduje, stále a všude v totalitní zrůdné zemi s absolutní diktaturou, dnes to jsou tajné vládní organizace, v čele s FBI, využívající kamerové systémy, sociální sítě, biometrické údaje, plošné screeningy, možné čipování apod., oficiálně proti terorismu a pro světový mír. Už teď se ví a hovoří o možných rizicích manipulace s genetickým materiálem – genetická diskriminace občanů podle DNA např. při uzavírání pojistek, nezaměstnávání jedinců z důvodu predispozice k dědičné chorobě, v Austrálii a Velké Británii se objevili návrhy na shromažďování profilů celé populace už od novorozenců, je tu i potenciální možnost zneužití DNA ke genetické modifikaci a klonování.
Policie a civilizované společnosti, včetně té naší, oceňují možnost analýzy DNA jako důkazu k usvědčení pachatele, prokázaní neviny obětí justičních omylů. Existují však i rizika, o kterých je třeba hovořit, genetické informace se mohou v rukou státních orgánů proměnit v nástroje moci, která omezí práva a svobody jednotlivce. I u nás musí celý systém fungovat na principu jasně daných pravidel, musí zde být zákon, který vymezí podmínky využití analýzy DNA v jednotlivých trestních věcech, zákon, který upraví základní pravidla a limity pro fungování Národní databáze DNA (osud odebraných vzorků, jejich likvidace, přístup do databáze, vymezení okruhů profilů pachatelů TČ). V tak citlivé záležitosti si nemůže Česká republika před veřejností dovolit operovat ve sféře genetických informací nějakými nařízeními, vyhláškami nebo utajovaným policejním pokynem.
Pokud tak zásadní skutečnost jakou je odběr vzorků DNA stojí na takto vratkých základech nelze se policistům České republiky divit, že poskytnout svou DNA striktně odmítají. Otázkou je, zda se jim podaří svůj postoj obhájit. Je totiž možné, že Policejní prezident vydá nařízení, kterým uloží policistům odběr DNA povinně, třeba i pod pohrůžkou konkrétních sankcí. Nabízí se otázka, proč a na čí popud skutečně policisté mají DNA vzorky odevzdat? Na čí pokyn jedná Policejní prezident? Nehraje tu svou roli Orwellův Velký bratr, který tě sleduje? Jde tady vůbec ještě o ochranu občana a jeho bezpečí? O co tady vlastně jde?!
Puvodni odkaz:
http://evavaleriemaxova.blog.idnes.cz/c ... i-moc.html
Citát dne: "Rychlejší, než 158 na drátě, je 357 na opasku."