Odreagujte se! Stačí jen zamířit...
"Bum, bum, bum," ozývá se při stisku spouště. Zbraň příjemně kope do ruky - důkaz, že do prostoru před sebou opravdu vysílám smrticí projektily...
Pokud se toužíte skutečně odreagovat, zapomeňte na svůj počítač a všechny střílečky, které vás až dosud tak bavily. Zapomeňte i na hrátky s barvami a paintballovou puškou. Zapomeňte zkrátka na všechny náhražky, popadněte občanku a zamiřte ke střelnici.
Tak jako to udělala redakce Redhotu. Zavítali jsme do osvědčené Podřipské střelnice ve Vražkově u Roudnice nad Labem, kterou pravidelně využívá pro výcvik nejen státní a vojenská policie, ale dokonce i sbor ochrany prezidenta.
Jejich výcvik pochopitelně vypadá naprosto jinak - šlapali jsme na trávě po značkách, mezi kterými se jindy kutálejí ostří hoši z prezidentské ochranky, aby se pocvičili v pádech, kotrmelcích a především pudové střelbě, která každý bleskurychlý kotoul zakončuje. Nepochybně při tom jako profíci zasahují terče lépe, než jsme to při klidném míření zvládali my.
Přesto jsme v sobě během toho odpoledne plného odéru střelného prachu všichni našli vlohy pro určitou zbraň, způsob míření a střelbu.
Dohromady bychom nakonec možná i sestavili komando smrtelně nebezpečné každému terči nebo asfaltovému holubu v nejbližším okolí. Tedy kdyby neubývalo nábojů a kdyby s námi měly ty terče a holubi jen trochu trpělivosti...
Pro trochu toho zvláštního pocitu z nabité a odjištěné zbraně v ruce (o střelbě ani nemluvě) opravdu není potřeba víc než občanka a pár stovek v kapse. „Pod dohledem instruktora si může zastřílet každý. Dokonce už od dvanácti let.
To už je pak ale spíše otázka volby vhodné zbraně,“ vysvětlil nám v boxu nad rozloženými zbraněmi majitel střelnice Alexander Došel. Čekal nás samopal SA 58 (ráže 7,62 x 39), ruská broková kozlice IŽ (ráže 12/12), revolver Smith&Weson (ráže38 special) a proslulý rakouský Glock 17 (ráže 9Luger).
Samopal jsem znal ještě ze svých vojenských let celkem dobře. Přesně takový, jaký ležel před námi, jsem nesčetněkrát rozebíral a čistil. Jednoznačně to byla nejničivější zbraň na programu. Jen jednu věc jsem podcenil. Věděl jsem, že samopal docela slušně „kope“, ale zapomněl jsem na hlasitost jeho výstřelů.
V prostorách střeleckých boxů byla tak silná, že hned po prvním výstřelu letěla sluchátka na uši. Existence tak ničivé zbraně na veřejné střelnici mě trochu zaskočila, dokud nám Alexander Došel nevysvětlil, že samopaly k zapůjčení musí mít podle zbrojního zákona zablokované přepínání na střelbu dávkami. „Takhle je vlastně upravený jen jako poloautomat,“ poklepal na zbraň. Jen mimochodem: k zapůjčení je tento v Česku legendární samopal za 240 korun, přičemž jeden výstřel stojí kolem čtyř korun.
Ve střelbě brokovnicí se překonával kolega grafik - zasahoval čtyři z pěti letících holubů, zatímco my ostatní jsme se zmohli maximálně na jednoho z každé pětice. Brokovnice mě prostě překvapila.
Nejenže k zásahu nestačí přibližné míření jako u stříleček v PC, ale překvapivě ani tak veliká a těžká zbraň „nekope“ a hluk výstřelů lze zvládnout i bez sluchátek. A to měla přitom naše kozlice se svými dvanácti milimetry vůbec největší ráži mezi brokovnicemi!
Nejlepší lahůdkou byla ovšem střelba z revolverů. První byl klasický bubínkový Smith&Weson, krásný kus těžkého kovu, který v ruce opravdu cítíte. A nakonec jako pověstná třešnička na dortu rakouský Glock 17. Velmi spolehlivá, kvalitní a přesná zbraň vyráběná v kombinaci plast a ocel, takže při nošení netrhá kapsy a nezpůsobuje skoliózu.
Střelba z pistole nám všem šla asi nejlépe. Na deset metrů se trefil každý a několik zásahů do černého potěšilo i kolegyni, která na střelnici zastupovala něžnější pohlaví (se samopalem ovšem něžně vůbec nevypadala).
Sportovní střelba sice možná působí jako agresivní sport, ale to je jen první dojem. Nic není naopak větší překážkou dobrému zacílení než adrenalin nebo rozklepané ruce.
Docela si takový koníček dokážu představit. A není to zdaleka takový problém, jak by se mohlo zdát. Střelbu lze provozovat i bez zbrojního průkazu třeba každý večer. Jen se musíte smířit s tím, že vám za zády neustále bude postávat instruktor, jehož služby a dohled si musíte přikoupit.
Jinou variantou je zbrojní průkaz. Na Podřipské střelnici připravují zájemce na zkoušky v krátkém kurzu za 1200 Kč. O zbrojní průkaz pro sportovní účely přitom může požádat každý, komu bylo osmnáct let, nebyl trestaný, je svéprávný, spolehlivý a zdravotně způsobilý.
Posudek vystavuje praktický lékař, který by měl znát žadatelovu anamnézu a odhadnout i jeho celkovou duševní způsobilost. Zkouška samotná spočívá v praktické a teoretické části. Žadatel o zbrojní průkaz musí předvést přípravu zbraně, bezpečnou střelbu a manipulaci se zbraní a také tzv. „rozborku a sborku“, tedy demontáž i montáž zbraně.
Teoretický test se podobá zkouškám v autoškole. Soubory mají něco málo přes čtyři stovky otázek. Většina z nich se týká zákona o zbraních, část je technického charakteru a část prověřuje znalosti trestního zákona a zdravovědy.
Jak si pořídit zbraň aneb o zbrojní licenci
Mít zbrojní průkaz není nic zvráceného ani nebezpečného. Průkaz vás prostě opravňuje k používání zbraně, ale nemusíte být nutně jejím vlastníkem. Na střelnicích tak ušetříte a zbavíte se neustálého dohledu instruktora.
Ve skutečnosti většina držitelů zbrojních průkazů žádnou zbraň nevlastní. K červnu loňského roku policie evidovala například v kategorii B (průkaz ke sportovním účelům) 343 947 držitelů průkazů, zatímco zbraň jich z toho počtu mělo pouze necelých osmnáct tisíc.
Jakmile budete držiteli zbrojního průkazu, můžete si pořídit i zbraň. Projdete při tom ovšem zhruba stejnou procedurou jako u žádosti o vydání zbrojního průkazu. K vlastnictví zbraně potřebujete tzv. „zbrojní certifikát“.
Policii to můžete odůvodnit jedním z jedenácti zákonných důvodů - nejčastěji to bývá „sportovní, kulturní a zájmová činnost“.
(David Garkisch, Redhot)
Puvodni odkaz:
http://www.super.cz/adrenalin/12305-odr ... mirit.html
Citát dne: "Rychlejší, než 158 na drátě, je 357 na opasku."