Psychotesty očima psychologa
Zcela záměrně píši „psychologického vyšetření“. Často užívaný termín psychotest či psychotesty je zcela zavádějící a popisuje užití určité jedné metody.Psychologické vyšetření je komplexní postup složený s více metod jež se navzájem kontrolují.Nejedná se pouze o tzv.testy,ale i o rozhovor,analýzu produktů,projektivní techniky a další metody. To je první podstatný fakt, nutný pro pochopení problematiky.
Pokud připustíme nutnost psychologického vyšetření pro žadatele o ZP, musíme zároveň zcela přesně definovat cíl tohoto vyšetření. A to je teprve začátek,tomuto cíli musí odpovídat konstrukce celého postupu.Z diskuse v mediích vyplývají tyto cíle dva. Ten první cíl byla snaha eliminovat jednotlivce trpící duševní poruchou, která je kontraindikací držení ZP a tedy práv z toho plynoucích. Tento cíl je jistě žádoucí a a naplnitelný, ale není k tomu nutné psychologické vyšetření. Tento cíl může zcela naplnit stávající úprava – a to potvrzení od ošetřujícího lékaře. Ostatně i v medializovaných případech z poslední doby, se většina úvah nevede směrem kdo a co podepsal,kde došlo k chybě a kdo ji udělal a co z toho plyne, ale směrem úvah o restrikci zbraní.
Tento směr uvažování je dle mého názoru cestou do pekel. Je to zhmotnělý relikt komunistického uvažování „Pořádek bude, až se všechno zakáže“. Jak to dopadlo je snad zbytečné popisovat.Každá právní úprava má smysl pouze pokud je vyvíjen tlak na její dodržování.
Chci tím říct jenom to, že pokud se nebude dodržovat platná právní úprava, je každá další k ničemu. Stojí pouze peníze a otravuje slušné lidi. V oblasti zbraní samozřejmě nejde o „nedodržování“ platné úpravy, ale o využívání možností, jež nám umožňuje.
Druhým cílem, jež naznačují diskuse, je „eliminace selhání v krizové situaci“. V tomto ohledu je situace mnohem složitější. Psychologické testy jsou konstruovány velmi sofistikovaně. Jejich konstrukce je ověřena roky využívání, ale vždy jsou konstruovány v „normálních“ podmínkách, a to zároveň omezuje jejich prediktivní spolehlivost v podmínkách „extrémních“. A situace sebeobrany v ohrožení života jistě extrémem je. Můžeme tedy přijmout tezi, že čím je situace extrémnější, tím je prediktivní spolehlivost testů menší. To samozřejmě limituje i možnost dosažení stanoveného cíle. Pokud i nyní budeme souhlasit se zavedením psychologického vyšetření, plně platí pět základních podmínek, které jsem stanovil jako nejzazší hranici, za kterou nelze jít. Pouze pro připomenutí, jsou to :





Pokud budou tyto podmínky přijaty ( a to přímo zákonem,nikoli podzákonnou normou), je možno souhlasit se zavedením psychologických vyšetření, ale naskýtá se zde otázka, zda zisk z tohoto opatření vyrovná náklady na jejich zavedení.Argumenty typu ,“…. zachráníme li jediný život,je každé opatření správné ….“,jsou zcela nesmyslné,protože jsou spekulativní a je tedy možno použít tentýž argument v opačném významu.Tedy byl li by např. pan Velíšek (a chovám k němu i jeho činu hlubokou úctu) ozbrojen,asi by to dopadlo úplně jinak.
Pokud i toto dilema (náklady x zisk) vyřešíme kladně, pak je možno uvažovat o zavedení psychologického vyšetření. Cena takového vyšetření, podle dnešních cen, rozhodně nebude pod hranicí 2500,- Kč. To je ale jenom jedna stránka věci, vytvoření systému, který bude odolný proti korupci, bude mít význam pro zvýšení bezpečnosti proti zneužití zbraně a nebude nadměrně obtěžovat „slušné občany“, bude neobyčejně obtížné a zároveň i drahé. Nejsem si jist, že právě teď je vhodná doba pro podobné snahy, zvláště pak proto, že jsem přesvědčen, že se dostatečně nevyužívá současné právní úpravy.
Další naprosto mylný argument jsem našel v Právu ze dne 1.11 2005,kde se vyjadřuje např. poslanec Nečas cit. „Tehdy(při minulém projednávání ) ještě neexistovala síť akreditovaných psychologů…Dnes tato síť existuje…“. Velmi důrazně upozorňuji ,že toto tvrzení je naprosto mylné,žádná taková síť neexistuje,tedy pokud za tuto síť nepovažujeme něco úplně jiného (např.akreditovaná pracoviště pro vyšetřování řidičů,a to je něco naprosto jiného).
Stejně tak je naprostý nesmysl opakování psychologického vyšetření po pěti letech,podobným opakováním neprocházejí ani policisté a to jsou profesionálové a v případě používání zbraně mají daleko jiná práva než prostý občan.
Za zmínku jistě stojí i to,že „lesní vrah „Kalivoda sloužil u policie a tudíž musel projít psychologickým vyšetřením.Pokud neprošel, naskýtá se otázka kdo podepsal jeho přijetí k policii.
V deníku DNES ze stejného období jsem s podivem četl vyjádření kolegy Jelena o tom ,že vyšetření pro policii se dělá pouze skupinově a ne tak do hloubky …..atd.Nevím kde tyto informace zmíněný kolega získal,ale i pokud by to byla pravda a ona to jistě pravda není,přenášeli bychom výsledek nesprávných postupů a šlendriánu na bedra občana,žádajícího o Z.P.
.
A ještě jedna myšlenka jež mě napadá.Daleko hrůznější zbraní v rukou psychopata je automobil,ostatně podívejte se na statistiku,stejná logika by měla vést k zavedení psychotestů pro každého řidiče .(A samozřejmě i k jejich opakování po x letech)Při ceně vyšetření cca 2 500,- – 3 000,-Kč to jistě bude pro někoho dobrý „džob“.Jenom nevím,co na to řekne volič.
. Jsem si plně vědom, že toto téma je mnohem širší, pokusil jsem se pouze naznačit možné směry úvah i vyústění určitých snah. Zásadní místo zde má kategorie, již bychom mohli nazvat „Důvěra občana v právní řád (vládu, stát)“. Tato důvěra je především oboustranná a asi není příliš podporována např. tím, že zákon o zbraních se měnil za posledních 13 let 3 x – menší změny ani nepočítám.
Pokud cílem zavedení psychologického vyšetření pro žadatele o ZP by mělo být „vyloučit selhání“ – pak to není možné zajistit.
V Děčíně 2.11.2005 PhDr.Jiří Král
psycholog
Puvodni odkaz:
