Stepan: Odznakem chci sdělit, že Glock je pro mě prostě srdeční záležitost.
Etue byla na plese zcela běžná záležitost, na každém stole aspoň jedna ležela. A i kdybych se pomátl a někomu začal vykládat, že v ní mám kvér, tak kdo by si pro mě měl přijet? Cajti nebo Chocholoušek? Cajti určitě ne, páč kvér byl nošen skrytě a na dveřích byl velký nápis: Soukromá akce, uzavřená společnost, vstup pouze na vstupenku.
Je pravda, že etue byla jako těžítko. To už vlastně byla zbraň sama o sobě.
Proto jsem taktickou svítilnu dal do kabelky partnerce.
Myslím, že jsem to s množstvím zbraní nijak nepřehnal. Když jsme odcházeli, šel nůž do levé kapsy kabátu a teleskop do pravé. Pro mě zcela běžná kombinace.
Ples je zdárně za námi. Sice jsem se měl co ohánět s odmítáním tanečnic. Pracuju v kolektivu 18 lidí, z toho jsem jediný chlap, tak si to asi umíte představit.
Ale horší bylo odmítání chlastu, furt se nám na stole záhadně objevovali panáčci a já musel do omrzení vysvětlovat, že jsem vozem a fakt nemůžu pít.
Taky jsem mohl říkat, že nemůžu pít, protože mám u sebe střelnou zbraň, pět plných 33 raných zásobníků a chlast by mi zneutralizoval léky na schizofrenii, že Štěpáne.
Byť se mi dostane jíti roklí šeré smrti, nebudu se báti ničeho zlého. Neboť já budu ten nejhorší bastard, který v tom zatraceným údolí bude.
Jsem zlej, hnusnej a unavenej. Žeru ostnatej drát, chčiju napalm a trefím dávkou bleší řiť na 200 metrů.