D-FENS: Brambory, dorty a pistole z plastu (Glock 26 Gen4)
Motivace ke koupi Glocku 26 byla celkem zjevná. Měl jsem už nějakou dobu, jmenovitě od roku 2006, G17 Gen3. Ta zbraň fungovala vždy bez zaškobrtnutí. Je to však "fullsize" pistole, primárně navržená jako služební zbraň pro osoby, které nemusejí nosit pistoli skrytě a její skryté nošení, ačkoli je možné, není úplně komfortní.
G26 disponoval stejnou ergonomií i mechanikou jako G17 a protože u mně nefunguje ten druh "muscle memory", který některým jedincům umožňuje snadno a dobře se přeorientovávat z jedné zbraně na druhou zcela odlišnou během pár vteřin, byl G26 v podstatě předvolen.
G26 má svoje dobře známé slabiny. Jedná se vlastně o G17 zkrácenou ve směru hlavně i pažby, čímž došlo k žádoucímu zmenšení rozměrů a hmotnosti zbraně. Výrobce se snaží prezentovat, že zmenšení nemá vliv na vlastnosti zbraně, ale to není tak docela pravda. Mimoto zkrácení pažby je skutečně extrémní a pistoli tak držíte pouze třemi prsty dominantní ruky, protože malíček je ve vzduchu. Tohle mi vadilo skutečně hodně.
V roce 2010 jsem ve vlaku (!) do Berlína (jel jsem si právě pro auto) četl, že firma Glock hodlá uvést na trh již čtvrtou generaci svých pistolí. Zatímco dosud se jednotlivé generace Glocků odlišovaly pouze v detailech a dokonce mi připadalo, že neměnnost je součástí jejich marektingu, generace čtvrtá se změní tak, aby to poznal i běžný uživatel. Článek uváděl celou řadu fíčur, které hodlá fabrika ve Wiener Neustadtu do zbraně vtělit a tak jsem pojal myšlenku pořídit sobě právě tento inovovaný rakouský vynález.
Z různých důvodů se koupě protahovala a zbraň jsem nabyl (posléze i nabil) v roce 2012. To již čtenáři DF i já znali recenzi páně Smrtihlava a byl jsem tak přesvědčen, že se bude jednat o dobrou koupi stejně jako v případě G17.
Hovno.
Pistole se úspěšně zasekla hned na páté ráně.
Selhání vypadalo vždy stejně. "Dráp" neboli vytahovač neodstranil vystřelenou nábojnici z hlavně, takže na její místo nemohla být navedena další a poloautomatický cyklus zbraně se ukončil. Nábojnice byla vždy jen povytažena, někdy došlo k jejímu úplnému vytažení, ale už ne vyhození. Nábojnice samotná byla v hlavni volně pohyblivá a výskyt vady byl nezávislý na použitém střelivu. Při pohledu na nábojnici bylo zejvné, že dráp se do ní zahákl, způsobil na ní stopu a někdy dokonce strhl z povrchu mosazné nábojnice šponu, ale pak s ní ztratil kontakt. Ke zlepšení problému vedlo rozebrání, vyčistění a skutečně důsledné promazání mechanismu vytahovače, ale vydrželo to jen několik desítek ran.
Na tomto obrázku jsou vidět dvě mosazné šponky vzniklé při nepovedeném vyhození nábojnice.
Sekundárně k této primární vadě se vyskytovala ještě druhá, a to od okamžiku, kdy jsem Glocka votunil. Začal mi vadit ten malíček ve vzduchu a tak jsem zakoupil nové plastové ukončení zásobníku, které kromě toho, že funguje jako prodloužení zásobníku a opora pro prstík, pojme ještě jeden náboj navíc. Bohužel, tato úprava se ukázala být k prdu. Z ergonomické stránky to sice fungovalo, ale mělo to vliv na podání 10 a 11 rány, protože posunem dna zásobníku se změnilo předepnutí pružiny a ta někdy nebyla s to dotlačit náboj do takové polohy, aby ho závěr zasunul do hlavně. Tento problém opravil zdejší diskutující František tím, že pružinu ručně natáhl. Moje důvěra v tuto konverzi zásobníku však klesla a už jsem se s ním nechtěl přátelit. Také se ukázalo, že lze objednat originální prodloužený zásobník Glock, který má dodatečnou "botku", ta ovšem nezvětšuje kapacitu zásobníku. Po přechodu na tyto zásobníky problém s podáváním munice vymizel. V současné době se seženou i originál prodloužené zásobníky se zvětšenou kapacitou.
Terciálním problémem bylo občasné vyhazování vystřelených nábojnic (tedy těch, které se povedlo vytáhnout) střelci do obličeje. Byl jsem zvyklý, že lítají doprava do strany, ale v Rakousku na to měli jiný názor. Udržuje to střelce ve střehu.
Na pistoli byly pozorovatelné i další neduhy. Například vevnitř docházelo ke kolizi sestavy pružin s rámem, která ale neměla žádný vliv na cokoli. Takové věci se nestávají zhruba od doby, kdy si firmy kupují takové ty 3D systémy jako Catia, NX a podobně, snad to jednou dojde i do Rakouska.
Vůbec asi v Rakousku dospěli k názoru, že některé obráběcí operace přeskladní ke konečnému zákazníkovi. Po rozebrání sestavy úderníku se na mně vysypalo něco kovových pilin, které pocházely z jistícího čepu úderníku. Tím byla nalezena a odstraněna příčina další funkční vady, totiž občasná nepohyblivost úderníku.
Zásobník se v zásobníkové šachtě viklá jako starý báby zub, což jsem pokusně vylepšil nalepením dvou kovových podložek o tloušťce 0,3mm z každé strany. Tím se pozice zásobníku v šachtě vymezila, ale provozní vlastnosti pistole to nezměnilo.
Je třeba konstatovat, že prodejce zbraně a nakonec i dovozce MPI na řešení problému s nevytaženými nábojnicemi vzorně spolupracovali, ale ani jeden problém nevyřešil. Prodejce připustil, že probíhala stahovací akce kvůli vadným vyhazovačům i vytahovačům a dodal nový vytahovač a pružinku. Ukázalo se také, že sám neví, jak se pozná vadný vytahovač a pouze doufá, že ty nové jsou také ty správné. Později došlo k dodání ještě jednoho vytahovače, který už měl být skutečně ten správný, mám teď tedy pravděpodobně nejvíce vytahovačů do Glocka v celých Budějovicích, ale nevím bohužel, zda jsou dobré nebo špatné. Žádná výměna vytahovače však problém zcela neřešila, měnila se pouze incidence celého jevu v kombinaci s různým střelivem. V podstatě se podařilo dopracovat se do stavu, kdy za slunného počasí Glock vystřílel až 10 ran bez závady, tedy když jste se na něj ošklivě nepodívali.
Jako dobrý testovací matroš se ukázalo přebíjené střelivo 9mm prodávané pod značkou Limit v pytlíkách po 100 ks. Obsahuje nábojnice různého původu a domnívám se, že zbraň, která sežere tohle, sežere všechno.
Začal jsem hledat na internetu, abych zjistil, že se svým problémem nejsem sám. Glocky 4. generace určitých sérií prostě vykazují problémy, které jejich majitelé řeší použitím různých aftermarket vytahovačů. Také jsem zkoušel retrofit komponent z G17 Gen3, přičemž se nakonec ukázalo, že pokud se osadí vytahovač a pružina z Gen3, zbraň funguje jakoby normálně a incidence problému klesne na nějakých 1:50. Funguje to i vice versa, tedy Gen3 pistole pracuje s Gen4 komponenty.
Zakoupil jsem tedy vytahovač pro staršího Glocka a podrobil je oba analýze. Jak asi předpokládáte, oba díly jsou odlišné:
Díl vpravo je vytahovač z Gen3, vpravo je díl z Gen4. Sklon akční části drápu je ve skutečnosti stejný. Nejmarkantnější a také částečně vysvětlující je vybrání zhruba v polovině zesílené části na vytahovači pro Gen4. V tomto vybrání se nachází něco jako kruhová tečka. Kdo se trochu vyzná ve výrobních technologiích, tomu asi teďka svítá. Podobně vypadá vtok na plastových dílech. Vytahovač samozřejmě není plastový, to by nevydržel, ale ten novější se vyrábí technologií, která k tlakovému lití plastu nemá daleko. Je to takzvaný MIM, kdy se smíchá kovový prášek (z toho materiálu, ze kterého chceme ten výsledný produkt) s nějakým polymerem, například voskem. Vzniklá kaše se pod tlakem vstříkne do formy, která je negativem požadovaného výrobku, v té vznikne polotovar, který se následne upeče, čímž dojde k vypálení pojiva a současně sintrování jednotlivých granulí prášku. Je to něco jako 3D tisk podle krále Klacka, ale je to velmi efektivní a přesné. Díl vlevo je klasický frézovaný díl. MIM se při výrobě (nejen) zbraní používá často, zejména pokud jde o tvarově složité díly v středně velkých sériích, kdy je ekonomicky opodstatněný. Glock zde hodlal ušetřit a současně prodloužit životnost "drápu", ale asi se mu to moc nepovedlo. Finanční nároky zdravotních sestřiček z Ukrajiny pravděpodobně rostou. "Dráp" nemá tak jednoznačně definovanou konturu jako v případě frézovaného dílu. Taky to vypadá, že nástroj pro MIM díl byl opotřebený a povrch vytahovače je nerovný, takže na několika místech mírně drhne.
Kdyby vás zajímalo, jaký máte ve vašem Glocku drápek, tak se to dá poznat pohledem zvenčí bez nutnosti cokoli rozebírat. Vlevo je "starý" Gen3 drápek, vpravo nový MIM Gen4 drápek, přičemž na jeho horní hraně je vidět právě to vybrání na vtok, které se jeví jako zvlnění. Frézovaný drápek má horní hranu víceméně rovnou.
Po instalaci starého nákladově neoptimalizovaného dílu problém s neúplným vyhozením sice zcela nezmizel, ale jeho četnost klesla. Problémem zřejmě není jen tvar akční části drápu, ale také jeho pohyb, resp. předchozí zaháknutí za "obruč" nábojnice a "udržení" nábojnice při poklesu hlavně do doby, než ji vystrčí ven vyhazovač. Tím se opět vracím k vytahovači Apex, který je dodáván současně s měkkčím pérkem, bohužel ale není dostupný pro G26.
Použití nákladově optimalizovaných součástek se nekryje přímo se zavedením Gen4. Smrtihlavova pistole z roku 2010 má vytahovač původní a vyhazovač odpovídá dílu z Gen3. Je také zajímavé, že se MIM vytahovače svým výskytem kryjí s nasazením zkrácených tuponosých vyhazovačů s číslem 336, resp. tyto komponenty jsou vždy v páru.
Je samozřejmě také možné nechat to, jak to bylo. Z pistole vždy vyjde nejméně jedna rána. V případě, že by již nevyšla další a nebyl čas nebo příležitost odstranit problém stažením závěru a uvolněním zapříčené nedostatečně vytažené nábojnice, lze Glocka omlátit někomu o hlavu nebo ho po vagabundech hodit. Také můžete najít pistoli z Rakouska alternativní využití, například s ní podložit kratší nohu u stolu nebo s ní vydloubat na zahrádce pampelišky. Jako technický výrobek mně to však totálně zklamalo a tak jsem dospěl k názoru, že moje další zbraň už určitě nebude obsahovat logo Glock. Existuje mezitím dostatek jiných plastových pistolí s DAO mechanismem.
Když jsme překonali úmorné téma rozchození Glocka, která mi ve spolupráci s prodejcem zabrala asi dva roky (nijak intenzivně jsem to ovšem neřešil), měl bych ještě zmínit, jak se z toho střílí. Každopádně je třeba počítat s větším zpětným rázem než u kompaktu nebo fullsize, a to i přes dvoustupňovou pružinu. Je to tím, že stejnou energii musí pohltit menší hmota závěru. Ale to tak nějak akceptujete, protože tohle není zbraň pro zábavu a pro vyžití na střelnici, je to svým určením zbraň pro sebeobranu a záložní zbraň. Další Gen4 fíčura zvaná RTF aneb Rough Texture Frame je naopak docela příjemná. Zkrácení rámu by teoreticky mohlo vyjít vstříc lidem, kteří mají menší ruku, ale rozdíl není až tak velký, aby to skutečně pocítili. Lidem s malou rukou bude Glock připadat tlustý tak jako tak. Spíš než tohle vychytávku bych uvítal "bobří ocas", tedy něco, co zabrání kontaktu spodní strany závěru s partií ruky mezi palcem a ukazovákem a současně bude stabilizovat úchop. Celkově bych řekl, že kdyby si Glock tu Gen4 odpustil, tak by se nic nestalo. Pokud si hodláte koupit subcompact ze země sachrdortu a natrefíte na trojku, tak doporučuji brát trojku.
Mezitím jsem si koupil další kvér z Rakouska, což je pistole ISSC M22. Tvarově je podobná Glocku, ale je to jen karosérií, pod kterou se skrývá úplně odlišný mechanismus. V některých ohledech je zpracování lepší než u Glocka, například záchyty závěru a zásobníku nejsou tak antiergonomické. Bohužel i tato zbraň je hrůza a děs, pokud jde o provozní spolehlivost, ale tomu se budu věnovat někdy jindy. Zkráceně by se dalo říci, že zatímco Glock nevyhazuje, ISSC střídavě nevyhazuje, nepodává a nestříli. Celkově bych tedy uzavřel tím, že v Rakousku by se měli soustředit na to, co jim tak dobře jde, totiž pěstování brambor a výrobu zákusků, a proboha se nesrat do přesného strojírenství.
Puvodni odkaz:
http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2015012501
Citát dne: "Rychlejší, než 158 na drátě, je 357 na opasku."