Příspěvek
od mpts » pát 06.10.2006, 18:06
S474N: Máš sice pravdu, že prakticky jsou důležité ty skutečné případy, jako třeba ten poslední, ale důležité jsou i ty vymyšlené extrémy. Na extrémních příkladech se totiž nejsnáze rozlišuje (právě proto, že jsou extrémní), a co platí u nich, musí -- pokud jde o použité principy -- platit i v obyčejnějších, ne tolik extrémních, případech. Proto jsou extrémní, i když vymyšlené, příklady pro debaty důležité, stejně jako pro pedagogiku.
No a ta situace je jednoduchá. Komunisté učí (např. slovy Julia Fučíka), že lepší je zastřelit deset nevinných, než nechat nedopatřením běžet jednoho vinného.
Křesťanská etika, na níž je naše civilisace postavena a bez níž se zhroutí (ostatně, to už se děje), učí, že lepší je nechat běžet deset vinných, než nespravedlivě odsoudit jednoho nevinného.
A kolem těchto principů se to točí. Někdo řekne -- nemůžeme zjistit na místě s dostatečnou spolehlivostí a jistotou, jestli to opravdu byla obrana, jestli opravdu ten střelec je nevinný, a tak raději budeme preventivně předpokládat, že by vinný být mohl, a preventivně omezíme jeho práva. Budeme sice žvanit o presumpci neviny (no co chcete, zatím jsme ho nezavřeli, jen vyšetřujeme), ale v praxi s ním budeme zacházet jako se zločincem, protože jen ten nesmí mít na obranu sebe či své rodiny zbraň. Zkrátka ideové dědictví toho komunistického zla.
Pro jiného, např. pro mne, je to nepřijatelné. Vycházím totiž nikoli z komunistického pojetí světa, nýbrž z křesťanského. A proto musím v tom člověku vidět nevinného skutečně a účinně, pokud neexistují vážné důvody předpokládat hned od počátku, že vinen je.
Takže když je situace nerozhodná, pohrobek komunismu -- včetně našich postsocialistických právníků a lidí jimi myšlenkově ovlivněných -- se přikloní k tomu "co kdyby vinen byl, zatím to nevíme, ale co kdyby jo?", a alibisticky toho člověka odzbrojí.
Já se musím přiklonit k tomu "co když vinen není, zatím to nevíme, ale co když ne?", a musím trvat na jeho právech, protože poškodit nespravedlivě na právech nevinného je zlo.
A pokud se pak ukáže, že vinen byl, až pak a jedině pak je čas proti němu zasáhnout. Ovšem pro dědice dialektického materialismu člověk konec konců je jen pracovní síla, součást výrobních sil, a na jeho právech zas tak moc nesejde. Že tady takových dědiců máme stále obrovské množství se v této debatě znovu prokázalo. Prokazuje se to ostatně na každém kroku -- z toho komunistického zla, působícího zprostředkovaně (skrze lidskou hloupost) často i v lidech, kteří se na venek s komunisty vůbec identifikovat nemusí, z toho se budeme jako společnost a jako národ vzpamatovávat ještě celé generace. A zatím tu budou platit jejich darebácká pravidla, včetně toho odzbrojovacího.
Přesto však je třeba o tom mluvit, i v takovýchto debatách; je tu totiž nenulová šance, že aspoň někomu se aspoň tu a tam při tom trochu rozsvítí. Jinak bych se tím ani nezdržoval.
Lascia ch'io mangi; e se ti piace, manga con me!