Příspěvek
od spirospero » čtv 22.1.2009, 13:54
A máme jasno:
§ 13
Nutná obrana
Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.
K § 13
1. Nutná obrana je jednou z okolností, která vylučuje protiprávnost činu. Patří sem ještě krajní nouze (viz § 14), oprávněné použití zbraně ( § 15) , zákon již neupravuje, ale teorie uznává svolení poškozeného a riziko ve vědě a výzkumu. Při výkladu se zaměříme zejména na otázky, spojené s použitím zbraně, neboť to je pro podnikatele, kteří jsou zhusta ozbrojeni, praktické.
Nutná obrana je svým způsobem zvláštní případ krajní nouze, kde nebezpečí je vyvoláno útokem. Na rozdíl od krajní nouze , kde se odvrací nebezpečí, se nesleduje možný následek obrany, nutná obrana , kterou je útočník ohrožen na životě, je přípustná i proti útoku, který přímo vůči životu nesměřoval. Tak např. žena, které hrozí surové znásilnění je oprávněna vzhledem ke způsobu útoku útočníka i usmrtit. Původně – do roku 1993 – neměla být obrana zřejmě nepřiměřená povaze a nebezpečnosti útoku.
2. Protože tyto podmínky byly soudy vykládány poměrně restriktivně, navíc nebezpečnost útoku nebylo možno posoudit jinak, než srovnáním následku, který hrozil, novela č. 290/1993 vychází ze zcela zjevné, tedy očividné nepřiměřenosti ke způsobu útoku. Porovnává se tedy intenzita útočníkova jednání a intenzita obrany. Změna měla přispět – a jak si ještě ukážeme – také přispěla i k tomu, aby soudy opustily dosavadní restriktivní výklad a pružněji reagovaly na společenskou situaci, vyznačující se zvýšenou kriminalitou a zvýšenou agresivitou pachatelů.
3. Útokem je tedy každé jednání, které směřuje proti zájmu chráněnému trestním zákonem. Ze strany útočníka vždy jde o jednání úmyslné, pokud by šlo o jednání v nepříčetnosti nebo jednání nedbalostní, nutná obrana by proti němu přípustná nebyla, odvracení takového jednání by bylo možné jen za podmínek krajní nouze. Totéž platí, jestliže by šlo o útok osoby, která by byla trestně odpovědná pro nedostatek věku, tedy útok osoby mladší než patnáct let. Vzhledem k tomu, že nutná obrana je možná jen proti útoku na zájem chráněný trestním zákonem, útok nezletilce za takový útok není možné považovat a odvracení takového útoku by bylo možné opět jen za podmínek krajní nouze. Hovoříme ovšem o případu, kdy obránce ví, že odvrací jednání nepříčetné osoby, osoby trestně neodpovědné nebo osoby jednající z nedbalosti. To je v praxi obvykle vyloučeno.
4. Útok je jednáním osoby, člověka. Proto za útok nelze považovat např. napadení zvířetem – leda za podmínky, že zvíře bylo poštváno. I tak ovšem např. usmrcení poštvaného zvířete není jednáním v nutné obraně, neboť nesměřuje vůči útočníkovi, ale odvrací nebezpečí útočníkem vyvolané. Teprve tehdy, když se obránce vyrovnal se zvířetem a bránil by se dalšímu útoku ze strany osoby, která zvíře poštvala, šlo by o nutnou obranu.
5. Útok musí trvat nebo bezprostředně hrozit, nutná obrana není přípustná proti útoku, který již skončil. Rovněž nejde o nutnou obranu, jestliže by útok vyprovokován, zejména byl-li vyprovokován za účelem odvety , popřípadě za účelem zranění nebo usmrcení útočníka, který neví o tom, že jsme ozbrojeni apod.
Někdy to bývá v praxi obtížné posoudit. Tak např. byl odsouzen pachatele, který potkal na ulici dva podnapilé muže romské národnosti. Stál před svým domem, došlo k výměně názorů, muž byl napaden a surově zbit.
Útočníci odcházeli, on vběhl do domu, našel pistoli, vyběhl na ulici a zakřičel:“Teď pojďte, vy...“
Násilníci výzvu přijali, otočili se, v tu chvíli začal střílet a jednoho z nich zasáhl. Byl odsouzen pro pokus vraždy, neboť další útok na sebe vyprovokoval v úmyslu použít zbraň.
6. Zapamatujeme si, že nutná obrana odvrací útok, nutná obrana sama tedy vždy směřuje vůči osobě - útočníkovi. Útok sám ovšem může směřovat jak vůči obránci, tak vůči jiné osobě nebo věci, resp. vůči čemukoli, co může být předmětem trestněprávní ochrany. Nutnou obranou je tedy i zneškodnění žháře, který zapaluje budovu, ale např. i odnětí klíčků podnapilému řidiči, který sedá do automobilu, ale i řidiči, který neoprávněně užívá půjčený automobil a odmítá jej vrátit. apod.
Podmínkou je, že útok musí hrozit nebo trvat, nutná obrana není přípustná proti útoku, který již skončil.
7. Omezující podmínkou je, že nutná obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Znamená to, že se nevyžaduje žádná proporcionalita obrany, z povahy věci vyplývá, že účinná obrana musí být o něco silnější než útok sám, a nevyžaduje se ani proporcionalita následku . Surový útočník, který páchá loupežné přepadení a chce „jen peníze“ za cenu, že obránce zraní, může být odvrácen obranou, která vzhledem ke způsobu útoku povede k jeho smrti.
8. Je třeba upozornit, že rozhodně neplatí žádný princip rovnosti zbraní. Není tedy pravdivá dosud rozšířená právní pověra, že proti noži je možné bránit se jen nožem, proti pistoli pistolí. Naopak, jak již bylo řečeno, obrana má být silnější než útok, takže obránce může zvolit proti útoku takovou zbraň, která vzhledem ke způsobu útoku útok spolehlivě odvrátí. Je tedy jistě dovoleno užít i střelné zbraně, nikoli však už proti prchajícímu pachateli, protože útok již skončil. Střelnou zbraň nelze použít ani proti pachateli, prchajícímu s kořistí. Útok proti majetku zde ještě trvá, avšak ohrozit život pachatele kvůli „pouhému“majetku pokládá náš právní řád i praxe soudů za zcela zjevně nepřiměřené.
9. Nevyžaduje se ani subsidiarita - obránce má právo odvracet útok i tehdy, kdyby se útoku mohl vyhnout např. útěkem nebo tím, že přivolá pomoc.
FISFO - Federal International System Forces de l´Ordre