Roman Jares píše:
Vyjádření Romana Jareše k incidentu během slavnostního vyhlášení výsledků závodu Police Open 2009
29. Duben 2009 vložil Tomas Travnicek
Pod tlakem mediální kampaně, která je proti mně vedena na různých střeleckých fórech panem Miroslavem Zapletalem, jsem nucen reagovat.
Zveřejňuje-li pan Zapletal na webu kusé, z kontextu vytržené, nepodložené informace či dokonce části soukromé korespondence, jsem bohužel nucen se proti tomu se vším důrazem ohradit. Jakkoli však není mým zvykem propírat špinavé prádlo na veřejnosti, jsem nucen střelecké veřejnosti podat svůj pohled na věc a ozřejmit i některé důležité detaily, které jsou skryty v pozadí a které dle mého názoru vše kolem této aféry jasně vysvětlují.
Děkuji LEXu za uveřejnění tohoto prohlášení a zdůrazňuji, že se jedná čistě o mou osobní výpověď, nikoli oficiální stanovisko organizačního štábu závodu Police Open.
S přípravou závodu Police Open jsme spolu s výborem pořádajícího PSK UNION Praha – sportovní střelba, začali přibližně před dvěma lety. Za spolupráce bezmála 40 nadšenců a s neocenitelnou podporou mnohých partnerů závodu jsme za nemalé námahy i značných finančních nákladů dotáhli závod až do dnešní podoby. V zárodku prvních příprav jsme požádali pana Miroslava Zapletala, známého policejního střelce, zda by nám nepomohl závod propagovat. Policejní mistr tváří Police Open, to by bylo jistě dobré spojení. Pan Zapletal souhlasil a tak vznikla současná grafická podoba Police Open s jeho portrétem. Pan Zapletal se tedy stal „tváří“ závodu a v podstatě členem přípravného týmu.
Kdo tedy na počátku stál na domnělých dvou stranách barikády mediální aféry kolem Police Open 2009? Poctivě zvítězivší závodník Zapletal na straně jedné a zlý organizátor Jareš, jenž si ho vybral za tvář závodu, aby ho následně připravil o zasloužené vítězství? Nikoliv! Nejsou žádné dvě strany! Je tu dva roky pilně pracující organizační štáb a na téže straně také mediální tvář závodu.
Před 2. ročníkem Police Open 2009 tedy nikdo z organizačního štábu a jistě ani ze střelecké veřejnosti nepochyboval, že se pan Zapletal závodu opět zúčastní, a to samozřejmě v tradiční divizi Law Enforcement a vše k tomu jasně směřovalo. Jaké pak bylo překvapení, když na závodech PSK v Poříčanech v osobním rozhovoru se mnou projevil pan Zapletal jasné přání startovat v divizi Civilian. Vzhledem k již několikrát zmíněným nadstandardním vztahům i způsobům komunikace s „tváří“ závodu nemůže snad nikdo ani na chvíli pochybovat o tom, že takové rozhodnutí „tváře“ závodu, navíc sdělené tímto způsobem osobně přímo hlavnímu organizátorovi má zcela nepochybně váhu závazné přihlášky do závodu v této divizi! Pan Zapletal odůvodnil svoje rozhodnutí tím, že totiž již jednoho Glocka z loňska má! Také díky pochopitelným nadstandardním vztahům k organizačnímu štábu v té době jako jeden z mála již věděl, že hlavní cenou v divizi Civilian bude pro letošní ročník brokovnice Remington 870…
K problému jeho přihlášení dále mohu říci, že v době uvedeného rozhovoru pan Zapletal nebyl ještě vůbec přes web do soutěže přihlášen, a proto jsem jej požádal, aby tak učinil. Odeslání přihlašovacího formuláře z jeho strany jsem pak zcela samozřejmě pouze zaznamenal kvůli nezbytnému potvrzení znalosti pravidel a poučení o bezpečnosti a nijak jsem jej dále nezkoumal. Pan Zapletal se nyní snaží svou ústní přihlášku do divize Civilian zpochybnit a argumentuje potvrzovacím mailem z automatické odpovědi přihlašovacího formuláře. Nikdo nezpochybňuje fakt, že zde je skutečně uvedena startovní divize LE. Také u mnohých dalších závodníků jsou totiž uvedeny odlišné informace, než jaké nakonec byly na startovní listině. Někteří závodníci prostě po přihlášení požádali o změnu divize, vytvoření či zrušení družstva a podobně, a přestože tak učinili pouze telefonicky či mailem a nikdo je mnohdy před tím nikdy neviděl, tato komunikace byla založena na prosté lidské důvěře a nikde žádný problém nevznikl.
Projevila-li tedy mediální „tvář“ závodu osobně přání startovat v divizi Civilian, bylo toto sdělení pro mě natolik jednoznačné, že nebyly jakékoli pochybnosti, že v přihlašovacím formuláři se prostě „překlepla“. Kdyby totiž pan Zapletal chtěl své osobně dané slovo změnit a startovat v divizi Law Enforcement, jistě by nevolil cestu přihlašovacího formuláře, ale opět osobní či telefonický kontakt a žádost o tuto změnu by stejně jako před tím náležitě zdůraznil.
Dalším faktem, o který se opírám při tvrzení, že pan Zapletal akceptoval přihlášení do divize Civilian je skutečnost, že pořadatel má k dispozici vyhodnocené a podepsané scoresheety z disciplín. Jak je účastníkům závodu známo, vedle startovního čísla byla vždy slovně velkými tiskacími písmeny uvedena divize, ve které závodník startoval. Pan Zapletal ve svém vyjádření uvádí, že na situacích diskutoval se závodníky a žádal rozhodčí o opravu divize. Všechny jeho scoresheety, kde je uvedena divize Civilian, jsou jím však podepsány a ponechány bez opravy v původní podobě. Dokážu si představit, že došlo k omylu závodníka či rozhodčích na jedné situaci, nikoli však na všech pěti. A i kdyby snad rozhodčí v rámci jakéhosi komplotu svorně odmítli závodníkovi divizi opravit, proč by tak zkušený závodník nekontaktoval hlavního rozhodčího s protestem…?
Dalším projevem akceptování přihlášení do divize Civilian pro mě je také vybavení a zbraň použitá závodníkem při závodu. Na volně dostupných fotografiích ze závodu je jasně vidět, že ústroj Miroslava Zapletala není dle pravidel divize LE " Hlídková nebo pracovní uniforma (kombinéza) podle organizace,…..Startuje se výhradně v oficiální uniformě organizace…" a také jím použitá zbraň (gravírovaný Glock se zásobníkovou šachtou) neodpovídá požadavku na zbraň pro divizi LE „Pistole pro divizi LAW ENFORCEMENT musí svým provedením odpovídat služební pistoli pro použití v běžné hlídkové či obdobné službě podle vnitřních předpisů Policie ČR nebo jiných ozbrojených sborů a služeb.“
Na základě těchto skutečností považuji fakt, že pan Zapletal ve 2. ročníku závodu police Open 2009 akceptoval start v divizi Civilian za zcela nezpochybnitelný.
Pan Zapletal také zveřejnil návrh pozvánky pro 1+3 příslušníky jeho jednotky, který jsem pro něj zpracoval (
http://www.toppoint.ic.cz/pozvanka_na_zavod.pdf) To, že zveřejnil obsah soukromé korespondence, nehodlám komentovat, nicméně bych si čtenáře tohoto dokumentu dovolil upozornit, že při pozorném čtení z textu jistě pochopí, že pozvánka je určena pro tříčlenné družstvo jednotky do divize Law Enforcement a pro pana Zapletala do divize dle vlastního výběru, diplomaticky řečeno jaksi nikoli do divize Law Enforcement. Pan Zapletal ovšem již pozapomněl uvést, že mi tuto verzi pozvánky vrátil s tím, že jeho pozice není tak silná, aby mu „civil“ „nahoře“ prošel, takže byla přepracována na další verzi, adresovanou veliteli jednotky, ovšem již bez uvedení divizí, „aby to tak neřvalo“.
Co se týče incidentu při závěrečném ceremoniálu. Čekal bych snad cokoli, ale tohle opravdu ne a myslím, že jsem v životě nezažil mnoho trapnějších chvil. Před zraky 150 přihlížejících včetně náměstka ředitele pražské policie, kteří absolutně netuší, o co jde, přemlouvat uraženou „tvář“ závodu, aby si laskavě šla převzít cenu za vynikající druhé místo v tak nabité konkurenci! Navíc naprosto nechápu, jaký bych měl mít na jeho poškození osobní zájem. Zničit image závodu, který společně s organizačním štábem léta budujeme? To snad ani v nejhorším snu.
Pokud mě pan Zapletal na fórech dále obviňuje, že jsem mu vyhrožoval, nechám ho při tom, neboť nelze najít důkaz pro opak. Nicméně hned po závodě a den poté volal třikrát on mě s požadavkem na korekci výsledků. A MMS zaslanou z jeho mobilního telefonu na můj, kde mi píše, že do řešení bude muset zapojit policii, mám opravdu velmi dobře zdokumentovanou.
Kde byl tedy podle mého mínění skutečný problém a kdy vznikl? Od zahájení závodu až do okamžiku, kdy jsem při slavnostním zahájení vyřkl jméno pana Zapletala jako závodníka na druhém místě v divizi Civilian, běželo vše obvyklým a zcela bezproblémovým způsobem. Postupně se střílelo, rozhodovalo, podepisovaly se scoresheety, vyhodnocovaly se výsledky a tak dále. Drobné nedostatky se v souladu s pravidly řešily ihned na místě, jinak se nikdo proti ničemu neohrazoval, neprotestoval u hlavního rozhodčího, nežádal o přeřazení do jiné divize či o jinou nápravu. Teprve při samotném vyhlášení, kdy pan Zapletal zjistil, že nevyhrál došlo k onomu náhlému a osudovému zvratu. Teď už na zcela opačných stranách tak proti sobě stáli na jedné straně organizátor a na druhé straně protestující závodník.
Kdo jsou tedy skuteční aktéři? Roman a Mirek? Nikoli. Na jedné straně stojí celý závod Police Open, reprezentovaný hlavním organizátorem, se všemi jeho pořadateli, rozhodčími a ostatními členy přípravného týmu, s měsíci namáhavé práce, a na druhé straně závodník, který tak moc chtěl vyhrát, až popřel i vlastní dané slovo.
Jednání pana Zapletala a jeho snahu o dodatečné zařazení do divize Law Enforcement a tím i zpochybňování výsledků závodu totiž na základě výše uvedených skutečností považuji za ránu pod pás od člověka, který měl důvěru mou i celého organizačního štábu, a kterou hluboce zklamal buď v přehnané touze po vítězství i za každou cenu nebo v nezvládnutých emocích a neschopnosti přijmout sportovně porážku a vzdát hold lepšímu soupeři. Pan Zapletal tím z mého pohledu zcela bezprecedentně pošlapal zásady rovného jednání mezi přáteli a z jeho jednání je mi osobně velmi smutno. Popření daného slova cítím jako něco, co se prostě nedělá.
Uznávám, že ani já, ani kdokoli z organizačního štábu a tedy ani závod Police Open nejsme dokonalí. Je potřeba si přiznat i některé chyby, které se skutečně staly. Poučen z tohoto ročníku již vím, že ani se sebevíce spřátelenými lidmi, kteří stáli u samého zrodu závodu, nemohu vždy spoléhat na slovní domluvu, protože mnou dobře myšlená spolupráce na přátelské úrovni se může obrátit proti mě. Uznávám také, že do budoucna bude lepší vyvěsit výsledkové listiny předem a případné dotazy neřešit při slavnostním vyhlašování. Jsem si vědom i toho, že rozhodčím unikla i nějaká ta rána po limitu či špatné krytí a budu věnovat maximální péči tomu, aby těchto chyb bylo na dalších ročnících stále méně. Mohu vás ale ujistit, že nikdo z nás nechybuje schválně a nikdo z nás nikdy nechtěl, nechce a nebude chtít nikoho poškodit. Nikdo si také nemůže vážně myslet, že bychom zahodili společnou několikaletou práci jen proto, že potřebujeme ublížit naší mediální hvězdě. Takový blázen nikdo z nás opravdu není.
A co se týká mého vyjádření na adresu Miroslava Zapletala po vyhlašování výsledků… Pokud jsem snad průběh ceremoniálu ještě jakž takž „ustál“, následující výměna názorů s panem Zapletalem, domáhajícím se jako malé dítě vytoužené hračky byla již opravdu nad mé síly a nepopírám, že jsem v závěru emotivní diskuse na jeho adresu pronesl několik nelichotivých výrazů. Za to se mu tímto omlouvám.
Tolik můj pohled na věc.
Roman Jareš