Jan Tetřev - Zbrojní zákon: KONEČNÉ ŘEŠENÍ

Příspěvek od S474N » pát 11.9.2009, 10:47

Nad držiteli palných zbraní v Německu se stahují temná mračna. Po masakru, který způsobil mladý šílenec (místo šílence si klidně doplňte ostřejší a příhodnější slovo, které bych také raději použil) na střední škole v německém Winnendenu, pochopili všichni nepřátelé držení zbraní řádnými občany, že konečně nastala chvíle k rozhodnému útoku na držitele zbraní. Na všechny, protože ačkoli ten mladý moula zbraň nesměl vlastnit a zmocnil se jí ilegálně, je třeba potrestat hlavně ty, kdo dodržují zákony. Na ně se totiž může. Říkejme tomu třeba konečné řešení zbraňové otázky.
V době krize, proti které se nedá dělat téměř nic, budou ouřadové, politici a podivná skupina lidí, kteří si říkají aktivisté, moci vykázat nějakou činnost. Bezpečnost především.

Zbraně a bezpečnost
Odpůrci zbraní ihned vyrukovali s obehranou odrhovačkou, že čím méně bude mezi občany zbraní, tím bude v Německu bezpečněji a občané budou šťastnější. To je tisíckrát opakovaná, statistikami mnohokrát vyvrácená lež. Nelze než si přát, aby se šiřitelé těchto blábolů záhy v nějaké zapadlé uličce setkali s tlupou opilých agresivních trotlů, třeba neozbrojených. Pak by možná po zbrani zatoužili a na lůžku v nemocnici definitivně změnili názor.
Němečtí odpůrci zbraní s oblibou vykřikují, že nechtějí, aby se Evropa stala Amerikou, aby zde nastaly americké poměry. Pokud se týká poměrů v jižní Americe, nemáme bližší zprávy než že přestože jsou zbraně v mnoha zemích zakázané, mají jich tamní zločinci hojnost a kriminalita bují.
V USA mají zbrojní zákonodárství v rukou převážně jednotlivé státy, takže co stát, to vlastní předpisy. O tom se ale u nás tolik neví. Zpravidla čím přísnější předpisy, tím více trestných činů se zbraní. A samozřejmě čím větší koncentrace problémových skupin lidí, které nesmějí být jmenovány, aby nebyly diskriminovány. Navíc také kriminalita v USA se v čase vyvíjí. Počet vražd na 100 000 obyvatel je dnes na úrovni roku 1967 a drží se tam cca od roku 2000. Výrazně divočejší léta sedmdesátá až devadesátá jsou minulostí.
Marně naši němečtí kolegové citují z oficiálních statistik, že pouze při 0,31% (ano, žádná celá, třicetjedna setina procenta) trestných činů jsou v Německu použity palné zbraně. A z tohoto 0,31% jen 4-8% trestných činů s palnou zbraní je pácháno zbraní legálně drženou. Když se to vše propočítá, pouze 0,0002% všech trestných činů v Německu je spácháno za použití legálně držené palné zbraně. Nezdá se, že by legálně držené zbraně byly nějakým významným kriminogenním faktorem. Proti takové argumentaci se ovšem nasadí šrapnel: „Kdyby to mělo jeden lidský život zachránit...“ Znáte to. Zakažme auta.
Příkladem, že ozbrojený národ není národem kriminálníků, nám může být Švýcarsko, kde mají zbraně v 27,2% domácností a počet vražd dosahuje 1,18 na 100 000 obyvatel ročně. V Holandsku mají legálně držené palné zbraně v 1,9% domácností a s bezpečností to tam není nejlepší. Zvláště do některých čtvrtí prý lépe nechodit.
Ve Velké Británii neblaze proslulý Tony Blair sebral v roce 1997 legálním držitelům skoro všechny krátké palné zbraně. A násilná kriminalita je tam dnes dvojnásobná. Možná teď přijdou na řadu řádní občané a budou úředně zrušeni a roztaveni oni.
Německým profesionálním humanistům vadí, že zbraně jsou primárně vyráběny k zabíjení. Pravda to je a není. Zabíjí se zbraněmi loveckými a čas od času z nutnosti zbraněmi služebními. Pokud se týká lovu, běh světa už je takový a pokud někdo nechce jíst maso, ať žvýká kořínky a sbírá bobule. A odzbrojit policisty, to skutečně nejde. Už takhle se policejní sbor bojí kdejakého lumpa, který má konexe nahoře. Pak by se bál i malého lumpa.

O sebeobraně nemluvit
Zbraně držené k sebeobraně naši němečtí kolegové ve své argumentaci se svými ideovými protivníky zcela pomíjejí. Je příšerné a nepochopitelné, když se v podstatě zatlouká, že řádní držitelé zbraní mají tyto zbraně mimo jiné proto, aby chránili život svůj i svých blízkých jakož i svůj majetek před chátrou, která se ničeho neštítí. Do nekonečna se omílá jen sport a lov.
Nicméně nežijeme v Německu a naši kolegové možná dobře vědí, že přiznání této (přirozené) skutečnosti by znamenalo dát kvalitní munici bulvárnímu tisku, televizi a rozhlasu. Oni chtějí střílet na lidi! Média by z držitelů zbraní udělala zabijáky. Svoboda slova je zachována. Promluvíš-li však nesprávně, bude to překrouceno a použito proti tobě.

Jen malorážky
Naši společní nepřátelé chtějí také rozhodovat o tom, jakými zbraněmi budeme sportovně střílet. Leží jim v žaludku velkorážové zbraně. Pozor, pod pojmem velkorážový se nemyslí třeba odstřelovačky v ráži 50 BMG, ale všechno od ráže 22 nahoru, Nádhera. Když chcete dělat díry do terčů, tak ať jsou alespoň malé, aby nás tolik nedráždily. Co dalšího budou chtít příště regulovat? Velikost aut? Velikost bytů? Velikost čeho ještě?
Odpůrci zbraní se také hodlají míchat do toho, kolik zbraní může mít občan ve svém držení. Myslivcům by prý mohly stačit tak tři, nejvýše čtyři zbraně. Proč ne jedna? Proč zrovna tři nebo čtyři? Protože nějaký aktivista neumí počítat do deseti?

Zakažte IPSC
Jako červený hadr na býka působí na německé odpůrce zbraní IPSC. Toto sportovní odvětví prý musí být zakázáno, protože se jim nelíbí. Zločinci se tam prý učí střílet. Ovšem zatím nedokázali najít (ani vymyslet) žádného zločince, který by střílel disciplíny IPSC. Ani masoví vrazi a šílenci tomuto odvětví sportovní střelby neholdují. Tak snad alespoň namontovat nějakého šíleného sportovního střelce do pětadvacáté řady Kobry 11 a rázem to bude pravda. To, co funguje v osmdesáti zemích, se prostě musí podle některých lidí v Německu zakázat.

Zbraně na střelnici
Další perla z úst našich nepřátel je požadavek, aby sportovní střelci museli povinně ukládat své zbraně na střelnicích. Proč by je vlastně měli mít doma, když se s nimi střílí na střelnicích, že ano. Má to asi stejnou logiku, jako kdyby se po nás požadovalo, abychom auta parkovali na dálnicích a traktory na polích. Docela by mne zajímalo, jak by bylo vyřešeno vydávání zbraní nebo jejich opravy. Hromada papírů by se kvůli tomu popsala a chudák ten, kdo by vyfasoval funkci zbrojíře.
Takový spolkový dům někde za městem, kde má své zbraně uskladněno pár desítek chlapů, to by byl ideální cíl pro zloděje. Velká rána. No a po pár takových vloupačkách (policie nemůže být všude) by se jim ty zbraně mohly sebrat nebo skladovat na policii. Světlé zítřky.

Tři roky čekání
Chce-li dnes německý zájemce o sportovní střelbu získat sportovní zbraň do vlastnictví, musí být členem sportovního klubu dvanáct měsíců a trénovat se zbraní. Chytré hlavy by to chtěly prodloužit na tři roky. To by v tom byl čert, aby takový adept sportovní střelby za těch šestatřicet měsíců nevychladl a neodebral se za nějakým méně společensky nebezpečným koníčkem. Třeba hulení trávy nebo něco jiného moderního. Říká se tomu nízkoprahové aktivity a aktivisté těmto lidem nadbíhají. Nebo adept zatím může trochu pomačkat plechy auta, protože k řidičáku se dostane podstatně snadněji a také užije. Vrah z Winnendenu ovšem legální zbraň neměl a střelecký výcvik neprodělal. Ale co kdyby. Prevence je prevence.

Vlezou jim do bytu?
Nepřátelé zbraní by také rádi umožnili policii, aby držitelům legálních zbraní mohla bez ohlášení vpadnout do bytu na kontrolu. Nádhera. Když už se němečtí policajti bojí vstoupit do některých vykřičených čtvrtí, mohli by si vylepšit sebehodnocení ve spořádaných domácnostech. Pokud možno opakovaně a v co nejpitomější čas, aby mohl být zločinec nachytán s otevřeným trezorem. A při té příležitosti by mohli třeba uštípat hroty kuchyňským nožům. Na ozbrojené drogové dealery tedy nadále jen s povolením soudu, ale daňovým poplatníkům by se mělo lézt do bytu podle libosti.
Ruce si pochopitelně mnou výrobci všemožných zabezpečovacích zařízení a blokačních systémů. Volá se totiž po zabezpečení zbraní pomocí biometrických prvků, což bude jistě věc náramně drahá. Nicméně má to výhodu. Při přepadení domácnosti držitele zbraní nepřizpůsobivými občany se tito nebudou muset shánět po klíčích od trezoru. Když s nimi hlava rodiny nebude chtít jít přiložit prst k biometrické čtečce, prostě mu ten prst useknou.

Bráníme se
Naši němečtí kolegové se naznačenému konečnému řešení brání, ale hned na začátku dosáhl nepřítel cenný úspěch. Organizace, která se jako první měla postavit postwinnendenské hysterii a organizovat odpor, tedy Forum Waffenrecht, zůstala pasivní. Formují se ale nová uskupení.
Na obranu práv vlastníků zbraní vystoupily pochopitelně odborné časopisy, nejdůrazněji již tradičně Deutsche Waffen-Journal. Na jeho stránkách se bije na poplach, dostávají zde slovo politikové naší věci naklonění a jen tak mimochodem se zveřejňuje také přehled nepřátel. Tím nejúhlavnějším nepřítelem je brémský senátor pro vnitro (zemský ministr vnitra), sociální demokrat Mäurer. Kdyby bylo po jeho, zřejmě by zakázal i nastřelování náušnic.
Na straně německých střelců více méně stojí němečtí liberálové z FDP, ale křesťanská CDU je v lepším případě rozdělena, v horším se až na výjimky veze na vlně hysterie. Rozumně uvažující lidé se najdou i mezi německými sociálními demokraty. Tedy najdou. Našel se jeden, Sebastian Edathy. O jiném se neví.
Nezapomeňme, že vlna hysterie a volání po zpřísnění zákona se přelila také do Rakouska, kde výrobci hesel zareagovali rychle. Zde našli držitelé zbraní zastání mimo jiné u strany Svobodných (FPÖ). Jejich politik Heinz-Christian Strache zatahal býka za ocas, když se naopak vyslovil pro liberalizaci tamního zbrojního zákona. To už chce celého muže.
V Německu ještě není zdaleka nic hotové. Na stole neleží žádný paragrafovaný návrh zákona, ale bohužel je zde politická vůle po něčem takovém. To není dobré znamení. A kdo z politiků se postaví proti likvidaci střelců, bude nepochybně vláčen médii.
Je jasné, že pokud dojde k výraznému zpřísnění zbrojního zákona v Německu, výrobci zákazů, předpisů a nařízení u nás také zkusí utáhnout šroub. K policejnímu státu máme slušně nakročeno a když do toho všeho ještě zapojíme moderní techniku, může to být zajímavé. Zatím se nic neděje, protože naše třída politická je plně zaujata bitvou o koryta, ale dnes je více než kdy jindy i u nás aktuální to staré (já vím, fučíkovské a zprofanované) Lidé, bděte!

Před uzávěrkou tohoto vydání jsme se dozvěděli, že první změny zbrojního zákona se formou přílepku k jinému zákonu (to dobře známe) mají v Německu schválit ještě do letních parlamentních prázdnin. Rudí se dohodli s černými a liberály do toho příliš nenechají mluvit. Zřejmě půjde jen o první vlnu zpřísnění, aby se ukázalo, jak se pečuje o blaho lidu. Zdaleka se tam nedostaly všechny nápady nepřátel zbraní.

Puvodni odkaz:
:arrow: http://www.guns-info.cz/modules.php?nam ... e&sid=1971

Tento článek vyšel ve Střelecké revui číslo 8/2009
| MujGLOCK | - < Forum > < Fotogalerie >
Citát dne: "Rychlejší, než 158 na drátě, je 357 na opasku."

Obrázek