Střelba v Havířově - útok nebo obrana?
Velmi zajímavé případy, které nesmí skončit v propadlišti dějin.
Příspěvky: 1596
Registrován: stř 21.3.2012, 9:17
Zbraň: 3 kusy
Bydliště: Praha
Příspěvky: 584
Registrován: úte 13.5.2008, 16:44
Re: Střelba v Havířově - útok nebo obrana?
Pokud nějaké pochybnosti jsou a soudce stojí před dilematem, jestli pustit vraha, nebo zavřít nevinného - tak já jako občan jsem jednoznačně pro to, aby pustil vraha. Protože když bude (pro jistotu) zavírat ty nevinný a ničit životy jim a jejich rodinám, tak v občanech převáží pocit, že ty OČTŘ a soudy jsou vlastně úplně naho.no nejenom v tom, že nedokážou sjednat spravedlnost, ale hlavně i proto, že navíc ještě šikanují ty slušný a zodpovědný občany, kteří se snaží bránit "zájem chráněný zákonem", tedy postarat se sami o bezpečnost svoji a svých nejbližších v situacích, kdy jim bezprostředně hrozí nebezpečí. To že S474N píše o "nade vší pochybnost" tak to by mělo platit v situacích které mají znaky NO/KN (motivem činu je ochrana chráněného zájmu a zkoumají se okolnosti činu) tak by mělo platit, že tady musí být NADE VŠÍ POCHYBNOST PROKÁZÁNO, že se nejednalo o zákonem dovolené jednání (KN/NO) a pak teprve by mohly přijít úvahy a rozhodnutí o trestu.Hatikva píše:To je méně "přísný" požadavek, než jaký byste chtěli klást. A ono by ani nebylo mnohdy dosažitelné rozhodovat pouze bez jakýchkoliv pochybností. Vždy se v dílčí otázce může nějaká pochybnost vyskytnout.
Příspěvky: 80
Registrován: stř 24.7.2013, 0:48
Re: Střelba v Havířově - útok nebo obrana?
Příspěvky: 229
Registrován: ned 28.12.2014, 8:49
Re: Střelba v Havířově - útok nebo obrana?
Příspěvky: 584
Registrován: úte 13.5.2008, 16:44
Re: Střelba v Havířově - útok nebo obrana?
Příspěvky: 80
Registrován: stř 24.7.2013, 0:48
Re: Střelba v Havířově - útok nebo obrana?
Tak by to být mělo, ale zdá se, že tomu tak není. A pak je odškodnění nízké/směšné. Viz zmiňované taxativní náhrady za vazbu.
Příspěvky: 222
Registrován: úte 03.1.2012, 15:53
Zbraň: Arminius HW38
Re: Střelba v Havířově - útok nebo obrana?
Příspěvky: 1596
Registrován: stř 21.3.2012, 9:17
Zbraň: 3 kusy
Bydliště: Praha
Re: Střelba v Havířově - útok nebo obrana?
Příspěvky: 222
Registrován: úte 03.1.2012, 15:53
Zbraň: Arminius HW38
Re: Střelba v Havířově - útok nebo obrana?
Re: Střelba v Havířově - útok nebo obrana?
Příspěvky: 222
Registrován: úte 03.1.2012, 15:53
Zbraň: Arminius HW38
Re: Střelba v Havířově - útok nebo obrana?
Jinak nedbal jsem dobrých rad z pléna - např. Pařez to viděl celkem reálně - a zažaloval jsem všechny tři TV. Za pomoci členů tohoto fóra se mi nakonec doslova za 5 minut 12 podařilo najít právníka, jenž mně v těchto žalobách zastupuje. Jim každopádně patří můj dík. Momentální stav je takový, že první soud s ČT jsem prohrál a podal jsem odvolání. Soud s TV Nova začal a byl odročen na 02.02.2016. Tento čtvrtek, 07.01.2016 se konalo odvolací řízení s ČT a to jsem opět prohrál. Nyní čekám na písemné zdůvodnění rozsudku. Soud sice uznal, že ač jsem na obrazovce ČT nebyl vidět, vzhledem k paralelním vysílacím kanálům, na kterých jsem vidět byl, jsem mohl být identifikován. Ale soud to uzavřel, že mi v podstatě žádná zvláštní újma nevznikla a tudíž na žádné odškodné tedy nárok nemám. Skutečnost, že existuje nějaký zákon o ČT, jenž určuje co a jak má ČT vysílat, se pro soud nezdal býti nějaký podstatný, taktéž jak i jeho porušení. Opět klasické: tady se to tak nebere. No a nyní se dostáváme k jádru věci. Stejně jako soudruh Leonid Iljič Brežněv někde snad koncem 70 let teprve v knize Malá země odhalil podstatu občanské války, tak i já jsem odhalil podstatu mého neúspěchu u soudních kauz proti TV. Já totiž nemám občanská práva. Zda jsem je kdykoliv měl a někde jsem o ně přišel, nebo mi je někdo zcizil - nevím. Prostě je nemám. Takže pokud někdo ví, kde se dají koupit občanská práva, dejte prosím echo. Budu Vám velice zavázán. Pokud bych měl ona občanská práva, vztahovala by se na mně listina základních práv a svobod o kterou se opírá i ústava ČR a vztahuje se k ní i nález Ústavního soudu I ÚS 1586/09, jenž přímo řeší, jak mají soudy postupovat v případech dehonestace a jakou funkci i v jaké výši má být vyčíslena satisfakce pro poškozeného. No ale jak jsem již uvedl, vše je vázáno na lidská práva, kterých se mi nějak nedostává.
Pokud jde o soud s TV Prima, tak ten ještě nezačal. Poplatky pobrali, ale nic nedělají.
Re: Střelba v Havířově - útok nebo obrana?
Citát dne: "Rychlejší, než 158 na drátě, je 357 na opasku."
Re: Střelba v Havířově - útok nebo obrana?
Re: Střelba v Havířově - útok nebo obrana?
Ale pro zacatek doporucuju vstoupit do naky prazsky kavarny a postavat s napisem refugees welcome nekde na nadrazi...
Potom i kdyz te budou chtit polisi legitimovat z toho neco vytriskas...
Příspěvky: 222
Registrován: úte 03.1.2012, 15:53
Zbraň: Arminius HW38
Re: Střelba v Havířově - útok nebo obrana?
Re: Střelba v Havířově - útok nebo obrana?
Citát dne: "Rychlejší, než 158 na drátě, je 357 na opasku."
Re: Střelba v Havířově - útok nebo obrana?
To, jak proslo RPG k bytum nehodnotim...
Re: Střelba v Havířově - útok nebo obrana?
Příspěvky: 222
Registrován: úte 03.1.2012, 15:53
Zbraň: Arminius HW38
Re: Střelba v Havířově - útok nebo obrana?
Po přečtení výše uvedeného bych jen rád věděl k čemu jsou vlastně zákony, když stačí pouze jedná formulace, že mocnější má vždy pravdu a právo stojí na jeho straně.Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
1. Stěžovatel se v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 4 domáhal na žalované zaplacení částky 3 000 000 Kč jako zadostiučinění za tvrzený neoprávněný zásah do osobnostních práv spočívající v odvysílání nepravdivé, zkreslující reportáže. Stěžovatel se bránil několika útočníkům legálně drženou zbraní, jednoho z nich přitom postřelil do nohy. Média včetně vedlejší účastnice však o události referovala nepravdivě, stěžovatele vylíčila jako útočníka, nebezpečného narkomana a psychicky nemocného šílence. Obvodní soud žalobu zamítl s tím, že stěžovatel nemohl být ze zpravodajství identifikovatelný. Následující den přitom byla událost uvedena napravou míru s tím, že ze strany stěžovatele šlo o nutnou obranu.
2. Městský soud v Praze k odvolání stěžovatele rozhodnutí obvodního soudu potvrdil s tím, že stěžovatel ve skutečnosti identifikován být mohl. S ohledem na okolnosti by však postačilo morální zadostiučinění: původní, stěžovatele poškozující verze události, v mediálním prostoru vydržela pouhý den, následně byly v hlavním vysílacím čase zveřejněny nové informace o nutné obraně ze strany stěžovatele a byly zveřejněny i informace o výsledku trestní věci s tím, že stěžovatel byl očištěn.
3. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 237 občanského soudního řádu.
4. Proti rozhodnutím obvodního, městského a Nejvyššího soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do osobní cti a dobré pověsti a na ochranu soukromého a rodinného života. Porušení těchto práv stěžovatel spatřoval v tom, že zpravodajství vedlejší účastnice se jej dotklo na osobnosti a negativně ovlivnilo i jeho podnikatelskou činnost. Zpravodajství vedlejší účastnice snížilo jeho lidskou důstojnost, spoluobčané přítomní na místě jej kvůli sledovanému zpravodajství považovali za blázna. Účelem požadované náhrady byla mimo jiné i preventivní funkce, aby vedlejší účastnice byla odrazena od vysílání dalších nepravdivých a neověřených informací. Vedlejší účastnice uvedla o stěžovateli závažná nepravdivá tvrzení, od stěžovatele nebyl žádán komentář, média věc nepopisovala z pohledu stěžovatele, zpravodajství se nezaměřovalo na sdělování faktů, ale snahu zaujmout senzací.
5. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].
6. V projednávané věci šlo o nárok jednotlivce na kompenzaci nemajetkové újmy na soukromém a rodinném životě způsobené mu nepravdivým televizním zpravodajstvím. Tyto nároky spadají pod základní právo každého na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života zaručené čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
7. Ústavní soud v této souvislosti již dříve vyslovil, že ústavní či zákonné předpisy nedávají žádnou exaktní metodu, jak určit výši kompenzace. Prostý nesouhlas s tím, jak obecný soud zhodnotil tu kterou okolnost, případně s tím, že některé z hodnocených skutečností přisoudil menší či naopak větší váhu než skutečnosti jiné, ústavní stížnost do ústavní roviny posunout zásadně nemůže. Rozhodnutí obecných soudů však musí dostát ústavněprávním požadavkům. Zejména musí nezbytně zohlednit požadavek ochrany základních práv účastníků řízení, přičemž výklad všech základních práv musí být prováděn v hranicích vymezených lidskou důstojností, kterou je zapotřebí respektovat a chránit. Stejně tak je nezbytné, aby rozhodnutí soudu o přiznání zadostiučinění v určité výši bylo s ohledem na požadavek vyloučení svévole přezkoumatelné, a tedy aby v něm byla dostatečným způsobem vyložena kritéria, jakými se při jejím určení soud řídil. Za relevantní kritérium přezkumu, na jehož základě může Ústavní soud zasáhnout do hodnocení obecných soudů, lze nakonec považovat i to, zda zadostiučinění přiznané v určité výši je vzhledem ke konkrétním okolnostem případu vůbec způsobilé plnit svou kompenzační funkci. Jinými slovy,
zda příslušné závěry o jeho výši nelze považovat za „extrémní“ v tom smyslu, že se zcela vymykají smyslu a účelu dané právní úpravy [srov. nález sp. zn. I. ÚS 3016/11 ze dne 31. 5. 2012 (N 116/65 SbNU 535) a v něm citovanou judikaturu].
8. Těžiště argumentace stěžovatele spočívá v odlišném náhledu na hodnocení důkazů o míře zásahu do jeho rodinného a soukromého života spornou reportáží. Zásah do práv stěžovatele byl dle jeho mínění natolik významný, že nemůže být odškodněn jinak než zadostiučiněním v penězích.
9. Hodnocením reportáže se zabýval jak obvodní soud, tak soud městský. Z dokazování obsahem zpravodajství vyplynulo, že vedlejší účastnice o události informovala expresivním způsobem (podle soudů na hraně přijatelnosti), nicméně podle informací dostupných v dané době, a to i na základě sdělení svědků a přímých aktérů události. K úpravě sdělení pak přistoupila následujícího dne v reakci na sdělení ze strany policie. Dva dny po události stěžovatel mohl svou vlastní verzi představit na konkurenčních komerčních televizních kanálech. V rámci informování o závěru vyšetřování pak měl stěžovatel možnost vystoupit v reportáži vedlejší účastnice a veřejnost byla jasně informována o tom, že stěžovatel byl zproštěn jakéhokoliv podezření.
10. Vůči takto ustálenému skutkovému stavu Ústavní soud nemá ústavně relevantních výtek – stěžovatel sám netvrdil žádné konkrétní procesní pochybení při provádění důkazů, jehož se soudy měly dopustit. Úkolem Ústavního soudu přitom není hodnotit (a přehodnocovat) důkazy provedené obecnými soudy, pokud byly dodrženy zásady dané příslušnými procesními řády [nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)]. S ohledem na zásadu přímosti dokazování by Ústavní soud ostatně mohl provedené důkazy hodnotit odchylně jen tehdy, jestliže by tyto důkazy provedl znovu [nález sp. zn. I. ÚS 68/93 ze dne 21. 4. 1994 (N 17/1 SbNU 123)].
11. K námitkám proti vlastnímu hodnocení sporné reportáže lze akceptovat, že zveřejnění informace o tom, že určitá osoba (přímo či zprostředkovaně ztotožnitelná) střílela v centru města při pominutí smyslů (pod vlivem drog a podobně), má vždy potenciál zasáhnout do jejího práva na ochranu osobnosti, a to zejména pokud jde o její právo na osobní čest, dobrou pověst a ochranu jména. Takové tvrzení se může velkou měrou nepříznivě promítnout do všech sfér života, včetně toho, jak je tato osoba vnímána v okruhu svých nejbližších, tedy ze strany rodiny a přátel, nebo v pracovních či jiných vztazích.
12. Zároveň však platí, že ochrana osobnosti a presumpce neviny obecně nebrání informování o trestním řízení nebo o okolnostech, které mohou opodstatňovat závěr o tom, že se někdo dopustil trestného činu. Plynou z ní ovšem určité meze, pokud jde o způsob, jakým má k takovémuto projevu dojít. Jednou z těchto mezí je i požadavek, aby vždy bylo zřejmé, že žádný prezentovaný názor, byť sebevíce odůvodněný a skutkově podložený, ještě s jistotou neznamená, že se dotčená osoba protiprávního činu skutečně dopustila. Není přitom nezbytné, aby tyto skutečnosti byly obsaženy v každém projevu výslovně. Postačí, pokud vyplynou z jeho celkového vyznění či kontextu daného projevu (srov. nález sp. zn. II. ÚS 577/13 ze dne 23. 6. 2015).
13. V posuzované věci obecné soudy po vyhodnocení souhrnu reportáží dospěly k závěru, že vedlejší účastnice informovala o události veřejného zájmu, její původně nepřesné informace byly založeny na skutečnostech do té doby známých a byly záhy uvedeny na pravou míru, a to i s přispěním stěžovatele. K intenzitě dopadů sporné reportáže do práv stěžovatele, napadená rozhodnutí či ústavní stížnost nic konkrétního neuvádí: stěžovatel sice tvrdil, že jeho psychice byla zasažena zásadní rána a negativně byla zasažena i jeho podnikatelská činnost, nijak tato tvrzení nekvantifikoval. Nenamítal ani, že by tato tvrzení (a důkazy k jejich prokázání) byla opomenuta v řízení před obecnými soudy. Ústavní stížností se stěžovatel ostatně domáhal především uložení sankce vedlejší účastnici za nesprávné informování.
14. Za takového stavu nelze dospět k závěru, že napadená rozhodnutí nedostatečně zohledňují ústavní rozměr věci, neodpovídají konkrétním okolnostem případu a nejsou způsobilé plnit svou kompenzační funkci: zadostiučinění se totiž stěžovateli zjevně dostalo jak soudním uznáním zásahu do práv stěžovatele, tak zejména zpřesněným informováním vedlejší účastnice, v jehož rámci měl stěžovatel a příslušné orgány činné v trestním řízení možnost vyložit verzi událostí příznivou pro stěžovatele.
15. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. března 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Jana Drdlová
Příspěvky: 222
Registrován: úte 03.1.2012, 15:53
Zbraň: Arminius HW38
Re: Střelba v Havířově - útok nebo obrana?
K čemu jsem se zatím dobral:
Ústava ČR a Listina základních práv a svobod, stejně i jako LZPS EU zaručují nedotknutelnost soukromí, cti jednotlivce. Zatím se mi ale nepodařilo zjistit, kdo a jak to garantuje. Co ale jsem zjistil je to, že garantem není česká justice, české státní zastupitelství ani česká policie a ani orgány EU. Kdo je tedy garantem? Toť vskutku akademická otázka. Pokud někdo zná odpověď, ať mne laskavě osvítí...