Vladimíre, předpokládáte , že:
1) protovník se vám sám pořádně nabodne na špičku nože. Ano, pokud se nabodne, tak skončil. Jenomže on se nejspíš nenabodne. Pokud staticky nastavíte nůž, tak vám ho buď odkloní a praští vás, nebo vám nůže sebere. A bodnout do letící pěsti je utopie. Reálnější je seknout přes ruce (předloktí), jenomže to s "rybičkou" dost dobře neuděláte, na to potřebujete něco robustního, třeba dýku. Pokud má útočník koženou bundu, tak jste v háji, protože zápěstí netrefíte a zbytek předloktí má chráněný.
2) protivník reaguje na bolest. Tento předpoklad vás může zabít.
Slovy mého instruktora: " Tato technika skvěle funguje v tělocvičně. Udělejte mi to na ulici - nechám si ten prst zlomit a pak vás zabiju."
Útočník s třemi zásahy .45 v hrudníku ušel 50 metrů a až pak se složil.
Útočník zraněný údery teleskopem do hlavy ušel několik set metrů, než se složil - za několik dní zraněním podlehl. Motorkář nabitý adrenalinem ujel několik kilometrů než přišel na to, že si o ostré svodidlo amputoval nohu, atd. Myslíte, že řezná rána na ruce zastaví rozjetého útočníka ?
3) útočník není trénovaný. Pokud je trénovaný, tak máte na obranu jeden pokus, pokud ho vyplýtváte snahou pořezat mu pouze ruce, je to jen vaše věc. Já takový humanista nejsem. (Pokud je opravdu profík, tak nemáte ani ten jeden pokus, naštěstí většina profíků nemá zapotřebí napadat amatéry a něco si na ulici dokazovat.)
Zajděte si do nějakého klubu, kde se věnují bojovým uměním a vyhněte se sportovním klubům, kde se věnují bojovým sportům (a tvrdí, že jsou vhodné na sebeobranu). Dobré jsou třeba policejní kluby, nebo RBSD, tam si nejspíš na nic nehrají. (Že to není totéž experimentálně ověřila moje kamarádka, která přišla v zahraničí do sportovního klubu. Dostala "nůž", že má zaútočit na instruktora. Ten, než se stihl pohnout, tak měl kudlu v břiše. Pak to měla udělat ještě jednou - dopadlo to úplně stejně. Chudák instruktor asi nikdy nezažil vážně míněný útok. Měl na obranu jeden pokus a ten (i napodruhé) prošvihl.
Vladimíre, když to útočník myslí vážně, tak obranu nevymýšlíte. Obranu prostě instinktivně realizujete. Můžete přemýšlet před útokem, mužete se nějak vhodně postavit, ale to je všechno. V okamžiku útoku již jen reagujete a tělo dělá co má zažité a natrénované. Jakmile se snažíte přemýšlet, tak jste v háji, protože jste pomalý. Útočník na vás čekat nebude, on vás bude v souladu se svými instinkty masakrovat dokud bude moci.
1) protovník se vám sám pořádně nabodne na špičku nože. Ano, pokud se nabodne, tak skončil. Jenomže on se nejspíš nenabodne. Pokud staticky nastavíte nůž, tak vám ho buď odkloní a praští vás, nebo vám nůže sebere. A bodnout do letící pěsti je utopie. Reálnější je seknout přes ruce (předloktí), jenomže to s "rybičkou" dost dobře neuděláte, na to potřebujete něco robustního, třeba dýku. Pokud má útočník koženou bundu, tak jste v háji, protože zápěstí netrefíte a zbytek předloktí má chráněný.
2) protivník reaguje na bolest. Tento předpoklad vás může zabít.
Slovy mého instruktora: " Tato technika skvěle funguje v tělocvičně. Udělejte mi to na ulici - nechám si ten prst zlomit a pak vás zabiju."
Útočník s třemi zásahy .45 v hrudníku ušel 50 metrů a až pak se složil.
Útočník zraněný údery teleskopem do hlavy ušel několik set metrů, než se složil - za několik dní zraněním podlehl. Motorkář nabitý adrenalinem ujel několik kilometrů než přišel na to, že si o ostré svodidlo amputoval nohu, atd. Myslíte, že řezná rána na ruce zastaví rozjetého útočníka ?
3) útočník není trénovaný. Pokud je trénovaný, tak máte na obranu jeden pokus, pokud ho vyplýtváte snahou pořezat mu pouze ruce, je to jen vaše věc. Já takový humanista nejsem. (Pokud je opravdu profík, tak nemáte ani ten jeden pokus, naštěstí většina profíků nemá zapotřebí napadat amatéry a něco si na ulici dokazovat.)
Zajděte si do nějakého klubu, kde se věnují bojovým uměním a vyhněte se sportovním klubům, kde se věnují bojovým sportům (a tvrdí, že jsou vhodné na sebeobranu). Dobré jsou třeba policejní kluby, nebo RBSD, tam si nejspíš na nic nehrají. (Že to není totéž experimentálně ověřila moje kamarádka, která přišla v zahraničí do sportovního klubu. Dostala "nůž", že má zaútočit na instruktora. Ten, než se stihl pohnout, tak měl kudlu v břiše. Pak to měla udělat ještě jednou - dopadlo to úplně stejně. Chudák instruktor asi nikdy nezažil vážně míněný útok. Měl na obranu jeden pokus a ten (i napodruhé) prošvihl.
Vladimíre, když to útočník myslí vážně, tak obranu nevymýšlíte. Obranu prostě instinktivně realizujete. Můžete přemýšlet před útokem, mužete se nějak vhodně postavit, ale to je všechno. V okamžiku útoku již jen reagujete a tělo dělá co má zažité a natrénované. Jakmile se snažíte přemýšlet, tak jste v háji, protože jste pomalý. Útočník na vás čekat nebude, on vás bude v souladu se svými instinkty masakrovat dokud bude moci.