TENIFERACE

Příspěvek od MujGLOCK.com » pon 11.7.2005, 8:40

TENIFERACE aneb vytvoření povrchové vrstvy s lepší odolností proti opotřebení a korozi


Kromě zlepšení odolnosti proti opotřebení, dlouhodobé pevnosti a kluzných vlastností vede použití postupu TENIFER® k výraznému zvýšení korozní odolnosti. Výsledky výzkumů i praktické využívání prokazují, že kvalita zpracovaných obrobků většinou převyšuje parametry vrstev nanášených galvanicky nebo i vrstev vytvářených jinými karbonitridačními postupy. Proto mají postupy TENIFER® široké spektrum možností využití při častém dosahování úspory nákladnějších materiálů. Provozní postup je velmi jednoduchý, nevyžaduje žádné komplikované zařízení a vykazuje značnou ohleduplnost k životnímu prostředí. Díky tomu lze bez potíží dodržovat podmínky ochrany životního prostředí.


1. Úvod
Základním požadavkem je zlepšení vlastností povrchové vrstvy obrobku v následujících parametrech :

:arrow:odolnost proti opotřebení
:arrow:odolnost proti korozi
:arrow:odolnost proti dlouhodobému namáhání

V praxi často dochází k volbě takových provozních postupů a takových materiálů, které buď pokryjí jen část požadavků, anebo jsou příliš nákladné.

Naproti tomu se jako pravá alternativa nabízí postup TENIFER® Q, popřípadě QPQ. Postup přináší kromě výrazného zlepšení odolnosti proti opotřebení, dlouhodobé pevnosti a kluzných vlastností i lepší odolnost proti korozi. Díky svým výhodám, kterými jsou velmi dobrá reprodukovatelnost na vysoké kvalitativní úrovni, nenáročnost manipulace a vysoká přizpůsobivost, nachází tento postup ve všech oblastech kovozpracujícího průmyslu stále širší uplatnění. Četné příklady prokazují, že využitím postupu TENIFER® lze nahradit nákladné materiály cenově dostupnějšími, popřípadě jím nahradit dražší metody k vytváření povrchových vrstev.

2. Pracovní postup
Solná lázeň se skládá v podstatě z alkalického kyanidu a z alkalického uhličitanu, lázeň je umístěná v nádrži ze zvláštního materiálu s odsávacím zařízením. Aktivní složkou je v případě lázně TF1 alkalický kyanatan. Reakcí s povrchem zpracovávaného obrobku se při karbonitridačním pochodu vytváří alkalický uhličitan, lázeň přitom svoje složení mění jen velmi pomalu. Kontinuálním nebo nekontinuálním přidáváním organického regenerátoru se uhličitan, jako reakční produkt, přímo v lázni recykluje zpět do formy aktivního kyanatanu. Protože zde nedochází k žádným objemovým změnám, není nastavování požadovaného složení lázně spojené se vznikem žádných vyčerpaných solí.

Pracovní postup je u postupu TENIFER® Q jednoduchý. Po krátkém předběžném očištění a po předehřátí na vzduchu na teplotu 350 - 400 oC se obrobky karbonitridují po dobu průměrně 60 - 120 minut v lázni TF1. Teplota zpracování je většinou 580 oC. Ve zvláštních případech je možné používat i nižší nebo vyšší teploty. Jako ochlazovací látka se používá oxidační ochlazovací lázeň AB1. Na závěr následuje očištění vsázky horkou vodou v oplachové kaskádě.

Oxidační ochlazování probíhá v teplotním rozsahu mezi 350 až 400 oC. Tato lázeň vedle šetrného ochlazení, které co nejméně ovlivní rozměrové charakteristiky obrobku, poskytuje další výhody :
:arrow:výrazné zvýšení korozní odolnosti
:arrow:oxidaci zbytků lázně TF1 na povrchu obrobku na neškodný uhličitan
:arrow:zlepšení kluzných vlastností.

Po oxidačním ochlazování může následovat buďto leštění, resp. jemné broušení či lapování ( TENIFER® QP ), nebo popřípadě kombinace leštění s následnou oxidací ( TENIFER® QPQ ). Důležité je, že se drsnost již vyleštěného povrchu při následné oxidaci nemění.

3. Zlepšení vlastností obrobku po zpracování postupem TENIFER®
3.1 Vytvoření nitridované vrstvy
Při karbonitridaci v lázni TENIFER® TF1 se vytváří povrchová vrstva. Tuto vrstvu tvoří vnější spojovací vrstva a pod ní navazující difúzní vrstva.

Struktura a vlastnosti vytvořené povrchové vrstvy nezávisejí jen na parametrech zpracování ( teplota, obsah kyanidu a doba zpracování ), ale také na použitém základním materiálu a na obsahu legujících prvků. Podle obsahu nitridotvorných legujících prvků v použitém základním materiálu je tvrdost vytvořené vrstvy ( měřená v příčném výbrusu ) okolo 700 HV u nelegovaných ocelí a asi do 1600 HV u vysokochromových ocelí.

Výraznou charakteristikou karbonitridované vrstvy, vytvářené v solné lázni, je jednofázová vrstva epsilon s obsahem dusíku 6 až 9 % a s obsahem uhlíku 1 až 2 %. V lázni AB1 se na této vrstvě vytváří tenká, ale kompaktní vrstva Fe3O4 a současně se oxidem zaplňují póry. Při běžných dobách zpracování se získává karbonitridovaná vrstva o síle od 10 do 20 mikrometrů.

S vyšším podílem legůr je nárůst vrstvy menší. Síly vrstev, tak jak se uvádějí v obrázku 1, platí pro dobu zpracování 90 minut, pro teplotu karbonitridace 580 oC a pro koncentraci kyanatanu 35 až 38 %. Do oblasti označené jako difúzní vrstva se nadifundovaný dusík dostává v nižších koncentracích. Proto nelze mluvit o vytvoření ohraničené nitridované vrstvy, jde o koncentrační spád ve směru od povrchu k jádru.

Převzato z http://www.volny.cz/durferrit/Bulletin1.html#ib1cl2