Komu patří do rukou zbraně..
Zajimave zamysleni uzivate jericho:
jericho píše:Komu patří do rukou zbraně..
V souvislosti s nedávnými útoky „šílených střelců“ ve školách i jinde, se v naší společnosti oživuje otázka, kdo a jak obtížně může legálně získat střelnou zbraň. Spolu s tím se znovu a znovu probírají otázky střelných zbraní ve společnosti - zda vůbec ano či raději ne, jak moc lze omezit jedince v jeho možnostech a právu se bránit atd. Objevují se dogmatická hesla „Čím více zbraní, tím více mrtvých“ (a to i z úst „odborníků“), jako odpověď na touhu člověka věci prostě zjednodušit a hotovo.
V některých státech se rozhodli pro radikální řešení a nejen civilisty, ale i policisty odzbrojili a výsledky jsou zhruba stejně problematické jako ve státech, kde si může občan koupit střelnou zbraň z regálu mezi pracím práškem a koblihami.
U nás jsem zaregistroval některé hlasy volající po „psychotestech“. Tato problematika je mi blízká, jsem sám psycholog a zároveň držitel zbrojního průkazu i zbraně.
Odzbrojení občanů nepovažuji za cestu, neboť z principu odevzdají zbraně občané zákona dbalí a lidé společenské normy akceptující, a v drtivé většině vlastnící zbraň legálně. Legálně držená zbraň se prakticky nedá používat k organizovanému či opakovanému zločinu – je registrována a je PČR dohledatelná a identifikovatelná. Mezi lidmi je veliké množství zbraní držených „načerno“ a zločinec používající k páchání trestné činnosti legálně drženou, registrovanou zbraň by svými kolegy byl považován, mírně řečeno, za celkem slušné pako. Od těchto lidí také nelze očekávat respekt k zákonu a je proto poněkud nepředstavitelné, že by své zbraně pokorně na PČR odnesli odevzdat. V UK došlo po odzbrojení k masivnímu nárůstu ozbrojených přepadení – zločinec se nemusí obávat, že by potkal ozbrojeného soupeře a jeho sebevědomí nepříjemně stoupá - ví, že bude mít převahu.
Vycházejme z předpokladu, že čím je ve společnosti více slušných – zákona dbalých - ozbrojených lidí, tím více se zločinec musí obávat, že potká někoho, kdo se mu bude schopen účinně postavit. Osobně jsem tuto situaci zažil ve vyhrocené podobě při pobytu v Izraeli – zde má každý muž od 18-21 let v rámci povinné vojenské služby neustále u sebe „samopal a zásobník třiceti ostrých“. Ať jste kdekoliv, neustále tyto mladé muže potkáváte. Ozbrojená a násilná kriminalita zde v podstatě není. Chcete přepadnout benzínku s pistolí v ruce? A co uděláte, až při útěku potkáte skupinku mládenců s takovou palebnou převahou.. To je Izrael, pojďme domů.
Potíž je, jak rozeznat „slušného“ člověka od „neslušného“. A co víc, jak odhadnout dopředu, zda slušným zůstane. Jako psycholog dokážu odhalit některé vlastnosti a okolnosti člověka, které nejsou z hlediska držení zbraně optimální; taková nezdrženlivost, impulzivita, špatný kontakt s realitou, či třeba paranoidita se mohou v některých situacích nepříjemně promítnout do rozpoznávacích či volních schopností jedince a bránit optimálnímu řešení krizové situace.
To ale nestačí. Jsem psycholog, nikoliv věštec či vědma. Jsem omylný. Možnosti předvídat budoucí vývoj jsou omezené – za dva roky se osobnost dotyčného může pozměnit, může onemocnět duševní chorobou, propadnout závislosti na návykových látkách, nechat se zlákat k trestné činnosti aby splatil dluhy… možností je neomezeně. Proto i kvalitní psychologické vyšetření je jen částečné řešení a odfiltruje jen část problematických jedinců. Je také obtížné stanovit hranici – např. výše zmíněné impulzivity žadatele - kdy už je na místě mu vlastnictví střelné zbraně nedoporučit. Temperamentově může být prudký, ale své impulzy zvládá prostřednictvím sebekázně tak, že se v běžném životě jeho impulzivita negativně neprojevuje. Doporučit, nedoporučit? Neznám žádné solidní výzkumy na toto konkrétní téma. Nebo může nastat situace zmiňovaná v lidovém vtipu – žadatel je sice zvýšeně paranoidní, to však neznamená, že po něm nejdou. Upřít mu možnost účinně se bránit? Atd.
Dále je potřeba vzít v potaz, že rozhoduji-li mocensky o člověku sám, jsem potenciálně ovlivnitelný – např. úplatný. Také mohou rozhodovat mé osobní postoje – jsem zaujat proti zbraním, či naopak každého neozbrojeného spoluobčana vnímám jako nezodpovědného k sobě a svým blízkým. Nepromítne se to do výsledné rozvahy o žadateli? Osobě jsem zažil velmi rozdílnou hloubku vyšetření specializovanými leteckými lékaři, které jsem již třikrát – vždy u jiného lékaře absolvoval. Mimochodem, jestli potřebujete projít, můžu vám poradit, ke kterému jít.. (žertuji, zjistěte si to sami).
Cenu takového psychologického vyšetření odhaduji cca na 2-3 tisíce Kč. Má ji platit žadatel? Pak se posune možnost účinně se bránit znovu výše k pouze movitějším vrstvám obyvatel. A když někoho schválím a on po roce jiného v rozporu se zákonem zastřelí – ponesu odpovědnost? Pak se v této republice nenajde jediný duševně zdravý psycholog, který bude ochoten tato vyšetření provádět. A jestli ji neponesu, tak si hned zítra otvírám ordinaci pouze pro žadatele o zbrojní průkaz, to bude vejvar, nezdržujte se, jen ať to odsejpá… „K tomu nechoďte, ten by vám to dát nemusel, ale tenhle, ten se vás jen zeptá na rodné číslo, vezme si peníze a dá vám štempla“. Trocha nadsázky pro snadnější pochopení.
Takže nemocné odfiltrovat dokážu, ale evidentně to nestačí.
Ideální by bylo, mít možnost sledovat dotyčného dlouhodobě. Vidět, jak se chová v běžných a neběžných životních situacích, ne v den, kdy mě chce o něčem přesvědčit, ale v průběhu let. Vidět jak se mění, vyvíjí. To pak i tetky na vesnici mají jistou představu, jestli je dotyčný „jo jo, slušnej člověk pane, ten jo“ nebo není. Avšak i tetky mívají názor rozdílný, a pak – mám pár pacientů, kteří byli okolím vnímáni jako slušní lidé až do dne, kdy někomu těžce ublížili na zdraví, i hůře. Takže i toto dlouhodobé sledování by odfiltrovalo pouze některé méně vhodné zájemce o ZP.
Celkově jsem přesvědčen, že zabránit, aby se legálně držená zbraň dostala do ruky člověku, který ji později zneužije nelze, neumíme to. Leda plošným zákazem všem a jsme opět na začátku. A to se prosím stále bavíme o té bezpečnější části občanů – o té, která chce zbraň vlastnit legálně. Není však namístě nadměrné vzrušení – automobil je úmyslně (viz např. Olga Hepnarová) i neúmyslně prostředkem značného všeobecného ohrožení a přesto po psychotestech nikdo příliš nevolá. A když jsme u té Olgy Hepnarové – v průběhu procesu byla vyšetřena skupinou odborníků a dodnes se spekuluje, zda neměla hebefrenií schizofrenii. Důležité je však zdůraznit slovo „spekuluje“. Předem by to u ní nikdo nečekal, vy ano? Odhalilo by psychologické vyšetření, co chystá? Snad.
To co umíme je snižovat riziko, řídit ho, s vědomím, že zůstane nějaké zbytkové, které již neovlivníme. Toto zbytkové pak posuzujeme z hlediska celkových možných přínosů a ztrát.
Jestliže vznikne ve společnosti skutečně vysoká poptávka po regulování legálně držených střelných zbraních, navrhoval bych použít jako nástroj k umenšování rizika:
1. Psychologické vyšetření – na místě prvním, ale méně důležitém než bod druhý
2. Dlouhodobé sledování dodržování společenských norem ve více oblastech života
Za výhodné bych považoval využití dat již dnes o občanech shromažďovaných a se společenskými normami svázaných. Zde se mi nabízí dodržování dopravních předpisů. Konkrétněji sledování dopravních přestupků, které jsou charakteristické zřetelným a úmyslně svévolným porušováním společenských dohod, ať již je dán jejich původ v nadměrné impulzivitě, disociální poruše osobnosti, či jinde. Mám na mysli přestupky jako je předjíždění přes dvojitou čáru, nerespektování stopky, nebezpečné předjíždění, významné překračování povolené rychlosti, či dnes již trestné činy jako je jízda pod vlivem návykových látek atd. Byl bych ochoten veřejnou diskuzí hledat společenský konsenzus, kolik a jakých přestupků tohoto druhu by vyústilo v odebrání zbrojního průkazu na jak dlouhou dobu. A za jakých okolností by jej dotyčný mohl získat zpět.
I toto řešení je jen fragmentem, např. by nepokrylo majitele ZP, kteří nevlastní ŘP, dále zachycení dopravních přestupků PČR obecně nevnímám jako příliš efektivní a další. Jeho hlavním účelem je upřít pozornost na onen druhý bod – „Dlouhodobé sledování dodržování společenských norem ve více oblastech života“. Jako psycholog, jako občan, i jako majitel ZP jsem přesvědčen o jeho účinnosti, ač nejsem přesvědčen o celkové potřebě přísnější regulace legálně držených zbraní.
Méně šílených střelců a více ohleduplnosti na silnici přeji nám všem.
Jericho
| MujGLOCK | - < Forum > < Fotogalerie >
Citát dne: "Rychlejší, než 158 na drátě, je 357 na opasku."
Citát dne: "Rychlejší, než 158 na drátě, je 357 na opasku."
já bych s tím i souhlasil a dokonce bych ty testy na psycho dal i když si jdeš nechat prodloužit ZP a hlavně pro myslivce!!! Páč člověk se mění každým dnem a rupnout v bedně ti může kdykoliv.
