Co me zaujalo:
Právní povaha útoku
Útok svou povahou bude zpravidla trestným činem, nemusí jím však vždy být. Naopak ne každý trestný čin může být útokem ve smyslu § 13; (z povahy věci totiž bude u některých trestných činů obrana proti nim vyloučena např. trestný čin dvojího manželství podle § 210 tr. zák. apod.).
Útokem mohou být ve smyslu nutné obrany i činy, které vůbec znaky trestného činu nemají (např. slabší útoky proti fyzické integritě člověka nemající povahu trestného činu, tzn. které např. nebudou mít za následek ublížení na zdraví ve smyslu § 221 an. tr. zák.), útokem dokonce nemusí být vůbec jednání podléhající soudnímu trestu. Nutnou obranu tak lze užít i proti jednání, které má znaky pouze správního přestupku; takovéto případy nutné obrany ovšem již nejsou předmětem nauky trestního práva hmotného. J. Kuchta v tomto smyslu uvádí: "Nutná obrana proti útoku v podobě přestupku spadá pod § 13 tr. zákona, jen jestliže obránce jedná v intencích § 13 tr. zák. a ne pouze § 2 odst. 2 písm. a) zák. o přestupcích".
Lze shrnout, že útok tedy musí být vždy činem protiprávním a jednáním závažnějšího charakteru, nemusí však mít podobu trestného činu. V. Solnař sem zahrnuje např. též činy, jejichž trestnost zanikla nebo které nemohou být stíhány z důvodů procesních.
Zásadně se tedy připouští (a je i žádoucí) i nutná obrana jiných než vlastních zájmů obránce. "Pomoc v nutné obraně" je tedy sama jednáním v nutné obraně, proto je třeba podmínky a meze pomoci v nutné obraně posuzovat jako podmínky a meze jednání v nutné obraně. Kdokoliv - a to i tehdy, když např. není vzhledem ke svému věku trestně odpovědný (což může mít význam např. z hlediska eventuálního uložení ochranného opatření, nebyly-li splněny podmínky nutné obrany) - je tedy oprávněn odvrátit útok na zájmy chráněné tr. zákonem, a to i když tento útok nesměřuje proti němu samotnému, tedy i když sám útokem dotčen (bezprostředně ohrožen) není (srov. např. č. 12/1954, č. 7/1970 a č. 9/1980 Sb. rozh. tr.). (Část nauky i praxe dokonce připouští v případě útoku na život a zdraví nutnou obranu i proti vůli toho, jehož zájmy jsou takto poškozovány.)
Ve smyslu výše uvedeného je tedy vhodné odlišovat pojem "napadený", tj. ten, na jehož zájem chráněný tr. zákonem je veden útok, a pojem "obránce", tj. ten, kdo provádí zákrok v nutné obraně. Zpravidla však půjde o tutéž osobu.
Samotná obrana, tedy odražení útoku, může mít formu konání, ale také opomenutí (např. je-li útok veden proti osobě, které přijde na pomoc její cvičený pes, kterého tato osoba nezadrží ani neodvolá). Útok je možno odvracet vlastnoručně, s použitím nějakého předmětu, zvířete, pomocí jiné osoby nebo "živého nástroje", ale též např. pomocí automatického obranného zařízení.
Jednání obránce se nemusí omezovat pouze na tzv. pasivní obranu (odrážení ran, ustupování apod.), nýbrž může být i aktivní (obránce může např. v průběhu střetnutí postoupit dopředu) tím se z obránce nestává útočník. O tom, kdo je v roli obránce a kdo v roli útočníka, rozhoduje v tomto případě iniciativa na počátku střetnutí, nikoli další jeho průběh nebo výsledek (č. 12/1983 Sb. rozh. tr.); to platí i tehdy, je-li na jedné nebo na obou stranách více osob a trvá-li půtka po nějakou dobu.
O nutnou obranu nepůjde v případě rvačky, tedy pokud budou spolu dvě nebo více osob zápasit a obrana zde bude střídat útoky; podstatný rozdíl zde spočívá vtom, že zatímco nutná obrana předpokládá rozdělení zápasících osob na dvě strany, kde jedna je v roli obránce a druhá v roli útočníka, u rvačky nebudou tyto role tak zřetelně rozděleny. Byla-li naplněna skutková podstata trestného činu rvačky podle § 225 tr. zákona, tedy mj. jsou-li zde alespoň tři osoby, bude jednání všech účastníků rvačky posuzováno podle této skutkové podstaty. Pro přesnější odlišení od nutné obrany zde bude jedním z dalších důležitých hledisek (po stránce subjektivní) motiv jednání dotčených osob, zejména tam, kde časové rozlišení ("kdo dříve začal") nepovede k jasnému závěru a povaze daného případu.
Pokud by však šlo o situaci, kdy by jedna (nebo více) osoba byla napadena více útočníky a tato by se bránila v mezích nutné obrany, nepůjde o rvačku, a to ani na jedné, ani na druhé straně(srov. č. 75/1956 a č. 36/1960 Sb. rozh. tr.).
http://trestni.juristic.cz/481644/clanek/trest3
