Trocha racionality a iracionality okolo palných zbraní
Kolega blogger David Karásek se zde probírá tím, jak se statisticky ukazuje, že hodně palných zbraní neznamená také hodně kriminality. Vzhledem k tomu, že v ČR se více lidí zabije vlastními zvrtaky než kolik je jich usmrceno palnou zbraní, je docela možné, že na tom přeci jen něco bude. Lze to, že zbraně vlastně nepředstavují takový problém, nějak zdůvodnit?
Kdysi jsem se jen tak polehoučku zajímal o teorii her. Je to disciplína někde v okolí matematiky a společenských věd, která se snaží modelovat chování subjektů (lidí, zvířat, států, ...). Při četbě jsem narazil na vcelku zajímavou skutečnost. V přírodě jsou zvířata vybavená smrtícími zbraněmi (drápy, zuby, rohy) v teorii her nazývaní „jestřábi“ (ano, odtud ono pojmenování jestřábů z Bílého domu, Kremlu či odkudkoli jinud). Druhá skupina zvířat těmito zbraněmi nedisponuje – holubice. Přesto bylo dále uvedeno, že když se podíváme do přírody, pokud spolu soupeří „jestřábi“, málokdy dojde k vážnému zranění, velice často ke konfliktu vůbec nedojde – jeleni se spokojí s tím, že na sebe zatroubí a je to. Naproti tomu holubi či slepice se uklovou vcelku snadno a rádi. Údajně se na základě (mimo jiné) teorie her vyvíjela studená válka tak jak se vyvíjela. Obě strany zbrojily (některí dokonce zbrojili pro mír) jako o život a výsledkem bylo, že na sebe nikdy nevletěli. Prý (opět mimo jiné) i proto, že věděli, že tahle alternativa je prostě nepřípustná – při konfliktu velmocí neexistoval způsob jak vyhrát, pouze prohry. Naproti tomu kdejaký africký stát a státeček se řeže s druhým (nebo uvnitř sebe sama) hlava nehlava, ačkoli příliš dobře vyzbrojen není. Jestřábi se na sebe nevrhli, protože věděli, že i mohou navzájem velmi vážně ublížit, bez ohledu na to, kdo bude papírový vítěz. Holubice se mydlí tak masivně, že už to dnes noviny ani nezajímá a ubližují si zrovna jako jestřábi ... . Zdá se, že v makrosvětě „zbrojení“ fungovalo a skutečně bylo „pro mír“, studená válka se v hokou nezvrtla, „jelenům stačilo na sebe na pasece troubit.“
Ejhle, historie ukazuje, že super-ozbrojené společnosti se nestřetly, ty vyzbrojené mačetami či jenom „kalašnikovem“ jsou v konfliktu vlastně pořád.
Toť pokus o racionální vysvětlení zdánlivě překvapivého faktu. Pokud jdete do hospody a začnete být po alkoholu agresívní, pravděpodobně si jako objekt agrese vyberete nějakou „sušinku“ (tedy člověka na první pohled „nevyzbrojeného svaly a výškou“), nikoli dvoumetrového bouchače („vyzbrojeného“). Říká se, že ozbrojená společnost je zdvořilá společnost. Plivnout do obličeje někomu, kdo se dokáže bránit je výrazně těžší než po někom, kdo se bránit nemůže. V jednom z minulých blogů mi někdo v diskusi pod článkem napsal, že pokud potřebuji nosit palnou zbraň, patrně nejsem vpořádku. Diskutovali bychom takto spolu i tváří v tvář (beze zbraní) nebo jsou silácká vyjádření pouze v anonymitě diskuse na netu?
Přesto, že historie ukazuje, že USA a Rusko si to nakonec nezkusili na ostro, přestože statistika uvedená kolegou Kráskem to ukazuje také, jenom už ne mezinárodně ale lokálně, přesto přese všechnojsem narazil v diskusi na něco, čemu jsem neodolal a půjčil si to do tohoto blogu. Ten první obsahoval toto:
------------------------------------------------
Bojím se zbraní a proto je v civilizované společnosti nechci. Ve dobře fungující společnosti je mají mít policisté a ti mají zabezpečit to, že je ostatní nepotřebují. Zbraň vidím až jako poslední možnost. Pokud je to pro někoho hobby a střílí si na střelnici, tak proč ne. U psychicky dospělého člověka zbraň problém nepředstavuje, ale kolik je mezi námi zakomplexovaných spoluobčanů, kteří si potřebují dokázat, že něco znamenají a zbraň je to jediné, co jsou schopni dokázat? Já se obávám že mnoho a jsem rád za každou překážku kterou mají při získávání této zbraně. Hezký pohled do duše ubožáka je v románu Zeď od Jean-Paul Sartre. Vřele doporučuji. Statistiku jsem nečetl a nevím, jestli by mě přesvědčila. Ale pro zajímavost by mě zajímalo, jaké je srovnání úmrtí v následku použití střelné zbraně v New Yourku a v Paříži (za předpokladu, že v NY jsou střelné zbraně povolené).
---------------------------------------------
Existují lidé, kteří prostě budou jednat iracionálně. Přednesete argumenty, ověřená fakta a oni diskusi uzavřou: „No, ale já si stejně myslím ...“. Čím jiným vlastně tedy přesvědčit? (Mimochodem, v té civilizované společnosti nedávno ukopali k smrti člověka na nástupišti zatímco se dvacet jiných koukalo ...)
Budiž. Myslete si co chete, konečně je to právo člověka, myslet si. Proč ale potom totéž právo – myslet si opak (a podpírat tyto myšlenky argumenty a fakty) a prosazovat opak (na základě faktů) vzbuzuje tolik emocí? Bojíte se zbraní? To je vpořádku, my střelci se jich také „bojíme“ nebo vhodněji „máme respekt“. Avšak zatímco legálních zbraní (lidí co nosí zbraně) se bojí 57% respondentů a 84% lidí by to omezilo či zakázalo, titíž lidé odpověděli, že 90% z nich nikdy nebylo zbraní (a teď už jakoukoli, ne pouze legální) ohroženo. 7% procent respondentů odpovědělo, že někdo ohrožoval je nebo jejich známé. Lidé se tedy bojí něčeho, co je v drtivé většině neohrožuje. Zdroj. Iracionální, ale pochopitelné.
Pojdmě ještě k těm 7%. Otázka je postavená „Ohrožoval Vás, nebo vaše nejbližší příbuzné někdo se střelnou zbraní?“ Předpokládejme, že všichni respondenti to pochopili ve smyslu palné zbraně (střelný prach) a nemíchají do toho luky, kuše, praky a podobně. Jak asi takový výzkum probíhá? (Studoval jsem to jako vedlejší specializaci na vysoké, takže jsem trochu citlivý na metodiku výzkumů ...) Vyšlete do ulic studenty s dotazníky a ti odchytávají na ulici respondenty. Třeba zastaví manželský pár. Ptají se ženy: „Ohrožoval Vás, nebo vaše nejbližší příbuzné někdo se střelnou zbraní?“ A ona odpoví „No ano, jednou jsem byla na střelnici, vedle mne stál Menšík a ten se tou pistolí tak nějak oháněl, necítila jsem se bezpečně. (původně jsem myslel, že řeknu, že potkali myslivce v lese, ale myslivci mají svých starostí dost, tak jsem to vzal na sebe ...). A pak se zeptají manžela: Ohrožoval Vás, nebo vaše nejbližší příbuzné někdo se střelnou zbraní? A on odpoví „No jasně, copak jste to neslyšel, tady manželku na střelnici ... . Výsledkem je, že z jednoho ohrožení (Menšík se choval na střelnici neoptarně) jsou dvě pozitivní odpovědi. Zatímco první tři otázky v uvedeném výzkumu testují individuální charakteristiku (co si myslíte?, bojíte se?) ta poslední už individuální není (co vy a vaši blízcí)? Je tedy jisté, že to bude méně než 7%.
Druhý komentář je ještě lepší – sám sebe totiž rovnou popře:
Je jen otázkou shody náhod a okolností
v kterém momentu se vlastnictví většího počtu zbraní projeví větší katastrofou. Zatím je jásání a propaganda militantního novináře předčasná. Míra agrese je přímoúměrná míře nepříznivých životních okolností.
V Rusku je legální vlastnictví palné zbraně civilistou zcela vyloučeno a kriminalita e zbraní tam je jaká je. Ve Švýcarsku má každý bojeschopný muž doma zbraň, která je v podstatě všude jinde zakázaná (ani v ČR není vlastnictví takové zbraně možné, pouze na výjimku v odůvodněných případech). Kde byste chtěli žít? Rusko nebo Švýcarsko? Autor si sám dává odpověď – míra agrese je přímo úměrná míře nepříznivých životních okolností. Kriminalita se zbraní není způsobena zbraněmi, jejich vlastnictvím ,to by armáda musela objíždět kraj a loupit a Kateřinu Emmons bychom zavřeli až zčerná. Je to dáno něčím jiným. Švýcaři, ač má každá domácnost doma výkonnou automatickou zbraň, se navzájem nestřílí. Protože prostě nechtějí. Tedy souhlasím s komentářem – problém není ve zbraních (ty jsou jen prostředek) ale v motivaci. Kdo chce psa bít, hůl si najde.
Kdesi v USA v jednom ze států platí, že v každé domácnosti musí být puška. Je to stát s nejmenším počtem vloupání a vražd ze všech států USA. Dokonce i v oněch „šílených USA“ (chvíli jsem tam studoval a nevidím to tak černě, ale budiž, to by bylo na samostatný blog) když mají zbraně, tak důsledkem není střelba v ulicích, ale ozbrojená a slušná společnost.
Prosím, buďme k sobě slušní, ať už někteří z nás ozbrojení jsou a jiní ne.
Puvodni odkaz:
http://mensik.blog.idnes.cz/c/118894/Tr ... brani.html
Kdysi jsem se jen tak polehoučku zajímal o teorii her. Je to disciplína někde v okolí matematiky a společenských věd, která se snaží modelovat chování subjektů (lidí, zvířat, států, ...). Při četbě jsem narazil na vcelku zajímavou skutečnost. V přírodě jsou zvířata vybavená smrtícími zbraněmi (drápy, zuby, rohy) v teorii her nazývaní „jestřábi“ (ano, odtud ono pojmenování jestřábů z Bílého domu, Kremlu či odkudkoli jinud). Druhá skupina zvířat těmito zbraněmi nedisponuje – holubice. Přesto bylo dále uvedeno, že když se podíváme do přírody, pokud spolu soupeří „jestřábi“, málokdy dojde k vážnému zranění, velice často ke konfliktu vůbec nedojde – jeleni se spokojí s tím, že na sebe zatroubí a je to. Naproti tomu holubi či slepice se uklovou vcelku snadno a rádi. Údajně se na základě (mimo jiné) teorie her vyvíjela studená válka tak jak se vyvíjela. Obě strany zbrojily (některí dokonce zbrojili pro mír) jako o život a výsledkem bylo, že na sebe nikdy nevletěli. Prý (opět mimo jiné) i proto, že věděli, že tahle alternativa je prostě nepřípustná – při konfliktu velmocí neexistoval způsob jak vyhrát, pouze prohry. Naproti tomu kdejaký africký stát a státeček se řeže s druhým (nebo uvnitř sebe sama) hlava nehlava, ačkoli příliš dobře vyzbrojen není. Jestřábi se na sebe nevrhli, protože věděli, že i mohou navzájem velmi vážně ublížit, bez ohledu na to, kdo bude papírový vítěz. Holubice se mydlí tak masivně, že už to dnes noviny ani nezajímá a ubližují si zrovna jako jestřábi ... . Zdá se, že v makrosvětě „zbrojení“ fungovalo a skutečně bylo „pro mír“, studená válka se v hokou nezvrtla, „jelenům stačilo na sebe na pasece troubit.“
Ejhle, historie ukazuje, že super-ozbrojené společnosti se nestřetly, ty vyzbrojené mačetami či jenom „kalašnikovem“ jsou v konfliktu vlastně pořád.
Toť pokus o racionální vysvětlení zdánlivě překvapivého faktu. Pokud jdete do hospody a začnete být po alkoholu agresívní, pravděpodobně si jako objekt agrese vyberete nějakou „sušinku“ (tedy člověka na první pohled „nevyzbrojeného svaly a výškou“), nikoli dvoumetrového bouchače („vyzbrojeného“). Říká se, že ozbrojená společnost je zdvořilá společnost. Plivnout do obličeje někomu, kdo se dokáže bránit je výrazně těžší než po někom, kdo se bránit nemůže. V jednom z minulých blogů mi někdo v diskusi pod článkem napsal, že pokud potřebuji nosit palnou zbraň, patrně nejsem vpořádku. Diskutovali bychom takto spolu i tváří v tvář (beze zbraní) nebo jsou silácká vyjádření pouze v anonymitě diskuse na netu?
Přesto, že historie ukazuje, že USA a Rusko si to nakonec nezkusili na ostro, přestože statistika uvedená kolegou Kráskem to ukazuje také, jenom už ne mezinárodně ale lokálně, přesto přese všechnojsem narazil v diskusi na něco, čemu jsem neodolal a půjčil si to do tohoto blogu. Ten první obsahoval toto:
------------------------------------------------
Bojím se zbraní a proto je v civilizované společnosti nechci. Ve dobře fungující společnosti je mají mít policisté a ti mají zabezpečit to, že je ostatní nepotřebují. Zbraň vidím až jako poslední možnost. Pokud je to pro někoho hobby a střílí si na střelnici, tak proč ne. U psychicky dospělého člověka zbraň problém nepředstavuje, ale kolik je mezi námi zakomplexovaných spoluobčanů, kteří si potřebují dokázat, že něco znamenají a zbraň je to jediné, co jsou schopni dokázat? Já se obávám že mnoho a jsem rád za každou překážku kterou mají při získávání této zbraně. Hezký pohled do duše ubožáka je v románu Zeď od Jean-Paul Sartre. Vřele doporučuji. Statistiku jsem nečetl a nevím, jestli by mě přesvědčila. Ale pro zajímavost by mě zajímalo, jaké je srovnání úmrtí v následku použití střelné zbraně v New Yourku a v Paříži (za předpokladu, že v NY jsou střelné zbraně povolené).
---------------------------------------------
Existují lidé, kteří prostě budou jednat iracionálně. Přednesete argumenty, ověřená fakta a oni diskusi uzavřou: „No, ale já si stejně myslím ...“. Čím jiným vlastně tedy přesvědčit? (Mimochodem, v té civilizované společnosti nedávno ukopali k smrti člověka na nástupišti zatímco se dvacet jiných koukalo ...)
Budiž. Myslete si co chete, konečně je to právo člověka, myslet si. Proč ale potom totéž právo – myslet si opak (a podpírat tyto myšlenky argumenty a fakty) a prosazovat opak (na základě faktů) vzbuzuje tolik emocí? Bojíte se zbraní? To je vpořádku, my střelci se jich také „bojíme“ nebo vhodněji „máme respekt“. Avšak zatímco legálních zbraní (lidí co nosí zbraně) se bojí 57% respondentů a 84% lidí by to omezilo či zakázalo, titíž lidé odpověděli, že 90% z nich nikdy nebylo zbraní (a teď už jakoukoli, ne pouze legální) ohroženo. 7% procent respondentů odpovědělo, že někdo ohrožoval je nebo jejich známé. Lidé se tedy bojí něčeho, co je v drtivé většině neohrožuje. Zdroj. Iracionální, ale pochopitelné.
Pojdmě ještě k těm 7%. Otázka je postavená „Ohrožoval Vás, nebo vaše nejbližší příbuzné někdo se střelnou zbraní?“ Předpokládejme, že všichni respondenti to pochopili ve smyslu palné zbraně (střelný prach) a nemíchají do toho luky, kuše, praky a podobně. Jak asi takový výzkum probíhá? (Studoval jsem to jako vedlejší specializaci na vysoké, takže jsem trochu citlivý na metodiku výzkumů ...) Vyšlete do ulic studenty s dotazníky a ti odchytávají na ulici respondenty. Třeba zastaví manželský pár. Ptají se ženy: „Ohrožoval Vás, nebo vaše nejbližší příbuzné někdo se střelnou zbraní?“ A ona odpoví „No ano, jednou jsem byla na střelnici, vedle mne stál Menšík a ten se tou pistolí tak nějak oháněl, necítila jsem se bezpečně. (původně jsem myslel, že řeknu, že potkali myslivce v lese, ale myslivci mají svých starostí dost, tak jsem to vzal na sebe ...). A pak se zeptají manžela: Ohrožoval Vás, nebo vaše nejbližší příbuzné někdo se střelnou zbraní? A on odpoví „No jasně, copak jste to neslyšel, tady manželku na střelnici ... . Výsledkem je, že z jednoho ohrožení (Menšík se choval na střelnici neoptarně) jsou dvě pozitivní odpovědi. Zatímco první tři otázky v uvedeném výzkumu testují individuální charakteristiku (co si myslíte?, bojíte se?) ta poslední už individuální není (co vy a vaši blízcí)? Je tedy jisté, že to bude méně než 7%.
Druhý komentář je ještě lepší – sám sebe totiž rovnou popře:
Je jen otázkou shody náhod a okolností
v kterém momentu se vlastnictví většího počtu zbraní projeví větší katastrofou. Zatím je jásání a propaganda militantního novináře předčasná. Míra agrese je přímoúměrná míře nepříznivých životních okolností.
V Rusku je legální vlastnictví palné zbraně civilistou zcela vyloučeno a kriminalita e zbraní tam je jaká je. Ve Švýcarsku má každý bojeschopný muž doma zbraň, která je v podstatě všude jinde zakázaná (ani v ČR není vlastnictví takové zbraně možné, pouze na výjimku v odůvodněných případech). Kde byste chtěli žít? Rusko nebo Švýcarsko? Autor si sám dává odpověď – míra agrese je přímo úměrná míře nepříznivých životních okolností. Kriminalita se zbraní není způsobena zbraněmi, jejich vlastnictvím ,to by armáda musela objíždět kraj a loupit a Kateřinu Emmons bychom zavřeli až zčerná. Je to dáno něčím jiným. Švýcaři, ač má každá domácnost doma výkonnou automatickou zbraň, se navzájem nestřílí. Protože prostě nechtějí. Tedy souhlasím s komentářem – problém není ve zbraních (ty jsou jen prostředek) ale v motivaci. Kdo chce psa bít, hůl si najde.
Kdesi v USA v jednom ze států platí, že v každé domácnosti musí být puška. Je to stát s nejmenším počtem vloupání a vražd ze všech států USA. Dokonce i v oněch „šílených USA“ (chvíli jsem tam studoval a nevidím to tak černě, ale budiž, to by bylo na samostatný blog) když mají zbraně, tak důsledkem není střelba v ulicích, ale ozbrojená a slušná společnost.
Prosím, buďme k sobě slušní, ať už někteří z nás ozbrojení jsou a jiní ne.
Puvodni odkaz:
http://mensik.blog.idnes.cz/c/118894/Tr ... brani.html| MujGLOCK | - < Forum > < Fotogalerie >
Citát dne: "Rychlejší, než 158 na drátě, je 357 na opasku."
Citát dne: "Rychlejší, než 158 na drátě, je 357 na opasku."