Proč po sobě Američané tak rádi střílejí
Americký kult zbraní stojí na vymyšlené legendě. Divoký západ nebyl až tak divoký a právo nosit zbraň rozhodně neleželo v kolébce amerických hodnot spolu se svobodou a individualismem. Posvátnou součást tamní kultury z něj udělala až občanská válka, zájmy zbrojovek a dlouhé prsty jejich lobbistů.
Dva a půl tisíce lidí. Od atentátu na senátorku Giffordsovou v Tucsonu letos v půlce ledna už bylo zastřeleno dalších dva a půl tisíce lidí.
Zařadili se mezi 400 tisíc Američanů, kteří byli od roku 1968 zavražděni pistolemi, revolvery, puškami, automatickými puškami a brokovnicemi. Dalších dvě stě tisíc bylo zastřeleno nešťastnou náhodou.
Právě roku 1968 padli rukou vrahů Robert Kennedy a Martin Luther King a Amerika si začala říkat, že takhle to nemůže nechat. A výsledek?
Nejenže mrtvých přibývá, ale koupit si zbraň je stále snazší a zákony jsou benevolentnější.
Malý příklad: asi sto kilometrů od Tucsonu leží Tombstone, kde se roku 1881 odehrála nejslavnější přestřelka Divokého západu. Určitě jste viděli nějaký film o Docu Hollidayovi a Wyattu Earpovi. To bylo ono. Jenže pozor, za jejich dob se nikdo se zbraní za pasem v Tombstone producírovat nesměl. Teď může. Arizonské zákony to umožňují. Arizona je nyní divočejší než v dobách Divokého západu.
Je to běžný trend. V roce 1988 bylo v Americe jen osmnáct států, které povolovaly nosit skrytě zbraň na veřejnosti. Dnes je jich skoro čtyřicet. Nové Mexiko zvažuje, že povolí nošení skryté zbraně v základních školách a školkách, na stadionech a v nemocnicích. Učitelé v Nebrasce zřejmě budou muset mít zbraň povinně.
Zdůvodnění zní logicky: kdyby se napadení při velkých masakrech mohli bránit a zastřelit útočníka, nebylo by tolik obětí. Ale pravda je, že žádný z vrahů během osmnácti případů masového střílení od května 2007 nebyl zneškodněn držitelem legální zbraně.
Amerika je však přesvědčená, že právo nosit zbraň je posvátné, takže řešením není méně zbraní mezi lidmi, ale naopak více. Žije v domnění, že to takhle bylo vždycky.
Nebylo. Je to omyl.
Osadníci měli rýče, ne zbraně
Amerika je s kultem zbraní spojena tak moc, že se zdá skoro zbytečné zkoumat, nakolik je za legendou pravda a nakolik mýtus. Ovšem pravda je překvapivá. Američané byli neozbrojení velmi dlouho, ač se to traduje, tak k osadníkům puška neodmyslitelně nepatřila, Amerika se neozbrojila z vrozené touhy po svobodě, ale souhrou okolností.
Legenda nicméně praví, že zbraň byla zárukou přežití. A také svobody, individualismu a spolehnutí se sama na sebe, což jsou velké americké hodnoty. Zbraně byly dány Americe do života jako její první a věčná rekvizita.
Vypadá to logicky, dokud nenarazíte na práci profesora Michaela Bellesilese. Ten prolezl všechny možné staré záznamy, archivy, dědické odkazy a daňová přiznání mezi lety 1765 až 1850. Byly to důkladné záznamy: byly tam zaneseny i rozbité lahve a ohnuté lžíce.
Ale hodně málo zbraní.
"Zdá se, že do roku 1860 nevlastnila zbraň více než desetina Američanů," napsal Bellesiles v knize Vyzbrojení Ameriky aneb původ naší kultury zbraní. Ukázalo se navíc, že na rozdíl od vžité představy a legendy byli nejméně vyzbrojeni lidé na pomezí a na venkově, tedy v místech, kde měly být podle zažitých mýtů zbraně nejdůležitější, a tudíž nejrozšířenější.
Valné to ale nebylo ani jinde. Když Ameriku roku 1812 přepadla Británie, bylo ve zbrojnicích víc pík než pušek. Občané neuměli střílet, protože prach byl drahý. Zbraně také. Puška měla cenu ročního příjmu průměrného farmáře.
Když se některé státy pokoušely v první půli 19. století vytvořit milice, občané cvičili s klacky, protože pušky neměli.
Zvrat po občanské válce
Všechno změnila občanská válka. Zemi zaplavily miliony zbraní, vznikly nové zbrojovky, a když vše skončilo, byla Amerika plná lidí, kteří uměli střílet, a rovněž plná zbraní, které armáda v podstatě rozdávala demobilizovaným vojákům.
"Tím, co vyzbrojilo USA, byla občanská válka, nikoliv víra v právo občana nosit zbraň," napsal Bellesiles. Výrobci zbraní se nechtěli vzdát svého válečného rozmachu (třeba Samuel Colt prodal před válkou tisíc kousků, během ní jich však bylo 400 tisíc), a tak přesvědčovali Američany, aby si kupovali nové zbraně. Vsadili na revolvery. Byly praktičtější, občan s sebou nemusel tahat těžkou pušku.
A tak se revolver nakonec stal americkou ikonou. Nejvíc jej proslavil Divoký západ, přestože i tam se tahal z pouzdra mnohem méně často, než si myslíte.
Snad tu tvrdou pravdu snesete: na Divokém západě se moc nestřílelo.
Ve filmových westernech zahynulo mnohem víc lidí než za celou historii Divokého západu.
V roce 1878 bylo v nejzvlčilejším městě západu Dodge City zastřeleno jen pět lidí a za celé desetiletí patnáct. V arizonském Tombstone bylo zabito za celý rok 1881, v němž tam došlo k dodnes oslavované největší přestřelce Divokého západu, celkem pět mužů.
Podle Bellesilese nebylo dokonce ani v nejslavnějších dobách Divokého západu běžné, aby měl každý muž zbraň.
Všechno bylo jinak, než nám naočkoval film. Nebyl žádný souboj "v pravé poledne", soubojů bylo vůbec málo a muži se většinou stříleli ze zálohy nebo v afektu. Jak to bylo doopravdy, řekl pistolník Wyatt Earp: "Nejdůležitějším, co jsem se naučil, bylo, že vítězil obvykle ten, kdo si dal načas. Neznal jsem žádného dobrého pistolníka, který střílel doslova od boku, a neměl jsem než pohrdání pro ty, co točili revolverem na prstu."
Ať žije svoboda – se zabít
Díky mýtu Divokého západu měla Amerika ke kultu zbraně už opravdu blízko. Chybělo jen nějaké hluboké zdůvodnění. "Bylo potřeba nalézt víru, že osobní vlastnictví zbraní slouží nějakému vyššímu poslání," napsal Bellesiles.
Povedlo se to. Právo mít zbraň patří k základům americké svobody, vštěpovalo se lidem. Konkrétně se toho ujala Národní střelecká asociace. Ta dlouho připomínala spíš jen přerostlé skautíky, organizovala soutěže a vybírala americký olympijský tým střelců, jakmile se však v reakci na smrt prezidenta Kennedyho objevily první pokusy regulovat vlastnictví zbraní, přeměnila se na jednu z nejvlivnějších lobbistických organizací Ameriky.
Opřela se o velká slova jako svoboda, právo, ústava. Dodala poslední vývojový stupeň tomu, čemu Američané říkají zbraňová kultura: občanská válka zemi vyzbrojila a podnítila vznik zbrojovek, mystika Divokého západu obestřela zbraně kouzlem, zatímco zločinnost ve městech na východě je učinila nezbytnými. A Národní střelecká asociace poskytla zdůvodnění, když prohlašovala, že kořeny individuálního držení zbraní vyrůstají ze srdce americké svobody.
Vznikl tak balvan, který nemá nikdo sílu odvalit.
Zatímco v roce 1959 si 60 procent Američanů myslelo, že držení zbraní by mělo být zakázáno kromě "policistů a podobných schválených osob", dneska je proti zákazu 70 procent lidí.
Každý den tak střelnou zbraní zahyne průměrně 80 Američanů.
Puvodni odkaz:
http://xman.idnes.cz/proc-po-sobe-ameri ... n-styl_fro
Dva a půl tisíce lidí. Od atentátu na senátorku Giffordsovou v Tucsonu letos v půlce ledna už bylo zastřeleno dalších dva a půl tisíce lidí.
Zařadili se mezi 400 tisíc Američanů, kteří byli od roku 1968 zavražděni pistolemi, revolvery, puškami, automatickými puškami a brokovnicemi. Dalších dvě stě tisíc bylo zastřeleno nešťastnou náhodou.
Právě roku 1968 padli rukou vrahů Robert Kennedy a Martin Luther King a Amerika si začala říkat, že takhle to nemůže nechat. A výsledek?
Nejenže mrtvých přibývá, ale koupit si zbraň je stále snazší a zákony jsou benevolentnější.
Malý příklad: asi sto kilometrů od Tucsonu leží Tombstone, kde se roku 1881 odehrála nejslavnější přestřelka Divokého západu. Určitě jste viděli nějaký film o Docu Hollidayovi a Wyattu Earpovi. To bylo ono. Jenže pozor, za jejich dob se nikdo se zbraní za pasem v Tombstone producírovat nesměl. Teď může. Arizonské zákony to umožňují. Arizona je nyní divočejší než v dobách Divokého západu.
Je to běžný trend. V roce 1988 bylo v Americe jen osmnáct států, které povolovaly nosit skrytě zbraň na veřejnosti. Dnes je jich skoro čtyřicet. Nové Mexiko zvažuje, že povolí nošení skryté zbraně v základních školách a školkách, na stadionech a v nemocnicích. Učitelé v Nebrasce zřejmě budou muset mít zbraň povinně.
Zdůvodnění zní logicky: kdyby se napadení při velkých masakrech mohli bránit a zastřelit útočníka, nebylo by tolik obětí. Ale pravda je, že žádný z vrahů během osmnácti případů masového střílení od května 2007 nebyl zneškodněn držitelem legální zbraně.
Amerika je však přesvědčená, že právo nosit zbraň je posvátné, takže řešením není méně zbraní mezi lidmi, ale naopak více. Žije v domnění, že to takhle bylo vždycky.
Nebylo. Je to omyl.
Osadníci měli rýče, ne zbraně
Amerika je s kultem zbraní spojena tak moc, že se zdá skoro zbytečné zkoumat, nakolik je za legendou pravda a nakolik mýtus. Ovšem pravda je překvapivá. Američané byli neozbrojení velmi dlouho, ač se to traduje, tak k osadníkům puška neodmyslitelně nepatřila, Amerika se neozbrojila z vrozené touhy po svobodě, ale souhrou okolností.
Legenda nicméně praví, že zbraň byla zárukou přežití. A také svobody, individualismu a spolehnutí se sama na sebe, což jsou velké americké hodnoty. Zbraně byly dány Americe do života jako její první a věčná rekvizita.
Vypadá to logicky, dokud nenarazíte na práci profesora Michaela Bellesilese. Ten prolezl všechny možné staré záznamy, archivy, dědické odkazy a daňová přiznání mezi lety 1765 až 1850. Byly to důkladné záznamy: byly tam zaneseny i rozbité lahve a ohnuté lžíce.
Ale hodně málo zbraní.
"Zdá se, že do roku 1860 nevlastnila zbraň více než desetina Američanů," napsal Bellesiles v knize Vyzbrojení Ameriky aneb původ naší kultury zbraní. Ukázalo se navíc, že na rozdíl od vžité představy a legendy byli nejméně vyzbrojeni lidé na pomezí a na venkově, tedy v místech, kde měly být podle zažitých mýtů zbraně nejdůležitější, a tudíž nejrozšířenější.
Valné to ale nebylo ani jinde. Když Ameriku roku 1812 přepadla Británie, bylo ve zbrojnicích víc pík než pušek. Občané neuměli střílet, protože prach byl drahý. Zbraně také. Puška měla cenu ročního příjmu průměrného farmáře.
Když se některé státy pokoušely v první půli 19. století vytvořit milice, občané cvičili s klacky, protože pušky neměli.
Zvrat po občanské válce
Všechno změnila občanská válka. Zemi zaplavily miliony zbraní, vznikly nové zbrojovky, a když vše skončilo, byla Amerika plná lidí, kteří uměli střílet, a rovněž plná zbraní, které armáda v podstatě rozdávala demobilizovaným vojákům.
"Tím, co vyzbrojilo USA, byla občanská válka, nikoliv víra v právo občana nosit zbraň," napsal Bellesiles. Výrobci zbraní se nechtěli vzdát svého válečného rozmachu (třeba Samuel Colt prodal před válkou tisíc kousků, během ní jich však bylo 400 tisíc), a tak přesvědčovali Američany, aby si kupovali nové zbraně. Vsadili na revolvery. Byly praktičtější, občan s sebou nemusel tahat těžkou pušku.
A tak se revolver nakonec stal americkou ikonou. Nejvíc jej proslavil Divoký západ, přestože i tam se tahal z pouzdra mnohem méně často, než si myslíte.
Snad tu tvrdou pravdu snesete: na Divokém západě se moc nestřílelo.
Ve filmových westernech zahynulo mnohem víc lidí než za celou historii Divokého západu.
V roce 1878 bylo v nejzvlčilejším městě západu Dodge City zastřeleno jen pět lidí a za celé desetiletí patnáct. V arizonském Tombstone bylo zabito za celý rok 1881, v němž tam došlo k dodnes oslavované největší přestřelce Divokého západu, celkem pět mužů.
Podle Bellesilese nebylo dokonce ani v nejslavnějších dobách Divokého západu běžné, aby měl každý muž zbraň.
Všechno bylo jinak, než nám naočkoval film. Nebyl žádný souboj "v pravé poledne", soubojů bylo vůbec málo a muži se většinou stříleli ze zálohy nebo v afektu. Jak to bylo doopravdy, řekl pistolník Wyatt Earp: "Nejdůležitějším, co jsem se naučil, bylo, že vítězil obvykle ten, kdo si dal načas. Neznal jsem žádného dobrého pistolníka, který střílel doslova od boku, a neměl jsem než pohrdání pro ty, co točili revolverem na prstu."
Ať žije svoboda – se zabít
Díky mýtu Divokého západu měla Amerika ke kultu zbraně už opravdu blízko. Chybělo jen nějaké hluboké zdůvodnění. "Bylo potřeba nalézt víru, že osobní vlastnictví zbraní slouží nějakému vyššímu poslání," napsal Bellesiles.
Povedlo se to. Právo mít zbraň patří k základům americké svobody, vštěpovalo se lidem. Konkrétně se toho ujala Národní střelecká asociace. Ta dlouho připomínala spíš jen přerostlé skautíky, organizovala soutěže a vybírala americký olympijský tým střelců, jakmile se však v reakci na smrt prezidenta Kennedyho objevily první pokusy regulovat vlastnictví zbraní, přeměnila se na jednu z nejvlivnějších lobbistických organizací Ameriky.
Opřela se o velká slova jako svoboda, právo, ústava. Dodala poslední vývojový stupeň tomu, čemu Američané říkají zbraňová kultura: občanská válka zemi vyzbrojila a podnítila vznik zbrojovek, mystika Divokého západu obestřela zbraně kouzlem, zatímco zločinnost ve městech na východě je učinila nezbytnými. A Národní střelecká asociace poskytla zdůvodnění, když prohlašovala, že kořeny individuálního držení zbraní vyrůstají ze srdce americké svobody.
Vznikl tak balvan, který nemá nikdo sílu odvalit.
Zatímco v roce 1959 si 60 procent Američanů myslelo, že držení zbraní by mělo být zakázáno kromě "policistů a podobných schválených osob", dneska je proti zákazu 70 procent lidí.
Každý den tak střelnou zbraní zahyne průměrně 80 Američanů.
Puvodni odkaz:
http://xman.idnes.cz/proc-po-sobe-ameri ... n-styl_fro| MujGLOCK | - < Forum > < Fotogalerie >
Citát dne: "Rychlejší, než 158 na drátě, je 357 na opasku."
Citát dne: "Rychlejší, než 158 na drátě, je 357 na opasku."
