Za zastřelení psa dostal pokutu 15 000 korun
Za zastřelení psa dostal pokutu 15 000 korun
České Budějovice – Krajský soud zamítl loni v březnu žalobu pana Tomáše proti rozhodnutí jihočeského krajského úřadu, který nevyhověl jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu ve Vodňanech z června 2012. Podle něj se dopustil přestupků „na úseku střelných zbraní a majetku" tím, že 8. října 2011 odpoledne na veřejném prostranství svou legálně drženou samonabíjecí pistolí zastřelil psa. Tím majitelce úmyslně způsobil škodu 5000 korun. Za to mu byla uložena pokuta 15 000 Kč a sankce ve formě propadnutí pistole. Dále musel uhradit škodu majitelce zastřeleného psa a náklady řízení tisíc korun.
Krajský soud dospěl k závěru, že správní orgány vycházely z prokázaného skutkového stavu. Svědci shodně popsali, že spatřili přicházejícího muže se psem na vodítku a upozornili majitelku psa. Ta dala bezprostředně povel svému psu Ronymu, aby zalehl. Pes uposlechl. Majitelka volala na přicházejícího, aby se zastavil, že psa zajistí. Stěžovatel se však se svým psem přibližoval. Proto se majitelka psa i další svědkyně k zalehlému psu rozběhly, aby případnému střetu zvířat zabránily. V přehledném terénu je nemohl pan Tomáš přehlédnout. Na výzvy, aby se zastavil, nereagoval. Všichni svědci shodně vypověděli, že výstřel zazněl, aniž byl pan Tomáš ohrožen, pouze psi se do sebe pustili. Ihned po výstřelu střelec odcházel.
Nic nechránil
Soud nepřistoupil na argumentaci žalobce, že zbraň použil k ochraně života, zdraví nebo majetku.
Uvádí-li, že střelbou bránil svého psa před cizím psem, pak jej mohl ochránit tím, že by se zastavil tak, aby mohl být cizí pes zajištěn. O jeho tvrzení, že útok psa poškozené byl agresivní a jeho cílem bylo zranit jeho psa, nebyly předloženy žádné důkazy ani argumenty. Naopak všichni přítomní potvrzovali, že pes poškozené byl klidný, což dokládá i skutečnost, že se v průběhu odpoledne volně mohl pohybovat mezi zvířaty i lidmi a nikoho neohrožoval.
Vůči nebezpečnému chování zvířete je možno zasáhnout za podmínek krajní nouze, pokud nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak. Pokud by stěžovatel respektoval výzvu majitelky druhého psa, ke střetu psů vůbec nemuselo dojít. Stěžovatel také nedostál povinnosti dbát zvýšené opatrnosti při zacházení se zbraní. Mohl být v době výstřelu stržen svým psem, střela mohla změnit směr a mohlo dojít ke zranění či usmrcení přibližujících se osob.
Proto krajský soud žalobu pana Tomáše zamítl.
Ten podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu ČR (NSS). Opakuje, že střelbou bránil svého psa, který byl napaden, a zároveň sebe, neboť se sám cítil ohrožen útokem cizího statného psa služebního plemene. Svého psa vedl na vodítku. Neučinil nic, čím by cizího psa vyprovokoval k útoku. Zastavení stěžovatele by střetu psů podle něho nezabránilo. Bylo prokázáno, že se cizí pes kontrole vymkl, za což je odpovědná osoba, jíž je pes svěřen do péče.
Nemusel čekat na úto?k
Namítá, že nebylo jeho povinností snášet útok na svého psa a čekat, zda se majitelce cizího psa podaří tomuto útoku zabránit. Měl právo svého psa i sebe chránit. Vystřelil v okamžiku, kdy tento útok trval. Bylo jím ohroženo zdraví a dokonce i život psa stěžovatele. Nejednalo se o vzájemné psí škádlení, ale o útok agresivního cizího psa s vyceněnými tesáky, navíc nesrovnatelně většího, jehož cílem bylo zranit psa , mínil pan Tomáš. Bezprostředně hrozil útok i na něho. Nemohl spolehlivě odvrátit útok cizího psa jinak. Pokud by se pokusil o útěk, pes by ho pronásledoval jako kořist a mohl by zaútočit přímo na něj. Varovný výstřel do vzduchu by sice mohl psa odstrašit, zároveň však nelze vyloučit, že by ho mohl vyprovokovat k ještě větší agresivitě. Pokud by se pustil do boje s ním vlastníma rukama, riskoval by ohrožení vlastního zdraví a třeba i života.
Soud konstatoval zjištění ze správního řízení, především výpovědi svědků. Pan Tomáš popisoval, že se cizí pes rozběhl k nim a zjevně se snažil zakousnout se do krku jeho psa. Snažil se ho odehnat kopanci do boku, načež se pes obrátil proti němu. Vytáhl tedy zbraň a vystřelil po něm. Pes odběhl a svalil se. On opak zřejmě zpanikařil a odešel.
Majitelka usmrceného psa líčila, že její pes si šel očichat druhého psa, začali na sebe vrčet. Už si sundávala vestu, aby je s ní rozehnala. Pak ale pan Tomáš vystřelil…
NSS připomněl závěr krajského soudu, že stěžovatel v přehledné situaci přes opakované výzvy pokračoval v chůzi proti nezajištěnému psovi a sám neučinil nic, aby střetu, který měl jako chovatel předpokládat, zabránil. Podle krajského soudu se do situace dostal nedbalostí.
K otázce tvrzeného jednání v krajní nouzi NSS řekl, že existence nebezpečí byla ve vztahu k jednání stěžovatele splněna, jeho psovi hrozila újma na zdraví, popř. na životě; tím byl ohrožen majetek stěžovatele a tedy i naplněna podmínka ohrožení zájmu chráněného zákonem. Protože byl ale útok psů veden proti sobě navzájem, podle NSS konflikt nepředstavoval přímo hrozící nebo trvající útok na stěžovatele samotného.
NSS se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že stěžovatel mohl odvrátit přímo hrozící nebezpečí i jinak, a to bez ohrožení zájmů jiných osob, pokud by vyčkal, až majitelka druhého psa zajistí. Nedůvodná je námitka stěžovatele, že jeho zastavení by střetu nezabránilo. Podle výpovědí došlo ke střetu teprve tehdy, když se stěžovatel k cizímu psovi přiblížil. Nejednalo se přitom o psa nezvladatelného, jak je zřejmé z jeho uposlechnutí pokynu, aby zalehl, ani o psa, který by bezdůvodně útočil na své okolí, což je patrné ze skutečnosti, že se běžně účastnil výcviků jízdy na koních.
Je třeba obezřetnosti
NSS citoval z judikatury týkající se odpovědnosti majitelů psů a připomněl, že v dané věci stěžovatel neměl povinnost na výzvy zastavit. Jako vlastník psa si ale měl a mohl být vědom možnosti, že na sebe psi zaútočí, pokud se k sobě přiblíží. Zvířata, psy nevyjímaje, nejsou stroje na dálkové ovládání, ale živé a vnímavé bytosti, a ani při nejlepší vůli nelze zaručit jejich stoprocentní kontrolu a bezvýhradné následování pokynů majitele, řekl NSS. Zvířecí přirozenost není důvodem k omezení pohybu zvířat všude tam, kde může dojít k tomu, že se zvíře projeví nepřátelsky ke svému okolí. Je ovšem důvodem k obezřetnosti, což platí zvláště u zvířat, která svého majitele doprovázejí v otevřeném prostoru i ve společnosti. Tehdy se často zvíře stává nástrojem, odrazem schopností svého majitele, který musí reakce zvířete předvídat a v nejvyšší možné míře i kontrolovat, rozvedl NSS.
Jednání stěžovatele předtím, než došlo k incidentu, označil za iracionální a nezodpovědné. Pokud následně mohl řešit nastalý konflikt jedině tím, že do cizího psa kopal a zastřelil jej, pak nebyl zbaven odpovědnosti za toto jednání. Úmyslně tím způsobil škodu na cizím majetku. Střílel úmyslně ze zbraně, kterou je oprávněn držet, ale mimo střelnici i místa, kde je k tomu oprávněn podle zvláštního právního předpisu. V takovém případě může zbraň použít jedině k ochraně života, zdraví nebo majetku. Ani zde se však nemůže odvolávat na obranu svého majetku za situace, kdy mohl řešit situaci zcela jinak, bez nutnosti použití zbraně. V důsledku jeho nedbalosti šlo o jednání nebezpečné pro další osoby.
Krajský soud podle NSS dospěl ke správnému závěru. Kasační stížnost pana Tomáše proto NSS zamítl. (7 As 29/2013)
Ten poté podal ústavní stížnost. Ústavní soud po projednání věci uzavřel, že správní soudy celou věc zcela přiléhavě posoudily, a to včetně závěru, že stěžovatelova reakce na kontakt jeho a cizího psa nebyla adekvátní. Nadto nelze přehlédnout, že stěžovatel popis událostí ve věci během řízení měnil, když naopak majitelka zastřeleného psa, jakož i ostatní svědci byli při popisu událostí konzistentní, dodal ÚS. Stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl. (IV.ÚS 22/14)
Puvodni odkaz:
http://m.denik.cz/prachaticky_denik/c/z ... -i9te.html
České Budějovice – Krajský soud zamítl loni v březnu žalobu pana Tomáše proti rozhodnutí jihočeského krajského úřadu, který nevyhověl jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu ve Vodňanech z června 2012. Podle něj se dopustil přestupků „na úseku střelných zbraní a majetku" tím, že 8. října 2011 odpoledne na veřejném prostranství svou legálně drženou samonabíjecí pistolí zastřelil psa. Tím majitelce úmyslně způsobil škodu 5000 korun. Za to mu byla uložena pokuta 15 000 Kč a sankce ve formě propadnutí pistole. Dále musel uhradit škodu majitelce zastřeleného psa a náklady řízení tisíc korun.
Krajský soud dospěl k závěru, že správní orgány vycházely z prokázaného skutkového stavu. Svědci shodně popsali, že spatřili přicházejícího muže se psem na vodítku a upozornili majitelku psa. Ta dala bezprostředně povel svému psu Ronymu, aby zalehl. Pes uposlechl. Majitelka volala na přicházejícího, aby se zastavil, že psa zajistí. Stěžovatel se však se svým psem přibližoval. Proto se majitelka psa i další svědkyně k zalehlému psu rozběhly, aby případnému střetu zvířat zabránily. V přehledném terénu je nemohl pan Tomáš přehlédnout. Na výzvy, aby se zastavil, nereagoval. Všichni svědci shodně vypověděli, že výstřel zazněl, aniž byl pan Tomáš ohrožen, pouze psi se do sebe pustili. Ihned po výstřelu střelec odcházel.
Nic nechránil
Soud nepřistoupil na argumentaci žalobce, že zbraň použil k ochraně života, zdraví nebo majetku.
Uvádí-li, že střelbou bránil svého psa před cizím psem, pak jej mohl ochránit tím, že by se zastavil tak, aby mohl být cizí pes zajištěn. O jeho tvrzení, že útok psa poškozené byl agresivní a jeho cílem bylo zranit jeho psa, nebyly předloženy žádné důkazy ani argumenty. Naopak všichni přítomní potvrzovali, že pes poškozené byl klidný, což dokládá i skutečnost, že se v průběhu odpoledne volně mohl pohybovat mezi zvířaty i lidmi a nikoho neohrožoval.
Vůči nebezpečnému chování zvířete je možno zasáhnout za podmínek krajní nouze, pokud nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak. Pokud by stěžovatel respektoval výzvu majitelky druhého psa, ke střetu psů vůbec nemuselo dojít. Stěžovatel také nedostál povinnosti dbát zvýšené opatrnosti při zacházení se zbraní. Mohl být v době výstřelu stržen svým psem, střela mohla změnit směr a mohlo dojít ke zranění či usmrcení přibližujících se osob.
Proto krajský soud žalobu pana Tomáše zamítl.
Ten podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu ČR (NSS). Opakuje, že střelbou bránil svého psa, který byl napaden, a zároveň sebe, neboť se sám cítil ohrožen útokem cizího statného psa služebního plemene. Svého psa vedl na vodítku. Neučinil nic, čím by cizího psa vyprovokoval k útoku. Zastavení stěžovatele by střetu psů podle něho nezabránilo. Bylo prokázáno, že se cizí pes kontrole vymkl, za což je odpovědná osoba, jíž je pes svěřen do péče.
Nemusel čekat na úto?k
Namítá, že nebylo jeho povinností snášet útok na svého psa a čekat, zda se majitelce cizího psa podaří tomuto útoku zabránit. Měl právo svého psa i sebe chránit. Vystřelil v okamžiku, kdy tento útok trval. Bylo jím ohroženo zdraví a dokonce i život psa stěžovatele. Nejednalo se o vzájemné psí škádlení, ale o útok agresivního cizího psa s vyceněnými tesáky, navíc nesrovnatelně většího, jehož cílem bylo zranit psa , mínil pan Tomáš. Bezprostředně hrozil útok i na něho. Nemohl spolehlivě odvrátit útok cizího psa jinak. Pokud by se pokusil o útěk, pes by ho pronásledoval jako kořist a mohl by zaútočit přímo na něj. Varovný výstřel do vzduchu by sice mohl psa odstrašit, zároveň však nelze vyloučit, že by ho mohl vyprovokovat k ještě větší agresivitě. Pokud by se pustil do boje s ním vlastníma rukama, riskoval by ohrožení vlastního zdraví a třeba i života.
Soud konstatoval zjištění ze správního řízení, především výpovědi svědků. Pan Tomáš popisoval, že se cizí pes rozběhl k nim a zjevně se snažil zakousnout se do krku jeho psa. Snažil se ho odehnat kopanci do boku, načež se pes obrátil proti němu. Vytáhl tedy zbraň a vystřelil po něm. Pes odběhl a svalil se. On opak zřejmě zpanikařil a odešel.
Majitelka usmrceného psa líčila, že její pes si šel očichat druhého psa, začali na sebe vrčet. Už si sundávala vestu, aby je s ní rozehnala. Pak ale pan Tomáš vystřelil…
NSS připomněl závěr krajského soudu, že stěžovatel v přehledné situaci přes opakované výzvy pokračoval v chůzi proti nezajištěnému psovi a sám neučinil nic, aby střetu, který měl jako chovatel předpokládat, zabránil. Podle krajského soudu se do situace dostal nedbalostí.
K otázce tvrzeného jednání v krajní nouzi NSS řekl, že existence nebezpečí byla ve vztahu k jednání stěžovatele splněna, jeho psovi hrozila újma na zdraví, popř. na životě; tím byl ohrožen majetek stěžovatele a tedy i naplněna podmínka ohrožení zájmu chráněného zákonem. Protože byl ale útok psů veden proti sobě navzájem, podle NSS konflikt nepředstavoval přímo hrozící nebo trvající útok na stěžovatele samotného.
NSS se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že stěžovatel mohl odvrátit přímo hrozící nebezpečí i jinak, a to bez ohrožení zájmů jiných osob, pokud by vyčkal, až majitelka druhého psa zajistí. Nedůvodná je námitka stěžovatele, že jeho zastavení by střetu nezabránilo. Podle výpovědí došlo ke střetu teprve tehdy, když se stěžovatel k cizímu psovi přiblížil. Nejednalo se přitom o psa nezvladatelného, jak je zřejmé z jeho uposlechnutí pokynu, aby zalehl, ani o psa, který by bezdůvodně útočil na své okolí, což je patrné ze skutečnosti, že se běžně účastnil výcviků jízdy na koních.
Je třeba obezřetnosti
NSS citoval z judikatury týkající se odpovědnosti majitelů psů a připomněl, že v dané věci stěžovatel neměl povinnost na výzvy zastavit. Jako vlastník psa si ale měl a mohl být vědom možnosti, že na sebe psi zaútočí, pokud se k sobě přiblíží. Zvířata, psy nevyjímaje, nejsou stroje na dálkové ovládání, ale živé a vnímavé bytosti, a ani při nejlepší vůli nelze zaručit jejich stoprocentní kontrolu a bezvýhradné následování pokynů majitele, řekl NSS. Zvířecí přirozenost není důvodem k omezení pohybu zvířat všude tam, kde může dojít k tomu, že se zvíře projeví nepřátelsky ke svému okolí. Je ovšem důvodem k obezřetnosti, což platí zvláště u zvířat, která svého majitele doprovázejí v otevřeném prostoru i ve společnosti. Tehdy se často zvíře stává nástrojem, odrazem schopností svého majitele, který musí reakce zvířete předvídat a v nejvyšší možné míře i kontrolovat, rozvedl NSS.
Jednání stěžovatele předtím, než došlo k incidentu, označil za iracionální a nezodpovědné. Pokud následně mohl řešit nastalý konflikt jedině tím, že do cizího psa kopal a zastřelil jej, pak nebyl zbaven odpovědnosti za toto jednání. Úmyslně tím způsobil škodu na cizím majetku. Střílel úmyslně ze zbraně, kterou je oprávněn držet, ale mimo střelnici i místa, kde je k tomu oprávněn podle zvláštního právního předpisu. V takovém případě může zbraň použít jedině k ochraně života, zdraví nebo majetku. Ani zde se však nemůže odvolávat na obranu svého majetku za situace, kdy mohl řešit situaci zcela jinak, bez nutnosti použití zbraně. V důsledku jeho nedbalosti šlo o jednání nebezpečné pro další osoby.
Krajský soud podle NSS dospěl ke správnému závěru. Kasační stížnost pana Tomáše proto NSS zamítl. (7 As 29/2013)
Ten poté podal ústavní stížnost. Ústavní soud po projednání věci uzavřel, že správní soudy celou věc zcela přiléhavě posoudily, a to včetně závěru, že stěžovatelova reakce na kontakt jeho a cizího psa nebyla adekvátní. Nadto nelze přehlédnout, že stěžovatel popis událostí ve věci během řízení měnil, když naopak majitelka zastřeleného psa, jakož i ostatní svědci byli při popisu událostí konzistentní, dodal ÚS. Stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl. (IV.ÚS 22/14)
Puvodni odkaz:
http://m.denik.cz/prachaticky_denik/c/z ... -i9te.html| MujGLOCK | - < Forum > < Fotogalerie >
Citát dne: "Rychlejší, než 158 na drátě, je 357 na opasku."
Citát dne: "Rychlejší, než 158 na drátě, je 357 na opasku."
