Možná se to zdá skoro zbytečné dodávat, ale jako slušnost mi přijde pozdravit - stačí kývnout, mávnout.
Takové to bezeslovné prohlášení: "Zdravím! Bacha, jsem tady taky, budeme spolu komunikovat, jo? Tak zatím, ať to střílí..."
Spousta lidí to nedělá.
Když je lidí na střelnici víc, tak se toho v případě potřeby jít k terčům většinou někdo ujme a udělá "velícího čáry" - ale pokud jsou tam dva tři lidi včetně Tebe, je lepší se dohodnout vždy se všemi a kontrolovat se.
Třeba se při přebíjení (ne uprostřed míření) kolegy střelce zeptat, jestli si můžu dojít převěsit terče, až skončí s položkou. Ten většinou hned vytáhne zásobník, stáhne závěr a poodstoupí
Je dobré ujistit se jasnými slovními signály, že střelnice je volná, nebo naopak, že můžeme střílet.
Jednostranné vyjádření "volno", "dobrý", nebo "můžem" - to znamená jen možnost průseru, když si to někdo vyloží opačně a zboku nakráčí do prostoru terčů, nebo naopak začne střílet.
Když jsem na široké střelnici sám, tak než jdu k terčům, procházím za všemi stavy, abych se ujistil, že nikdo další nepřibyl (a zrovna nepřebil)
a pak jdu v přímé linii k terči. Možná jsem paranoidní, ale to neznamená, že ji nemůžu dostat
Když jsou tam ostatní, dávám bacha na jejich manipulaci a příp. nasupeně urychleně odcházím - to už se mi taky stalo.
Pokud jsem u terčů sám/poslední, nezdržuju ostatní - nebojím se popoběhnout.
Pokud jsou tam ostatní, nesahám na zbraň, max. páskuju zásobníky v uctivé vzdálenosti od zbraně.
Upozornění na uši je dobrý postřeh, "můžu se podívat?" je běžný dotaz, hlasité "kdákání přes sluchátka" a rušení ostatních střelců jsem snad nezažil.
Myslím, že z hlediska slušnosti je střelnice většinou jedno z nejkrásnějších míst na zemi