Hatikva píše:Satane, věřím v systém. A není náhodou, že je můj postoj úspěšnější než váš. Proč asi... Že bych přeci jen do toho víc viděl a věděl, o čem mluvím? Snad... Mimochodem, ještě jsi mi neodpověděl, co jiného je mezi vinen a nevinen, jak jinak má rozhodnout soud. Asi jsi zapomněl...
Je to sice mimo téma diskuze, ale dovolím si reagovat.
Také jsem věřil v systém. Pracoval jsem pro něj. Troufám si říct, že spolehlivě. Věřil jsem v něj. Až do chvíle, kdy jsem se s ním srazil a zjistil "zevnitř," jak funguje. A to mě vyléčilo. Nebýt nakonec názoru ústavního soudu s tím, jak bylo s důkazy ze strany soudů nakládáno (ale předtím i ze strany IMV a SZ, jejichž názory soudy prakticky nekriticky přijali a v mnohém je demagogicky ještě "vylepšili"), neměl bych v ruce nic - vše by bylo pro člověka, který se na případ kouká z vnějšku, naprosto v pořádku.
Aby nedošlo k omylu. Počítal jsem s tím, že kvůli svému sebe-obrannému jednání budu muset jít k soudu, kde budu muset obhájit, že šlo o NO. To bylo v pořádku. Ale to, jakým způsobem bylo ze strany OČTŘ a justice s důkazy naloženo, jak byly vyhodnocovány okolnosti, to je to, co nebylo v pořádku. Hlavně to, jak již od počátku naprosto odmítali připustit variantu svědčící o NO.
Moc hezké bylo prohlášení tehdy dozorující státní zástupkyně na argumenty mého obhájce - kterého jsem si mimochodem zvolil ještě před prvotním podáním vysvětlení konané před pracovníky IMV. Když viděl, jakým způsobem je případ již od počátku veden, upozornil ji na to, že přeci mám na těle jasné známky napadení. Že mám, mimo jiné, přeražené zuby a pokousanou ruku a nohu. Na to mu s klidem odvětila: "zuby si mohl vyrazit sám a pokousání nehodlám nyní řešit!" - obrázek si udělejte sami - pokud si to bude chtít někdo ověřit, dám mu kontakt na svého tehdejšího obhájce, může se ho na to zeptat, zbavím ho v té věci povinnosti mlčenlivosti).
Ale zpět k systému.
Soudy přece "neměly důvod důkazy hodnotit tak flagrantně v neprospěch obviněného" (jako bych tu slyšel). Komu by to přeci prospělo, v čí prospěch by to dělali? (Je zjevné, že v můj rozhodně ne). No a přesto se to stalo. Jako se to děje i v jiných kauzách, kde není dostatek přímých důkazů nebo jsou důkazy příliš slabé.
Neříkám, že to tak má hozené každý jedinec pracující v OČTŘ a justici. Problémem ale je neotřesitelná víra v systém. Že je dobře nastavený a každé pochybení bude včas odhaleno. To je hluboký omyl. Opravné prostředky fungují většinou buď striktně formalisticky nebo zásah do práv obviněného ještě více prohloubí (nebudu chodit pro příklad daleko, abych nebyl obviněn z mlácení prázdné slámy - 1. můj případ, 2. Jan Šafránek, viz.:
http://zpravy.idnes.cz/justicni-omyl-ja ... _krimi_hro ).
Moje zkušenost je, že většinou soudci ani nečtou při odvolačkách a dovolačkách spisy, vychází jen z předchozích rozhodnutí a z podání obviněného (jehož obsah komparují toliko s argumentací obsaženou v napadeném rozhodnutí, nikoliv s důkazy). Věří v systém. Věří tomu, že ti před ním to vyhodnotili dobře a je jen potřeba ten názor podržet a podpořit. Maximálně jej korigovat (třeba zpřísněním kvalifikace nebo zmírněním - většinou u těch co by si možná mohli zaslouženě i odnést to, co jim udělil prvoinstanční soud, viz. např.:
http://www.novinky.cz/krimi/358002-umla ... trest.html ). Ale zabývat se tím, zda obviněný (obžalovaný) nemá náhodou pravdu? Nemá, hájí se účelově. A basta.
Ať už Hatikvo chceš vidět či ne, ať už tuto realitu chceš přijmout nebo ne, nezmění to nic na skutečnosti, že systém nepracuje správně. Chápu Tvůj postoj. Rozumím mu. Chápu dokonce, že nehodláš připustit, že by fungoval špatně. A že všechna (z těch "mála") pochybení je jen selháním jednotlivců. Kteří ovšem nikdy nejsou za svá pochybení potrestáni, jak by tomu bylo v jiných profesích.
Všichni, kdo tu vyjadřují pochybnosti o tom či onom případu to nedělají z důvodu, aby si tu dokazovali, že systém pracuje špatně, proti lidem a je celý zkažený a prohnilý. Ne. Domnívám se, že si většina z nich něco takového ani nemyslí. Jen je pro každého zarážející setkat se s důkazy, které vyvolávají pochybnosti a zjistit, že tyto pochybnosti nebyly spolehlivě vyvráceny. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale rekognice provedená zmíněným způsobem, podezřelého v této části dokazovaní spíše vyviňuje, než usvědčuje. Ale je to jen můj názor.
Podle mého názoru soudce by měl být rozhodčím ve sporu a přiklonit se na základě správně vyhodnocených důkazů (ono i volné hodnocení důkazů musí mít také své limity - bohužel zatím je tato zásada spíše zneužívána a znásilňována) na tu či onu stranu. Nikoliv tam ještě nadstavbově vnášet nějakou svou argumentaci podporující postoj SZ k danému případu, pachateli a důkazům.
Sorry za délku.
