Forum.MujGLOCK.com

opice:Jo ten je dobrej.

Se tomu smejete, ale kdyz mi byly 4 roky a byl jsem na operaci s kylou, tak mi dali k puse takovy to neco, jak z toho jde ten plyn, co uspava a rekli mi: "to je telefon, tam muzes mluvit na mamu", tak jsem mluvil

cmk: A co řikala máma?

nevim jestli tady už proběhly ale i přesto :

Víte jak se říká cikánovi v obleku? - Obžalovaný vstaňte...

Malé cikáně najde na zemi kávovou lžičku. Jde tedy za mámou a ptá se jí, cože to jako je. Máma neví a odešle syna za tátou. Táta dlouze přemýšlí, ale nakonec zakkroutí hlavou a řekne. "Nevím, běž se zeptat dědy, tem je nejstarší - ten z nás toho ví nejvíce". Malé cikáně utíká za dědou a ukazuje mu malou lžičku. Děda se hned poleká a zařve:" Zahoď to, to je semínko od lopaty".

matonoha dost dobrý!!!

http://www.nahraj.cz/down/1231432607/.html

koukám že to nefunguje..

Mladý a starý zaměstnanec jdou spolu do práce:
Mladý - kupa papírů, notebook, aktovka plná knih, prezentací atd. ....
Starý - uvolněný, jen igelitka s jablkem a jogurtem....
Mladý se ptá s obdivem:
- No, po tolika letech práce-asi to máte všechno v hlavě, že ?
- Ne kolego, v prdeli ....

Žena zavolá muže do kuchyně a žádá od něj okamžitý sex. Stalo se. Muž se ptá:"Proč tě to tak najednou popadlo?"Aale, vařím vejce, rozbily se mi hodiny a potřebovala jsem přesně Odměřit tři minuty!"

V novém zaměstnání:
Tak mladej, tady máš koště a zameť tamten plácek!

Ale pane, já jsem inženýr!

Jo tak ty si inženýr? No tak pojď, já ti to ukážu.

tom píše:cmk: A co řikala máma?

Asi nejakou ukolibavku - hned jsem usnul

Spis nez vtip je to kruta realita:

Milé děti a neznalí, ale naivní socialističtí jedinci, dnes si povíme něco o socanském daňovém systému a daňových úlevách. Nebojte se toho názvu, vysvětlíme si to tak, že tomu bude každý rozumět. Žilo bylo 10 pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd. Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně 1000 korun. Pánové se dohodli na tom, že se na té tisícovce budou podílet tak, jak platí daně. Takže první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic. Pátý zaplatil 10 korun, šestý 30 korun, sedmý 70 korun, osmý 120 korun, devátý 180 korun a desátý, ten nejbohatší, 590 korun. Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval.

Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít každý den za oběd jen 800 korun místo 1000, protože jsou to stálí zákazníci. To bylo od něho moc hezké. Jak si ale rozdělit těch ušetřených 200 korun? Kdyby každý z deseti pánů platil o 20 korun méně, prvních pět pánů by dokonce dostávalo peníze za to, že chodí na oběd. Hostinský jim navrhl se o úsporu podělit tak, v jakém poměru platí za oběd. Vzal si papír a tužku a začal počítat. Vyšlo mu toto: Pátý pán už nebude muset platit nic, stejně jako první čtyři, takže 100% úspora. Šestý bude platit 20 korun, místo 30, ušetří 33%. Sedmý bude platit 50 místo 70 korun, ušetří 28%. Osmý pán zaplatí 90 místo 120 korun a ušetří 25%. Devátý zaplatí 140 místo 180 korun, takže ušetří 22%. Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490 místo 590 korun. Úspora 16%. Každý z těch šesti na tom bude lépe, než předtím, a ti první čtyři mohou i nadále jíst zadarmo.

Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal. "Takže já z těch 200 korun dostanu jen 10?", křičel šestý pan, ukázal na desátého, nejbohatšího, a pokračoval: "A tenhleten dostane hned 100!" "To je pravda!", křičel pátý pán, "Já ušetřím jen 10 korun, ale on desetkrát víc!". "Opravdu!", přidal se sedmý, "takže jemu stovku a mně jen dvacku?!". Rozkřičeli se i první čtyři pánové: "A my nedostaneme vůbec nic? Jak k tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!" A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho.

Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě si sedli a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili zajímavou věc: Všichni dohromady neměli ani na polovinu sumy, kterou zrovna projedli. A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes.

A takhle, milé děti, funguje dnešní český daňový systém. Pokud dojde k daňové úlevě, mají z toho nejvíc ti nejbohatší. Pokud by ale museli platit příliš, může se stát, že se příští den u našeho stolu neobjeví. Ve Švýcarsku, v Karibiku a i jinde na světě je spousta pěkných restaurací...

Jednou cikán chytal ryby. Když už měl dost, začal balit věci, když v tom něco zabralo. Vytáhl to z vody a kouká: zlatá rybka. Nerozpakoval se, odstranil háček a hodil ji do vody. Potom se obrátil, že půjde domů. V tom se za ním ozve: "halo, dobrý člověče, splním ti tři přání za to, žes mi zachránil život!" Cikán ale jen mávl rukou a řekl, že je v životě zcela spokojený a má všeho dostatek, nicméně rybka stále naléhala, ať si něco přeje. "No tak dobre, ked inak nedáš, chcel by som pekny dom, peknu zenu a pekne auto", odvětil cikán. "Dobrá tedy, vše bude jak sis přál..." , na to rybka. V půli cesty se ale cikán zastavil a řekl si: "Vždyť já tej rybke ani nepodakoval!" Vrátil se tedy a vše napravil. Rybka se dlouho divila, že se jí to ještě nestalo, aby se někdo vrátil a podekoval. Byla tak nadšená, že cikánovi nabídla ještě jedno přání. Cikán ale nechtěl, že je už šťastný člověk a že chce žít takto až do smrti, přividělávajíc si poctivou prací. Rybka ale byla neoblomná, ať prý si přeje jakoukoliv blbost. "Keď inak nedaš, rybka, tak mi ho vykur." Rybka se jala vykonávat přání a najednou jí začaly růst vlasy, ruce, nohy, obličej, " a zrazu pozerám, predo mnou klačí osemročné dievčatko, naozaj, pan sudca, naozaj si to nevymyšlám........."

Jde chlápek po pláži a vidí cikána jak si opéká zlatou rybku. ,,Co děláš cikáne, vždyť ti mohla splnit tři přání!,, Cikán: ,,Šak splnila!,,

Ve škole mají deváťáci hodinu angličtiny s mladou krásnou učitelkou. Do probíhající hodiny vstoupí inspektor. Nikde není volné místo, jenom v poslední lavici vedle Pepíka. Tak učitelka usadí inspektora tam, napíše na tabuli anglicky větu a chce, aby jí to žáci přeložili. Vtom jí upadne křída, ona se pro ni ohne a minisukně odhalí kalhotky. Nikdo se nehlásí, jenom Pepa vzadu má ruku nahoře. No, je tady inspektor, musím Pepu vyvolat, když se
Nikdo jiný nehlásí, říká si učitelka.
"Tak, Pepo, co znamená česky věta napsaná na tabuli?"
Pepa se postaví a říká: "Já bych ji šukal, já bych ji tááák rád šukal!"
Učitelka zrudne. Takový trapas a před inspektorem:
"Cože? Jak se opovažuješ? Píšu ti pětku a dostaneš dvojku z chování!"
Pepa si sedne, loktem dloubne do inspektora a říká: "Když neumíš anglicky, tak příště neraď, debile!"

Není nad šťastné manželství

1. Moje žena a já, chodíme dvakrát týdně na večeři do nějaké dobré restaurace. Nejdřív si dáme nějaký aperitiv a potom obvykle místní specialitu. Přitom si užíváme příjemné společnosti.
Ona chodí v úterý, já pátek.

2. Máme oddělené ložnice. Její je v Brně, moje je v Praze.

3. Beru svou ženu všude. Ona však vždycky najde cestu zpátky.

4. Když jsem se ženy zeptal, kam by chtěla jít na výročí naší svatby,
řekla, že někam kde dlouho nebyla. Tak jsem ji navrhl kuchyň.

5. Vždycky se držíme za ruce. Kdybych ji pustil, šla by nakupovat.

6. Má elektricky vyhřívanou postel, elektrický mixér, elektrický opékač topinek, elektrickou kulmu, elektrickou troubu, elektrickou myčku nádobí. Jednou povídá: „Všude spousta elektrických vymožeností
a já si přitom nemám kde sednout.“
Tak jsem ji navrhl, že jí koupím elektrické křeslo.

7. Žena řekla, že ji zlobí auto. Prý má vodu v karburátoru. Vzal jsem tašku s nářadím a zeptal se, kde je auto. Odpověděla, že v rybníce.

8. Nechala si dát v salonu krásy pleťovou masku z piešťanského bahna.
Dva dny vypadala skvěle. (Pak bahno opadalo.)

9. Ráno běžela za popelářem a volala: „Stihla bych ještě odvoz ?“
Popelář se vyklonil z okénka a řekl: „Ale jo, naskočte si !“

10. Podle statistik je manželství jednoznačně hlavní příčinou rozvodu.

11. Nemluvil jsem se svou ženou dva měsíce. Nechtěl jsem ji přerušovat.

12. Poslední hádku jsem zavinil já. Když se mě žena zeptala, co je v televizi, odpověděl jsem, že tištěné spoje, obrazovka a prach…

Postrehy zo zakaznickej linky O2
Výborné....

Zákazník: Já seberu ten modem a omlátím vám ho o hlavu!
Operátor: Myslíte tím přímo mne?
Zákazník: Ne. Vy jste jedinej trochu ochotnej. Vás jenom švihnu kabelem.

Operátor: Pane, jestli na mě budete pořád takhle křičet, tak vás
upozorňuji, že to položím.
Zákazník: No to si zkuste! To pak teprve začnu řvát!!
Operátor: To je možné, ale už ne na mě.

Operátor: Vy jste přímo zřizovatel té linky?
Zákazník(cca 80let): Jak to myslíte?
Operátor: Na koho je ta linka psaná.
Zákazník: Jako kdo tu je?
Operátor: Hmm, dejme tomu.
Zákazník: Já a můj pes.
Operátor: Ale já bych potřeboval jméno.
Zákazník: Ťapina.

Zákazník: Už mě tam všichni serete v tý vaší ou tů sebrance!
Operátor: Bavme se slušně, jsme přeci lidé.
Zákazník: To možná vy, ale já ne!!

Na stavbe. Majster hovorí Ferovi:
- Ochranná prilba je dôležitá. Poznal som jedného, ktorý nenosil prilbu. Spadla mu tehla na hlavu a na mieste ho zabila. A poznal som tiež jednu dievčinu, ktorá chodila v prilbe a keď jej padla tehla na hlavu, usmiala sa a išla ďalej.
- Tú aj ja poznám. - hovorí Fero - Býva vo vedľajšom baraku. Dodnes chodí v prilbe a usmieva sa...

Veliký, obrovský mnohopodlažní supermarket v USA, ve kterém dostanete
všechno. Šéf přijímá nového prodavače, s tím, že jej vezme na zkušební dobu,aby viděl, jak se osvědčí. Po zavírací hodině si jej zavolá do kanceláře. Tak kolik jste dnes udělal obchodů? Jeden, šéfe. Cože!? Jeden? Naši prodavači udělají průměrně šedesát až sedmdesát obchodů denně!Co jste celý den dělal!? A kolik jste vlastně utržil? Třista osmdesát tisíc dolarů. Šéfovi došla řeč. Tři sta osmdesát tisíc? Proboha, co jste prodal? No, první jsem prodal malinký háček na ryby... Háček na ryby? Za třista osmdesát tisíc? ... Pak jsem zákazníka přesvědčil, že by si mohl vzít ješte i střední a velký háček. Pak jsem ho přesvědčil, že by si měl vzít i nějaký vlasec, prodal jsem mu tři pruty - malý, střední a veliký. Dal jsem se s ním do řeči, zeptal jsem se, kde bude rybařit. Povídal, Že na mysu dvacet mil na sever.Tak jsem mu prodal ješte pořádnou větrovku, nepromokavé kalhoty a gumáky,protože tam dost fouká. Přesvědčil jsem ho, že na pobřeží neberou, tak jsme šli vybrat motorový člun. Pak jsem se ho zeptal, co má za auto a vylezlo z něj, že dost malé, člun by na něm nemohl odvézt. Tak jsem mu prodal ještě přívěs... A tohle všechno jste prodal člověku, který si přišel koupit jediný háček na ryby!? Ne. On původně přišel koupit vložky pro svoji ženu. Tak jsem mu navrhnul, že když si teda o víkendu nezašuká, že by si mohl zajít aspoň na ryby.

Občas dojde mailem fakt pár zajímavých

Uprchlík ze své země, kterému byl právě udělen azyl v Česku, se rozhodl
Čechům poděkovat za svou záchranu a tak šel na ulici, aby jim to řekl.
Potkal prvního a hned na něj spustil : Chci Vám moc poděkovat, Vy
Češi jste takový hodný národ. On mu ale odpověděl : Ja nejsem čech,
ja jsem Rom. Uprchlík potkal druhého a hned spustil : Chci Vám moc
poděkovat, Vy Češi jste ... I druhý mu odpověděl : Ja nejsem čech,
ja jsem Rom.
Zmatený uprchlík se ho zeptal : A kde vlastně jsou Češi? Rom na to :
No, teď je jedenáct, tak asi v práci.

Mail z II. svetove


Od: hitler@wehrmacht.de
Komu: himmler@wehrmacht.de
Subject: Re: Ležáky

Debile! Psal jsem ti ležáky VYCHLADIT!

adolf

String1: u toho druheho ti chybi "ne vyhladit".