Příspěvek
od Gary » čtv 15.4.2010, 19:09
Zdravím všechny přítomné, hlavně asi Satana. Odmlčel jsem se, protože jsem dostal několik dobrých rad, raději se nevyjadřovat. Mohlo by mi to totiž uškodit, protože pravda nikoho nezajímá.... O pozadí celé kauzy mám vlastní názor, který sdílím společně se svým obhájcem. Nicméně nechám si jej raději pro sebe, neboť je to možná jeden z důvodů, kdy jsme jen trochu něco veřejně naznačili a já nyní cítím, že ten včerejší rozsudek může být dopadem....
Pokud mám vnést do toho trochu světla musel bych o tom napsat knihu. Já si stále stojím za svým. Státní zastupitelství mě v původní obžalobě vinilo, že jsem střílel na L.L. po ukončení fyzické potyčky ze vzdálenosti nejméně 1,5 m (svědek uváděl vzdálenost 1,5m, svědkyně nejméně 2 m). V průběhu řízení před soudem byly vpracovány dva posudky z oboru balistika, kdy se oba doplňují. V prvním případě se vyjádřili k vzdálenosti střelby tak, že vzhledem k přítomnosti krve s DNA profilem L.L. na pistoli, m-že tato skutečnost korespondovat s představou, že tato krev může pocházet ze střelné rány a ulpěla na zbrani v okamžiku výstřelu, což by odpovídalo střelbě z velmi malé vzdálenosti. V doplňujícím posudku z oboru balistika, byla vyvrácena verze svědkyně (při opakovaném vyšetřovacím pokusu uvedla vzdálenost 2 až 2,5 m), výpověď svědka ani moje není z hlediska balistiky v rozporu. Svědek zde však vzdálenost zkrátil na 1 až 1,5 m. Vzhledem ke skutečnosti, že na prokrváceném triku bylo detekováno velmi málo částic mědi, lze konstatovat, že výstřel mohl být veden ze vzdálenosti do cca 1,5 m.
Při hlavním líčení (před KS v HK) bylo soudním znalcem z oboru soudní lékařství (na základě experimentů se střelivem - nalézá se v balistickém posudku) podáno dolnění znaleckého posudku vzhledem k morfologii střelného poranění (chybějící povýstřelové splodiny v ráně na holé noze). Ten vzhledem k chybějícím povýstřelovým splodinám (či splodinám výstřelu - trochu tam slovíčkařil)stanovil minimální vzdálenost střelby na 3 násobek délky hlavně palné zbraně (jak uvádí literatura, připomněl). V případě Glocka je hlaveň délky 4 palců, čímž se dostáváme na vzdálenost delší než 50 cm, uvedl! Spíše ale 60 cm, doplnil! Takže konečná vzdálenost střelby se ustálila na 60 cm až 1,5 m.
V závěrečné řeči státní zástupkyně mimo jiné zaznělo, že si tedy vymýšlím, když jsem já sám tvrdil, že vzdálenost střelby byla 20-30 cm, přičemž byla 1,5 m, jak uvádí svědek..... Zde už se státní zástupkyně dostává pod hranici 1,5 m a vůbec jí to nepřijde divné.
A konečně při včerejším rozsudku bylo řečeno, že spousta důkazů byla provedena nadbytečně. Že vzhledem k tomu, že jsem střílel z bezprostřední blízkosti (už nezmiňují ani vzdálenost) jsem si musel být vědom, že s palnou zbraní způsobím smrt. Z tohoto důvodu nemůže být použita jiná kvalifikace než §219.....
Působí to na mě dojme, dostat mě za kažnou cenu, i když je vyvracena jejich vlastní teze a potvrzována moje verze...
A dále, balistika nebyla vůbec brána v potaz, biomechanika, znalecké posudky z oboru psychiatrie a psychologie označil státní zástupce za nevěrohodné (kromě té, která byla vypracována na svědka). Soud se jimi ani nezabýval.
V odůvodnění zaznělo, že nutná obrana proti nutné obraně není přípustná, neboť jsem rušil noční klid tím, že jsem začal mluvit na štěkajícího psa, čímž jsem ho dráždil k dalšímu štěkotu. L.L. (člověk, který mě napadl) jednal však v nutné obraně, když hájil noční klid proti narušiteli. Já jsem neměl právo se proti takovému zákroku bránit, neboť byl pouze v úrovni přestupku, jako běžná hospodská rvačka, navíc útočníkem proti zájmu chráněného zákonem (nočnímu klidu) jsem byl já..... Moje zranění označili za banální.
Ačkoliv oba svědci vypovídají odlišně (svědkyně byla dokonce balistikou naprosto zpochybněna), soud konstatoval, že nemá důvod jim nevěřit, protože nemají důvod si vymýšlet. Přičemž vycházel ze lživého tvrzení státního zástupce, že oba svědci vypovídají shodně.
Ne, ještě nidky jsem neviděl podobně zkroucené paragrafy.
Ano odvolal jsem se, protože se cítím být v právu. Pokud se týká údajné provokace a slovnímu konfliktu, tak i svědek potvrdil, že jsem útočníkovi nic neřekl, nedošlo tedy k žádné hádce a útočník mě začal tlouct pěstí hned po otevření brány a vystoupení z ní směrem ke mě. Dostal jsem však údajně pouze jednu ránu, ostatní šly mimo....(výhledové podmínky - mezi 2:00-3:00 hod. v noci, tma, lampa pouličního osvětlení je v další ulici nad křižovatkou, vzdálenost cca 20 m, děj se odehrával na ulici, za branou z dřevěných prken smezerami cca 3 cm....) Zranění už jsem popsal dříve. Původně svědek uvedl, že pes stál za L.L. a vůbec neútočil, jen vrčel. Později uvedl, že pes běhal okolo, ale rozhodně neútočil.... Podle svědkyně šlo jen o strkanici, žádné údery nepadaly, pes neútočil.... Důkazy potvrzují něco jiného, ale nikdo se tím nechce zabývat.
Možná se někomu z vás zdá rozsudek v pořádku, mě však rozhodně ne. Je naprosto diametrálně odlišný a vůbec se nezabýval žádnými důkazy. Popírá institut nutné obrany proti útoku na tělesnou integritu (tedy život a zdraví). Bylo rozhodnuto na základě účelové spekulace vrchního státního zástupce, že L.L. bránil v rámci nutné obrany zájem chráněný zákonem (rušení nočního klidu), dal maximálně jednu ránu pěstí (v souladu se svědeckou výpovědí, nicméně v rozporu se znaleckým posudkem z oboru soudní lékařství, kde je uvedeno, že zranění mi byla způsobena opakovanými údery sevřenou pěstí na oblast dolní obličejové etáže, mimo jiné).
Když obhájce a později při závěrečném slovu i já, jsme uvedli, že jsem mimo jiná zranění utrpěl zlomeninu dvou zubů, které mi museli být den po události vyňaty, soudní senát začal zuřivě listovat ve spisu....
Porada před vynesením rozsudku trvala 20 minut. Za tuto dobu se senát stihl poradit, rozhodnout a popsat 10 stran, ze kterých četli rozsudek, přesně v souladu s tím, co uvedl ve své závěrečné řeči vrchní státní zástupce.... Na písemné vyhotovení si však ještě musím počkat.
Není ani pravdou, že bych nechtěl zveřejnit rozsudky, ale mám obavu, že by se mi to mohlo vymstít. Ne ze strany vás, ale já už skutečně nevím co všechno mi může před OČTŘ uškodit. Zachoval jsem se tak, jak by se v podobné situaci zachovala většina z Vás. O tom jsem přesvědčen. A stát se to může komukoliv. Nikdo nemůže vědět přesnou pohnutku co útočnika vedla na mě zaútočit, ale rozhodně nemohu souhlasit, že by to byla nutná obrana při ochraně napadeného zájmu chráněného zákonem. Při něčem takovém se totiž na člověka, který mluvením na psa nikomu fyzicky, psychicky ani majetkově neubližuje, neřve "zabiju tě" za současného bušení pěstmi do hlavy a obličeje. A za současného vypuštění vlastního psa na člověka.... Pokud tohle přijde někomu v pořádku, měl jsem tam raději zemřít.... (F. Sahulu taktéž umlátili pro banální věc, kdy si na něm chtěli při návratu z restaurace zchladit žáhu - údajně jim řekl čuráci.... já nestihl ani to...). Opravdu nevím, co už by se člověku muselo stát, aby se mohl účinně bránit.
K medializaci mého případu mohu uvést pouze to, že neznám nikoho kdo by měl zájem podat objektivní verzi. Můj obhájce několikrát před novináři a reportéry vystoupil. Do médií se dostal však jen zlomek... Informace byly ve většině případů zvláštně "dávkovány". Ale abych nebyl nespravedlivý, nekteré deníky podaly i objektivní články...
Na závěr chci říct, že se omlouvám za tak dlouhý sloh. Ale již jsem se nemohl držet dobrých rad a nereagovat. Alespoň pro tentokrát.
.