Příspěvek
od Gary » pát 16.4.2010, 9:58
Nemyslím si, že by bylo standardní, aby původní obžaloba zněla tak, že jsem po ukončení potyčky vystřelil nejméně ze vzdálenosti 1,5m, v průběhu líčení se tato vzdálenost zkrátila do 1,5m a měl jsem jako policista využít jiných prostředků, jak se ubránit (čímž připustili, že "potyčka" ukončena v době střelby nebyla) a u vrchního soudu už byla vzdálenost specifikována pouze bezprostřední vzdáleností (ukončením či pokračováním "potyčky" se již vůbec nezabývali).
Původně mě obžaloba viní, že jsem zbraň použil po ukončení útoku. U vrchního soudu již toto netvrdí, ale naopak uvádějí, že nemohla být splněna podmínka nutné obrany, protože jsem zbraň užil proti člověku jednajícího v nutné obraně. Což je ale účelová spekulace, s kterou přišli až nyní, když se provedenými důkazy nepodařilo vyvrátit mojí výpověď (důkazy dokonce mojí výpověď potvrzují). Nikdo neví a nemůže vědět jaká pohnutka vedla L.L. k útoku proti mě. Ale tvrzení, že to byla nutná obrana veřejného pořádku (kvůli rušení nočního klidu) je hodně přitažená za vlasy. Dokonce mě zděsilo prohlášení p. soudce, že některé důkazy byly prováděny nadbytečně....
Pokud se soud chtěl zabývat pohnutkou L.L. indicie k tomu jsou ve výpovědi svědkyně, která uvedla, že když L.L. přišel domů "jsme se dohadovali ohledně vstupní brány s tím, že L. tvrdil, že já jsem mu bránu uzamkla, což nebyla pravda. Poté jsem odešla do ložnice, on seděl na našem venkovním posezení a kouřil vzadu za domem (při hlavním líčení v dubnu 2009 uvedla, že již spal na gauči v obývacím pokoji, ona spala v ložnici....)". Další citace z její výpovědi: "L. se mohl domnívat, že je to člověk, který ten večer uzamkl bránu." Zde je něco nelogického. Jak mohl někdo uzamknout bránu, od které mají pravděpodobně klíče jen obyvatelé domu..? U hlavního líčení nakonec uvádí, že jsem dráždil psa. Jakým způsobem, to neví....
Já jsem přesvědčen, že jsem byl ve špatné době na špatném místě a útočníkovi jsem prostě přišel vhod jako vhodný cíl k vybití agrese (to byla dle mého názoru pohnutka). Útok přišel zuřivě a bez jakéhokoliv varování. Zuřivost se během útoku spíše stupňovala než ustávala. Kdo normální nechá útočit na člověka i psa? Ten komu je všechno jedno a chce způsobit co největší bolest a následky. Úmysl vyjádřený slovy: "zabiju tě" svědčí o odhodlání nepřestat, dokud se bude napadený hýbat. Rozhodně to byl útok, který neustane, dokud se budete hýbat.... Utrpěl jsem menší zranění jen proto, že jsem se ubránil, nikoliv proto, že by to útočníkovi již stačilo.
Kdo by se v této situaci nebránil všemi dostupnými prostředky, by měl narušený minimálně pud sebezáchovy. Uprostřed noci, na tmavém místě, neznámý útočník, neznámý důvod útoku, jasná fyzická převaha (rozhodně i díky náhlosti útoku a útočícímu psu).... Opravdu jsem neviděl jinou možnost. Tedy ano, zemřít nebo se nechat zmrzačit (často myslím na to, že jsem tam měl raději zůstat - souzen by byl útočník, já bych měl svatý klid a moje rodina by dostala alespoň peníze z pojistky).
Nicméně písemné vyhotovení rozsudku ještě není a tedy může se lehce lišit od verbálního zdůvodnění. Nicméně samotná konstrukce odůvodnění by měla určitě zůstat stejná. Tedy pro všechny vlastníky zbraní na ochranu zdraví, života a majetku absurdní. I kdyby se podařilo prokázat, že pohnutkou L.L. byla nutná obrana na ochranu veřejného pořádku, způsob obrany je v tomto případě zcela nepřiměřený způsobu útoku. Navíc je zde předpokládaný přestupek na úseku veřejného pořádku stavěn nad zdraví a život člověka.... Zde je jasná zpráva - braňte se až budete mrtví či těžce zranění, do té doby jde o hospodskou strkanici (na veřejné ulici, leč na tmavém liduprázdném místě, s použitím psa a výhrůžkami zabitím, bez možnosti pomoci kohokoliv jiného....).
Věřte, že kdyby šlo v této situaci o cokoliv jiného, než je můj život, nikdy bych nestřílel i kdybych měl sebevíc promile. Což mi samozřejmě věřit můžete, ale nemusíte. Nezdá se Vám však divné, že od původní obžaloby je to obrovský odklon?
.
.
