Dovolím si ještě jednou reagovat na konstrukci Vrchního soudu o mém útoku proti nočnímu klidu a oprávněnosti nutné obrany pana L.L. Tedy pokud by se vůbec dalo prokázat, že p. L.L. měl v úmyslu v nutné obraně hájit právo na noční klid a nikoliv ze vzteku domlátit jiného člověka do bezvědomí či smrti za současné asistence psa.
Jen tak namátkou jsem narazil na jeden materiál. Určitě na toto téma bude více podobných rozborů.
______________________________________________________
Cituji:
"Útokem mohou být ve smyslu nutné obrany i činy, které vůbec znaky trestného činu nemají (např. slabší útoky proti fyzické integritě člověka nemající povahu trestného činu, tzn. které např. nebudou mít za následek ublížení na zdraví ve smyslu § 221 an. tr. zák.), útokem dokonce nemusí být vůbec jednání podléhající soudnímu trestu. Nutnou obranu tak lze užít i proti jednání, které má znaky pouze správního přestupku; takovéto případy nutné obrany ovšem již nejsou předmětem nauky trestního práva hmotného. J. Kuchta v tomto smyslu uvádí: "Nutná obrana proti útoku v podobě přestupku spadá pod § 13 tr. zákona, jen jestliže obránce jedná v intencích § 13 tr. zák. a ne pouze § 2 odst. 2 písm. a) zák. o přestupcích".
Lze shrnout, že útok tedy musí být vždy činem protiprávním a
jednáním závažnějšího charakteru, nemusí však mít podobu trestného činu. V. Solnař sem zahrnuje např. též činy, jejichž trestnost zanikla nebo které nemohou být stíhány z důvodů procesních.
.....
Útok z hlediska zavinění obránce
Nutná obrana není vyloučena proti útoku, který obránce z nedbalosti ba i úmyslně zavinil (srov. tak již např. č. 254/1947 Sb. rozh. tr.). Obránce neodpovídá za úmyslně způsobené škody, v konkrétním případě by však bylo třeba uvážit, zda vyprovokování útoku nezakládá nedbalost ve vztahu ke škodě útočníkovi v obraně způsobené.
....
Koncovým momentem přípustné nutné obrany je okamžik faktického ukončení trvajícího útoku, popř. jeho bezprostřední hrozby (srov. č. II./1965 Sb. rozh. tr.). Tehdy (nejde-li o případy uvedené v předchozím odstavci) pomíjí nebezpečí pro zájmy na než bylo útočeno, a to buď bez jakéhokoliv následku pro ně nebo tyto zájmy jsou již porušeny a nehrozí nebezpečí dalších škod (srov. č.18/1979 Sb. rozh. tr.). Ukončení útoku musí mít definitivní podobu. Proti útoku již ukončenému, a to jakýmkoliv způsobem (ať už např. útočník přestal útočit a odchází nebo v případě kdy útočník byl již zneškodněn), není již nutná obrana přípustná (např. hodí-li někdo kamenem po odcházejícím útočníkovi nebo bije-li někdo útočníka, který byl odražen a bezmocně leží na zemi) a lze ji zpravidla už charakterizovat jen jako mstu. Jestliže se tedy obránce po odvrácení útoku nebo po jeho faktickém skončení dopouští dalších útočných činů proti původnímu útočníkovi, přičemž tyto činy již nejsou odůvodněny nutností obranného jednání v intencích § 13, překračuje již meze nutné obrany a za tyto činy je odpovědný podle obecných zásad trestní odpovědnosti.
....
Negativní vymezení útoku
Útokem nejsou jednání mající povahu bagatelních případů (pouhé nepřístojnosti, nevhodné chování, nezbednosti, dotěrnosti apod.). Útokem ve smyslu nutné obrany není ani nebezpečné chování zvířete, ledaže by šlo o zvíře poštvané člověkem; tento případ by bylo nutno posuzovat jako útok člověka, kde zvíře je jen živým nástrojem v jeho rukou. Za útok ve smyslu §13 tr. zákona nelze považovat určitá další lidská jednání, proti nimž není nutná obrana přípustná."
Zdroj:
Mgr. Miroslav Mlčák je justičním čekatelem.
Informace byla publikována 26.9.2000 v Českém právnickém publikačním a informačním prostoru http://www.juristic.cz v části Trestní pr. - vybraná témata.
Poslední změna proběhla 26.9.2000.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Miroslav Mlčák