Pánové, jste naprosto mimo. Rozeberu to, ale prve citace patřičných zákonů.:
Zákon 141/1964 Sb., Trestní řád, § 165 (2):
Obhájce je již od zahájení trestního stíhání oprávněn být přítomen při vyšetřovacích úkonech, jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění o něm zajistit. Může obviněnému i jiným vyslýchaným klást otázky, avšak teprve tehdy, až orgán výslech skončí a udělí mu k tomu slovo. Námitky proti způsobu provádění úkonu může vznášet kdykoliv v jeho průběhu. Účastní-li se obhájce výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, je policejní orgán povinen přijmout opatření, která znemožňují obhájci zjistit skutečnou totožnost svědka.
Listina základních práv a svobod, článek 2:
(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
(3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
A článek 40, odst (3) téhož:
Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce.
Zákon 273/2008Sb. o Policii ČR, §53:
(1) Policista je oprávněn použít donucovací prostředek
k ochraně bezpečnosti své osoby, jiné osoby
nebo majetku anebo k ochraně veřejného pořádku.
(2) Před použitím donucovacího prostředku je
policista povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje,
aby upustila od protiprávního jednání (...)
Tresní řád naprosto explicitně říká, že
1) obhájce obviněného má prová být přítomen u výslechu svědka
2) že obhájce obviněného smí
kdykoli v průběhu vznášet námitky
Kreganova zmínka se vztahuje nikoli na námitky, nýbrž na otázky vyslýchanému.
Dále. Ústavněprávní pořádek zahrnuje LZPS a ta jasně říká jednak v článku 40, že každý má právo na přípravu obhajoby, sám či za použití obhájce, což implikuje, že pokud někdo obhájci v rozporu s trestním řádem brání v přípravě obhajoby protokolováním námitek a/nebo brání obhájci v přítomnosti u výslechu svědka,
porušuje tím Ústavou dané právo!
V článku 2 pak LZPS stanoví, že
(3) každý člověk smí činit to, co mu zákon nezakazuje (natož explicitně povoluje!), a že (2) státní moc lze vykonávat pouze v případech a mezích stanovených zákonem. Na advokáta se vztahuje ost. 3, na policistu ve službě bod 2.
Jaké meze ale máme v zákoně o PČR? Policista by mohl vykázat advokáta (ale zároveň by musel přerušit výslech!) "k ochraně bezpečnosti své osoby, jiné osoby nebo k ochraně veřejného pořádku." Doufám, že se shodneme, že toto v žádném případě splněno nebylo, neboť advokát jednal plně v souladu se svým explicitně stanoveným zákonmým právem a ústavněprávním pořádkem a k žádnému ohrožení nedocházelo.
Stejně tak Policista -- pakliže nehrozí nebezpečí z prodlení, což, jak se doufám shodneme, též není tento případ -- musí mj. vyzvat osobu, proti které chce zakročit, aby
upustila od protiprávního jednání -- jenže advokát se žádného protiprávního jednání nedopouštěl a proto byl i zákrok policisty nelegální.
Ve výsledku tak vidím jako nezpochybnitelné, že
a) advokát jednal plně v souladu se zákonem
b) policista se dopustil zneužití pravbomoci, když proti němu zakročil
c) policista tím, že se pokusil bránit advokátu v zaprotkolování námitek a v přítomnosti u výslechu porušil trestní řád ČR
d) a tímtéž policista porušil Ústavněprávní pořádek ČR
Celé se to točí na tom, že inkriminovaný policista -- a bohužel nejen on
-- nezná trestní řád a myslí si, že když se mu nelíbí něčí chování, může proti takovému člověku svévolně používat sílu.
ADDED: co do pořizování záznamu -- matně se pamatuji, že advokát má právo si pořizovat pouze pro vlastní potřebu poznámky a záznam vč. audio, takže si smí diktafonem i u výslechu nahrávat, co se děje a dělat si k tomu poznámky. Přesný zákon či judikát pro tento detail si ale nepamatuji.
http://www.policie.cz/clanek/struktura-stb.aspx
.