Krátce po tom, co jsem začal nosit náboj v komoře, vybíjel jsem tak, že po vyjmutí zásobníku jsem nadhmatem stáhl závěr dozadu tak, aby mi náboj vypadl přímo do dlaně ruky.
Přišlo mi to jako skvělý způsob, neb jsem nemusel šťourat náboj zpod gauče, případě jiných zákoutí, kam se zakulil při klasickém vybití.
Po chvíli jsem ale s hrůzou zjistil, že při tomto způsobu vybíjení si mířím na stehno, případně na levo od sebe.
Od té doby si dávám setsakramentský pozor na to, kam opravdu po CELOU dobu vybíjení směřuje ústí hlavně.
Možná jsem, při notné dávce smůly, mohl spůsobit podobné neštěstí. Minimálně skončit s dírou v noze.
I tak připomínám, že jsem se samozřejmě držel všech ostatních pravidel bezpečnosti-prst mimo spoušť, rána jistoty bezpečným směrem apod.
Ale šanci, že se něco stane, jsem určitě zvýšil.
Možná i v případě nešťastného otce se to mohlo udát podobným způsobem- stál bezpečným směrem, vybíjel tak, jak jsem popsal, děcko mu vlezlo stranou tak, že si ho ani nemusel všimnout a při vší smůle si hrábnul na spoušť. Člověk nikdy neví.
Já jsem si svoji chybu uvědomil včas a bez následků, on bohužel ne.
Ale je to jen spekulace...
Glock 17, CZ 858 Tactical, Mossberg M590 A1, Tokarev 1933, Sajga M3, Makarov PM, Mosin 44, Beretta 71, SVD-63 Dragunov