Kdyby bylo Česko jako je teď Sýrie a hádanka pro mladého muže na konec
https://www.facebook.com/notes/tom%C3%A ... 8930645314
TOMÁŠ BOBEK·11. ÚNOR 2016
Na toto srovnání nepotřebujete moc bujnou fantazii – Sýrie je prostě dvakrát tak větší co do rozlohy i počtu obyvatel než Česko. Takže mrtvé chladnokrevně podělíte dvěma a máte česká čísla. Jiný model by bylo zkusit si promítnout na mapu Česka celý syrský konflikt a jeho válčící frakce. Pojďme na to. Aktivistům z obou táborů připomínám, že se jedná výhradně o fikci, podobnost s existujícími místy či osobami u nás i v zahraničí je náhodná, ale i přes vtipkující zlehčování je realita příšerně děsivá.
Jsou to asi čtyři roky, co na jižní Moravě vznikl tzv. „Pičmánský stát“ (PISS). Jiný název si tento útvar nezaslouží, i když by moc a moc stál o to, aby se mu říkalo třeba „Velkomoravská druhá říše“. Znáte to z Youtube a světových médií. Stříleníčko, upalováníčko, topeníčko a podřezáváníčko nevěřících jako na běžícím pásu. Stačí, když budete pravověrný Pičmán, nafasujete kalašnikov a mažete udělat ze souseda řešeto, protože při pátečním průvodu nestihl rychle zamumlat „Velká je moravská říša a Cyril s Metůdom sů její proroci“. Včera pičmanisti upálili dvacet neposlušných Moraváků v Luhačovicích, minulý týden zase uřízli hlavu slovenskému pilotovi na hodonínském náměstí.
Ostrava je v ruinách, Olomouc byla vypálena do základů. V Brně se vedou tři čtvrtě roku těžké pozemní boje, ztráty na civilním obyvatelstvu jdou do desítek tisíc a něčemu takovému jako hromadnému hrobu Za Lužánkama se dnes už nikdo nediví.
PISS se rozkládá zhruba od Nového Jičína po Znojmo, na západě zasahuje až po Svitavy, na východě pak až po řeku Moravu. Vnější hranice PISS jsou neprostupné, pokud nechcete koupit kulku. Jedinou výjimkou je úzký horský pás Moravskoslezských Beskyd, kudy se dá projít na Slovensko ve směru Javorník – Žilina a snad prý ještě něco na Vysočině. I tak tímto nesnadným terénem prchlo z České republiky už více než jeden a půl milionu lidí. Dalšího zhruba půl milionu se pak vydalo do Polska a asi sto tisícům se podařilo dostat se do Rakouska a do Bavor, než hranice na této straně definitivně uzavřeli. Zkrátka každý pátý obyvatel Česka uprchl před válkou a vyhladověním. Stal se uprchlíkem.
Příhraniční tábory pro české utečence na Slovensku praskají doslova ve švech. V jednom okamžiku v nich bylo tak málo jídla a tak otřesné podmínky, že se zprvu několik desítek a později skoro sto tisíc lidí dalo na pochod a rozhodlo se, že se pokusí nějak projít na druhou stranu, až do Německa a dále na sever Evropy. To se jim po několika týdnech a několika střetech s bojůvkami doc. Kännleina z TKVSZBN („Tschechische ksindel ve Spolkové zemi Bavorsko nechceme") nakonec podařilo. A to i přes pisklavý falzet jejich führera, že raději zemře, než by nechal posvátnou bavorskou půdu podupat mladými Čechy v bojovém věku.
Ano, pohany, když více než polovina z těch slovanských zvířat ani omylem netuší, kterou rukou a v jakém pořadí se po křesťansku pokřižovat, a kteří odmítají jediné skutečné evropské hodnoty, spočívající v nošení kožených kraťasů, svobodně odhalujících statná mužská stehna (ve kterých Herr Dozent nachází kromobyčejné zalíbení) a ovšemže pití piva z tupláků a ne z těch jejich půllitrových zavařovaček; tady není žádná čajovna, himmelherrgott.
Severní Moravu během války opanovali Poláci a Slezáci, takzvaní Purdové. Mluví stejnou řečí, které říkají „po našymu“, a vůbec drží pohromadě. Purdové se do konfliktu navenek příliš nevměšují, s výjimkou území Slezska, které považují historicky za své. Zde naopak svádí purdská domobrana s pičmanisty zuřivé boje o každou salaš. Pověstné jsou zejména purdské ženské dobrovolnické oddíly, které nahánějí strach i otrlým Pičmánům. Purdové si to nedělají jednoduché s nikým, dostali čuchnout i bojového plynu, ale největší problém mají teď s PISS.
Nesmíme však zapomenout na Ale-nasrat (ALENA). Ano, ani pro ALENA nemáme pěkného jména, jsou v podstatě stejná sebranka jako Pičmáni, jen s tím rozdílem, že ALENA výrazně nemusí vládu prezidenta Zenumäna, takže by si občas mohla teoreticky rozumět s rebely, zatímco PISS má tohle trochu na háku a tvrdě vyšívá hlavně na své Druhé říši a exportu své ideologie. Obě frakce přitom vycházely ze známé teroristické AjKakájdy, ale pak se rozdělily. Tyto partičky páchají svá svinstva po celé Moravě a mají různou podporu ze zahraničí.
Tady je potřeba se pozastavit nad jednou věcí. Když se řekne „pičmanista”, nemyslíme tím nějaké exotické vraždící monstrum. Jasně že mezi nimi najdeme i kupku zradikalizovaných pomatenců třeba z Bulharska či Moldávie, co tam přišli legálně přes Slovensko, ale gró jsou našinci. Jako třeba Lojza Skřivánek z Horní Dolní, kterého jste před pěti lety potkali na místní pouti, aniž byste o tom věděli. No tak tenhle Lojza vám zrovinka dneska vpálí dávku do břicha a pak provede něco velmi nepěkného vaší ženě. Lojzik. Moravák jako poleno. Jako vy. Ale může vám to klidně provést i rebel Petr Fialka nebo zenumänovec Alan Bartoš. Válka je svině. I Purd vám klidně ustřelí kebuli, budete-li se mu dlouho motat na jeho zahrádce.
Přesuňme se dále na západ směrem do Čech. Jedna oblast se rozkládá od severu přes Prahu a dále zhruba až po linii Mariánské Lázně – Beroun – Havlíčkův Brod – Jihlava – Brno a je věrná prezidentovi Zenumänovi, kterého naopak v podstatě neuznává celý zbytek Česka. („Zenumänistán. Malý, ale můj, Jirko," vrhne prezident směrem ke svému mluvčímu rádoby druhorepublikový bonmot, ke kterému se pak bude muset vydat tištěný návod pro voliče.)
Ovšem pozor, když se řekne linie, tak se tím myslí bojová linie. Ne že se za tu čáru nejezdí dělat předvolební mítinky a nejezdí se tam lepit ani plakátky, anžto byste dostali od místních přes držku. Ono se tam nejezdí vůbec, anžto od místních byste dostali leda tak protitankovou střelu už v první vesnici. Zkuste si raději pod linií představit něco jako zákopy a tank na poli.
Tato „vládní” oblast soupeří jak s PISS tak s ALENA, ale úplně nejvíc nesnáší rebely z jihu Čech. Zenumänovci se proto mermomocí snaží zničit povstalecká centra v Plzni a Budějovicích. Kašlat na to, že rebelové jsou v podstatě ti jediní, kteří ještě drží PISS na uzdě. Jde o to srazit tu neposlušnou „plzeňskou pivovárnu”, jak jim říkají, na kolena a až pak se udělá pořádek i na Moravě, ať si tam zatím pičmanisti pobijí etnických Hanáků kolik chtějí.
Zatímco rebelům na jihu více-méně pomáhají západní Evropa a USA a zároveň je uznávají jako legální nástupce Zenumäna, jemu naopak fandí Rusko. To má v Pardubicích svou stálou vojenskou leteckou základnu „Perníček“. Takovej kousíček Ruska uprostřed Čech. No tak měli tady za Brežněva takových zahrádek povícero, stačilo když si ti mnohem víc kovanější českoslovenští komunisti postěžovali v osmašedesátém v Moskvě na ty reformovanější, a kluci dojeli. Na tancích. Ta internacionální ochota nám tady udělat pořádek jim zůstala.
„Perníček” je tu oficiálně proto, že Rusko tu oficiálně bojuje proti PISS na Moravě. Pravdou ale je, že Rusáci teď častěji než pičmanské mordýře někde u Přerova raději vybombardují nějakou tu rebelskou dětskou nemocnici třeba na Českokrumlovsku. Neměli se, zrádcové, trhnout od Prahy. Tohle se Zenumänovi prostě nedělá.
Teda ne že byste jako civil měli radost z jakéhokoli bombardování, i třeba jen mordýřů. Ono stačí, aby se někde šustlo, že do hospody Na růžku zašel na pivo místní pičmanský ataman a do půl hodiny je v troskách celý váš blok i s Růžkem. To v případě náletu Rusa. Jich mnóga, takže v jejich měřítku je sto mrtvých Čechů včetně žen a dětí na jednoho atamana absolutně super skóre. Pak se vztekají, když jim zbytek světa tyto naprosto nepřijatelné civilní ztráty nechce započítat do tzv. syrského bodování. Nedivte se pak, že mají „bojovou spotřebu” jedna nemocnice na dva-tři Zenumänovi odpůrce. V tom lepším případě pak přiletí americký dron. Ten pak jednou střelou hellfire téměř ohleduplně vypaří do luftu místo místo jednoho bloku jeden atamanův bavorák i s tím mafošem uvnitř. Tomu se říká kanadsko-americké bodování.
Jenomže Rus nebo Američan, už toho máte plné zuby tak nebo tak. Pořád je to hnusná, opravdová válka, žádná show na CNN, a teď jsme na řadě my Češi a chcípeme tu jako kobylky. Co kurva na tomhle není ve Vídni a Berlíně přesně k pochopení? K čemu nám je, když rakouský spolkový kancléř s takovým tím smrtelně vážným, unijním výrazem ve ksichtu oznámí, že Rakousko přijme další dvě římskokatolické rodiny z Lanžhota, když už mají dva roky hermeticky uzavřené hranice s Českem? Scheiße.
Občas nějaký ten Rus při bombardování nemocnic rebelů a sem tam i pičmánů nevybere zatáčku a při zpáteční cestě se ochomýtne nad Slovenskem. To ale jednou Slováky rozčílilo tak strašně, že jim toho suchoje sundali. Myslím, že jeden ze dvou pilotů to tehdy nepřežil. Zahučel na padáku někam nad nezávislé Valašsko a místní ho pak předali Červenému kříži ve formě puzzle. Putin pak vyhlásil embargo na spišskou borovičku a zakázal všem Rusákům lyžovačku v Tatrách. Dal jsem jim Krym, tak co by ještě chtěli, chuji. Dolar za jeden rubl?
Jenomže Slováci v tomto konfliktu také nejsou moc velcí svatoušci. Mají problémy s Purdy na severu, protože Purdové také nejsou ze zlata. Válka je válka. Purdové se nechávají slyšet, že Slezsko je vlastně mnohem větší a sahá až po Žilinu (což byste jim snad i uvěřili, protože Žiliňáci hutorí ale hodně divně česky). Takže Slováci čas od času pořádně zatopí Purdům až na severní Moravě, sere pes na hranice. No a když už je u toho občas někdo načapá, je průser.
To se pak z kamarádských Slováků stanou uřvaní Čoboli a ten jejich Ficogan začne mlátit pěstí do stolu a vyhrožovat, že když na to přijde, tak milion Čehúňov ve svých uprchlických táborech můžou do Rakouska začít posílat už aj zajtra a jeden další milion ještě do kupy tutově dají. A vůbec kde jsou ty slíbené dvě a půl miliardy euro? A teď pozor, ty prachy zase Slovákům nemůžeme mít za zlé, jen na uprchlících je občanská válka v Česku přišla už na pět miliard eur. Takže s těma Čobolama opatrně. Skutečně nic není jednoduché a černobílé. Ficogan je možná vůl, ale Slovensko toho pro nás udělalo víc než kdokoli jiný, včetně celé EU. Tohle jim budeme dlužit ještě dlouho.
Vzato kolem a kolem, občanská válka v Česku je hrozné, brutální, surové a hlavně nepřehledné svinstvo, kde bojuje každý s každým. Zvěrstva se dějí na všech stranách, spousta měst je v rozvalinách, jsou stovky tisíc mrtvých a zraněných a další skoro dva miliony lidí uprchly za hranice. A žádná strana není nevinná a některé, jako třeba pičmanisti, páchají až neuvěřitelné příšernosti. Ale i tam, kde vám minimálně jednou týdne neoběsí souseda na kandelábru, to není žádný hip hop. Není dostatek jídla, léků, ničeho. Kulky a rakety létají sem a tam a na poli šlápnete spíš na protipěchotní minu než na zapomenutou bramboru.
Večer, když těch pár brambor náhodou někde na černém trhu seženete, a vaříte z nich takovou vodnatou kaši k večeři a náhodou zrovna jede i elektřina, se jako hlavní zprávu v německém veřejnoprávním rozhlasu dozvíte, že pořádá novou kampaň „Neplýtváme jídlem”. Jako úsporný recept dne pak vyhlásili vývar z krevetích krunýřků a nožiček, který vám doporučuje chef pasovské restaurace „Bouillabaisse Fischrestaurant”, která leží jen pár desítek kilometrů za českou hranicí. Snažíte se děckám nakydat ty brambory s trochou cibule (dobré na kurděje) rovnoměrně na jejich talířky a v duchu se sám sebe už po tisící ptáte, kde jsme všichni udělali chybu a proč krucinál dávají Bavoři svým hospodám francouzské názvy.
Podívejte se na sebe. Jste třicetiletý synek z Lipníka nad Bečvou a všude kolem vás Pičmánský stát. Pasov s jeho krevetami je teď pro vás asi tak daleko, jako pláže na Havaji. Máte ženu a malého syna a ještě menší dcerku. Včera jste prodal svoje Rolexy, které pamatují ještě doby, kdy byl všude mír a vy jste jako Java programátor bral slušné prachy. Fajn, vaše rodina bude mít nějakou dobu na jídlo, i když kilo brambor a trochu cibule a jablek za čtyři sta korun není nic, co by vám dělalo radost. Vedle toho fakt, že na konci vaší ulice přibyl další ukřižovaný evangelík z protějšího baráku, už snad ani nevnímáte. Žijete v době, kdy má lidský život menší cenu než pytel brambor.
Děsíte se spíš toho, že projíte i ty Rolexy a přitom stále ještě nevíte, jak proklouznout přes frontu a projít Beskydama na Slovač a hlavně jak pak dál přes Dunaj na nafukovacím člunu až do Rakouska. Kdo viděl minové pole a hromady mrtvol u Mikulova, ten už totiž ví o nejkratší cestě do Vídně své. Pak vám i ten řev holých lebek „Táhněte zpátky do Česka pohani!” na vídeňském Hauptbahnhofu přijde vedle výbuchů min skoro jako rajská hudba.
A teď ten slíbený bonus a hádanka na konec. Uprostřed tohoto rozjímání se vám najednou zjeví takovej starej, tlustej děda s hůlčičkou, poklepe vám na rameno a zeptá se, pročpak nejdete bojovat za svou vlast. Chvilku tedy přemýšlíte, zda kromě Rolexek taky neprodat i toho iPhona, za kterého jste plánoval koupit „taxi” pro celou rodinu směr Rožnov. Tak nic a koupíte si toho kalašnikova? A co uděláte pak?
S tím kalašnikovem že byste se pak třeba nějak nenápadně proplížil do centra Olomouce a pak byste tam sundal pár zvlášť odporných pičmanistů? Nebo byste se nějak prostřílel skrz Vysočinu a Zenumänistán až na jih a nechal se naverbovat v Plzni k rebelům, aby vám pak nějakej Rusák ustřelil u Humpolce koule? Nebo se naopak nějak probijete do Prahy a ve jménu Zenumäna pak v nekonečném konfliktu postřílíte pár kluků z plzeňské pivovárny, zatímco vám doma v lipnickém sirotčinci pomalu umírají děti na podvýživu? Moment, jaký sirotčinec? A tak, vy to ještě nevíte. Zatímco jste popadl pušku a odešel statečně bojovat, žena se vám tady doma utopila. Neptejte se proč, to prostě nechcete vědět.
Tak co uděláte, mladý muži v bojovém věku? Povím vám to. Proberete se, promnete si oči a řeknete si, že se na toho dědu z extra blbého snu i celé válčení můžete prostě vykašlat a řeknete ženě, ať sbalí věci. Nach Österreich, hned zítra.
