Carloss píše:Nikde to není podmíněno tím, že by se to mohlo dělat, pokud nikomu nevznikne újma.
Ale je. Nejvyšší Správní Soud to judikoval zcela jednoznačně.
Zákony totiž nejsou od toho, aby se vymáhaly tautologicky pro vymáhání samotné, ba dokonce ani proto, aby byla záminka pro existenci policie a možnost čas od času s někým vytřít podlahu, nýbrž proto, aby bylo zamezeno škodlivému jednání: "porušení či ohrožení zájmu společnosti".
Pokud něčí jednání v konkrétní situaci porušuje
znění zákona ale prokazatelně neškodí, tj. nedochází k onomu "ohrožení zájmu společnosti" (a NSS jasně judikoval, že nacistické "zákony se musí poslouchat protože pořádek musí být!" nestačí), z hlediska spravedlnosti nedává žádný smysl jednání sankcionovat: jedná se o projev "chybky" v zákoně, který samozřejmě nemůže předvídat všechny konkrétní dílčí situace se všemi jejich odlišnostmi a specifiky.
Viz NSS:
Lze tedy obecně vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. (...) Pokud se k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti ... takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek.
Zde konkrétně se jedná o to, zda přecházení na červenou "
porušilo či ohrozilo zájem společnosti na bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích" v situaci, kdy "
auta již měla červenou a zastavila, v dalším okamžiku se rozsvítila zelená" či nikoli.
A je jasně vidět, že
pokud tomu tak bylo, ačkoli pán přešel na červenou, k žádnému přestupku nedošlo a dojít nemohlo.
(Občan udělal taktickou chybu, že nepočkal na tu hlídku a pak nepovažoval ve správním řízení náhradu nákladů, ale to je jiná věc.)
Dále se fatálně mýlíš v tom, že
"To, že policista v nějakých případech má povinnost neznamená, že by v jiných případech nesměl konat."
Náš ústavněprávní pořádek zcela jednoznačně říká, že
(4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
ale naopak
(3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
To znamená, že policista ve službě NESMÍ používat moc k NIČEMU, k čemu jej VÝSLOVNĚ neopravňuje zákon!
V naší Ústavě, nejvyšším a nejdůležitějším dokumentu celého státu, je to právě proto, že Policista je z titulu své funkce "übermensch", jehož zvůli se normální občan prakticky nesmí bránit a musí jej poslouchat. Právě proto, aby tak různí grázlové v uniformě opití mocí nemohli pod pohrůžkou "medvědem" nebo zmlácení obuškem nutit lidi třeba k tomu, aby jim pohrabali zahrádku je v zákoně tato klauzule, která výslovně a taxativně stanoví, co policajt dělat smí a na co už
nemá sebemenší nárok.
V případě policajta v civilu je to ještě důležitější, protože jinak by každý grázl v mikině s kapucí mohl pořvávat třeba na tvou přítelkyni/sestru/dceru "jménem zákona se okamžitě svlékněte" a ona by jej "musela" poslechnout, jak se píše v onom oblíbeném článku na Policejním Deníku.cz.
A ano, problém je právě v tom, že řada pohrobků minulého režimu sloužících u PČR a MP to nechápe a žije v úchylném dojmu, že policajt je stejně jako za Komančů ještě pořád polobůh, který smí "mizertnému plebsu" udělat cokoli se mu zlíbí, nikdo mu nic nemůže a právo se ohýbá podle jeho osobního úsudku.
Hned jak jsem dokročil na chodník, tak se mě optal, jestli nerozeznávám barvy? Že by mě tyhle zdravotní problémy příště mohly stát litr 
