Osobně považuji náboj mimo komoru za taktickou nevýhodu a přesto takto zbraň nosím. Proč? Inu kvůli riziku náhodného výstřelu při manipulaci. Vysvětlím. Když ráno vstanu, z otevřeného trezoru v ložnici vyzvednu pistoli (bez pouzdra). Všude tma jako kráva, jediné co vidím jsou tritiová mířidla (považuji to za jejich největší přínos

). Většinou mám ještě telefon, tablet, někdy i oblečení, když si jej večer zapomenu přichystat. Jednou rukou otevírám dveře, takže vše mám v té druhé. Navíc jsem rozespalý a ještě k tomu nasratý, že musím vstávat > zvýšené riziko vypadnutí zbraně či náhodného výstřelu. Ano, lze to řešit každodenním nabíjením/vybíjením, ale tím se vracím k nutné (=zbytečné) manipulaci. Náhodný výstřel, kdy se při ukládání pistole do pouzdra přimotal oděv taky není žádné nóvum.
Téměř po celém bytě mám sádroš > nechtěný výstřel = vysoká pravděpodobnost zranění členů domácnosti.
Dalším důvodem pro mě je to, že mám elektronický trezor. Pravděpodobnost, že se např kvůli zkratu otevře je možná minimální, avšak není nulová (neznám vnitřní konstrukci, je proto možné, že jsou tyto případy ošetřené). A když jde o dítě, tak je každá nenulová hrozba reálná a pro mě neakceptovatelná. Kdo má či měl sotva dvouleté dítě, tak ví, že se dostane naprosto všude.
Pro někoho to můžou být důvody malicherné či snadno řešitelné. Ovšem já jsem k tomu dospěl vcelku dlouhým procesem, proto je to pro mě (momentálně) nejlepší řešení.
Tento post nepíši proto, abych zde vyvolal diskusi na téma proč to a ono dělám tak a ne jinak, ale proto, abych popsal možné důvody "proč jít proti proudu jednoduchosti (=náboj v komoře)".