reddog: kdyby stačil formální aspekt, na kterém tu všichni bazírují jako na Slovu Božím, nepotřebovali bychom žádné soudce, protože by stačily automaty: bylo naplna litera zákona? Aha! Zavřít! Zpokutovat! Repre§§§e!
Snad nejen já vnímám, že tomu tak není. Jsme lidé, nikoli bezduché automaty. A proto je nutné chápat, co jsou zákony zač... A stejně tak chápat tu strašně důležitou věc, že ne všechny zákony jsou legitimní a ne všechny zákony platí ve všech situacích.
Je to filosofické téma, s čímž má asi problém Čert, který veškeré mé snahy stále znova vracel ke konkrétní "Kauze kravaťák", ale když sis dal tu práci ty, dám si ji též.
Co se
platnosti týče. Pracuji jako tester: hledám a replikuji situace, které návrháři nepředpokládali a nepojistili se proti nim v psaní svých kódů -- protože nikdy neošetříte všechny situace, které mohou nastat.
Zákonodárci jsou jako vývojáři. Také píší kód - kód toho, jak se lidé musí nebo nesmí chovat. A i jejich kód má chyby: to je tehdy, když je v dané situaci - se kterou zákon nepočítal - prospěšnější nebo morálnější kód-zákon porušit.
Čím více věcí ovšem sešněrujete zákony, tím více "kódu" napíšete a tím více chyb v něm uděláte; a čím více lidí musí podléhat čím více zákonům, tím větší je pravděpodobnost, že někdo narazí do "chyby v kódu".
Takovým lidem budou socálně-inženýrské "zákony pro jejich dobro" naopak škodit - a to tím více, čím víc regulací existuje; lhostejno, jak dobré jsou úmysly zákonodárce.
A právě to je materiální aspekt: v každé jedné situaci, kdy obecně funkční zákon nedává smysl, nefunguje, protože v oné specifické situaci dodržování zákona nikomu nepomáhá, ba naopak, všude tam absentuje materiální aspekt. A tím pádem nemůže docházet k přestupku ani zločinu (jakkoli je trend bohužel ke stále větší formalizaci a tedy i bezduchosti a ubíjející, robotické tuposti.)
Jak jsem vysvětloval před pár stránkami, to co já říká dokonce i náš právní řád: naopak svévolníci právo pošlapávající jsou ti policajti a jejich pomahači, kteří materiální aspekt ignorují a bazírují na formálním jako zcela dostatečném, protože by chtěli společnost nesvobodnou, kde se zákony musí poslouchat tautologicky: nikoli proto, že jsou prospěšné, nýbrž proto, že Občan má držet hubu a poslušně šoupat nohama podle povelů Těch Nahoře.
A to mne velmi dráždí.
Pak je tu ještě otázka
legitimity. Papír snese vše: od příkazů udávat Židy přes příkazy udávat "kopečkáře" až po příkazy kazit ostatním lidem motory aut přimícháváním biozmetků a příkazy nebránit sebe a svou rodinu, potažmo třeba odevzdat všechny zbraně ke zničení, protože se nelíbí Liškovi & his crew.
Jak ale víme nejpozději od doby Norimberského Tribunálu, pokud je zákon zcela zjevně nelegitimní, občan nemá žádnou povinnost jej poslouchat; někteří filosofové naopak vyvozují, že má přímo odpovědnost hraničící s povinností takové zákony neposlouchat. Říká se tomu občanská neposlušnost.
Klasický koncept občanské neposlušnosti je takový gentlemanský: počítá s tím, že člověk ostentativně neposlechne zákon, strpí pár dní (sic!) v káznici či nízkou pokutu a tímto gestem naruší zdánlivý společenský konsensus a vyvolá společenskou debatu na dané téma.
Pak bohužel přišly totalitní režimy a policejní státy a ukázaly naivitu takového počínání: kdo se dopouštěl občanské neposlušnosti, toho prostě policisté sbírali znova a znova a znova a znova, až jej buď donutili se podřídit, nebo jej zničili. Na scénu tak nastupuje Heinleinovské pojetí (podle literárního autora):
Přijmu ale jakákoliv pravidla, která vy považujete za nezbytná pro vaši představu svobody. Já jsem svobodný bez ohledu na to, jaká pravidla mne obklopují. Jestliže je shledám snesitelnými, toleruji je. Jestliže jsou příliš svazující, překračuji je. Cítím se svobodný, protože vím, že já sám jsem morálně zodpovědný za všechno, co dělám.“
Jak jsem psal v článku o moci informací,
Tvrzeními "když nedělám nic špatného, nemám co skrývat" a "nepotřebuji soukromí" ve skutečnosti říkáte - "nemusím se bát, protože budu vždy poslouchat svou vládu na slovo".
Když vám vláda přikáže udávat Židy, poslechnete.
Když vám vláda
přikáže udávat emigranty, poslechnete.
Když vám vláda
přikáže přestoupit na Islám, poslechnete.
Když vám vláda
přikáže dát jí všechna hesla - i od těch nejosobnějších mailů s vašimi blízkými -, poslechnete.
Když vám vláda
přikáže odevzat všechno zlato, poslechnete.
když vám vláda
přikáže jít na potratnebo se
nechat sterilizovat, protože je nežádoucí, abyste měli děti, poslechnete.
A tak dále.
V kterémžto kontextu -- to tvé "
Do te doby se bud smirte s pravidly nebo je zmente" je fakt úlet, Reddogu, protože přesně takhle argumentovali jak náckové, tak komunisti. A jelikož kdyby tu taková pravidla zavedli, rozhodně je nezměníš, opravdu jsi hotov poslechnout všechna taková pravidla, jaká jsem odkázal kousíček nahoře? To bys mne opravdu zklamal
Část mé rodiny zažila komunistický útlak za zcela nevinné věci, takže NIKDY nehlásala "zákony se musí poslouchat protože jsou to zákony." Protože to bychom museli poslouchat i ty komančovské nesmysly a zla a to by nás vychovali opravdu špatně.
Vždy mi vysvětlovali, proč se něco nesmí. Onen materiální aspekt.
Že po kolejích fakt nesmím běhat proto, že by mne snadno smetl vlak, který se pohybuje tak rychle, že bych jej neviděl.
Že na červenou nesmím chodit proto, že jezdí auta a já jako dítě neumím vyhodnocovat, jak rychle se třeba i vzdálené auto blíží.
A krom toho mi vštípili pevný morální základ a silný důraz na osobní zodpovědnost. Což je přesně to, co bezduchý právní positivismus ubíjí a ničí.
Jak totiž krásně vystihli AdA, resp. CNNPRG,
pravo se nevytvari, ale hleda a jestlize na jakekoli bezpravi staci 51 hlasu ze sta, pak nema o pravu smysl mluvit
a
Zpomalíte protože tam je napsáno 30, nebo protože tam je napsáno pozor děti? Na upozornění pozor děti většina reaguje tak, že se rozhlíží kde je nějaké dítě a dá nohu z plynu, na příkaz 30 většina reaguje tak, že kontroluje jestli nejede víc než třicet. Pro bezpečí je tedy relevantní kde tam je jaké dítě, rychlost je podmíněná. Pročež podmiňovat rychlost možnosti výskytu dítěte je zhlediska bezpečnosti blbost
.
Mimochodem, když se snižovala povolená rychlost ze 60 na 50km/h, Policie argumentovala tím, že "každý stejně jezdí o 10km rychleji" a jakože se to bude tolerovat. Když dnes vidím PaChy se kamuflovat u silnice, má to přesně ten efekt, že koukám na rychloměr namísto toho, abych se plně věnoval okolí. Tedy z hlediska prevence jednoznačně kontraproduktivní.
Ale ordnung muss sein, na ja.
(Pokud to děláš naopak, porušuješ svaté předpisy a jsi sám se sebou nekonsistentní. Ale já tě za to chválím, protože je to mnohem zodpovědnější a etičtější. Jenže jakýkoli policajt, který tě zastavuje a zpokutuje za to, že jsi jel v obci 55 protože jsi namísto na budíky kontrolovak okolí je pak u mne grázl a svině, protože tě pokutuje za etické chování a naopak tě represí nutí k chování neetickému. To jsou dilema, co? Fskutečnosti ne: smyslem zákonného limitu na 50 v obci je zamezit tomu, aby tam lidé jezdili 90 -- nikoli to, aby jezdili 50±0,001km/h a přitom ohrožovali okolí očima přilepenýma na přístrojovce. Takže správně by policajti překročení do 5 až 10 km/h měli tolerovat s poukazem na absentující materiální znak přestupku. Jenže to by zde nesměl být čárečkový systém...)
Na závěr snad jen už taková zmínečka od Pratchetta:
"Potíž s tím, když někdo poslouchá rozkazy spočívá v tom, že se z toho stane zvyk! A pak už všechno záleží jen na tom, kdo dává ty rozkazy." - Brokando, "Kobercové"
To je přesný popis principu, na kterém je založena téměř každá armáda a čemu se říkalo "zezelenalý mozek": když je člověk vycepovaný k tomu, že bez zamyšlení, bez zhodnocení, jako robot poslouchá rozkazy a pouze podle nich koná bez jakékoli schopnosti sebereflexe a zpětné vazby. Bum, bum, bum, jako robot.
Toliko filosofická vsuvka.
Co se osobně tebe, Jašíka a ostatních týče, nemyslím si, že byste byli "aktivní spořádanci". Z vašeho vystupování v této diskusi to ale vypadá, že jste se tak zaměřili na spořádanost, že vám trošku "zelenají mozky". "Ečkoví zbrojáci" mají sklony "policajtovatět" a to i v tom špatném, Chovancovském slova smyslu a zastávat se právě takového "zezelenalého" bazírování na formálních aspektech přestupků, ospravedlňovat neospravedlnitelnou buzeraci a pozitivistické pojetí "práva".
Tak jsem se vás snažil donutit k zamyšlení. Prostě to chce trochu vyváženosti, chlapi
(Ale tím dlouhé posty končím, protože kdo chtěl pochopit ducha českého práva a Ústavy, ten tak již učinil; kdo nechtěl, nepochopí; a dostáváme se do oblasti osobních preferencí, kde pro někoho představuje pozitivní hodnotu i to, že jej policie donutí jej přeházet celý kufr, kdežto pro jiného je to neospravedlnitelná buzerace, ze které pění vzteky. Někdo má holt mentalitu kmána a vyhovuje mu Chůvičkovský Stát, a jiný svobodného člověka a vyhovuje mu Jefferson.)