Příspěvek
od ricky85 » stř 18.7.2012, 12:02
Tak já se to pokusím naposledy shrnout. Podotýkám, že k postupu státní moci jsem se už vyjádřil. Dále, že vycházím, asi jako každý, pouze ze svých představ a mateiálů, které byly k dispozici. Výpověď postřeleného, stejně jako výpověď jeho nevlastní dcery, s klidem ignoruju.
Ale nejdříve k reakcím:
Alci:
odst. 1) Právě. Ty vidíš jako první útok ten fyzický. Já ne. První útok byl vulgární vyřvávání za účelem přeparkování. Nevím, jak Tobě, ale mě by to na klidu rozhodně nepřidalo. Že jsem přesvědčen, že už to bylo zcela neopodstatněné, je irelevantní. Každý asi máme zkušenost s těmi, kteří si přivlastňují část pozemku, do kterého jim pravděpodobně nic není. Ale jenom pro zajímavost, ten přilehlý pozemek, který je "oplocen" větvemi a pravidelně udržován, dokonce na něm má kus kůlny, postřeleného není. Samozřejmě smlouvu s Lesy ČR vyloučit nemohu. Slovní napadení to ale stále bylo, vše se dá říct slušně. O tom, že celý incident v zásadě vyvolal postřelený, jsem nepolemizoval. Jenom jsem přesvědčen, že to až tak jednoduché nebylo. Ve smyslu: Prostě jsem přišel, jenom tak bez ničeho mě napadl a já se bránil. Na závěr jenom to, že dle mého názoru nereagoval přiměřeně nikdo (snad s výjimkou toho, kdo šel přeparkovat to auto). K tomu, jak bych si představoval přiměřenou reakci, se vyjádřím níže.
EDIT: Jenom k tomu nepůsobení škody: Pokud si můj syn někoho přivede domů a já si ho tam nepřeju, mám zcela nepochybné právo ho vykázat, bez ohledu na reakci mého syna. Je to tak? Že mi tím nevzniká žádná škoda... No a co? To už si rovnou můžeme akceptovat bezdomovce, protože tím nám aktuálně nevzniká žádná škoda. Já mám sklep poloprázdný a chodím tam jenom pro okurky a víno. A to tak max. jednou týdně. Takže pokud nic nekrade ani neničí, žádná škoda mi nevzniká...
odst. 2) Prosím. Jestli si toho dotyčného viděl tehdy poprvé, byl jsi na jeho pozemku pozván jeho dcerou, ženou, synem (...) a byl jsi jím po vulgární výzvě k odchodu napaden, pak nemám co dodat. Ale předpokládám, že to tak úplně nebylo. Samozřejmě existenci takových nepopírám, nebavím se s nimi, pokud mě k tomu okolnosti nedonutí, a nelezu na jejich pozemek, ani kdyby mi jeho dcera nabízela bůhví co.
odst. 3) Já nikde nepsal o tom, že neměl právo použít zbraň. Nejsme ve sporu. Co se týče mých pochybností o tom, že dle jeho výpovědi mu neřekl ani slovo a nevolal o pomoc, pouze jsem to vznesl jako otázku "do pranice". Na výsledku by to stejně téměř nic nezměnilo. To rozeberu v reakci na starostu.
odst. 4) O tom jsem samozřejmě přemýšlel. O to divnější mi ale připadá reakce dívky "on je opilej, nevšímejte si ho, to dělá vždycky". Naopak bych očekával: "Kašlem na to, když chlastá, tak vyvádí, radši vypadnem. Já to pak nechci poslouchat." Nu ni?
Jenom OT o barevnejch páscích: K tomu taky pár homurných příhod, ale bylo by to na delší povídání...
Starosta:
To byla opravdu pouze řečnická otázka. U všech konfliktů, u kterých jsem byl, slovní reakce čile probíhali. "Co děláš?", "Jsi magor?", "Ty *!", "Vy* se na to!" apod. Proto jsem nad tím vyjádřil údiv. Ano, o pomoc se opravdu často nevolá, přesto má jakýkoli výkřik smysl.
Od té pasáže, že si "schovával si pepřák a nechal vyhrotit situaci, aby se pak předvedl" se distancuji. To jsem nikdy netvrdil. Ta má věta, ke které se ta reakce nejspíš vztahuje, že "si to nechal pro sebe", se týkala jeho slovních reakcí. Já zkrátka nevěřím, že to z jeho strany proběhlo takřka beze slov. Pokud jsem vyvolal ten dojem, že postřeleného zcela záměrně vyprovokoval k útoku, aby ukázal, jakej je ve skutečnosti drsňák, tak se hluboce omlouvám.
Poslední odstavce: Ano, zásadě souhlas. Ale ještě to rozvedu níže.
Takže nějaké resumé, které snad částečně odpoví na otázku vsw. Hlavně proto, že nevím. Nevím, protože on není já. Pouze mohu nastínit to, co bych považoval za reakci správnou.
Shrneme si fakta:
Jsem mladý muž, který si je vědom svého fyzického handicapu.
Nosím obranné prostředky.
Protože se nejsem schopen ubránit rukama ani skorodůchodci, vím, že každá fyzická konfrontace takto může skončit.
(Pozn.: Já si stále pokouším představit sám sebe v jeho situaci, tzn. neuteču, má síla je proti té druhé zanedbatelná. Já nevim, jde na mě banda ožralých boxerů, bratři dívčiny.)
Pokud by se takováto situace naskytla, vyklidil bych prostor. Zkrátka bez ohledu na své ego či hormony, základem je takovéto situaci se vyhnout. Po prvních výhružkách a výzvě k opuštění pozemku to udělat. Čas na to měl (mezitím obešel zahrádku a vstoupil zadní brankou).
Já osobně jako zlomový moment považuji to, že selhal s použitím pepřáku. Že střílet nechtěl, považuju za jasnou záležitost. Stejně, jako jsem přesvědčen, že spoléhal právě na sprej. (Něco ve smyslu, když bude takovej vůl, že po mě skočí, mám pepřák.) Což též považuju za naprosto pochopitelné.
Zkrátka si myslím, že by si každý takto indisponovaný střelec měl uvědomit svou výrazně vyšší potencionální nebezpečnost díky absenci jakékoliv jiné účinné fyzické obrany. Na druhou stranu samozřejmě aktuální duševní rozpoložení neznám, ale pokud ke mě někdo s pro mě nezvladatelnou fyzickou silou jde se slovy ať vypadnu, nebo mi rozbije hubu (což sám střelec vypověděl), buď půjdu nebo budu akceptovat fakt, že mi může pekelně nabít hubu (bez ohledu na to, co říká dívčina). A teď opravdu bez ohledu na jakékoliv okolnosti či pozici. Pokud bych v té chvíli chránil státem chráněný zájem (tato slova míří mně a jde po mém společníkovi), tak naopak tasím ihned.
. Já se tomu opravdu věnoval... Hned třetí PDF - Vytěžení svědků na místě činu - Kateřina U. 1987 (nevlastní dcera), ta její kamarádka jakbysmet. Stalo se to v roce 2006, takže 18-19.
