Závažné informace k produkci CZ UB od devadesátých let

[MujGLOCK.com]

Při prohlížení internetu byly nalezeny tyto informace, které by zcela určitě neměly skončit v propadlišti dějin. Z tohoto důvodu budou konkrétní texty i sem překopírovány.

Původní zdroj:
http://www.militaria.cz/cz/clanky/zbran ... l#comments

K textu se vyjadřujte prosím pouze po kompletním přečtení!

Ačkoli se ČR oficiálně přihlásila k volné hospodářské soutěži taktéž v oblasti obrany a bezpečnosti (viz směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES a zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách), v praxi se však v některých komoditách, k nimž mj. náleží i ruční palné zbraně, exekutiva deklarovanými pravidly u všech finančně lukrativnějších zakázek doposud evidentně neřídila. Nehledě na dlouholeté negativní zkušenosti ozbrojených složek s dodávkami nekvalitní výzbroje, udržují opatření exekutivy CZUB na tuzemském trhu v postavení monopolního dodavatele. Ozbrojené složky státu jsou tak dlouhodobě postaveny do situace, kdy jsou často nuceny odebírat produkty, které by svojí kvalitou a často i cenou v regulérních výběrových řízeních neuspěly. V členské zemi, jež dobrovolně přijala principy transparentnosti a nediskriminace, nelze podporovat domácí zbrojní průmysl praktikami, jako jsou pokoutné vynášení informací k připravovaným výběrovým řízením, diskriminační zadávací podmínky, účelově nastavená kritéria pro hodnocení nabídek, přehlížení nedodržování požadavků zadávací dokumentace, neuplatňování sankcí, či přijímání usnesení vlády, která privilegované domácí výrobce opakovaně staví do pozice výhradních dodavatelů (338/2000, 1443/2009, 908/2012). Máme-li národní zájmy, pak je máme hájit a uplatňovat otevřeně, a to zejména v době přípravy a tvorby společné evropské legislativy. Nyní je již pozdě. Při formulování pozice ČR pro vyjednávání o zmiňované směrnici 2009/81/ES (veřejné zakázky v oblasti obrany a bezpečnosti) přeložila tuzemská AOBP, k jejímž nejvýznamnějším členům náleží právě CZUB, místo rozumných a prosaditelných návrhů na určitou míru ochrany domácího průmyslového potenciálu malých zemí, velmi sebevědomé stanovisko ve stylu: chceme volnou hospodářskou soutěž, máme potenciál vyhrávat zbrojní tendry i v zahraničí. Když však má nastat regulérní souboj se zahraniční konkurencí, jako např. FN, Glock či HaK, je ihned po sebevědomí a „vítězství‘ CZUB v „tendrech“ musí zajišťovat nekalé praktiky a politická rozhodnutí. V silně protekcionistickém prostředí ČR se žel jedná o postup tradiční, kdy pod brutálním tlakem exekutivy, resp. tuzemské zbrojařské lobby, probíhá přezbrojování státních ozbrojených složek v naprosto nekonkurenčním prostředí, a to s očekávanými negativními dopady, jako jsou dodávky nedostatečně odzkoušené výzbroje druhořadé kategorie, samozřejmě za nepřiměřeně vysoké ceny. V novém tisíciletí byly zdejšími vládami bez výběrového řízení CZUB přiděleny zejména tyto veřejné zakázky:
• Usnesení vlády č. 338/2000 – přezbrojení PČR pistolemi (46000 pistolí CZ75D Compact).
• Usnesení vlády č. 1443/2009 – pistole 9x19 s příslušenstvím (5570 CZ75SP-01 Phantom) a osobní obranné zbraně (572 Scorpion EVO 3A1) pro MO.
• Usnesení vlády č. 908/2012 – dokončení přezbrojení MO (9654 útočných pušek CZ 805, 7173 pistolí CZ75SP-01 Phantom a 470 samopalů Scorpion EVO 3A1). Přidáme-li k seznamu naprosto zmanipulované „výběrové řízení“ na výběr dodavatele 7937 útočných pušek z přelomu let 2009/2010, pak rozhodující kontrakty byly vždy realizovány s absolutní ignorancí k principům transparentnosti a nediskriminace. Rovněž jiné členské země podporují vlastní zbrojní průmysl, ovšem „český způsob“, kdy jsou za použití pochybných praktik upřednostňováni pouze vyvolení, je netransparentní, diskriminační, nezákonný a v každém případě nevýhodný, a to jak pro daňového poplatníka, tak i pro ozbrojené složky státu. Existuje zde mnoho signálů, že za „politickými“ rozhodnutími je především korupce. „policejní compact" Ve druhé polovině 90. let začalo být zainteresovaným jasné, že vzhledem k narůstajícím problémům závažného charakteru je další používání pistolí vz. 82, ale i čerstvě pořízených CZ mod. 75/85, a to zejména v exponovaných bezpečnostních sborech, v delším časovém horizontu již zcela neudržitelné. Přes dlouholeté krajně negativní zkušenosti s pistolemi z produkce CZUB (vz. 70, vz. 82 a CZ mod. 75/85) byl učiněn poslední pokus přesvědčit tuzemského monopolního výrobce, CZUB, aby změnila svůj naprosto přezíraný přístup k českým státním ozbrojeným složkám. Odpověď: Vady, závady?, nikdo jiný si nestěžuje, jsme nejlepší na světě, o tom, kdo policii dodá pistole, si promluvíme s ministrem (Jan Ruml) na tenise. Ihned poté byly zahájeny přípravy na otevřenou soutěž s možnou účastí zahraniční konkurence, a to v souladu s tehdy poměrně novým zákonem o zadávání veřejných zakázek. Přípravy na „otevřený“ tendr se však rychle zadrhly po sérii ingerencí ze strany politiků, zejména pak ministra Rumla, který mj. požadoval limitovat výběr dodavatele podmínkou 100% podílu výroby na území ČR, nesouhlasil s požadavkem na plnou vyměnitelnost všech součástí, rovněž žádal výrazně zmírnit spolehlivostní požadavky kladené na služební pistoli atd. Ozýval se i tehdejší policejní prezident Tomášek: Jednoznačně preferuji, aby český policista byl vyzbrojen českou pistolí, když vyrábíme zbraně tak vysoké kvality. To v situaci, kdy CZUB v tisku velmi sebevědomě prohlašovala, že domácí trh je pro ni okrajový, ale požadavky na novou policejní pistoli je však připravena samozřejmě splnit. „Boj“ probíhal na všech frontách. Tehdy se mohli tendru zahraniční výrobci účastnit pouze prostřednictvím českých firem s povolením k obchodu s vojenským materiálem. A jaká to náhoda, tuzemský zástupce rakouského Glocku, firma MPI, na inkriminované období o speciální povolení přišel a Glock tak byl („férově, po česku“) vyřazen ze hry. Na základě soudního rozhodnutí muselo být povolení později firmě nakonec uděleno, jelikož důvody k odebrání (neprodloužení) byly uznány za zcela nedůvodné. První pokus o výběrové řízení rychle zkrachoval, jelikož výběrová komise i přes důrazný pokyn shora, odmítla v rámci naprosto okleštěného řízení vybrat nabídku CZUB jako nejvhodnější. Se zpožděním několika let zkrachoval i další pokus, kdy komise obě nabídky (CZ 75 D Compact a CZ 100 vers. Walther P-99) v rámci rovněž velmi okleštěného řízení sice ještě pustila do testů, ale výsledky zbraní z produkce CZUB byly natolik tristní (nevyhovění prakticky ve všech důležitějších zkouškách, mnohonásobné překročení povoleného limitu závad a předčasná destrukce rámů pistolí CZ 75 D Compact nasazených ve zkoušce životnosti), že byla raději zvolena varianta výběrové řízení zrušit ještě před termínem oficiálního vyhodnocení, a to z důvodu, aby nemusely být krajně nepříznivé výsledky protěžované CZUB v tendru oficiálně zveřejněny a uchazeč nabízející pistole Walther P-99 se nemohl rozhodnutím zadavatele eventuálně právně bránit (uchazeči mj. mohou nahlédnout do zprávy komise). Jaká náhoda, že v této době byla urychleně schválena novela zákona o zadávání veřejných zakázek, která umožnila přidělit i finančně významnou zakázku vybrané firmě za podmínky, rozhodne-li o tom vláda. A ta rozhodla vskutku neprodleně usnesením č. 338/2000, a přidělila zakázku na přezbrojení policie v objemu 46 000 pistolí za cca 600 mil. Kč v dosavadních zkouškách tak „veleúspěšné“ CZUB s tím, že má prý splnit podmínky zrušeného tendru, přičemž kontrolu kvality dodávek zabezpečí MO (státní ověřování jakosti - ZSOJ). CZUB přijala toto rozhodnutí se sebevědomím prohlášením v médiích a jak ukázal další vývoj i s představou, že martýrium pro ni již skončilo. Ihned po přijetí usnesení byly zahájeny jednání mezi CZUB, MV a MO, jejichž výsledkem bylo další citelné zmírnění požadavků kladených jak na výrobek, tak i na jeho zkoušení (a kampak se vytratily podmínky usnesení vlády?). Další pokus o přezbrojení policie tedy mohl začít. Ve zkouškách, tentokrát již v nekonkurenčním prostředí, byly výsledky pistolí CZ 75 D Compact opětovně natolik žalostné (ve většině zkoušek zjevně nevyhovující), že manažeři CZUB již ztratili nervy a veřejně napadli MV, policii i MO, konkrétně Vojenský technický ústav výzbroje a munice (VTÚVM), že prý zbraně testují nesprávně a poškozují tak dobré jméno CZUB. Mnozí (naivně) očekávali, že politici konečně pochopí, že CZUB pistoli, která splňuje soudobé požadavky, v portfoliu prostě nemá. Ministr Gross, který tak zázračně zbohatl po odchodu z politiky, se osobně ujal řízení „projektu“ a v médiích hovořil jen o „dílčích nedostatcích“ pistolí CZ 75 D Compact, což byly politicky korektní formulace pro problémy typu: malá životnost, nízká funkční spolehlivost, nedostatečná pádová jistota, nedostatečná odolnost při pádu, trhliny v rámech zbraní, předčasná únava či destrukce řady drobných součástí, upadávání mířidel při střelbě, chybně vyrobené připojovací rozhraní pro taktické svítilny… Zkoušky se opakovaly ještě několikrát, výsledky se zlepšovaly, zkouškám však byly podrobovány zvlášť pečlivě připravené zbraně a nikoli sériové výrobky, jak stálo v podmínkách zadání. Ačkoli výběrová komise nákup pistolí CZ 75 D Compact opakovaně nedoporučila, Gross, mj. tlačen i značnou částí zmanipulované poslanecké sněmovny, nakonec rozhodl jinak a nařídil podřízeným podepsat s CZUB kupní smlouvu, jejíž podmínky se později při pokusech o hromadné reklamace pistolí ukázaly pro stát velmi nevýhodné. CZUB problémy postupně odstraňovala ještě cca 3 roky, a to i v průběhu dodávek, přičemž pouze 16000 z dodaných 46000 pistolí CZ 75 D Compact lze označit za vyhovující zmírněným požadavkům zadání, které si CZUB u politiků nakonec prosadila. Reklamace zbraní nebyly CZUB zpravidla akceptovány, rovněž tak návrh na podání žaloby kvůli dodávce 30000 vadných pistolí byl politickým vedením MV zamítnut (Langer - ministr s rovněž "vysokým" morálním kreditem). Po negativních zkušenostech z náročného provozu musely být pistole CZ 75 D Compact nakonec staženy ze speciálních jednotek a nahrazeny osvědčenými výrobky firmy Glock, které s úspěchem používají rovněž některé složky MO. Obměněna byla i v rámci kontraktu dodaná nevhodná pouzdra. Lidé z resortu MV kalkulují, že inkriminované usnesení vlády přes veškerou obranu výběrové komise a vynucené zdokonalení produktu stálo policii min. o 100 milionů Kč více, než kdyby mohla přezbrojit na základě regulérního tendru. Vždyť např. pistole Glock s rakouským otočným a odnímatelným policejním pouzdrem byla policii nabízena za cenu nižší, než tuzemská pistole CZ 75 D Compact s nepříliš povedeným pouzdrem Sickinger, a to byly další hrozící vícenáklady pro státní pokladnu minimalizovány zejména tím, že neústupnost výběrové komise nakonec donutila nadutou a nepříliš potentní CZUB odstranit většinu nejzávažnějších vad pistolí ještě před první dodávkou. CZUB se totiž na počátku 21. století teprve učila vyrábět služební pistole, které by splňovaly obvyklé bezpečnostní a spolehlivostní parametry nejen na papíře. To bylo tehdy ale křiku. Ze série neúspěchů CZUB postupně obvinila všechny a všechno: úředníky, policisty, zkušebny, metodiky, munici, taktické svítilny a dokonce začala zpochybňovat i obvyklý limit pro funkční spolehlivost, tj. 0,2% závad z počtu provedených výstřelů. Oficiální stanoviska vyhrocenou situaci samozřejmě zastírala. Např. vysoký představitel policie, který na interních jednáních, konfrontován s neustále se opakujícími vadami, nazýval pistole CZ 75 D Compact „šuntem“, ve sdělovacích prostředcích však hovořil „o spolupráci při odstraňování dílčích nedostatků“. Jiný nejvýše postavený funkcionář, který musel být v tisku rovněž smířlivý, neustál zjevně nepravdivou argumentaci zástupců CZUB k příčinám soustavných problémů a ze společného jednání u ministra vnitra odešel… A pak se divte, že jsou v ČR lidé, kterým oslavovaná „česká cesta“ již opravdu leze krkem. Jeden můj známý s mnohem vyhraněnějšími názory se domnívá, že pokud se ani po několik generací nepodaří změnit způsob myšlení obyvatelstva na mentalitu zaměstnanců přesného strojírenství, pak by bylo zdaleka nejlepším řešením, kdyby se v uherskobrodském kraji opět věnovali pouze zemědělství. Jakkoli znamenal vynucený dovývoj policejní pistole CZ 75 D Compact vskutku radikální kvalitativní posun oproti běžné produkci CZUB, praktické nasazení v ozbrojených sborech prokazuje, že CZ 75 D Compact na pistole značky Glock zdaleka nestačí. Rozdíly ve prospěch pistolí Glock jsou o to markantnější, čím komplexnější srovnání je zde prováděno. Tedy nejen co se týče pořizovací ceny, výkonů, vlastností, parametrů, ergonomie, ale i opravitelnosti, udržovatelnosti a dlouhodobých provozních nákladů. Až budu mít čas, tak přidám další a konkrétnější informace. Kdo z principu nevěří, nemusí, život v bludech mnohým vyhovuje.

Ve svém článku referujete, při zkoušce životnosti došlo k předčasné destrukci rámu pistolí CZ 75D Comact. K tomuto mám následující dotazy:
1. Jaká byla metodika zkoušek [ technická norma, technické směrnice],
2. Podle čeho byla stanovena kritéria zkoušek.
3. Výsledky zkoušek pro rámy CZ75D Compact [numericky, graficky a podobně].
4. Výsledky zkoušek pro rámy pistolí GLOCK [numericky, graficky a podobně].

Důvod dotazu, mechanikou jsem se ve svém zaměstnání okrajově zabýval, zejména únavovým lomem a je to velice zajímavý obor. Děkuji Misustov.

Zkoušky životnosti, resp. zkoušky zbraní střelbou s velkým počtem ran, byly prováděny VTÚVM Slavičín, a to dle metodiky č. 26, viz TP-VD-637-81 „Zkoušení malorážových zbraní“. Vlastní průběh zkoušky se řídí příslušnou metodikou a obecnými zásadami zkušebnictví. Objednavatel stanovuje parametry, kterým musí zkoušený produkt vyhovět. Obvykle se v rámci kontrolních zkoušek (např. výběr vhodné pistole) zkoušce životnosti podrobují dvě namátkově vybrané zbraně. V rámci přejímky již zavedené výzbroje, tzv. periodické kontrolní zkoušce (PKZ) se podrobuje již pouze jedna namátkově vybraná zbraň z dodávky, pakliže však nevyhoví, nasazeny jsou zpravidla opět dvě zbraně. V uvedeném případě byl rozsah zkoušky stanoven na 15 000 výstřelů, maximální počet závad (zádržky nezaviněné střelivem) 30 (tj. obvyklý limit 0,2% závad, resp. 500 ran do závady). Tak, jako v každé životnostní zkoušce se nesměly v průběhu vyskytnout trhliny či destrukce hlavních částí (hlaveň, závěr, rám). V případě „malých součástí“ bylo připuštěno prasknutí či ztráta funkce u pěti takových součástí, přičemž nebylo dovoleno, aby některá součást selhávala opakovaně. Zkoušku a její vyhodnocení provedli zaměstnanci zkušebny. V případě trhlin v hlavních částech se materiálový rozbor v rámci programu zkoušek zpravidla neprovádí. Zadavatele zajímá, zda výrobek vyhovuje, či nevyhovuje na něj kladeným požadavkům. K nevyhovujícím výsledkům se musí především postavit výrobce, je na něm, aby správně stanovil příčinu problému, přijal účinná nápravná opatření a případného odběratele přesvědčil, že se nepřípustná vada již nebude opakovat. Výsledky všech realizovaných zkoušek byly součástí závěrečných zpráv, které budou nepochybně nadále archivovány (VTÚVM, MV, resp. PP). Jelikož trhliny v Al rámech pistolí CZ mod. 75 D Compact byly vážným a poměrně dlouho se opakujícím problémem, reagoval výrobce a jeho subdodavatelé na nátlak policie několika konstrukčními i materiálovými změnami, včetně zdokonalení technologie, resp. zajištění technologické kázně. Díky selhání uherskobrodského ZSOJ (státní ověřování jakosti) byly do výzbroje Policie ČR zpočátku přejímány dávky tisíců pistolí, kdy zbraň podrobená životnosti v rámci PKZ (periodická kontrolní zkouška) byla hodnocena vyhovující, ačkoli vykazovala zjevné, někdy i několikacentimetrové trhliny v rámu! Z celkem 19 realizovaných PKZ v rámci přejímky 46 000 pistolí se v 6 případech vyskytly trhliny v rámech CZ mod. 75 D Compact. CZUB dlouho odmítala připustit, že je tento stav zcela nepřijatelný, mj. i v civilním sektoru (zkuste na úřad pro zkoušení zbraní předložit zbraň s trhlinou v hlavní části zbraně a uvidíte, jak rychle bude označena za nestřelbyschopnou). Policie si nechala k problematice vypracovat audit, který potvrdil pochybení CZUB i jejích subdodavatelů a prokázal systémové chyby při přejímce materiálu ze strany výrobce zbraně i technologickou nekázeň jeho subdodavatele. Policii ČR se nakonec podařilo odmítnout převzetí pouhých 3000 pistolí CZ mod. 75 D Compact, u mnoha tisíců již dodaných zbraní s rizikovým rámem byla vedením resortu s CZUB uzavřena dohoda o „doživotní záruce“, která však nemá pro odběratele žádnou reálnou přidanou hodnotu. V podstatě šlo o politické rozhodnutí zabránit reklamaci prakticky všech do té doby a v potu tváře dodaných pistolí CZ mod. 75 D Compact. Oprava neshodných pistolí by byla nerentabilní, CZUB by musela pro policii vyrobit nové a pro cca 15 tisíc zbraní s rizikovým Al rámem najít jiného zákazníka! Pokud poskytnete mail, pokusím se najít foto zadokumentované zbraně, problémem je skutečnost, že po odhalení naprosto neprofesionální přejímky v CZUB, byly zbraně s trhlinami, jakožto možný důkaz proti výrobci i místnímu ZSOJ, a to včetně související dokumentace nezjištěnými zaměstnanci zlikvidovány! K problematice pistolí ještě něco doplním.

Téměř desetileté martyrium spojené přezbrojením Policie ČR pistolemi ráže 9x19 logicky vyvolalo řadu diskusí. Mnozí se doposud domnívají, že za opakovanými neúspěchy světoznámé tuzemské CZUB, výrobce legendární CZ mod. 75, stáli „imperialističtí agenti“, resp. zahraniční zbrojařská konkurence, která z temného pozadí ovlivňovala činnost některých státních úředníků. K takovým, mj. zcela nepodloženým úvahám, značně přispěly i tendenční, nepravdivé a rádoby odborné články, především pak ve Střelecké revue. Skutečná příčina nezměrných obtíží CZUB získat předmětnou veřejnou zakázku, a to i přesto, že jí politici doslova umetli cestu, nejprve několikaletým blokováním regulérního výběrového řízení se zahraniční účastí, následně pak usnesením vlády č. 338/2000, kdy CZUB na přezbrojení policie získala exkluzivitu, souvisela především se značným nesouladem mezi technickou kvalitou sériové produkce CZUB a požadavky kladenými na moderní služební pistoli. Zatímco pistole CZ mod. 75/85 měly „civilní charakter výroby“, což v podmínkách CZUB znamenalo, že součástky byly produkovány s velkými výrobními tolerancemi, vybrané ve více velikostních skupinách, v průběhu výroby opakovaně docházelo k celé řadě změn, které dále negativně ovlivňovaly vzájemnou zaměnitelnost a jakost součástí, a tím i životnost a spolehlivost zbraně jako celku. Moderní bezpečnostní prvky, jako jsou blokace zápalníku, či bezpečné vypouštění napnutého kohoutu byly aplikovány až se značným zpožděním a s nemalými obtížemi, neboť synchronizace činnosti spoušťového a bicího ústrojí zde vyžaduje vysokou přesnost výroby a s tou byla CZUB vždy na štíru. Dle tehdy platných technických podmínek pro výrobu byla životnost CZ mod. 75/85 nejprve stanovena na 5000 výstřelů a později, mj. bez adekvátních zdokonalení zvýšena na 8000 výstřelů, přičemž funkční spolehlivost byla garantována 0,5% závad, tj. 200 ran mezi dvěma závadami, zatímco pro služební zbraně bylo již mnoho let požadováno max. 0,2%, tj. 500 ran do závady. Ačkoli byla pistole CZ mod. 75/85 CZUB neustále deklarována jako služební, nebyla podrobována ani pádovým zkouškám podle metodik platných pro ozbrojené složky (v ČR např. TP-VD-637-81), což se později ukázalo jako fatální chyba CZUB. Z uvedeného je patrné, že ve druhé polovině 90. let min. z hlediska manipulační bezpečnosti, funkční spolehlivosti a životnosti pistole CZ mod. 75/85 hluboko zaostávaly za požadavky kladenými ve vyspělém světě na moderní služební pistoli. Policie ČR požadovala pistoli s obvyklými rozměry a hmotností ve třídě „Compact“, s životností 15000 výstřelů, se spolehlivostí max. 0,2% závad, tj. min. 500 ran mezi dvěma závadami, s automatickým jištěním zápalníku a v případě aplikace spoušťového systému SA/DA i s bezpečným vypouštěním napnutého bicího mechanismu. Zdánlivě nic světoborného, ale komplex těchto požadavků byl pro CZUB, která se tehdy u modelové řady 75/85 potýkala s celou řadou obtíží, téměř neřešitelný. V praxi to znamenalo zásadně zvýšit životnost a spolehlivost zbraně jako celku, doplnit a odladit řádnou funkci všech bezpečnostních prvků, a to vše uplatnit v pistoli se zmenšenými rozměry (Compact) a s rámem z lehkých slitin, či z polymeru. Důrazným varováním pro CZUB měla být i ostrá kritika týkající se nevyhovující pádové bezpečnosti, nízké funkční spolehlivosti i nedostatečné životnosti pistolí CZ mod. 75/85, které v první polovině 90. let dodala Policii ČR. Nepřehlédnutelné problémy s jakostí se projevily i při dodávkách pistolí CZ mod. 75/85 do zahraničí (např. Turecko, Indie). V roce 1990 byla Policie ČR nucena v souladu s již uzavřenými smlouvami odebrat ještě 6500 pistolí vz. 82, ráže 9mm M, avšak dále již začala pořizovat toliko opěvované pistole CZ mod. 75/85, ráže 9x19, se kterými byla spojena nemalá očekávání. Celkově bylo v 90. letech pořízeno přes 13000 pistolí modelové řady CZ 75/85. Již při prvních dodávkách však přišlo rozčarování. U dodaných zbraní se projevil nadměrný výskyt závad (zádržky ve funkci) i poruch (prasklé či unavené součásti), speciální jednotky po zkušenostech se sériovou produkcí CZUB požadovaly dodávku výrobcem pečlivě doladěných zbraní, což však zlepšení spolehlivosti a životnosti nikterak nepřineslo. Naopak, pistole CZ mod. 75/85, speciálně odladěné pro ÚRN, vykazovaly kromě tradičních problémů podstatně vyšší četnost selhání spoušťového ústrojí. Interní zkoušky opakovaně prokázaly neplnění výrobcem deklarovaných a nikterak oslnivých údajů (0,5% závad). CZUB reklamace vždy arogantně odmítla jako neopodstatněné. V letech 1991 byly proto zadány externím organizacím odborné a znalecké posudky za účelem posouzení spolehlivosti z dodávek CZUB namátkově vybraných, doposud nepoužitých pistolí CZ mod. 75/85, případně porovnání jejich výkonů se zahraniční konkurencí stejné ráže. Výsledky 1991 (6 pistolí CZ 75/85 Ø 0,799%, tj. 125 ran do závady) 1992 (5 pistolí CZ 75/85, z důvodu naprostého kolapsu jednoho kusu výsledný Ø ze 4 0,65928%, tj. 152 ran do závady), v průběhu zkoušek se mj. projevilo rychlé opotřebení některých součástí i fatální výrobní vady, kdy bylo např. nutné jednu z namátkově vybraných pistolí na počátku zkoušek vyřadit, jelikož měla z výroby tak chybně sestavené spoušťové ústrojí, že nestřílela. Pro srovnání Beretta 92FS, rok 1992, rovněž 5 pistolí za stejných podmínek, tedy s tehdejší nikterak dokonalou a STANAGu 4090 na hony vzdálenou municí SaB FMJ (0,0308594%, tj. 3240 ran do závady, vzniklé závady ani nešlo přiřadit zkoušeným zbraním!). Na základě výsledků zkoušek bylo pro speciální jednotky a exponované útvary pořízeno 1500 kusů pistolí Beretta 92FS. Po osobní intervenci tehdejšího generálního ředitele CZUB Dudy u ministra vnitra byl nákup zahraničních pistolí v resortu MV zakázán a nařízeno pokračovat v objednávkách pistolí CZ mod. 75/85, a to bez ohledu na negativní výsledky všech zkoušek a rostoucí pochybnosti ohledně jejich pádové bezpečnosti (mimořádné události). V roce 1994 došlo k další mimořádné události, kdy byl v potyčce s policistou Šachem zabit německý občan Rankel. Pistole CZ mod. 75 byla podrobena znaleckému a odbornému zkoumání ve dvou tuzemských renomovaných institucích (KUP a VTÚVM Slavičín). Po zjištění, že pistole je v řádném technickém stavu, bez dodatečných a neodborných zásahů, KÚP na základě vlastních zkoušek konstatoval, že zkoumaná CZ mod. 75 není bezpečná při pádu ani úderu. Při zkouškách ve VTÚVM dle metodiky TP-VD-637-81, část 35, zkouška odolnosti a bezpečnosti zbraně při pádu, volné, přesně specifikované pády z výše 1m na betonovou desku (v 90. letech již zcela nedostatečné), zkoumaná pistole CZ mod. 75 vystřelila při pádu na ústí, na zadní část závěru - kohout spuštěn, a na zadní část závěru - kohout zachycen na pojistném ozubu, kdy byl tento nárazem ustřižen! V průběhu zkoušky tedy rovnou 3 výstřely!!! Ačkoli byl výsledek zkoumání doslova katastrofální, CZUB situaci díky svým politickým kontaktům (a hlavně tradičním dárkům) opět ustála. MV tisíce čerstvě odebraných pistolí nereklamovalo, přestože bylo z této a dalších realizovaných zkoušek zřejmé, že postup stanovený v technické dokumentaci CZUB pro bezpečné nošení pistolí CZ mod. 75/85 s nábojem v nábojové komoře, výrobcem deklarovanou pádovou bezpečnost nezajišťuje a odběratel (MV) byl CZUB při nákupu pistolí nepochybně uveden v omyl. „TP pro výrobu CZ mod. 75/85, návod na používání a údržbu, zajištění pistole: „Vypustíme napnutý kohout do přední polohy tím, že palcem pravé ruky přidržíme kohout, stiskneme spoušť a pozvolna pouštíme kohout směrem dopředu. Tímto úkonem zabráníme tomu, aby přišel do styku zápalník se zápalkou a současně odlehčíme bicí zpruhu proti únavě. Při pádu pistole na zem nemůže vyjíti nežádoucí rána.“ Nikoli fakt, nýbrž jen zbožné přání CZUB. Ve vynuceném společném oficiálním prohlášení MV a CZUB bylo konstatováno, že pistole vyhovuje platným normám (ČSN). Finta na veřejnost spočívala především v tom, že prohlášení se odvolávalo na obecné normy platné pro lovecké a sportovní zbraně. Fakt, že CZ mod. 75/85 v řádném technickém stavu, je-li náboj v nábojové komoře, může samovolně vystřelit při pádu z běžné manipulační výšky (i pod 1m) zůstal zamlčen. CZUB, v jejíž produkci v té době nadále dominovaly pistole bez zápalníkové pojistky (s blokací měli nemalé potíže – špatná synchronizace, neodpal, nebo časté přestřižení pružného kolíku a vylétnutí zápalníku, občas i převrácení páky blokace vedoucí v krajním případě až k naprostému zablokování zbraně, u „policejního compactu“ se musel celý uzel blokace podstatně zdokonalit), prostě nemohla připustit, že nosný produkt a vlajková loď CZ mod. 75/85 má nevyhovující pádovou jistotu, tedy pokud zde lze o pádové jistotě vůbec hovořit, jelikož jiná zkoumání u používaných CZ mod. 75/85 prokázala samovolnou iniciaci volným pádem na tvrdou podložku i z výšek 0,7m a dokonce i 0,5m!!! Vliv zde má více faktorů, od výrobních tolerancí konkrétní zbraně, míry opotřebení, zejména únavy repulsní pružiny a samozřejmě citlivost konkrétní zápalky aplikovaného náboje, neboť mezi dolní a horní hranicí tolerančního pole bývají u sériové výroby rozdíly v násobcích iniciační energie, mj. C.I.P. citlivost zápalek vůbec nestanovuje!!! Faux pas s pádovou bezpečností se tak CZUB podařilo na několik let ututlat, další mimořádné události a výsledky zkoumání nakonec přinutily odpovědné funkcionáře k zákazu nošení těchto zbraní s nábojem v nábojové komoře. CZUB byla s výsledky zkoumání seznámena, vzhledem k jednoznačnosti závěry MV nikdy oficiálně nezpochybnila, veřejné mínění však dále mátla různými zavádějícími prohlášeními, jako, že pistole s dvoufunkčním spoušťovým ústrojím vlastně nebyla pro nošení s nábojem v nábojové komoře ani navržena (a k čemu by asi měla SA/DA a co manipulace popsaná v TP pro výrobu CZ mod. 75/85), že MV si mělo pořídit pistole s blokací (a od koho, když jejich výroba v CZUB díky problémům počátkem 90. let vázla) atd. Dezinformační kampaň převzala především spřátelená Střelecké revue, kde se dodnes občas objevují zavádějící a nepravdivé informace, jak to s těmi mimořádnými událostmi vlastně bylo. Jen málokdo ví, jak důkladnému zkoumání je při vážném zranění, či úmrtí podrobeno místo činu, i inkriminovaná zbraň, že se nejprve musí vyloučit dodatečný a neodborný zásah do mechanismů a v nasimulovaných podmínkách i ověřit, zda je výstřel za těchto okolností vůbec možný. Nevyhovující pádová bezpečnost byla posledním hřebíčkem do pomyslné rakve pistolí CZ mod. 75/85, kdy bylo po pár letech jejich provozu rozhodnuto, že nevyhovují základním požadavkům kladeným na služební zbraň a v co nejkratší době musí být z výzbroje vyřazeny. Daňový poplatník tak utrpěl nemalou finanční škodu, mj. i proto, že v 90. letech CZUB své nedokonalé zbraně prodávala MV neobyčejně draze. Na velké problémy s manipulační bezpečností pistolí CZ mod. 75/85 bylo zaděláno již v samém počátku. Bomba z Madridu totiž neměla aplikován pojistný ozub, což byla u systému SA/DA s vnějším kohoutem s rozměrným palečníkem, navíc bez blokace, naprosto fatální chyba. Nežádoucí výstřely v zahraničí (CZUB musela odškodňovat) vedly k urychlené, ale nikterak dokonalé nápravě. Dodatečně přidaný pojistný ozub nejen že nedává jistotu udržení kohoutu v pojistné pozici zejména při hrubém zacházení (viz ustřižení pádem), míra vyklonění kohoutu i díky velkým výrobním tolerancím mnohdy již stačí na odpal. Někteří uživatelé nemohli pochopit, jak si mohli prostřelit nohu, když zbraň z pouzdra vůbec nevytáhli a spouště se tudíž ani nedotkli. Problém spočíval v tom, že pojistný ozub u jejich zbraně byl výrobcem opracován velmi nedbale (malá výška, špatné úhly), kohout, který byl do pojistné pozice buď umístěn uživatelem vědomě (jeden čas CZUB zbraň nosit v této konfiguraci dokonce doporučovala) nebo po rasantním zasunutí zbraně do pouzdra (např. koženého, kdy se závěr posune mírně vzad a nadzvedne tak kohout) při dynamickém tasení seskočil ze záchytu a z pojistné polohy odpálil náboj v nábojové komoře. Další zhoršení pádové bezpečnosti pistole bylo zapříčiněno nahrazením původního tenkého jehlového zápalníku s dlouhou repulsní pružinou novým, s delším válcovým tělem a krátkou tuhou pružinou, kdy při pádu zbraně na ústí energie těžkého zápalníku překoná repulsní pružinu a nadále disponuje energií k iniciaci. Sečteno a podtrženo, i pistole bez blokace zápalníku mnohou mít solidní pádovou bezpečnost, CZ mod. 75/85 k takovým konstrukcím však v žádném případě nepatří. Její bezpečnostní prvky zdaleka nedosahují ani úrovně řešení u M 1911 z počátku minulého století. Ale zpět k výkonům. Jediný z mnoha pokusů, alespoň o okleštěné výběrové řízení, kdy se nakonec podařilo přes mnohé nástrahy uherskobrodské lobby dostat zbraně dvou přihlášených uchazečů do zkoušek, proběhl v roce 1999. Vzhledem k velmi omezenému prostoru zmíním pouze výsledky zkoušky životnosti, která byla prováděna v rozsahu 15000 ran, se dvěma namátkově vybranými pistolemi, a to z předložené dávky 500 zbraní. V průběhu zkoušky nesmělo dojít k destrukci hlavní části zbraně, přičemž funkční spolehlivost nesměla překročit 0,2% závad z počtu provedených výstřelů (30). Ačkoli v CZUB na přípravě vzorku 500 zbraní pracovali tamní nejlepší specialisté a prý se při přípravě takového množství „speciálů“ opravdu nadřeli, výsledky byly tristní. 1999 CZ 75 D Compact „A“ závadovost 0,697% (143 ran do závady), ve 12040 ranách rozlomený blok spoušťové mechanismu, vylétl ze zbraně, pistole zcela vyřazena, CZ 75 D Compact „B“ závadovost 3,57% (28 ran do závady), po 1429 ranách destrukce závitu pro šroub pružiny spoušťové páky v rámu – vytržení šroubu, pistole zcela vyřazena. Walther P-99 „A“ závadovost 0,185% (540 ran do závady), žádná prasklá „velká i malá“ součástka, Walther P-99 „B“ závadovost 0,11% (909 ran do závady), ulomený ozub páčky záchytu závěru a ulomený vytahovač, tedy výměna dvou „malých“ součástek. Ačkoli byl Walther P-99 tehdy evidentně nedoladěnou zbraní, testy probíhaly dle tuzemských metodik, pro které nebyl P-99 optimalizován, a s tuzemskou, výkonové hladině STANAGu 4090 značně vzdálenou municí SaB, která Waltheru P-99 evidentně nesvědčila (většinu závad - skřípnutá nábojnice - nachytal při záběhu mechanismů), vykázal oproti nabízeným CZ mod. 75 D Compact nesrovnatelně lepší, byť nijak oslnivé výsledky. Na základě zjištění, že ani odladěné CZ mod. 75 D Compact „na domácím hřišti“ neporazí nikterak osvědčenou konkurenci, s rizikem opětovného návratu „kladiva na CZ“ Glocku do hry, bylo tehdejším ministrem Grulichem raději přistoupeno k otevřenému přidělení zakázky CZUB, a to formou usnesení vlády č. 338/2000. Zainteresovaní se totiž obávali, že neúnosná míra zvýhodňování CZUB, by se mohla stát předmětem žaloby poškozených uchazečů, a to i u mezinárodního soudu. CZUB byla v souladu se zmiňovaným usnesením vlády neprodleně vyzvána k předložení nabídky. Ačkoli měla nepřeberné množství poznatků z dosavadních zkoušek a podmínky celkového hodnocení byly modifikovány (zmírněny) tak, že pokud dosáhne výsledků srovnatelných s P-99, bude to považováno za výsledek vyhovující, ukázalo se, že vyřešit veškeré problémy produktu CZ mod. 75 D Compact, bude běh na dlouhou trať. Životnostní zkouška, rok 2000, CZUB již bez konkurence, CZ 75 D Compact „K“ závadovost 1,31% (76 ran do závady), CZ 75 D Compact „L“ závadovost 1,53% (65 ran do závady). Naprosto zoufalý výkon pistolí ve zkoušce životnosti byl podpořen i nevyhovujícími výsledky v celé sérii dalších zkoušek. Potvrdilo se, že zatížení 15000 výstřely v souladu s metodikou, tedy v průběhu několika dnů, má na zbraně z produkce CZUB krajně negativní dopady. Management CZUB tristní výsledky již psychicky neustál a začal veřejně napadat všechny a všechno. CZUB sáhla k natolik trapným pokusům, že mezi novináři např. rozšířila, že VTÚVM zkoušel její zbraně s desítky let starou a tudíž i nevyhovující municí. Problém spočíval v tom, že CZUB si neustále stěžovala mj. i na tuzemskou munici SaB, a proto byla k rozhodujícím zkouškám použita speciální a drahá „svědečná munice“ značky Dynamit Nobel, přímo určená pro testy zbraní ráže 9x19 v členských zemích NATO. Když po fatálním neúspěchu zaměstnanci CZUB na pokyn vedení hledali jakékoli záminky pro zpochybnění objektivnosti zkoušek, nesprávně pochopili kódy na odhozených krabičkách od munice. Generální ředitel Martinec, poté, co ho zvídavý novinář na omyl upozornil, ještě stačil narychlo svolanou konferenci odvolat, škoda, mohla to být další ostuda CZUB na celostátní úrovni. Vedení VTÚVM si neustálé invektivy ze strany CZUB nenechalo dlouho líbit a zástupce ředitele označil TOP management CZUB za lháře. Souběžně s „technickými zkouškami“ probíhaly rovněž „zkoušky uživatelské“. Pistole CZ mod. 75 D Compact zde opět nevyhověly, přičemž během cca 20 000 výstřelů z 12 testovaných pistolí bylo registrováno 134 závad a anomálií ve funkci, přičemž dvě zbraně musely být pro soustavné závady ze zkoušky předčasně vyřazeny. Uživatelské zkoušky, kromě řady nedostatků, tedy opětovně potvrdily, že pistole CZ mod. 75 D Compact zdaleka nedosahují požadované funkční spolehlivosti (pod 150 ran do závady). Ačkoli byly výsledky komplexních zkoušek opět naprosto tristní, Gross pravdu veřejně nepřiznal, v médiích hovořil pouze o dílčích nedostatcích. Podřízeným přikázal účast na dovývoji pistole CZ mod. 75 D Compact do akceptovatelné podoby. Zkoušky se opakovaly ještě několikrát, přičemž na vývoji produktu soukromé společnosti se finančně podílel i stát. CZUB se MV odvděčila navýšením ceny pistole, s tvrzením, že odstraňování nedostatků ji stálo již mnoho peněz, a proto výsledný produkt zdraží. Jelikož byla politickému vedení známa cenová nabídka zahraniční konkurence (Glock), byly požadavky CZUB nakonec korigovány a samozřejmě i akceptované navýšení ceny (cca 12 mil. Kč) oficiálně odůvodněno žádostí Policie ČR o rozšíření soupravy pistole (tyto praktiky můžeme vidět i při přezbrojování MO ručními palnými zbraněmi). Gross svým postupem CZUB nepochybně zachránil, vždyť se také v dobře informovaných kruzích hovoří o značných finančních částkách zaslaných v této spojitosti zbrojním průmyslem na promazání politických soukolí. Pokud by vláda připustila regulérní výběrové řízení, pak bychom nepochybně sledovali veřejnou popravu nemohoucí CZUB. V roce 2001, tedy v době, kdy CZUB dále zápasila s požadavky zadání, byly u policie provedeny zkoušky za účelem výběru služební pistole pro protiteroristickou jednotku. ÚRN byl první organizační součástí policie, která na základě dlouholetých negativních zkušeností odmítla používat pistole značky CZ a prosadila si výběrové řízení. Postupně se přidávaly i další speciální útvary a jednotky. V prvních letech však každý jednotlivý nákup pistolí Glock musel osobně schválit ministr Gross. Do testů bylo vybráno několik typů zbraní, mj. i CZ a Glock. Zahraniční zbraně ke zkouškám byly pořízeny v běžné obchodní síti. Použito bylo střelivo SaB s různými konstrukcemi střel včetně JHP. Pistole CZ v celkovém hodnocení se značnou rezervou nevyhověly. Glock 17 „A“ závadovost 0,0111% (9000 ran do závady). Glock 17 „B“ závadovost 0,0333% (3000 ran do závady). V průběhu zkoušek nedošlo k žádné poruše, navíc zjištěné závady nebylo možné označit za zaviněné zbraní. Pokud bych si na závěr dovolil predikovat střetnutí pistolí CZ a Glock v hypotetickém regulérním tendru okolo roku 2000, byla by CZUB s velkou pravděpodobností Glockem knokautována, a to již první ranou. I když jsem se zde nevyhnul jednotlivostem, mé hodnocení vychází z velmi uceleného souboru informací z opakovaných a někdy i velmi rozsáhlých testů, z provozu tisíců zbraní, spotřebování milionů nábojů a nikoli z krátkého a subjektivního porovnání několika více či méně povedených kusů zbraní. Konkrétní, zde uváděné hodnoty, jsou součástí mnoha dokumentů typu „závěrečná zpráva“, „znalecký“ či „odborný posudek“. Pokud má někdo odlišný názor či zkušenost, nemohu sloužit, údaje i závěry nashromážděné po desetiletí jsou jednoznačné. Po mnohaletých zkušenostech bych se přiklonil k tvrzení, že největším problémem pistolí CZ mod. 75/85 je samotná CZUB. Mezi zainteresovanými se s neskrývanou ironií říká: „chceš-li mít problémy, kup si zbraně z CZUB“. V případě zde zmiňovaného nákupu pistolí CZ 75 SP-01 Phantom do výzbroje MO, se historie téměř opakuje. CZUB své pistole po trpkých zkušenostech s přezbrojováním policie již podstatně zdokonalila, Phantom však naprosto deklasuje aplikovaný polymerový rám, který je z materiálu zcela nevhodných vlastností. Dejte např. Phantoma a Glocka cca na 30 min. do ledničky, vyjměte, a vyzkoušejte funkci všech mechanismů – velmi rychle pochopíte. Opětovně Vás napadne tak často zde v ČR užívaná věta: „Kdo zavinil, že se zbraň s takovými vadami dostala do výzbroje ozbrojených sil?“ CZUB v ozbrojených silách nejpalčivější problém se zablokováním záchytu zásobníku údajně řešila úpravou jeho lůžka, přijaté řešení lze však považovat za nouzové a dočasné, na ostatní problémy s rámem evidentně nemá žádný pozitivní dopad. Zodpovědný dodavatel by v takové situaci zdarma vyměnil vadné rámy u všech dodaných pistolí, a to za bezvadné, vyrobené z polymerů odpovídajících vlastností. To samé by jistě požadoval i zástupce státu - řádný hospodář. CZUB i vedení MO však k zodpovědným a řádným subjektům evidentně nepatří. Mj. MO nakupuje CZ 75 SP-01 Phantom v tisícových sériích dráže, než speciální jednotky dle přání nakonfigurované Glocky 17 s tritiovými mířidly v řádu max. stovek kusů. Na MO tedy opravdu něco smrdí. Až budu mít čas, tak vysvětlím, proč má 30 000 ze 46 000 policejních pistolí CZ mod. 75 D Compact nesprávně vyrobená lůžka pro uchycení taktických doplňků.

Měl jsem samozřejmě na mysli netransparentnost, diskriminaci, nezákonnost a ekonomickou nevýhodnost v mnohem užším významu, tj. při zadávání zbrojních zakázek. Každá státní podpora je zvýhodnění jednoho subjektu na úkor druhých. ČR mohla své zájmy hájit především při tvorbě příslušné společné evropské legislativy (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES). Již zmiňované stanovisko Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR bylo velmi sebevědomé: chceme volnou hospodářskou soutěž, máme potenciál vyhrávat zbrojní tendry i v zahraničí. Od svéprávného partnera se očekává, že k řešené problematice předkládá zcela kompetentní a řádně promyšlená stanoviska. Tuzemský zbrojní průmysl si tedy musel být plně vědom skutečnosti, že po schválení příslušné evropské legislativy a jejím transponování do předpisů jednotlivých členských zemí (zde zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách) by nadále měly na relevantním trhu, tj. trh všech členských zemí EU včetně ČR, domácí firmy včetně CZUB čelit v regulérních tendrech německým, rakouským i dalších zahraničním konkurentům. Volnou hospodářskou soutěž nelze přijmout jen napůl. Pokud uplatnila ČR volný přístup na zahraniční trhy, musí logicky umožnit i přístup zahraničním zbrojovkám na trh český. Je samozřejmě otázkou, nakolik se může např. CZUB uplatnit na německém trhu, kde jsou zadavateli požadovány dodávky výzbroje s vysokými technickými parametry, zpravidla na úrovni nejužší světové špičky. Tedy jedna ze skrytých forem „podpory domácího průmyslu“, avšak zcela na úrovni. Každý může vyvinout a vyrábět výzbroj nejvyšší technické kvality, splňující standardy ozbrojených složek SRN, samozřejmě, má-li na to potenciál. V ČR psaná, či nepsaná pravidla podpory, založená na racionálních a před zákonem obhajitelných argumentech však nenajdete.
• Tuzemský výrobce je mj. častý argument obhajoby výběru v nekonkurenčním prostředí, ovšem vlastnické struktury inkriminovaných zbrojařských firem jsou nezřídka natolik neprůhledné, že není vůbec jisté, zda nemalé zisky z prodeje výzbroje českému státu nakonec přinesou prospěch především českým občanům.
• Existují zde značné rozdíly v přístupu ke srovnatelným výrobcům. Zatímco např. CZUB jsou bez ohledu na kvalitu a cenu nabízené výzbroje i dlouhodobě negativní zkušenosti státní zakázky doslova přidělovány, munička Sellier & Bellot musí armádní zakázky vybojovat přes tendry specializované agentury NATO (NAMSA/NSPA), což je proces mnohem náročnější, a i v případě úspěchu mnohem méně ziskovější. Že by byly rozdíly ovlivněny zejména tím, jak který výrobce přimazává politická soukolí?
• Podpora zpravidla není zaměřena perspektivně, tj. na konkurenceschopnost (vývoj a výroba výzbroje vysoké technické kvality za přiměřené ceny), nýbrž primárně směřuje k rychlému zisku privilegovaných dodavatelů, tedy k hromadnému nákupu mnohdy naprosto nedokonalé a neprověřené techniky. Ozbrojené složky státu pak řadu let zápasí s konstrukčními a výrobními vadami tuzemské výzbroje druhořadé kvality, kterou by v dodávané podobě neakceptovaly ani mnohem méně vyspělé země třetího světa.
• Monopolizace postavení a politické pozadí kontraktů vedou ke zcela nehorázným cenovým požadavkům. I při nákupech ve velkých objemech se např. na MO neuplatňuje množstevní sleva, nýbrž paradoxně množstevní přirážka. Typickým příkladem je pořizovací cena CZ 805. Naiva by předpokládal, že když státní instituce za cenu manipulace, vyloučení pravidel volné hospodářské soutěže a porušení podmínek příslušné zadávací dokumentace vybere jako nejvýhodnější nabídku domácího výrobce s „polofunkčním polotovarem“, se kterým by si v regulérním výběrovém řízení ani neškrtl, že se CZUB odvděčí příznivými cenami. Naopak, zahraniční ozbrojené síly pořizují v boji prověřené a podstatně dokonalejší zbraně renomovaných výrobců o desítky procent levněji, některé armády NATO za cenu BRENu nakoupí i dvě standardní útočné pušky 5,56x45mm! Ale zpět k tématu. ČR přijala evropskou legislativu, která nerozlišuje mezi výrobci, obchodníky či tuzemskými a zahraničními dodavateli. Firma Glock, resp. každý dodavatel splňující zákonné požadavky (povolení k obchodu s vojenským materiálem) má právo se v ČR ucházet výběrových řízení na dodávku výzbroje státním ozbrojeným složkám. Tendry musí být zadány transparentně, fundovaně, nediskriminačně a vyhodnoceny naprosto objektivně. Bude-li nabídka obsahující pistole Glock dle předem zveřejněných, samozřejmě nepolitických kritérií vyhodnocena jako nejvýhodnější, jsou zadavatelé v EU, tedy i v ČR povinni vyzvat vítězného uchazeče k uzavření kupní smlouvy. Argumenty o domácím výrobci jsou zde naprosto irelevantní. Je nadbytečné zde o této problematice dále diskutovat. Pokud má někdo k platné legislativě výhrady, musí se obrátit na zákonodárce, či exekutivu. ČR má následující možnosti: 1. Evropská pravidla respektovat. 2. Evropská pravidla nadále porušovat a připravit se na citelné sankce. 3. Zahájit s příslušnými orgány EU jednání o odstoupení od nedávno přijatých pravidel, což by nepochybně mělo velmi negativní politické a hospodářské důsledky. ČR, jakožto otevřená ekonomika, mj. silně závislá na průmyslové základně a trzích svých západních sousedů, velký manévrovací prostor opravdu nemá. Navíc protekcionismus je v delším horizontu neperspektivní a škodlivý (viz neustále protěžovaná CZUB, která se k českému státu chová obdobně, jako líný a naprosto rozmazlený fracek ke svým rodičům).

[MujGLOCK.com]

Jedním z hodně diskutovaných problémů „policejní pistole“ CZ mod. 75 D Compact je kompatibilita lůžka pro připojení taktických doplňků (svítilen a kombinovaných taktických svítilen). Ze Střelecké revue a dalších „zasvěcených“ tiskovin se čtenáři dozvěděli, že za problémy stojí špatná specifikace ze strany policie, popř. nekvalitní připojovací rozhraní taktických svítilen Streamlight/Insight M3/M6. Pravda je samozřejmě naprosto odlišná. Po prvním neúspěchu v roce 1996 se CZUB pokoušela získat v resortu MV další spojence a nákup služebních pistolí formou výběrového řízení obejít, např. návrhem na repasi v první polovině 90. let dodaných pistolí CZ mod. 75/85. Návrh však narazil, jelikož náklady na repasi dosahovaly cca 50% pořizovací ceny moderní služební pistole, přičemž minimálně závažné nedostatky v oblasti manipulační bezpečnosti by lobbisty prosazovaná repase nikterak neodstranila. Po několika letech odkladů byla jak CZUB, především nepříznivou ekonomickou situací, tak i MV, resp. policie tlačeny k rozuzlení. S provozem pistolí CZ mod. 75/85 a vz. 82 byla totiž spojena celá řada problémů, od značné míry opotřebení zbraní s malou životností, přes krajně obtížnou opravitelnost, způsobenou nezaměnitelností součástí a neustálými změnami ve výrobě, až po závažné nedostatky v oblasti manipulační bezpečnosti, které byly příčinou i několika mimořádných událostí. Když v roce 1998 v Jindřichově Hradci pistole vz. 82 po pádu z opaskového pouzdra samovolně vystřelila a zasáhla nezúčastněnou civilní osobu do hlavy, přičemž znalecké posudky jednoznačně prokázaly, že nedostatečná pádová jistota souvisí s konstrukčním uspořádáním zbraně, kdy závěr po pádu pistole na zadní část (kohout) posunem vzad zcela paralyzuje bezpečnostní funkci tzv. samočinné pojistky a dojde tak k nárazu kohoutu na zápalník, který je vržen proti zápalce náboje v nábojové komoře (hrubá konstrukční vada, vystřelit po pádu tedy může každá pistole vz. 82), bylo politickým vedením MV rozhodnuto, že policie již musí konečně přezbrojit. Politici a manažeři se začali obávat, že vzrůstající právní povědomí obyvatelstva může vyústit v trestní stíhání vysokých činitelů, kteří dlouhodobě ignorovali závěry dosavadních posudků i doporučení odborníků, a na nátlak „uherskobrodské lobby“, aby nepoškodili renomé jejích výrobků, odmítali přijmout alespoň adekvátní organizační opatření (v úvahu připadal zejména trestný čin obecné ohrožení). Plošný zákaz nosit pistole CZ mod. 70, vz. 82 a CZ mod. 75/85 bez automatického jištění zápalníku, byl tedy vydán se značným prodlením, po několika mimořádných událostech a medializaci posledního případu, tj. až v lednu roku 1999. Okleštěný „tendr“, realizovaný ještě v roce 1999 (viz dřívější komentář), skončil pro CZUB, resp. pro pistole CZ mod. 75 D Compact, naprostým fiaskem. „Uherskobrodká lobby“ si začala uvědomovat krajně nepříznivý vývoj situace a s využitím širokých politických kontaktů své pozice před dalším dějstvím značně posílila. Důležitým krokem bylo jmenování bývalého dlouholetého manažera tuzemského zbrojního průmyslu do pozice vedoucího věcně příslušného odborného útvaru policie a jeho následné pověření vyjednávat za resort MV v cca 600 milionovém kontraktu na dodávku pistolí přímo s CZUB!!! To se ukázalo jako zásadní, zejména po přijetí usnesení vlády č. 338/2000, kdy CZUB, bez ohledu na tristní výsledky dosavadních zkoušek, získala na kontrakt exklusivitu. Dalším souvisejícím opatřením byly na návrh vedení CZUB z výběrové komise a z uživatelských zkoušek vyřazeni všichni, u nichž se CZUB byť jen domnívala, že by mohli klást na zbraně CZ „neúměrně vysoké“ požadavky. K vyřazení např. postačovalo, že příslušný policista soukromě vlastnil pistoli značky Glock a účastnil se s ní „otevřených“ střeleckých soutěží… CZUB si dále na vedení MV vynutila, že všechny zkoušky budou realizovány za přítomnosti jejích zástupců. Pozice státu tak byla citelně oslabena. Např. ještě v průběhu zmiňovaného okleštěného výběrového řízení v roce 1999 dojížděl zmiňovaný vedoucí zaměstnanec, který si za své jednání vysloužil přezdívku „zástupce zbrojního průmyslu“, konzultovat a korigovat požadavky nově připravovaného zadání, zejména pak technickou specifikaci, s jedním ze dvou přihlášených uchazečů, tedy s CZUB! CZUB požadavek na aplikaci lišty pro ukotvení taktických doplňků dlouho odmítala. Po nekonečném dohadování, kdy policie setrvala na stanovisku, že koncem 90. let jsou příslušné trendy v konstrukci moderních služebních pistolí již nezpochybnitelné, musel dosazený „zástupce zbrojního průmyslu“ i CZUB nakonec ustoupit, a v definitivní verzi zadávací dokumentace tento požadavek akceptovat. Jelikož ve druhé polovině 90. let u připojovacích rozhraní pistolí nedominoval žádný všeobecně uznávaný standard, bylo rozhraní specifikováno naprosto obecně: tělo pistole - „lůžko pro snadnou, rychlou a opakovatelnou montáž přídavných zařízení (osvětlovač cíle a sekundární mířidla na bázi laseru)“ s tím, že dodavatel musel současně ke zkouškám předložit dva osvětlovače cíle s rychloupínacím modulem, které byly sériovými, na trhu dostupnými produkty. Vycházelo se ze skutečnosti, že typ rozhraní pro zajištění požadované kompatibility „pistole – svítilna“ zvolí výrobce zbraně, přičemž požadavkem na kompatibilitu se sériovými, na trhu dostupnými produkty mělo být eliminováno riziko, kdy výrobce zbraně uvede na trh pistoli s lůžkem, ke kterému reálně neexistují žádné doplňky a kotvení dostupných produktů bude nutné řešit speciálním adaptérem (viz např. pistole CZ 100). V technických a uživatelských zkouškách, realizovaných již v nekonkurenčním prostředí, a to v souladu s čerstvým usnesením vlády č. 338/2000, pistole CZ mod. 75 D Compact nevyhověly ve většině dílčích hodnocení (viz dřívější komentář). Ačkoli tehdejší ministr vnitra Gross v médiích hovořil jen o dílčích nedostatcích, byl CZUB zaslán materiál s neobvykle rozsáhlým seznamem problémů, které se v rámci programu zkoušek projevily a musí být odstraněny:
• velmi nízká funkční spolehlivost za „normálních podmínek“,
• velmi nízká funkční spolehlivost za „ztížených podmínek“,
• odpor spouští (SA) mimo stanovený rozsah, klesl dokonce i pod dolní mez stanovenou ČSN 39 5003,
• ve zbraních byly zjištěny neshodné součástky (neodpovídaly výkresové dokumentaci),
• přepracovat uzel blokace zápalníku tak, aby byla jednoznačně vyloučena možnost iniciace náboje v nábojové komoře při pádu a úderu a znemožněno převrácení páky, resp. její zablokování,
• přepracovat vypouštění kohoutu tak, aby umožňovalo rychlou a bezpečnou manipulaci i v rukavicích, negativně neovlivňovalo pojistné prvky pouzdra, konstrukci uzlu změnit tak, aby při vypouštění kohoutu byla jednoznačně vyloučena možnost iniciace náboje v nábojové komoře,
• změnit tvar záchytu zásobníku tak, aby bylo eliminováno riziko nechtěného uvolnění zásobníku,
• realizovat ergonomické úpravy rámu a lučíku, zejména pro manipulaci v rukavicích,
• realizovat ergonomické úpravy záchytu závěru,
• redukovat značné manipulační síly pro natažení závěru a zdokonalit jeho úchop,
• změnit tvarové provedení horní části spouště tak, aby při manipulaci s ní nedocházelo k opakovaným přiskřípnutím rukavice k rámu,
• změnit tvarové provedení dna zásobníku takovým způsobem, aby při manipulaci v rukavicích nedocházelo k opakovaným skřípnutím rukavice mezi rám a dno zásobníku,
• nízká odolnost povrchové ochrany exponovaných součástí,
• nevýraznost nápisů a výrobních čísel, zejména na lakovaném rámu,
• zablokování zásobníku v šachtě pro zásobník (zásobníky váznou ve zbrani),
• vzpřičování horního náboje ve sloupci při vyjímání částečně naplněného zásobníku,
• vzpřičování nábojů v zásobníku při jeho rasantním doražení,
• rozklad zásobníků v důsledku pádu na tvrdou podložku,
• váznutí podavače zásobníků a nepodání náboje do nábojiště,
• nadměrná deformace pláště zásobníků,
• zadrhávání (váznutí) závěru při pohybu do přední polohy,
• zadírání záchytu zásobníku,
• samovolné uvolňování závěru ze záchytu závěru (ze střelecké pohotovosti), a to při rasantnějším doražení zásobníku,
• samovolné uvolňování hledí,
• opakované uvolňování šroubů střenek,
• samovolné uvolnění šroubu pružiny záchytu zásobníku,
• nesprávná funkce záchytu závěru (opakované nezachycení závěru ve střelecké pohotovosti),
• značná excentricita nápichu (v několika případech zjištěná hodnota dokonce překročila limit stanovený ČSN 39 5003),
• destrukce záchytu závěru u obou zbraní nasazených do životnostní zkoušky,
• značná únava vratných pružin…..

Management CZUB byl výsledky zkoušek, které byly realizovány se speciálně připravenými vzorky a za přítomnosti zástupců CZUB, doslova zděšen. Situaci psychicky neustál a začal hledat „vnějšího nepřítele“. Po několika výměnách názorů přes média, kdy se napadení, např. VTÚVM Slavičín, začali aktivně bránit a na veřejnost se tak dostávaly pro CZUB velmi nepříznivé informace, mj. o reálných výkonech pistolí CZ mod. 75 D Compact, vedení CZUB nakonec pochopilo, že cesta k úspěchu tudy opravdu nepovede. Situaci musel urychleně zachraňovat Přemysl Liška a jeho nepravdivé články ve Střelecké revue. Soubor zjištěných nedostatků v podstatě vyžadoval urychleně zahájit vývoj služební pistole, která by požadavky kladené na služební zbraň splňovala nejen v deklaracích, nýbrž i při praktickém nasazení. Konstruktérům a technikům CZUB tak nastaly velmi obtížné časy, neboť po letech letargie museli současně a v časové tísni řešit desítky problémů, kde přípojovací rozhraní nepochybně bylo tím okrajovým. Po několika opakováních kompletního programu zkoušek, kdy CZUB vždy předložila zdokonalené vzorky, u nichž se pak pod zatížením zpravidla projevovaly různé vady, kdy často odstraněním jednoho problému vznikly další, se výsledky zkoušených zbraní nakonec podstatně zlepšily. Výběrová komise však měla značné výhrady, jelikož zbraně předkládané ke zkouškám nebyly pistole ze sériové produkce, jak bylo mj. požadováno v zadání, nýbrž pro zkoušky pečlivě vyladěné kusy (což povolil Gross). V této fázi, tj. cca po dvou letech intenzívního dovývoje pistole CZ mod. 75 D Compact, rozhodlo na kontrakt již „nadržené“ vedení CZUB o zahájení sériové výroby rámů. Problém s vývojem definitivní verze připojovacího rozhraní řešili tradičně, „po uherskobrodsku“. Nejprve zahájily sériovou výrobu tisíců rámů s tím, že v přední spodní části odhadem aplikovali blok materiálu, který měl být obroben do podoby příslušného připojovacího rozhraní. Poté vyslali zástupce CZUB na výstavu Shot Show v USA, aby vybral vhodného výrobce taktických svítilen a zajistil vzorky pro definitivní doladění lůžka a závěrečné zkoušky. Zástupce renomovaného US výrobce taktických svítilen si ještě po letech pamatoval na jistého Mr. XY z CZUB, který se prý choval velmi nestandardně, jelikož se na výstavě otevřeně rozčiloval, jak že to všichni ti výrobci taktické svítilny vyrábějí. Problém spočíval v tom, že taktické svítilny jsou z důvodu dynamického namáhání zpětným rázem aretovány v lůžku západkami, a to vyžaduje nejen podélné drážky, na které se svítilna nasune, ale i drážku(y) příčné, tedy drážku, do které zapadne příslušná aretační západka. Na tu však nebyl materiál rámů u již spuštěné sériové výroby vůbec dimenzován! Tedy opět hrozné faux pas. V CZUB se však nevzdali, zadání, nezadání, tisíce vyrobených rámů přeci nevyhodíme. Sériové taktické svítilny SURE FIRE 101 upravili tak, že vyměnili původní západku za kusově vyrobenou. V rámu pistole místo příčné drážky aplikovali pouze dva zápichy a „sériový, na trhu dostupný produkt, kompatibilní s pistolí CZ mod. 75 D Compact,“ byl na světě. Takto, dodatečně upravená svítilna SURE FIRE 101 ve střeleckých zkouškách sice občas upadla, ale vedoucího zaměstnance s přezdívkou „zástupce zbrojního průmyslu“ a člena výběrové komise to vůbec nezajímalo. Jeho jedinou starostí bylo především přihrát známému související subdodávku pouzder, která byla rovněž nedílnou součástí kontraktu, tzn. 31 000 kusů pro službu nepříliš vhodně řešených pouzder s dvojím jištěním značky Sickinger. V nikterak lidové ceně přes 2 tis. Kč/ks byla tedy nakonec pořízena pouzdra Sickinger, celkem za cca 63 mil. Kč (zde zahraniční původ výrobku nikomu nevadil, po zkušenostech z praktického používání byla tato pouzdra postupně, během několika let, obměněna za vhodnější!). Jako člověk s mnohaletými zkušenostmi z byznysu měl „zástupce zbrojního průmyslu“ nepochybně zcela jiné priority, než kvalitně vyzbrojit policii. S protlačením zakázky tuzemskému zbrojnímu průmyslu a politikům významně pomohl, ale nebylo to pochopitelně zadarmo… Jelikož výše zmiňovanými „čistkami“ byl podstatně oslaben i odborný personál MV, resp. policie, nikdo pod tíhou zrychleného řešení mnoha souvisejících problémů, navíc v podmínkách záměrně zadržovaných informací, podvod CZUB s úpravou taktických svítilen, resp. s „vývojem“ lůžka pro ukotvení taktických doplňků u policejní pistole CZ mod. 75 D Compact včas neodhalil. Když se na problém přišlo, bylo již do výzbroje policie dodáno tisíce těchto pistolí. CZUB, jako již tradičně, usilovně lhala, zapírala a dodatečně upravené taktické svítilny, použité ke zkouškám, se samozřejmě již nikdy nenašly (údajně se v CZUB ztratily). Existují pouze dostatečně průkazné fotografie o provedení inkriminované úpravy na sériových svítilnách, a to ze zkoušek ve VTÚVM. Vedení policie, vyvedeno z míry agresivně jednající CZUB a pod silným tlakem politiků, nedbalo odborných doporučení a dodané zbraně s vadami (vadná lůžka i rizikové rámy) zpočátku nereklamovalo. Spokojilo se pouze s tvrzením CZUB, že kompatibilitu s produkty dostupnými na trhu dodatečně vyřeší. Samozřejmě, že nevyřešila. A tak policie získala prvních 6500 pistolí (série G a H) se zcela atypickým připojovacím rozhraním, které je s na trhu dostupným příslušenstvím nekompatibilní. Zasvěcenými je občas ironicky nazýváno „standard CZUB“. V této situaci bylo ze strany policie CZUB doporučeno, aby u pistolí CZ mod. 75 D Comapct přešla na rozhraní kompatibilní s příslušenstvím pro pistole Glock (modifikovaný Weaver/Picatinny), např. se svítilnami Streamlight M3/M6, s tím, že to podstatně rozšíří užitné vlastnosti produktu CZUB a policii současně umožní výběr ze široké škály taktických doplňků. Zástupci CZUB souhlasili, neboť si tyto výhody uvědomili. CZUB přišla s návrhem, že nové pistole osadí lištami kompatibilními s tehdy všeobecně rozšířenými taktickými a kombinovanými taktickými svítilnami Streamlight M3/M6. Policie logicky souhlasila. Byly provedeny příslušné změny, modernizovaná pistole CZ mod. 75 D Compact obdržela doplňkové označení M3. Upraveno muselo být rovněž i pouzdro Sickinger na verzi CZ 75 D Compact M3, aby umožnilo zasunutí pistole s rozměrnějším blokem v dolní části rámu (více materiálu pro již zmiňovanou příčnou drážku v lůžku pro taktické doplňky), kdy původní verzi pouzdra nelze pro modernizované pistole M3 použít. CZUB zahájila výrobu „zdokonaléhého produktu“. Policie pro vybrané speciální útvary mezitím pořídila příslušné taktické, resp. kombinované taktické svítilny Streamlight M6. Jaké však nastalo u policie zděšení, když se u nově dodávaných pistolí opět projevila nekompatibilita „pistole-svítilna“. Kombinované taktické svítilny bylo na mnohé pistole možné nasunout pouze značnou silou (okolo 20 kg), přičemž po několika výstřelech, díky působení zpětného rázu, z pistolí upadly. Šetřením bylo prokázáno, že aplikovaná rozhraní na pistolích CZ mod. 75 D Compact M3 mají značný rozptyl hodnot a tyto nekorespondují s výkresem pro MIL-STD-1913 (Picatinny). Západka, díky zcela chybnému návrhu lišty, nearetuje v příčné drážce, navíc taktické svítilny s polymerovým tělem i rozhraním se při opakovaných cyklech montáže na vadná lůžka pistolí trvale a neopravitelně poškozují. CZUB chybu, tak, jako vždy v minulosti, odmítla a ihned začala zpochybňovat kvalitu taktických svítilen Streamlight M6. Zainteresovaní potvrzují, že na prvním jednání k problému nekompatibility verze M3 zástupci CZUB vykazovali všechny příznaky, že ani netuší o existenci tehdy platného „US standardu“ MIL-STD-1913. Z jednání vyplynulo, že CZUB při vývoji lišty nespolupracovala s výrobcem svítilen a lištu s vysokou pravděpodobností ani nenavrhla dle příslušných výkresů, nýbrž dle, mj. silně používaného a tudíž i opotřebeného vzorku svítilny z vlastního majetku. V CZUB dále podcenili vliv zde tradičně velkých výrobní tolerancí, negativní dopad ručních dokončovacích operací a samozřejmě i ručního lakování rámů. V denním tisku i ve Střelecké revue se začali objevovat „zaručené“ informace o vadných svítilnách, jako hlavní příčině nekompatibility, popř. i chybně definovaném rozhraní ze strany policie. Jednání mezi CZUB a policií se táhla, přičemž policie zahájila vlastní šetření příčin nekompatibility. CZUB byla policií např. donucena, aby vzorky „policejních pistolí“ zaslala US výrobci svítilen (Streamlight). Ten je porovnal s pistolemi CZ mod. 75 P-01, které byly CZUB dodány na trh USA a s pistolemi Glock, a to s následujícím závěrem „rozměry připojovacího rozhraní pistolí CZ se od Glocků značně odchylují, CZ vykazují značný rozptyl hodnot, rozhraní u policejních pistolí se odchyluje i od rozhraní CZ mod. 75 P-01, inkriminované lišty pistolí CZ (podélné vedení i příčné drážky) jsou se standardní produkcí taktických svítilen nekompatibilní.“ Policie dále pořídila pistole s příslušným připojovacím rozhraním od více zahraničních výrobců (Glock, SIG, Springfield, Beretta…) včetně strakonické ČZ TT a provedla s nimi vlastní porovnávací zkoušky se závěrem: „taktické a kombinované svítilny Streamlight M3/M6 jsou plně kompatibilní se všemi ověřovanými zbraněmi, vyjma dodaných pistolí CZ mod. 75 D Compact! Jelikož opět hrozila reklamace mnoha tisíců dodaných pistolí, do případu se znovu vložila politika. Pod tlakem shora bylo vedení policie, ačkoli odborníky důrazně upozorněno, že vada zbraní je neopravitelná, nuceno opětovně přistoupit na „výhodnou“ dohodu, a to, že CZUB problém nekompatibility již dodaných pistolí v budoucnu vyřeší. Do výzbroje policie se tedy dostalo dalších 11500 pistolí s vadnými lůžky (série J a K, mj. z velké části i s rizikovými rámy), tedy z 18000 dodaných všech 18000 pistolí vadných (oprava možná pouze výměnou celého rámu, v praxi tedy nerentabilní)! Policie důrazně požádala SOJ (státní ověřování jakosti), aby jeho zástupci zvýšili dozor mj. i nad jakostí připojovacího rozhraní a dodanými referenčními vzorky svítilen namátkově kontrolovali zbraně připravené k přejímce. CZUB opětovně slíbila, že další dodávky již budou zcela v pořádku. CZUB přijala několik opatření. Seznámila se s parametry rozhraní Picatinny, pořídila vzorky několika taktických svítilen Streamlight, optimalizovala rozměry lišty, a to zejména s ohledem na výrobní tolerance a samozřejmě lakování. Každý by očekával, že další chyba je vyloučena, v CZUB však nikoli. Když policie obdržela nové dodávky pistolí, byly tyto přednostně dodány speciálním jednotkám, původní verze M3 s nepovedeným lůžkem byly staženy do skladu s předpokladem dalšího výdeje méně exponovaným jednotkám. S naprostým rozčarováním však bylo zjištěno, že taktické svítilny Streamlight M6 lze sice na nově dodávané pistole nasouvat převážně akceptovatelnou silou a bez jejich poškozování, ale při střelbě samovolně upadnou. U zásahových jednotek, které měly k „policejní pistoli“ celou řadu výhrad, již došlo k „rebelii“. Velitelé se ptali: „proč nám měníte vadné pistole za vadné, máme snad pokrok spatřovat v tom, že na tyto pistole již lze svítilnu vcelku nasadit, ale vždyť stejně upadne.“ Naštvané, jednáním a výkony CZUB znechucené vedení policie rozhodlo, že tyto útvary budou neprodleně vyzbrojeny pistolemi zahraniční provenience, kdy v testech jasně zvítězily pistole Glock (které byly s údajně vadnými svítilnami samozřejmě plně kompatibilní). Šetřením bylo zjištěno, že aretační západka taktické svítilny nezaskočí v dostatečné hloubce do příčné drážky (na takto navržené a vyrobené liště prostě nemůže plnit řádně svou funkci). Neoficiálně a pod tlakem jeden technik z CZUB přiznal, že se při transformaci dílčího výkresu „odladěné lišty“ do výkresu sestavy zbraně dopustili vážné chyby. Vedení CZUB začalo tušit blížící se katastrofu. Vědomi si skutečnosti, že vedení MV a policie opakovaně slíbili, že problém s nekompatibilitou se již nebude opakovat a u již dodaných vadných pistolí bude tento dodatečně vyřešen, obávali se rozsáhlé reklamace pistolí v objemu stamilionů Kč, a to s nedozírnými následky pro celou CZUB. Rovněž odpovědní funkcionáři policie si začali plně uvědomovat vážnost problému, kdy přes opakované sliby CZUB počet celkově převzatých vadných pistolí, díky dodávce dalších 12 000 vadných kusů (série L, M, N, P), dosáhl neuvěřitelné hodnoty 30 000 kusů vadných pistolí z 30 000 kusů dodaných! Jednání probíhala mnohdy bouřlivě a v dusné atmosféře. CZUB opět zvolila buranskou taktiku naprostého zapírání a obviňování ostatních. Byl zadán audit, kdy SOJ (státní ověřování jakosti), jehož uherskobrodský zaměstnanec mj. dokázal na oficiální jednání přijet tak opilý, že nemohl vůbec vystoupit z vozu, konstatovalo, že taktické a kombinované taktické svítilny, resp. jejich rozhraní, jsou příčinou nekompatibility. S tím policie nesouhlasila a tytéž, již změřené vzorky svítilen nechala přeměřit v Českém metrologickém institutu (ČMI), kdy zde zjištěné hodnoty účelové závěry auditora naprosto vyvrátily. Vedení ČMI, prakticky jediné na straně státu, nepodlehlo vnějším faktorům, jako je eminentní politický zájem, či zaměstnanost na uherskobrodsku, a pokus zástupce CZUB o zpochybnění měření tvrdě odmítlo s tím, že pokud CZUB setrvá na své neodborné argumentaci, využije svých kompetencí k prověření systému měření ve výrobním závodě CZUB. Zástupce CZUB okamžitě utichl a výsledky již otevřeně nezpochybňoval. Dalším šetřením bylo zjištěno, že inkriminované výsledky z měření svítilen, ze kterých činil pochybné závěry audit SOJ, dodali zaměstnanci CZUB! Rovněž se potvrdilo, že ZSOJ v CZUB kontrolu rozhraní u pistolí vůbec neprováděl, jelikož k tomu příslušné referenční vzorky svítilen vykazovaly zjevné znaky nepoužití (polymerové vedení naprosto beze stop po nasunutí na Al rám zbraně)! Atmosféra zhoustla, vedení policie začalo vážně uvažovat o trestním oznámení, resp. o předání celé věci kriminální policii. Policejní funkcionáři, vědomi si své osobní odpovědnosti a především i výše rýsující se škody, přestali být, alespoň na čas, snadno ovladatelnými loutkami politiků a trvali na odstranění vad a na reklamaci vadného zboží. CZUB se přes silný politický lobbing nedařilo obnovit dodávky pistolí, vedení policie neobměkčily ani dopisy CZUB zmiňující sílící tlak bankovního sektoru. Dodávky stály více než ¾ roku, dokud CZUB neprokázala, že další pistole CZ mod. 75 D Compact již budou mít lištu vskutku kompatibilní. CZUB tedy musela přijmout celou řadu dalších opatření. Seznámila se nejen s parametry rozhraní Picatinny, ale i s možnými úskalími jeho výroby, rozhraní zkoušela na mnoha vzorcích taktických svítilen Streamlight/Insight, optimalizovala rozměry lišty, a to zejména s ohledem na výrobní tolerance, které musela dále podstatně zúžit, a samozřejmě zohlednila i vliv lakování. Dále změnila technologické postupy, především redukovala nevypočitatelné dopady ručních dokončovacích operací. Provedené zkoušky se vzorky zbraní prokázaly, že rozhraní se již konečně povedlo. Pod silným politickým tlakem byla přejímka pistolí nakonec opětovně uvolněna, přičemž posledních 16 000 kusů dodaných pistolí (série R a S) je z hlediska kompatibility hodnocena jako vyhovující. Jelikož bylo z plánovaných a celkem dodaných 46 000 kusů pistolí CZ mod. 75 D Compact dodáno cca 30% pistolí s rizikovými rámy a 75% pistolí s vadným připojovacím rozhraním, vypracovala policie návrh na podání žaloby na CZUB za dodávku vadného zboží v hodnotě přesahující 300 mil. Kč a postoupila ho na MV, které bylo žalobu oprávněno podat. Politická vedení, ač seznámena s rozsahem vad, se však k podání, pro CZUB možná i likvidační žaloby neměla, návrh definitivně ze stolu smetl ministr vnitra Langer. Ačkoli se CZUB smluvně zavázala, že problémy nekompatibility vadných pistolí dodatečně vyřeší, nikdy k tomu nedošlo. Policie se po několika neúspěšných pokusech vzdala možnosti hromadně používat taktické svítilny s uživatelsky vstřícnou a rychlou montáží (podélné nasouvání). Pro tak široké „spektrum rozhraní“, kdy jsou dodané policejní pistole CZ mod. 75 D Compact interně děleny na čtyři výrobní etapy, na světovém trhu neexistuje vhodný produkt. Vývoj a výroba „standardům CZUB“ „přizpůsobitelného rozhraní“ nejsou z důvodu značných nákladů rentabilní. Zoufalý stav s připojovacími rozhraními pistolí CZ mod. 75 D Compact nejlépe charakterizuje část technické specifikace na stránkách (http://www.softender.cz/mvcr) ze zveřejněného výběrového řízení na dodávku svítilen pro policii. „Kompatibilita: požadována je zejména s pistolemi CZ mod. 75 D Compact z kontraktu pro Policii ČR, pistolemi Glock (17/19 Gen3/Gen4) a dlouhými palnými zbraněmi osazenými lištami Picatinny. Bez úprav musí být taktická svítilna kompatibilní s pistolemi CZ mod. 75 D Compact z posledních třech výrobních etap (II. etapa 6501-18000, série J a K), (III. etapa 18001-30000, série L,M,N,P), (IV. etapa 30 001-46 000, série R a S). Po nenákladné a nenáročné úpravě na stupni útvar musí být svítilna rovněž kompatibilní i s pistolemi z I. výrobní etapy (1-6500, série G a H). Upozorňujeme, že lůžka pro připojení taktických doplňků u pistolí CZ mod. 75 D Compact z prvních třech výrobních etap svými rozměry v různé míře nekorespondují s obvykle užívanými přípojnými rozhraními (Picatinny/Weaver) a jejich modifikacemi aplikovanými na krátkých a dlouhých palných zbraních. Podrobnými informacemi disponuje výrobce, tj. Česká zbrojovka Uherský Brod, a.s.“ Zainteresovaní odhadují, že přes veškerou obranu a neustálé řešení problémů, kdy z důvodu četných z prodlení byli poslední policisté přezbrojeni až v roce 2007, utrpěla policie při plnění vládního usnesení č. 338/2000 škodu výrazně převyšující 100 mil. Kč. CZUB tedy kontrakt s neobyčejně masívní politickou podporou nakonec dokončila bez značné finanční újmy, ačkoli v jeho průběhu byla několikrát doslova resuscitována. Očekávaný úspěch se však nedostavil. Značka CZUB se stala synonymem k pojmům arogance, nekompetentnost, nekorektnost a problém. Pro speciální jednotky a vybrané exponované útvary si policie pořídila pistole značky Glock, které se v praktickém provozu plně osvědčily a potvrzují tak slova kritiků CZ, když poněkud expresivně říkají, zahoďte tu „veteš“ a kupte si Glocky. Těmito, nikterak krátkými komentáři jsem chtěl upozornit, co vše se v ČR může skrývat za oficiálními prohlášeními typu: „CZUB zvítězila ve výběrovém řízení“, „odstraňujeme pouze dílčí nedostatky“, „policisté jsou se zbraněmi z CZUB spokojeni“. Nelze si v této spojitosti nevzpomenou na větu ze zahraničního tisku, když popisoval vyšetřování bývalého ministra vnitřní bezpečnosti Indie za falšování osvědčujících dokumentů na české pistole CZ mod. 75: „20 000 ks pistolí bylo dodáno a poté sděleno, že jejich výkonnost byla hluboko pod normou přislíbenou dodavatelem“. Jak výstižné! Příznivce CZUB dále asi zklamu konstatováním, že „policejní compact“ nebyl nejhorším výkonem, nýbrž reálně největším úspěchem CZUB. Přes značné peripetie se zrodila první hromadně vyráběná služební pistole, která, zejména u posledních 16 000 dodaných kusů, opravdu splňuje obvyklá kritéria kladená na služební zbraň. CZUB k tomu však bylo potřeba doslova dokopat. Díky neustálému tlaku lobbistů a politiků byla atmosféra vskutku neúnosná. Někteří, hájící zájmy resortu, však neustálé ataky, vyhrožování, přeřazování do nižších platových tříd i účelové reorganizace již odmítli snášet a odešli. Policisté si ani neuvědomují, že kdyby výběrová komise nekladla politickému vedení MV tak silný odpor, disponovali by nyní zbraní s nesrovnatelně horšími parametry (viz dřívější komentáře). Co se dělo při vývoji a výrobě pistolí CZ mod. 70, či vz. 82 raději nechtějte ani vědět. Kritika obou zbraní ze strany ozbrojených složek státu byla nezřídka zdrcující. Je pro orientaci: CZ mod. 70, požadována životnost 2000 ran, spolehlivost 1% závad, tj. 100 ran do závady, pádová jistota z běžné manipulační výšky - dlouhodobě neplněno, viz i mimořádné události, vz. 82, požadována životnost 5000 ran (Makarov - FMJ) 3500 ran (vz. 82 - železná spékaná střela), spolehlivost 0,2% závad, tj. 500 ran do závady, pádová jistota z běžné manipulační výšky - spolehlivost a životnost plněny prakticky až u zbraní z poslední fáze výroby, pádová jistota nesplněno - viz mimořádné události. Myslíte, že při dodávkách do resortu MO je to jiné? Nikoli. Na obraně je pouze mnohem více generálů a ti jsou pro zachování svých koryt ochotni splnit politikům bez odmlouvání prakticky jakákoli přání. Nepřipomínají vám snad něco prohlášení: „život vojáků nebyl ohrožen“ nebo „vojáci jsou s puškami spokojeni“. Tomu snad může uvěřit jedině čtenář Střelecké revue. P. S. Přesunutí zbrojní výroby na východ bylo při zvážení reálných rizik možného konfliktu s hitlerovským Německem nepochybně strategicky správné rozhodnutí, ovšem mentalita místního obyvatelstva byla hrubě podceněna. Technici z Čech, kteří zde měli své domovy, většinou nepřešli a zemědělci, či „záhumenkáři“ se pro přesnou strojírenskou výrobu prostě nehodí. Ne nadarmo se CZUB již za socialismu přezdívalo „približné strojárstvo“.

Problémy s kvalitou, chcete-li s jakostí, má CZUB po desetiletí. Hanlivá, ale naprosto výstižná přezdívka „približné strojárstvo“ je ironickou modifikací tehdejšího názvu n.p. Přesné strojírenství Uherský Brod. Díky neobjektivní mediální masáži a „výkonům“ Střelecké revue široká veřejnost snadno podléhá iluzi, že CZUB je tradiční dlouholetý výrobce zbraní vynikající kvality, po kterých touží ozbrojené složky celého světa. Takto zmanipulovanou veřejnost lze pak velmi lehce přesvědčit, že obcházení regulérních tendrů v této komoditě je vlastně rozumná politika exekutivy. Přitom právě neschopnost produkovat sériově zbraně ve vysoké kvalitě je jednou z největších slabin CZUB, kdy veškerá špatná rozhodnutí státních institucí nakonec zaplatí daňoví poplatníci. A nyní pár faktů z reálného světa: Říjen 1974 - zápis z porady o zvýšení jakosti pistolí vz. 70 „Na základě požadavků hodnotitelské komise z předchozích hodnocení pistole vz. 70 a vzhledem k negativním výsledkům trvanlivosti provedených zkušebnou a ministerstvem vnitra, bylo uloženo výrobci, aby provedl zkoušky trvanlivosti přímo v závodě. Po dohodě zástupců ministerstva vnitra, zkušebny zbraní, hodnotitelské komise a PZO Merkurie bylo výrobci povoleno, aby zkouška trvanlivosti byla provedena na základě mírnějších TP na výrobek. Opakovanými zkouškami však bylo zjištěno, že pistole nevyhovují ani těmto mírnějším podmínkám. Zástupci ministerstva vnitra hodnotí tuto okolnost jako neslučitelnou se zásadou zajišťování obranyschopnosti státu a jeho vnitřního pořádku.“ Září 1978 - Souhrnná informace pro ministra vnitra ČSSR „Pistole ČZ vz. 70 měly od počátku různé technické nedostatky, závadovost byla vyšší, než určovaly technické přejímací podmínky. Negativní zkušenosti z exploatace pistole vz. 70 v podmínkách MV jednoznačně dokazují, že provedenou inovací nebyly odstraněny stále tíživější problémy pistolí vz. 50. Modernizovaná zbraň nesplňovala kladené požadavky, především na preciznost výroby, což se projevuje do současné doby nadměrně vysokým počtem technických závad obvykle stejného charakteru. Nežádoucí a soustavný výskyt závad (funkční nespolehlivost, ohrožení bezpečné manipulace apod.), včetně problematické zaměnitelnosti náhradních dílů zapříčinil, že příslušníci ministerstev vnitra přestávají mít k pistoli plnou důvěru. Stížnosti a požadavky ministerstev vnitra na nedostatky a na nutnost zvýšení preciznosti výroby (potvrzeno i Státní zkušebnou zbraní a střeliva v Praze), se neprojevily na zlepšení kvality výrobků. Dodávky ministerstvům vnitra nejsou plněny i přes rozhodnutí SPK a arbitráže. Kritický stav ve vyzbrojení ministerstev vnitra pistolemi je především zapříčiněn nedodáním plánovaného množství nových pistolí v požadované kvalitě. Tíživá situace ministerstev vnitra v oblasti vyzbrojení pistolemi představuje známý dlouhodobý problém. Uváží-li se zpětně negativní zkušenosti s kvalitou výroby a plněním dodávek pro ministerstvo vnitra, pak společně s přihlédnutím k současnému stavu neexistují reálné možnosti směřující ke zkvalitnění výroby pistolí vz. 70 a jejich řádného dodávání pro potřeby resortu MV.“ A to si MV na CZUB vynutilo výběr pistolí z celkového množství vyrobených zbraní. Nevyhovující výrobky nakonec zpravidla převzal Sbor nápravné výchovy, který byl rád, že nějaké pistole vůbec získal. A pak že je prý výhodou, když máme v ČR výrobce zbraní tak vysoké kvality. Je nezpochybnitelné, že mezi různými zeměmi, či regiony existují rozdíly v mentalitě obyvatelstva, chcete-li, tak ve způsobu uvažování převažující části populace. Lidské zdroje jsou nepochybně vždy významným kritériem při posuzování vhodnosti daného regionu pro umístění průmyslové výroby, zejména pak přesného strojírenství. Na otázku, jak se VW vypořádalo s odlišnou mentalitou zaměstnanců z jižních regionů, oslovený manažer odpověděl: obyvatelstvo se zde dlouho živilo především zemědělstvím a rybařením, potrvá generace, než získají odpovídající vztah k technice… Zatímco jedni by se po tak zdrcující a dlouhodobé kritice nad sebou vážně zamysleli a snažili se vytýkané nedostatky urychleně odstranit, druzí, jinak smýšlející, se nenechají rozhodit, po práci si odpíchnou a jdou pracovat na svůj záhumenek.

Komentář „pistole a člověk“ se již poměrně hodně odchýlil od tématu „CZ vers. Glock“….. Souhlasím, že ČR mnohdy jedná zcela nekompetentně. Mj. i proto jsem zdůraznil markantní rozdíl mezi sebevědomým prohlášením AOBP, k jejímž nejvýznamnějším členům náleží CZUB, při formulování pozice ČR a realitou, kdy se zde pro zabezpečení „vítězství“ tuzemských výrobců musí hrubě porušovat přijatá legislativa, ke které jsme se tak aktivně přihlásili! Tyto praktiky nám však nebudou donekonečna procházet a daňoví poplatníci se musí připravit na nemalé sankce pro ČR, které v konečném důsledku zaplatí oni. Tento, evidentně ambivalentní přístup je přirozeně terčem kritiky zahraničí, kdy je nám vytýkáno, že mnohé rádi o pravidlech hospodářské soutěže poučujeme, ale a sami se jimi vůbec neřídíme….. CZUB se s jakostí produkce potýká celá desetiletí, a to dokonce i po modernizaci strojního vybavení. Kdo zná tamní prostředí, ví o mnoha klientelistických vazbách, které brání odpovědným zaměstnancům řádně plnit své pracovní povinnosti, např. nepustit zmetky „do oběhu“, jenže to by pak příbuzný nedostal prémie… O mnohém vypovídá i zmiňovaný popis vývoje a výroby připojovacího rozhraní „policejní pistole“. Opakovaně zde selhávala nejen konstrukce, výroba, ale i kontrola. Selhala samozřejmě i přejímka na straně zákazníka (SOJ), ale tu policii určilo usnesení vlády č. 338/2000, ačkoli o tuto formu kontroly nestála. Skutečným důvodem byla obava CZUB, že pokud si bude přejímku provádět sama policie, bude tato velmi přísná, zatímco s místními ZSOJ měla velmi dobré vztahy! Tak, kdo tady tahá za delší konec provazu, stát, nebo lobbisté? Mnou uváděná kritika není účelové hodnocení několika nepovedených kusů, nýbrž kritika mnoha desetitisíců dodaných zbraní. Z citace pro ministra vnitra ČSSR z roku 1978, mj. několik málo let po zavedení inkriminované pistole CZ mod. 70 do výzbroje resortu, lze odvodit znechucení, ale i čiré zoufalství, kdy zpracovatel přiznává, že přes stížnosti MV, rozhodnutí Státní plánovací komise, arbitráže i doporučení Státní zkušebny zbraní a střeliva v Praze nevidí šanci na zlepšení přístupu ze strany CZUB. A zde je jádro problému, stát si svým nejednoznačným a bezdůvodně tolerantním přístupem vychoval arogantní moloch, který mu doslova „přerostl přes hlavu“….. Vše začínalo lobbingem v nejvyšších patrech KSČ, kdy si CZUB, zpravidla různými dary (kulovnice, pistole, pozvánka na hon, či na lov), zajistila, že své závazky vůči ozbrojeným složkám státu z hlediska kvantitativních i kvalitativních ukazatelů tak úplně plnit nemusela. V současné době již samozřejmě nejde o drobné dárečky. V dobře informovaných kruzích se hovoří o desítkách miliónů Kč určených na promazání politických soukolí. To je i odpověď na skutečnost, proč nikdo na MO nenašel sílu odmítnout „polofunkční prototyp“ útočné pušky CZ 805 za tak nehoráznou cenu, která převyšuje i cenu jednotlivě dovezené zbraně renomovaných světových výrobců. V kauze „policejní pistole“ popisuji dodatečný a ze strany CZUB i nehorázným způsobem zdůvodněný nárůst celkové ceny kontraktu cca o 12 mil. Kč. Za normálních okolností by šlo o protiprávní akt, kdy žádný úředník, či politik nemůže za těchto podmínek připustit navýšení již podané nabídkové ceny. To si samozřejmě uvědomil i ministr vnitra, tak politik Gross podřízeným nařídil, aby našli právně schůdné řešení: „policie si dodatečně vyžádala rozšíření soupravy pistole, mj. o zcela zbytečné plastové atrapy nábojů, které policisté neustále ztrácí“. Nepředpokládám, že je někdo tak naivní a nadále věří, že u zbrojních zakázek se všemi znaky korupce může nějaký státní úředník vyjednat rozumnou cenu, resp. nižší marže a zisk pro silnou „uherskobrodskou lobby“. Pokud se o to byť jen pokusí, tak se v lepším případě bude vbrzku jednat o bývalého státního zaměstnance, s nesmazatelnou vizitkou „nezaměstnávat, dělá problémy“….. Pistole Glock byly do resortu MO pořízeny na základě ustanovení o dodatečných dodávkách již zavedené techniky. Tedy zcela zákonným způsobem a za velmi solidní pořizovací cenu (v ceně kontraktu jsou pistole a soubor dalšího příslušenství). Neschopnost MO jasně, srozumitelně a včas sdělit důvody této volby i aktivity Bartáka tento výjimečně solidní obchod MO nepochybně mediálně poškodily. Jistě, bylo by transparentnější, kdyby se celé dozbrojení resortu MO dokončilo otevřeným řízením. Kdo však zná místní korupční prostředí, zejména pak vazby politiků na některé vybrané firmy, včetně CZUB, tak tento způsob nikdy nezvolí, protože u lukrativnější veřejné zakázky nelze v dané komoditě v ČR zrealizovat regulérní výběrové řízení. „Uherskobrodská lobby“ je zde příliš silná a doslova cloumá jednotlivými resorty. Mj. na nátlak zmiňované lobby rychle následovalo usnesení vlády č. 1443/2009 a později č. 908/2012, kdy byla nejen pistole ozbrojeným silám MO vybrána politiky! To, že CZ mod. 75 SP-01 Phantom vykazuje i po obvyklém vynuceném dovývoji podstatné vady (zejména polymerový rám), je rovněž nezpochybnitelný fakt, samozřejmě před veřejností úzkostlivě zamlčovaný. O nikterak výhodné pořizovací ceně Phantomu jsem se již v minulých komentářích zmínil. Nákup pistolí Glock 17 tak dal šanci mnohým českým vojákům vlastnit spolehlivou, bezpečnou, snadno ovladatelnou, udržovatelnou a opravitelnou zbraň, která je v obtížných podmínkách nasazení jistě nezklame a nemá žádné skryté vady, či nedostatky. To samé však nelze říci o politicky prosazeném produktu CZUB, tedy o pistoli CZ mod. 75 SP-01 Phantom….. Vedení CZUB, politici a vysocí funkcionáři MV, resp. policie nedostatky pistolí CZ v oblasti manipulační bezpečnosti dlouho odmítali (např. tehdejší PP plk. Tomášek). Zkoumáními, která provedla expertizní pracoviště a zkušebny (zejména KÚ Praha) se podařilo jednoznačně prokázat mechanismus samovolné iniciace náboje při pádu pistolí vz. 82 a CZ mod. 75/85 bez automatického jištění zápalníku. Dalším doplňkovým šetřením, vyžádaným odborným orgánem MV, bylo prokázáno, že problém se týká konstrukčního řešení zbraní z celé produkce, tzn., že pistole vz. 82 s upraveným i neupraveným bicím mechanismem i zmiňované pistole CZ mod. 75/85, pakliže je náboj v nábojové komoře, mohou při pádu z běžné manipulační výšky (i pod 1m), samovolně vystřelit, přesto, že je zbraň v řádném technickém stavu a je nošena v souladu s pokyny k používání. U pistolí CZ mod. 70 s automatickým jištěním zápalníku problém spočívá především ve značných výrobních tolerancích, které řádnou funkci bezpečnostních prvků nezajistí a „těžký“ zápalník, bez repulsní pružiny, poměrně snadno iniciuje náboj v nábojové komoře. Z dosavadní praxe jsou známy případy, kdy pistole vz. 70 po pádu z běžné manipulační výšky zraňovala či zabíjela. Je rozdíl manipulovat s pistolí na střelnici, nebo ji trvale nosit a případně i používat při zákrocích ve službě. Některé případy mimořádných událostí jsou na první pohled až komické, kdy např. policista s pistolí CZ v podpažním pouzdře upadl na zledovatělém chodníku a pistole ho výstřelem, vyvolaným nárazem, vážně poranila. Ze závěrů byly samozřejmě vyloučeny všechny případy, kdy byl výstřel způsoben v důsledku selhání obsluhy. V minulých komentářích jsem mj. upozornil, že pistole CZ mod. 75/85, ač CZUB deklarovány jako služební, služebními zbraněmi reálně nebyly, a že „bomba z Madridu“ již na samém počátku vykazovala hrubé konstrukční vady (viz chybějící bezpečnostní ozub). Pokud někdo závěry o nevyhovující pádové bezpečnosti inkriminovaných pistolí CZ zpochybňuje, pak se hluboce mýlí, pokud tak činí lidé seznámení se závěry příslušných šetření, pak nepochybně lžou. Oficiální odpověď na tuto otázku by měly poskytnout příslušné státní instituce, tedy MV nebo policie….. Střelecká revue, tak jako mnohé zdejší časopisy na malém trhu s poměrně omezeným okruhem čtenářů-zákazníků, nepochybně zápasí s rentabilitou. Oproti konkurenci, však Střelecká revue při hlásání zájmů některých svých sponzorů překročila meze únosnosti, kdy střelecké veřejnosti opakovaně a pravděpodobně i vědomě lhala. Nepravdy a zjevně zavádějící informace se týkaly nejen přezbrojování policie (bezpečnost pistolí, kvalita dodávek, kompatibilita rozhraní), ale i přezbrojování MO ručními palnými zbraněmi z produkce CZUB. Pokud např. problémy CZ 805 časopis uzavře tvrzením, že se jednalo o potíže způsobené špatnou obsluhou a údržbou, je to nepochybná lež jako věž. To irituje zejména ty vojáky, co byli s nedokonalými produkty posláni do válečné oblasti a specialisté CZUB, aby zajistili funkčnost, jim u CZ 805 museli měnit a někdy i opakovaně, podstatné součásti zbraně. Není tedy divu, že mezi zainteresovanými odborníky nemá Střelecká revue valnou pověst. Střelecká revue tedy nemusí mlčet, postačí, když nebude lhát….. Souhlasím, že z dosavadního průběhu mnoha akvizic je evidentní, že resort MO již ani nedisponuje toliko potřebnými odborníky, kteří by mnohdy velmi nákladné projekty fundovaně zpracovali a řídili, především pak dokázali uhájit zájmy státu a daňového poplatníka. Vždyť odhadované škody způsobené na obraně od 90. let dosahují již naprosto astronomických částek. Neustálé reorganizace, politikaření, intriky, ingerence, klientelismus a naprosto destruktivní personální politika postupně vyhnaly většinu skutečných odborníků, přičemž zbylí převážně již rezignovali. Vinu je však nutné hledat u politiků, resp. politicko-ekonomických lobby, které se státními institucemi ve svůj prospěch bezohledně manipulují. Málokterý skutečný odborník na ruční palné zbraně se např. smíří se stavem, kdy zde může pracovat pouze v souladu se zájmy CZUB (koncepce, konstrukce, parametry, jakost, a nakonec i pořizovací cena). Naopak, loajalita k aktuálně určující politicko-ekonomické lobby se na MO cení. Připomeňme si např. rychlou kariéru předsedy komise pro výběr útočné pušky ráže 5,56x45mm, Pavla Bulanta. Poté, co komise doporučila zjevně nedovyvinutou, koncepčně problematickou, uživatelsky nevstřícnou a evidentně předraženou CZ 805 jako vítěze „tendru“, byl jmenován ředitelem Národního úřadu pro vyzbrojování MO a následně i generálem….. CZUB často obhajuje krajně problematická konstrukční řešení požadavky armády, policie apod. Takticky velmi výhodné, běžný občan se pravdu nikdy nedozví. Prostudujte si ale např. zadání na dodávku útočných pušek ráže 5,56x45mm pro resort MO a najděte tam inkriminované „destruktivní“ požadavky. Žádné, které by CZUB nutily vyvinout tak problematickou CZ 805, tam prostě nejsou. Při výběru CZ 805 primárně opět rozhodovala politika, resp. výše finanční částky poskytnuté na promazávání politických soukolí. MO ČR je v rámci ozbrojených sil NATO opět „průkopníkem“. Bez odpovídajících komparačních zkoušek a fundovaných analýz, v reálně nekonkurenčním prostředí zavedlo doposud v praxi neověřenou koncepci multirážové útočné pušky, navíc s neukončeným vývojem, jejíž reálná přidaná hodnota pro vojsko je v podstatě nulová, zatímco negativa, jako jsou např. značná složitost, vyšší hmotnost, nepříznivé vyvážení, nepříliš zdařilá prostorová rozvaha, náročnost na čištění a údržbu, rozměrné a problémové zásobníky, uživatelsky nevstřícná ergonomie s mnoha ostrými hranami, značně vyčnívající pohyblivá napínací páka a dávno překonané řešení ovládacích prvků, znemožňující mj. rychlé přebíjení, prostě zcela ignorovalo. O aplikaci rozměrného a hmotného kolimátorového zaměřovače, který zdaleka nedosahuje uživatelského komfortu a parametrů „prehistorických“ AIMPOINTů, zaváděných kdysi do U.S. ARMy, ani nemluvě. Útočná puška ve vojskových zkouškách nevyhověla (velmi závažné až fatální problémy potvrzující neukončený vývoj) a zadavatel, místo aby vyzval druhého v pořadí, či nejlépe celé diskriminační „výběrové řízení“ zrušil a vyhlásil řízení nové a regulérní, zahájil s CZUB urychlený dovývoj útočné pušky do akceptovatelné podoby, což vedlo i ke značnému posunutí původních termínů dodání, a to bez adekvátních sankcí vůči dodavateli. Oficiální zdůvodnění: „Armáda si vyžádala některé dílčí změny“. Tento typ výmluv však již přece dobře známe z jiných vládních kontraktů s CZUB. Časová tíseň však neumožnila řádně odstranit veškeré z mnoha zjištěných vad a nedostatků pořizovaného zbraňového kompletu. V opakovaných vojskových zkouškách, samozřejmě bez jakékoli komparace s moderní výzbrojí, útočná puška CZ 805 nakonec s výhradami prošla, avšak mnohá doporučení příslušné komise nebyla akceptována. Např. až v polovině přezbrojení (realizace po dodání cca 7700 pušek!) bylo po problémech se stávajícím uzlem zásobování zbraně municí přijato její doporučení o přechodu na rozměrově zcela odlišný typ STANAG zásobníků (CZ 805 A1/A2, provedení MC), které jsou s doposud dodanými útočnými puškami bez výměny šachet zcela nekompatibilní! Změna byla oficiálně zdůvodněna požadavkem misí, nikoli reálnými problémy s dosavadními zásobníky. Problémy s nekompatibilitou zásobníků v rámci ozbrojených sil ČR dříve či později vynutí u zavedených útočných pušek CZ 805 standardizaci na verze MC (aplikace šachty Magazine Compatible), tedy další dodatečné výdaje v řádu mnoha milionů Kč (zásobníky, šachty, sumky, případně i držáky do bojové techniky)! Odstraňování nedostatků a vychytávání vad probíhá ještě několik let po zahájení dodávek, a to zbraňový komplet CZ 805 v mnoha ohledech nadále zaostává za srovnatelnými produkty, které používají vyspělé armády NATO s mnohdy téměř poloviční pořizovací cenou! Nebyl jsem na UO v Brně při přednášce o CZ 805, ale nejsem si jist, že se zde veřejně vskutku „pralo veškeré špinavé prádlo“. Hodnocení zavedeného zbraňového kompletu CZ 805 prudce klesá především s narůstající úrovní znalostí a zkušeností s konkurenčními zbraňovými komplety. Nejlépe tedy hodnotí nově zavedenou útočnou pušku CZ 805 loajální generalita, nejhůře obvykle příslušníci speciálních sil. Skutečnost, že daňový poplatník za přezbrojení ozbrojených sil ČR ručními palnými zbraněmi z CZUB zaplatil o několik set milionů Kč více, než v případě nákupu zbraní zahraniční provenience od renomovaných výrobců, zůstává jaksi upozaděna. Je dobře, že se někteří občané zajímají o výzbroj ozbrojených složek státu, zde mj. mají příležitost zeptat se MO, proč jsou české zbraně tak drahé….. Nelze nesouhlasit, že tzv. proces globalizace a s ním související, místy až drtivý tlak na neustálé snižování nákladů vedou k výraznému poklesu kvality prodávaného zboží, zbraně a příslušenství k nim nevyjímaje. Výrobci se s konkurenčními tlaky vyrovnávají různě, někteří si vysoký standard kvality nadále udrželi, jiní nikoli a pod jejich značkou jsou často prodávány produkty zcela podřadné kategorie, jejichž jedinou „předností“ je, že byly vyrobeny v teritoriích s nízkými pracovními náklady. Mj. sílící tlak na snížení nákladů, který se projevoval již v posledních desetiletích minulého století, dal šanci CZUB, jelikož v 90. letech byla, co se týče jakosti vskutku OUT. Ovšem i CZUB začíná pod tíhou nákladů produkovat zbraně sestavené z komponentů nakoupených po celém světě za co nejnižší ceny. Speciální jednotky policie a armády zpravidla používají kolimátory značek AIMPOINT, EOTECH, TRIJICON….. Pro upřesnění uvádím, že u pistolí Glock je garantována životnost 40 000 výstřelů, nikoli pouhé 4 000, tedy podstatně více než u běžné konkurence. Extrémní hodnoty dosažené nahodile u jednotlivých kusů zbraní nemají dostatečnou vypovídající hodnotu, Glock rovněž vystavuje pistoli s nastřílenými více než 300 000 ranami. CZ mod. 75/85 z 90. let měly v průměru velký problém vydržet garantovaných 8000 ran, a to je hodnocení vycházející z provozu tisíců zbraní. Naopak Glocky u speciálních jednotek stále „drží“ i po desítkách tisíc ran, zde hodnocení z intenzívního provozu stovek kusů….. Pokud porovnáme již zmiňované, v 90. letech dosažené výsledky pistolí CZ mod. 75/85 s pistolemi Beretta mod. 92 FS, pak můžeme konstatovat, že pistole Beretta 92 s rezervou splnily již tehdy platné standardy kladené na služební zbraně (max. 0,2% závad, tj. min. 500 ran do závady), zatímco pistole CZ mod. 75/85 s rezervou nikoli. Riziko závady je u pistole Beretta mod. 92 cca 21-26x nižší než u pistole CZ mod. 75/85, mj. při prokázané dvounásobné životnosti zbraně jako celku a za stejné peníze, neboť CZUB v 90. letech prodávala MV své nedokonalé produkty za ceny srovnatelné s „tendrovými“ cenami tehdy nejúspěšnější služební pistole Beretta mod. 92, které byly samozřejmě nesrovnatelně nižší než ceny v maloobchodě. Mj. z 64843 odpálených ran (munice z produkce SaB) měly Beretty 92 pouze 3 x vzpříčenou nábojnici, zbytek bylo nezachycení závěru v zadní poloze, přičemž žádnou závadu nešlo jednoznačně přiřadit zbraním. Znalec pistole Beretta do výzbroje policie logicky doporučil, pistole CZ však nikoli: „Na základě zjištěných skutečností nedoporučuji zavedení pistolí 9mm vz. 75 Para do výzbroje složek policie ČR, zdůvodnění: u pistolí se projevil velký výskyt závad, které mohou v krizových okamžicích ohrozit zdraví nebo život příslušníka policie, který se na svoji zbraň musí vždy a za každých okolností spolehnout, příčiny vyskytujících se závad jsou v neprovádění nebo nesprávně prováděné kontroly ve výrobním závodě, což dokumentuje i případ pistole xyz, u které byla zjištěna výrobní vada již při prvním výstřelu….“ Že by se všichni ti zbrojní specialisté při hodnocení jakosti produkce CZUB po desetiletí opravdu mýlili? Samozřejmě, že nikoli, CZUB prostě produkovala pistole druhořadé kategorie….. „Vady, závady, nikdo jiný si nestěžuje, jsme nejlepší na světě, o tom, kdo policii dodá pistole, si promluvíme s ministrem na tenise“. Prohlášení tehdejšího obchodního ředitele CZUB Koutného z roku 1995, jako odpověď na kritiku kvality dodávek pistolí CZ mod. 75/85 ze strany policie. „Vyrábíme nejlepší zbraně na světě“. Prohlášení současného generálního ředitele CZUB Kovaříka. A pak, že lidé v CZUB nežijí zcela mimo realitu. Chápu, že si mnozí do tak arogantních troubů potřebují rýpnout….. V 90. letech nebyly pistole CZ mod. 75/85 do výzbroje policie přejímány jako „speciální technika“ jelikož CZUB tvrdošíjně odmítala podepsat jakékoli TP (technické podmínky), kde by byla stanovena „vojenská přejímka“, natož pak další „speciální“ požadavky a nikdo ji k tomu nedokázal donutit. Problém vadné pistole pouze naznačuje míru výskytu „zmetků“, kdy z pěti náhodně vybraných pistolí z dodávky měla jedna zcela chybně sestavené spoušťové ústrojí (nezpůsobilost ke střelbě ještě neznamená, že pistole neměla zkušební značku a nástřelný list, to by však měla vysvětlit především CZUB). Pistole CZ mod. 75/85 nebyly konstruovány na plnou zaměnitelnost součástí, kromě lícování hlavně do závěru, zde byl, a u civilní výroby patrně nadále je, při montáži sestavován i spoušťový mechanismus, a to za využití vhodných součástek, vyráběných ve více velikostních skupinách. Výrobní tolerance se zde řetězí, a pakliže není montážník řádně vyškolený, dostatečně šikovný a pečlivý, mechanismus nefunguje, či nefunguje řádně, např. po odpalu z SA, kohout zachytí o ozuby DA apod. Dle TP pro výrobu a přejímání z roku 1979 byly kromě hledí vyráběny ve více velikostních skupinách ještě vyhazovač (zde celý blok, ovlivňuje dráhu táhla spouště, velikost 1-5), záchyt kohoutu (velikost 1-3). V 90. letech se situace podstatně zhoršila, bez dolícování, resp. dopasování nešlo aplikovat ani mnohé součástky oficiálně produkované v jednom rozměru. U pistolí vz. 82 je situace ještě podstatně horší (přerušovač 1-5, záchyt kohoutu 1-3, pojistka 1-4, vypínač táhla 1-5, hledí nepočítám). Tedy pokud do poslední součástky rozhodím 3 pistole vz. 82 a dodám patřičné přípravky, tak neškolený člověk s běžnými technickými znalostmi stráví mnoho času, než pistole správně sestaví, někomu se to nakonec ani nepovede….. Ale zpět k tématu. Pokud tedy vyloučíme politiku, národní hrdost, zaměstnanost na uherskobrodsku a další, pro profesionální používání zbraně velmi diskutabilní faktory, tak co se týče poměru cena a kvalita jsou pistole Glock téměř neporazitelné. Jejich výhodou je nejen značná jednoduchost, vysoká spolehlivost a životnost zbraně jako celku, uživatelská vstřícnost, snadná opravitelnost a udržovatelnost, ale i moderní koncepce „bezkohoutové“ pistole se spoušťovým ústrojím „SAFE ACTION“ (DAO s částečným předepnutím bicího mechanismu), která se při praktickém používání plně osvědčila a přesvědčila jak při černé (bezpečnost), tak i zelené (vojsko) taktice nasazení. Značné úspěchy pistolí Glock u ozbrojených složek i civilních zákazníků přiměly mnohé zbrojovky k následování (Walther P-99, Smith & Wesson MP, Springfield XD/XDM atd.). Prodeje na prestižním americkém trhu jsou důkazem, že koncepce, se kterou se prosadil Gaston Glock, je efektivní, oblíbená a obchodně velmi úspěšná. Nákup pistolí Glock byl ze strany MO jedním z nejlepších, bohužel, díky současnému zaplevelení vojska druhořadou výzbrojí domácí provenience, na dlouho patrně i posledním odborně správným rozhodnutím.

[MujGLOCK.com]

Když jsem zde narazil na článek, resp. diskusi CZ kontra Glock, zvažoval jsem, zda obětovat svůj volný čas a do diskuse se vůbec zapojit. Přispěl jsem zejména proto, že střelecká veřejnost, která státní zakázky financuje, má logicky právo na pravdivé informace, a ty jí média na očekávané úrovni zaručeně neposkytují. Chtěl jsem zde poukázat zejména na to, jak diametrálně odlišná a mnohdy i velmi tristní je tuzemská realita při vyzbrojování ozbrojených složek státu od oficiálních, zpravidla i velmi sebevědomých prohlášení. V několika poměrně rozsáhlých komentářích jsem se v rámci možností pokusil chronologicky popsat průběh „výběru“ dodavatele služebních pistolí ráže 9x19 pro policii, včetně některých souvislostí. Maximálně jsem uplatnil fakta, a to jak dosažené výsledky, tak i citace z dobových materiálů. Věřím, že pro mnohé se jednalo o zcela nové informace, ke kterým by se nikterak nedostali. Přivést zaryté příznivce CZUB na „pravou víru“, resp. k rozumu, jsem si za cíl opravdu nikdy nekladl. Fakta, která jsou součástí mnoha dokumentů, jsou na odborné půdě nezpochybnitelná. Pokud někdo nevěří, nemusí, nikdo ho k tomu nenutí. Jsem naprosto srozuměn se skutečností, že komentátoři se znalostmi o provozu výzbroje v ozbrojených silách, či bezpečnostních sborech se budou v mnohém lišit od názorů sportovních, či rekreačních střelců, kteří čerpají informace zpravidla pouze z veřejně dostupných zdrojů, ze svého nejbližšího okolí a samozřejmě z vlastních zkušeností, obvykle s několika málo kusy zbraní, kdy problémy spojené s každodenním provozem desetitisíců zbraní si většinou neumí v plné šíři ani představit. Každý má právo vyjádřit zde svůj názor. Za problematické však považuji, když rekreační střelec se svými znalostmi činí obsáhlé závěry hodné zkušených expertů výzbrojní služby. Někteří lidé dokážou vskutku popsat doslova stohy papíru, splácat při tom páté přes deváté, aniž by předložili nějaká konkrétní fakta, či alespoň racionální a relevantní argumenty. Učiním poslední pokus o upřesnění několika bodů. Pokud se ale bude téma z odborné úrovně opakovaně stáčet k politice, bohapustým domněnkám, či iracionálním závěrům, nepovažuji za smysluplné se již dále k problematice jakkoli vyjadřovat. 1. Nepochybně nejsem přívržencem dalšího protěžování CZUB. Tento postoj není založen na iracionálních základech a emocích, nýbrž na základě mnohaletých zkušeností, především z ozbrojených sil a bezpečnostních sborů. Zastávám názor, že i v oblasti zbraní má, tam kde je to možné, při výběru dodavatele existovat regulérní soutěžní prostředí. Pokud domácí výrobce konkurenci nestačí, je především věcí vlastníků a managementu, a nikoli státního rozpočtu, politiků a úředníků, aby problém nekonkurenceschopnosti vyřešili. Samozřejmě, že při nákupech ručních palných zbraní zde nevznikají tak rozsáhlé škody, jako při podpoře domácího zbrojního průmyslu v projektech typu lehké bitevní letouny L-159 ALCA, terénní automobily TATRA, modernizace tanků T-72, či vývoj leteckých kanonů Plamen. CZUB, uměle udržovaná v monopolním postavení, však tuzemským ozbrojeným složkám nepochybně škodí, jelikož jsou pod tlakem „uherskobrodské lobby“ dlouhodobě nuceny pořizovat nedokonalou a často i předraženou výzbroj, kterou by mnohdy neakceptovaly ani mnohem méně vyspělé země třetího světa. Pokud bude dokončeno přezbrojení resortu MO zbraněmi z produkce CZUB v nasmlouvaných parametrech a cenách, tak bych za poslední tři dekády celkovou škodu způsobenou státnímu rozpočtu dodávkami nekvalitních, nedokonalých a předražených ručních palných zbraní tuzemské výroby kalkuloval ve výši okolo jedné miliardy Kč. 2. ČR bezpochyby není právním státem bez podstatných vad, na tom nic doposud nezměnila ani nedávná emancipace orgánů činných v trestním řízení. Problémem korupce při velkých zbrojních zakázkách je především skutečnost, že promazáno bývá obvykle celé relevantní politické spektrum, takže reálná opozice, alespoň v parlamentu, zpravidla neexistuje. 3. Usnesení vlády č. 338/2000 bylo dílem „aktuálně určující politicko-ekonomické lobby“, policie s ním byla pouze seznámena, je tedy iluzorní se domnívat, že měla možnost jej podstatně korigovat. 4. Pokud zaměstnanec státu, zde vedoucí ZSOJ v CZUB pan Miroslav P, při přejímce výzbrojního materiálu v objemu cca 600 mil. Kč opakovaně neplní své základní povinnosti, kdy státu vzniká značná škoda, a navíc má soustavné problémy s alkoholem, je to nepochybně důvod k zamyšlení, proč nebyl svými nadřízenými z MO včas odvolán a nahrazen odborně i morálně způsobilou osobou. Mj. přejímka posledních 16 000 kusů pistolí (série R a S) nakonec proběhla již v režii policie, tedy po nespolehlivém uherskobrodském ZSOJ si musela dodávané zbraně překontrolovat ještě svými silami sama policie. 5. Nízká funkční spolehlivost a nevyhovující pádová jistota hromadně provozovaných pistolí jistě zcela neznemožní policejnímu sboru plnit základní úkoly v souladu s platnými předpisy. Ve vyspělých zemích je však obvyklé, že ozbrojené složky v mírovém stavu neprovozují výzbroj, která díky svým vadám vytváří nadměrná rizika, a to jak pro konečného uživatele, tak i pro civilní osoby. Ono by to nepochybně bylo i v rozporu s právním řádem ČR. Každá mimořádná událost je především lidská tragédie. V posledním případě zaviněném zbraní, kdy v roce 1998 v Jindřichově Hradci pistole vz. 82 po pádu z opaskového pouzdra samovolně vystřelila a zasáhla nezúčastněnou civilní osobu, p. Bubeníka (1976), tento poranění hlavy přežil, avšak s následky, přišel o práci a ještě několik let po této události nebyl dle informací médií řádně odškodněn a doslova živořil. 6. O tom, že již v hluboké minulosti si CZUB dokázala přes lobbing zajistit i zrušení závazných dodávek ozbrojeným složkám státu, svědčí např. dopis náměstka ministra všeobecného strojírenství ČSSR náměstkovi ministra vnitra, červen 1978: „Vážený soudruhu, v těchto dnech mi byla předložena žádost z VHJ Zbrojovka Brno o změnu rozepsaného úkolu ve prospěch vývozu na KS s odůvodněním nedostatku kapacit pro pokrytí Vašich potřeb i potřeb vývozu. Uvedená záležitost byla také předmětem jednání pracovní skupiny jmenované VIII. oddělením ÚV KSČ, která rovněž doporučila žádost o zrušení povinnosti dodávek pistolí pro váš resort a veškerou kapacitu věnovat ve prospěch vývozu na KS.“ Když potřebuje stát, trhněte nám nohou, máme kšefty v zahraničí, když však má problémy s odbytem CZUB, tak pomoci přece musí zakázkami stát. Vskutku vyvážený vztah státu a privilegovaného výrobce ručních palných zbraní. 7. Multirážové útočné pušky při stávající úrovni techniky přináší nejen určité výhody, ale i podstatné nevýhody, jako jsou zejména vyšší složitost a hmotnost, včetně jejího nepříliš uspokojivého rozložení, a samozřejmě i podstatně vyšší pořizovací cenu. Vezmeme-li v úvahu, že je zde zpravidla vyřešen pouze přechod na výkonově a rozměrově srovnatelnou variantu náboje (např. střední balistický výkon 5,56x45/7,62x39), kolik podstatných součástí zbraně se musí vyměnit, kolik tyto stojí, jakou mají hmotnost a rozměry, jaké úkony musím pro transformaci na jinou ráži učinit, co k tomu potřebuji a že musím útočnou pušku opět nastřelit, tak se lidé z praxe oprávněně ptají, a proč bych takovou transformaci útočné pušky vlastně vůbec dělal, k čemu taková možnost změny ráže u pravidelné armády se zásobováním standardizovanou municí vlastně je? Proč mám celé dny kromě již beztak těžké výstroje nosit zbytečně hmotnou a nevhodně vyváženou pušku jen proto, že teoreticky může býti přestavěna na jinou ráži, avšak 95% konečných uživatelů této „výhody“ nikdy nevyužije. Vyspělé armády testovaly, avšak hromadně (plošně) tuto koncepci z mnoha, mj. i uváděných důvodů, nezavedly. Zato naše MO, bez jakýchkoli fundovaných analýz a komparace s konkurencí, mj. na základě několika dodavatelem deklarovaných parametrů, rovnou uzavřelo smlouvy na celoplošné přezbrojení ozbrojených sil, ačkoli bylo všem jasné, že puška nesplňuje podmínku zadání, tedy není ani ve stadiu ukončení vývoje. Přitom přezbrojení MO standardní, uživatelsky vstřícnější, jednodušší a lehčí útočnou puškou ráže 5,56x45 by daňového poplatníka vyšlo cca o 500 000 000 Kč levněji (opravdu účelné, efektivní a hospodárné vynakládání prostředků státu, resp. daňových poplatníků). 8. O útočné pušce CZ 805 má smysl vést diskusi pod tematicky zaměřeným článkem. Škoda jen, že nám Střelecká revue zapomněla vysvětlit, proč specialisté CZUB, vyslaní do Afganistanu, vojákům měnili, a to i opakovaně, takové součástky, jako je např. kompletní sestava závorníku. O tom, že sestavu závěru CZ 805 nelze pro běžné čištění zcela rozložit, tak jako u většiny zbraní této třídy, se snad nemá smysl zde dále šířit. Nadměrné znečištění byla pouze jedna z příčin, kdy bylo mj. zjištěno, že ke zbraním dodané čištění řádnou údržbu kritických míst neumožňuje. Nadměrné zanesení zbraně mosazí dokáže způsobit nízká úroveň opracování příslušných součástí (vývodky zásobníků, náběhy, uzamykací ozuby, ozuby a lůžko závorníku, zadek hlavně a nábojová komora, vyhazovač, vytahovač). Pokud mají ostré hrany, jsou náboje s mosaznou nábojnicí při funkčním cyklu doslova ostrouhány. Zatímco renomovaný výrobek je po sto výstřelech téměř bez mosazi, nekvalitně opracovaný produkt je na tom již podstatně hůře. Není profesionální ani zodpovědné poslat vojáky do válečné oblasti se zbraněmi, jejichž výrobce teprve získává základní know-how při výrobě „mikrorážové“ útočné pušky s uzamčením rotačním závorníkem. Přitom dle podmínek zadání se mělo jednat o pušku s ukončeným vývojem… 9. Zadal jsem pár údajů do vyhledávače k problematice přezbrojování policie a objevil např. tyto odkazy. Jedná se o běžné zprávy denního tisku, překvapilo mě, že pamatovali i na Miroslava P, kdo má zájem, pročtěte pozorně a porovnejte s obsahem výše zmiňovaných komentářů:
http://hn.ihned.cz/c1-14567210-zbrojovk ... ch-pistoli ,
http://hn.ihned.cz/c1-17200890-kontrolo ... -zbrojovce ,
http://hn.ihned.cz/c1-17185110-gross-ri ... u-urednici ,
http://hn.ihned.cz/c1-17185120-varovani ... na-trhliny ,
http://hn.ihned.cz/c1-18525040-dostali- ... maji-chyby ,
http://hn.ihned.cz/c1-18855350-policie- ... -zbrojovky ,
http://hn.ihned.cz/c1-20183210-soud-exn ... eovlivnila
Závěrem bych Vám chtěl, vážený pane Misustove, s neskrývanou ironií poděkovat. Vaše „širokospektrální“ argumentace a úroveň obhajoby CZUB nepochybně usnadní nezaujatým a racionálně smýšlejícím si rychle vytvořit svůj vlastní názor na věc. Zejména Vaši naprosto brilantní analýzu pádu policisty na zledovatělém chodníku, kdy jste z několika základních informací okamžitě dospěl ke zcela jednoznačnému závěru, nelze skutečně přehlédnout. Podobné výkony jsem doposud zaregistroval pouze u politiků, resp. jejich odborných poradců.

A o me lidi tvrdi, ze jsem spisovatel Kdyz vidim, kolik toho pan Misustov dokaze napsat, aniz by uvedl jediny vecny a dolozitelny argument, rikam si, ze bych se mel jeste hodne ucit. Chtel bych pozadat nekoho, komu realna P-09 prosla rukama... Je tam znat nejake zlepseni oproti Duty?

k Jan Korecky - CZ 75 P-09: Velká služební pistole, technicky i technologicky vycházející z P-07 DUTY. Odlišný materiál polymerového rámu dává naději, že snad již byly odstraněny zásadní nedostatky původních rámů, a to zejména citlivost na teploty odchylující se od tabulkových (cca 16 °C), kdy při větších rozdílech dochází i k negativnímu ovlivňování chodu mechanismů. Pistole P-09 byla z hlediska rozměrů pojata příliš velkoryse, takže univerzální vskutku není. Je patrně konstruována pro cílové trhy (Afrika, Latinská Amerika, část Asie, kde doposud větší pistole znamená i lepší pistole). Největším problémem, stejně jako u P-07, i P-07 DUTY, je značná šíře, která souvisí s uplatněním vnitřního vedení i u polymerového rámu s vedením závěru prostřednictvím ocelových kontejnerů. Konstruktér se snažil situaci zachránit rozměrově úspornými ovládacími prvky, a ty jsou tudíž plně srovnatelné s P-07 Duty. Problémem je však i výška, zvýšení kapacity zbraně volbou dlouhých standardních zásobníků, a nikoli např. volitelných zásobníků s prodlouženou botkou, se promítlo i do stavební výšky, takže P-09 se pro skryté nošení vskutku vůbec nehodí (i po srovnání s ostatními moderními pistolemi této rozměrové třídy). Nekonečné množství uživatelsky nevstřícných ostrých hran, je zde minimalizováno, i když k dokonalosti ledasco ještě chybí. Mířidla jsou již kovová, pro rychlou dynamickou střelbu méně výrazná a především nadále poměrně ostrá (muška), takže pravděpodobně budou při tasení poškozovat textilní pouzdra i oděv. Spoušť zabírá poměrně vzadu, po propadu se opírá o rám a někomu proto může občas skřípnout kůži na prstu. Reset spouště je u P-09, stejně jako u P-07 DUTY opravdu dlouhý. Je to dáno uplatněním výrobně levnějšího spoušťového systému Omega. Ostatní charakteristiky spouště (DA/SA) z pohledu služební zbraně dobré, tedy OK. Ovládací prvky, jak jsem již psal, vskutku nic moc. Konstruktér zde patrně užil unifikované součástky z dosavadní produkce CZUB. Spolehlivost a chování při střelbě s ohledem na určení pistole OK. To se již snad v CZUB, po nekonečném počtu zkoušek, naučili při přezbrojování policie! Z krátkého testu v rozsahu stovek ran lze vyvozovat, že P-09 je dokonalejší výrobek, než P-07 DUTY, některá problematická řešení, jako např. značná stavební šířka, jsou částečně potlačena koncepcí pistole s plnými rozměry, kde se šířka neprojevuje tak negativně, jako u pistolí s rozměry zmenšenými (Compact). Lze předpokládat, že se CZ 75 P-09 bude v některých detailech nadále vyvíjet. Můj názor na P-09 je ale nadále kritický, veškeré nedostatky P-07 DUTY neodstranila, na pistoli s plnými rozměry je již příliš rozměrná, což profesionálové, kteří disponují souborem zbraní, u pistole, kterou mají spíše jako záložní zbraň, příliš neocení. Na trhu je prodávána za ceny vyšší, než renomovaná konkurence. Při pohledu na zbraň je evidentní, že zde zdaleka není vidět ten cit pro konstrukci, jako např. u M 1911, Glocků, ale i SaW MP, Springfieldů XD/XDM (HS 2000) apod. Navíc, kdo si chce především zastřílet, a z nějakého důvodu vybírá z produkce CZUB, nechť raději volí ocelovou SP-01, která se přes technickou a technologickou „zastaralost“ jeví oproti novým CZUB produktům jako mnohem vhodnější pistole pro střelce. Ještě k Vaší CZ P-01. CZUB samozřejmě využila přidělení zakázky na přezbrojení policie vládou ČR jak k reklamě („zvítězili jsme ve výběrovém řízení“), tak i k navýšení cen, kdy pistole CZ mod. 75 D Compact byly v jednu dobu na trhu dokonce podstatně dražší než rakouské Glocky. V první fázi na trh uváděla i pistole, se kterými je policie vyhodila. „Policejní Compacty“ pro civilní trhy nebyly vyráběny dle TP pro ozbrojené složky, takže lze očekávat, že nemají ani srovnatelnou jakost. CZ mod. 75 D Compact ve světě tolik úspěšná zase není, problémem jsou totiž nemalé výrobní náklady na výrobu konstrukčně složité a pracné pistole, která pak jen stěží konkuruje „technologičtějším“ výrobkům. Proto mj. vnikly „rozpočtové“ P-07 DUTY.

k majanko Vážený pane, vyslovil jste zde svůj názor, na což máte nepochybně plné právo. Ohrazuji se však proti Vašemu tvrzení o objednávkové anti kampani na pistole CZ. S obecným textem nebudu polemizovat,neboť vzhledem již dostatečně obsáhlým komentářům to nepovažuji za užitečné. Pokud jste četl pozorně, obsahují mé komentáře mnoho konkrétních údajů včetně citací z dobových dokumentů. Podrobil-li např. vysoký státní úředník-zbrojní specialista před mnoha desetiletími drtivé kritice desetitisíce FMV dodaných pistolí z produkce CZUB, nepochybně nemohl být ovlivněn konkurenčním vztahem CZUB versus Glock. Pokud nesouhlasíte s mými komentáři, tak prosím uveďte konkrétní fakta, kdy uvádím zjevné nepravdy a nebo se prostě mýlím. To,že Vám např. spadla pistole vz. 82 a nevystřelila, ještě zdaleka neznamená, že tato pistole má vyhovující pádovou jistotu. Nikdo zde přece netvrdil, že tato pistole s nábojem v nábojové komoře vystřelí při každém pádu. Pokud tedy např. nesouhlasíte s kritikou pádové bezpečnosti inkriminovaných pistolí, tak svoji výhradu exaktně zformulujte. Až budu mít čas, tak Vám podrobně popíšu mechanismus samovolné iniciace náboje a vysvětlím, kde se konstruktér zbraně dopustil vážné chyby. Tak bych si, alespoň já, představoval věcnou diskusi. Poslední mně známý výstřel po pádu služební pistole vz. 82 ve výzbroji P ČR byl tento. Znalecký posudek jednoznačně prokázal nevyhovující pádovou bezpečnost. Jednalo se o pád z pouzdra, tuším z výšky 0,7 m. http://zpravy.idnes.cz/nahodny-vystrel- ... domaci_noc

Sloužil jsem také v armádě, takže s tykáním problém samozřejmě žádný nemám. Než jsem se dostal do situace, ze které jsem mohl získávat informace o provozu tisíců až desetitisíců zbraní, tak jsem sice o mnohých problémech již věděl, ale netušil jsem, že je to tak zlé. Přece si nemyslíš, že za socialismu mohli vysocí důstojníci FMV ministrovi posílat poplašné informace se svými dojmy a nikoli podložená fakta. Tehdy byla CZUB v pozici monopolního dodavatele, o konkurenčním boji nemohlo být ani řeči. S pistolemi CZ mám samozřejmě zkušenosti dlouhodobější, ale s Glocky více než desetileté, a to z obou největších ozbrojených složek. Rovněž mám informace o jejich provozu v dalších zemích NATO. Výkony hromadné produkce obou značek jsou opravdu diametrálně odlišné. Glock ve službě prostě CZ válcuje. Mj. postačí se podívat, kdo ve světě zbraně obou značek používá a nejde jen o složky, které by ovlivnilo marketingové pozlátko. Vždyť i obě české elitní jednotky, tj. 601. skss a ÚRN P ČR používají Glocky. Pokud máš kontakt, zeptej se jich na srovnání Glock versus CZ, neboť tyto měli v minulosti. Na Slovensku je to podobné. Prostě ve vyspělém světě a u renomovaných složek vládne Glock. Moje komentáře nepochybně obsahují informace, ke kterým se běžný občan ani většina příslušníků ozbrojených složek jen tak nedostanou. Jejich obsah se může jevit "přitažený za vlasy", ale není. Mj. i proto jsem si dal práci s několika citacemi z dobových dokumentů, abych doložil kontinuitu názorů zbrojních specialistů po několik desetiletí a v žádném případě nejsou účelově vybrány jen ty negativní. Pokud jsi neměl s CZ problém, buď rád, protože se zdaleka nejedná o samozřejmý a plošný jev. Jistě, poctivou údržbou se mnohým problémům předejde, ale řadu vad zodpovědným přístupem zcela nevyřešíš. Navíc dnešní generace se nechová ke zbraním s takovou úctou, jako ta naše, a zde opět naberou kladné body pistole značky Glock. Vlastní test funkce při zanedbání údržby na G 17 přes 20000 ran bez čištění, závady až okolo 25000 ran, znečištěná komora, připečení nábojnic, nevyhození, po vyčištění komory opět spolehlivá funkce. To naznačuje spolehlivostní rezervy pistolí Glock. Když už jsme u našich pistolí, tak v letu: vz. 52 - velmi složitá, válečkový systém brzy odejde, praskne nebo vypadne jeden váleček, deformuje se závěr pod výhozním okénkem, často praskají zápalníky, při bezpečném vypouštění kohoutu přes páčku pojistky často vystřelí!!! Když se vz. 52 vrátila ze zkoušek v SSSR, hodnocení znělo, složitá a nespolehlivá pistole, bohužel měli naprostou pravdu, mnohem jednodušší sovětská TT je mnohem efektivnější bojová zbraň. vz. 82, po několik let značné problémy s kvalitou výroby, velmi složitá, sovětská PM má polovinu součástek, mnoho součástek vyráběno ve více velikostních skupinách, oprava vyžaduje velmi zkušeného zbrojíře, často speciální přípravky, a složitější zásahy jsou i časově poměrně náročné. Když jich vyrobili silně přes 100000, zjistili, že nemá dostatečnou bicí energii, CZUB, která bicí mechanismus nedimenzovala dle licenční technické dokumentace pro náboj Makarov, ale zkoušela funkci s určitou, shodou okolností hodně citlivou municí sovětské výroby, tedy postup nikoli profesionální, odpovědnost za konstrukční vadu odmítla, takže, než se vše vyřešilo, tak si daňový poplatník v 90. letech u více než 150000 nově dodaných pistolí vz. 82 zaplatil rekonstrukci bicího mechanismu. Pak se díky mimořádným událostem přišlo na to, že když pistole spadne s nábojem v nábojové komoře na zadní část, na kohout, závěr jde do zákluzu, zápalník udeří do kohoutu a je vržen zpět proti zápalce, a průser je na světě. Prostě aplikace samočinné pojistky, tedy odskok na vz. 82, výrobcem deklarovanou pádovou bezpečnost nezajišťuje. Konstruktéra patrně vůbec nenapadlo, že bezpečnostní mezeru mezi zápalníkem a kohoutem vymezí mírný zákluz závěru. To se týká všech zbraní. Samozřejmě, že prodloužený zápalník z důvodu již zmiňované rekonstrukce bicího mechanismu problém s manipulační bezpečností pouze jen zhoršilo. CZ mod. 75. Nepochybně velmi dobrá konstrukce, ale již od počátku vážné vady v oblasti manipulační bezpečnosti, viz chybějící pojistný ozub, popř. dodatečně doplněný nedostatečně dimenzovaný pojistný ozub, chybně spočítané parametry zápalníku, kdy tento při pádech zbraně často překoná repulsní pružinu a má ještě energii pro odpálení náboje v nábojové komoře. Pistole má spoušťový mechanismus sestavován ze součástek vyráběných ve více velikostních skupinách, kvalita výroby byla chvílemi až tristní. Tím nezpochybňuji klady, jako např. velmi dobrou ergonomii vz. 82 i CZ mod. 75, pokud jsou dobře vyrobeny i příjemné charakteristiky spouští atd. Pokud koncovému uživateli fungují, může mít ode mne odlišný názor. Já ale musím zbraně hodnotit komplexně, tedy jako hromadnou produkci. Víš kolik se výzbrojní služba zpravidla natrápila, aby pistole CZ udrželi plně provozuschopné. Tím nevylučuji, že lokálně problémy být nemusely, ale celoresortně prostě byly, a to nemalé. Omlouvám se, ale dnes jsem neměl na odpověď odpovídající časový prostor.

Prakticky ze všech oficiálních zdrojů informací, jsme byli po léta masírováni, a dodnes nadále jsme, že vyrábíme špičkové zbraně světové úrovně, v drtivé většině překonávající ta imperialistická pozlátka. Ono to, tak jako mnoho jiných informací, nebyla prostě pravda. Souhlasím, že samopal vz. 58 je jedna z mála ČS ručních palných zbraní, která ve své době patřila ke špičce. Nejde však o dílo konstruktérů CZUB, ale týmu specializované konstrukční kanceláře. CZUB jakožto prakticky monopolní výrobce ručních palných zbraní v ČR, byla její výrobou pověřena. Slabší stránkou vz. 58 je právě jakost hromadné produkce, zejména pak v poslední fázi výroby, a neřešení několika dlouhodobě se táhnoucích problémů, jako např. malá odolnost krytu vratného ústrojí, kdy pokud např. voják při rychlém opouštění BVP zachytil krytem o hranu rámu dveří, či příklopu, deformoval kryt a ten pak brání v pohybu závěru a tudíž znemožňuje funkci samopalu. Střelec si toho zpravidla všimne až poté, co po prvním odpalu zůstane závěr zablokovaný v zadní poloze. Opravit deformaci v boji obvykle nejde, řešením je vyměnit celé vratné ústrojí a nebo, jak nás učili na vojně, vztít si zbraň od těžce raněných či padlých. U samopalu vz. 58 platí: "jediný rozměr, kterému zde můžete věřit, je průměr vývrtu, jinak ostatní klidně v rozptylu i 0,5mm. Stačí si prohlédnou zbraně z různých výrobních sérií a člověk zapochybuje i o plné zaměnitelnosti součástí.

[MujGLOCK.com]

Dodatečné informace z dalšího zdroje:
http://www.strelectvi.cz/forum/cz-pro-p ... -t146.html

Období dodávek za tzv. socialismu:

1974 - zápis z porady o zvýšení jakosti pistolí vz. 70 ráže 7,65 mm:

„Na základě požadavků hodnotitelské komise z předchozích hodnocení pistole vz. 70 a vzhledem k negativním výsledkům trvanlivosti provedených zkušebnou a ministerstvem vnitra, bylo uloženo výrobci, aby provedl zkoušky trvanlivosti přímo v závodě. Po dohodě zástupců ministerstva vnitra, zkušebny zbraní, hodnotitelské komise a PZO Merkurie bylo výrobci povoleno, aby zkouška trvanlivosti byla provedena na základě mírnějších TP na výrobek. Opakovanými zkouškami však bylo zjištěno, že pistole nevyhovují ani těmto mírnějším podmínkám. Zástupci ministerstva vnitra hodnotí tuto okolnost jako neslučitelnou se zásadou zajišťování obranyschopnosti státu a jeho vnitřního pořádku.“

1978 - dopis námestníka ministra vnútra SSR plk. Ing. PhDr. Jozefa Bobka Slovenské plánovací komisi:

„Štátnou arbitrážou ČSSR bol výrobný podnik za porušovanie zásad hospodárskej politiky a plánovania penalizovaný. Ani týmto opatrením sa nedosiahlo toho, aby podnik byl donútený k výrobe uvedených pistolí, aj keď sa jedná o závažnú úlohu sledovanú SLPK z hladiska obranyschopnosti štátu.
Pištole kal. 7,65mm vz. 50 ktorými sú príslušníci ZNB v súčasnosti vyzbrojení, sú v prevážnej miere v používání cca 28 rokov. V rokoch 1967-1970 boli tieto vo výrobnom podniku renovované bez toho, že by sa ich technický stav zlepšil na želatelnú úroveň.
Vzhladom na kritický stav technickej kvality pištolí pridělených do výkonu služby, žiadam SLPK o pomoc a zabezpečenie plnenia povinností tejto úlohy u výrobného podniku Presné strojárstvo Uherský Brod.“

1978 - souhrnná informace pro ministra vnitra ČSSR PhDr. Jaromíra Obzinu:

„Pistole ČZ vz. 70 měly od počátku různé technické nedostatky, závadovost byla vyšší, než určovaly technické přejímací podmínky. Negativní zkušenosti z exploatace pistole vz. 70 v podmínkách MV jednoznačně dokazují, že provedenou inovací nebyly odstraněny stále tíživější problémy pistolí vz. 50. Modernizovaná zbraň nesplňovala kladené požadavky, především na preciznost výroby, což se projevuje do současné doby nadměrně vysokým počtem technických závad obvykle stejného charakteru.
Nežádoucí a soustavný výskyt závad (funkční nespolehlivost, ohrožení bezpečné manipulace apod.), včetně problematické zaměnitelnosti náhradních dílů zapříčinil, že příslušníci ministerstev vnitra přestávají mít k pistoli plnou důvěru. Stížnosti a požadavky ministerstev vnitra na nedostatky a na nutnost zvýšení preciznosti výroby (potvrzeno i Státní zkušebnou zbraní a střeliva v Praze), se neprojevily na zlepšení kvality výrobků.
Dodávky ministerstvům vnitra nejsou plněny i přes rozhodnutí SPK a arbitráže. Kritický stav ve vyzbrojení ministerstev vnitra pistolemi je především zapříčiněn nedodáním plánovaného množství nových pistolí v požadované kvalitě.
Tíživá situace ministerstev vnitra v oblasti vyzbrojení pistolemi představuje známý dlouhodobý problém. Uváží-li se zpětně negativní zkušenosti s kvalitou výroby a plněním dodávek pro ministerstvo vnitra, pak společně s přihlédnutím k současnému stavu neexistují reálné možnosti směřující ke zkvalitnění výroby pistolí vz. 70 a jejich řádného dodávání pro potřeby resortu MV.“

Z pamětí Ing. Zdeňka Faktora:

„K hodnocení pistole ráže 7,65mm vz. Na straně 62 bych jako bývalý dlouholetý pracovník Čs. zkušebny zbraní a střeliva pro civilní potřebu podotkl, že tato zbraň bezvadně fungovala, pokud byla vyráběna ve Strakonicích. Po předání do Uherského Brodu se její jakost dost zhoršila, protože uherskobrodská zbrojovka neměla kvalifikované pracovní zázemí, a to zvláště při montáži. V podstatě vzhledová transformace pistole vz. 50 na vz. 70 na této skutečnosti téměř nic nezměnila. Dohadování o jakosti pistolí vz. 50 a 70 mezi výrobcem a vývozcem či ministerstvem vnitra bylo poměrně časté a stávalo se, že nevyhovující výrobky nakonec převzal Sbor nápravné výchovy, který byl rád, že nějaké pistole vůbec získal.“

Jak nás neustále poučují, obvykle ústy politiků, vedení Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, či vysokých resortních funkcionářů, uherskobrodští lobbisté: není nad to, když máme u nás výrobce zbraní tak "vysoké kvality".

Za celou svou nemalou praxi jsem neviděl, že by CZUB zvítězila byť v jediném regulérním výběrovém řízení. Buď se jednalo o přidělení zakázky "na přímo" formou usnesení vlády, nebo o naprosto zmanipulované "výběrové řízení", kam se renomovaní výrobci pro zjevné diskriminační překážky nemohli zpravidla ani přihlásit.

Chronologie přezbrojování ozbrojených složek státu ručními palnými zbraněmi po roce 2000:

- Usnesení vlády č. 338/2000 - pistole 9x19 s příslušenstvím (46000 CZ 75 D Compact) pro Policii ČR.
- Usnesení vlády č. 1443/2009 - pistole 9x19 s příslušenstvím (5570 CZ 75 SP-01 Phantom) a osobní obranné zbraně (572 CZ Scorpion EVO 3A1) pro MO ČR.
- Inkriminované „výběrové řízení“ na výběr dodavatele 7937 útočných pušek z přelomu let 2009/2010 pro MO ČR.
- Usnesení vlády č. 908/2012 – dokončení přezbrojení (9654 útočných pušek CZ 805, 7173 pistolí CZ 75 SP-01 Phantom a 470 samopalů CZ Scorpion EVO 3A1) MO ČR.

Z uvedeného je patrné, že privilegovaná CZUB státním složkám dodala a nadále bude bez výběrového řízení a bez jakéhokoli srovnání s konkurenční výzbrojí dodávat mnoho tisíc souprav zbraní. To v situaci, kdy nadále probíhá vychytávání vad a odstraňování nedostatků, a to u všech typů aktuálně dodávaných produktů CZUB (pistole Phantom, samopal EVO, útočná puška Bren), přičemž např. MO ČR zveřejněná cena útočné pušky CZ 805 je přes nasmlouvaný velmi lukrativní objem vyšší, než pořizovací cena v boji prověřených výrobků zahraniční renomované konkurence.

Jak vyplynulo z příspěvků. Ozbrojené složky ČR byly a nepochybně jsou přímo "nadšené", že jim plánované hospodářství, či později politická rozhodnutí, bez možnosti se svobodně rozhodnout, přidělila "léty toliko osvědčenou CZUB".

Dostalo se mo do pracek několik pistolí od jednoho(!) útvaru, fotky nejsou nic moc, ale pro ukázku přesnosti výroby v Približném strojárstvu to stačí...
Tři kusy:






Takhle vypadá rovinnost v provedení CZUB... A to je jen "problém svítilna"...

Opravdu pěkné. Fotka je vždy lepší, než několik stránek textu (viz můj dlouhý komentář k připojovacímu rozhraní policejních pistolí CZ mod. 75 D Compact).

Ne nadarmo se již za socialismu přezdívalo CZUB (Přesné strojírenství UB) "približné strojárstvo".

Přiznávám, že takových "povedených" kusů jsem již viděl. Podle základních znaků to bude II., popř. III. výrobní etapa, tedy série J a K, popř. L,M,N,P. G a H mají naprosto atypické rozhraní bez průchozí příčné drážky (chybí dostatek materiálu v bloku rámu), série R a S jsou podstatně kvalitněji vyrobeny a mají poněkud jiný profil.

Dobrý důkaz zvláštní mentality lidí z CZUB. Lůžko je nejen lajdácky opracováno, tedy vyrobeno v tradiční uherskobrodské kvalitě, což je na snímcích dobře vidět, ale ani rozměry příčné a podélných drážek nejsou u těchto zbraní dle provedených měření v souladu s výkresy MIL-STD-1913, navíc mají samozřejmě vysoký rozptyl hodnot.

Pokud by něco takového vyrobila zodpovědná firma a dodala státu, tak by se jistě promptně omluvila a vadné rámy (zbraně) vyměnila. CZUB však nikoli, svoji chybu rasantně popřela, reklamace policie tvrdě odmítla a z nekompatibility obvinila výrobky americké firmy INSIGHT (M3/M6). Souběžně v tisku a samozřejmě ve Střelecké revue zejména vyšly články, že si prý policie pořídila vadné svítilny....

Fotografie rovněž svědčí nejen o kvalitě výstupní kontroly v CZUB, ale i o zodpovědné a profesionální práci ZSOJ (Státního ověřování jakosti, resort MO ČR) při přejímce policejních pistolí.

Aby policie zajistila kvalitu sérií R a S, musela, nad rámec podmínek usnesení vlády č. 338/2000, poslat své lidi přebírat každý jednotlivý kus, tedy včetně kontroly rozhraní. Inkriminované usnesení totiž připravovala uherskobrodská lobby a ta se obávala přísné kontroly ze strany policie při přejímce. Proto byla usnesením vlády přejímka policejních pistolí přiklepnuta spřízněnému uherskobrodskému ZSOJ. Pamětníci popisují, že panu Miroslavu P v CZUB prostě koupili láhev tvrdého alkoholu, on ji celou vypil a přejímka pistolí proběhla bez závad. Však za to policie, resp. daňový poplatník zaplatil stejně, jako za zboží nejvyšší jakosti....

to je článek o panu kontrolorovi ze ZSOJ UB

http://hn.ihned.cz/c1-17200890-kontrolo ... -zbrojovce,

a další o kvalitě pistolí

http://zpravy.idnes.cz/policie-meni-pis ... domaci_mad

http://hn.ihned.cz/c1-18525040-dostali- ... maji-chyby,

Touto orientační kontrolou se ověřoval jeden z parametrů, a to rovinnost lůžka rámu pistole CZ mod. 75 D Compact. Fotky budou pravděpodobně z nějaké dříve nařízené namátkové či plošné kontroly.

Lůžko mělo být v podstatě vyrobeno dle modifikované MIL-STD-1913, tzn., že mělo být naprosto rovné. Tedy něco jako běžná lišta Picatinny, ale jen s jednou příčnou drážkou. I laik přece musí vidět nerovnou a místy značně podbroušenou dolní plochu lišty (pravítko slouží pro zvýraznění vad, a že se jedná o nerovnosti v řádu mnoha desetin, blížící se v krajních mezích až téměř k 1 mm.

Svítilny mj. padaly proto, že příčná drážka byla chybně navržena, tzn., že západka zaskočila nedostatečně. Tím, že v CZUB dolní plochu ještě navíc dokončovacími operacemi podbrousili, nedostatečně zasunutá západka díky ztržené přední hraně příčné drážky v důsledku zpětnému rázu při střelbě vyklouzla a svítilna upadla. Jelikož díky "tradiční preciznosti výroby" CZUB jsou mezi jednotlivými kusy pistolí často značné rozdíly, tak na některých kusech pistolí svítilna při zkouškách neupadla, byť západka držela doslova na hraně. CZUB pak těchto "odchylek v chování" využívala ke zpochybňování kvality svítilen.

Normální člověk sice nepochopí, proč je někdo s takovou argumentací ihned nevyrazil, ale vyjednavači policie měli od politiků velmi svázané ruce a CZUB to dobře věděla. Mohli jednat, avšak nesměli CZUB vážněji uškodit. Takže museli léta poslouchat trapné výmluvy, nehorázné bláboly a evidentní lži. A proto je CZUB v policii tak "oblíbena".

Jak říkají politici: "není nad to, když máme u nás výrobce zbraní takové kvality...."

Pánové, nehledejte v těch fotkách nic složitého. Je to jen kontrola rovinnosti, tedy, zda je dolní plocha lišty rovná jako pravítko, a to je přece na všech fotografiích vidět, že není.

Má-li rozhraní fungovat naprosto správně (mírný přesah), musí být vyráběno s tolerancí několika málo setin mm. Plastová svítilna Insight M3/M6 ve vedení pruží, takže dává poněkud větší prostor k rozměrovým odchylkám, avšak nikoli v několika desetinách mm.

Pokud odpružená západka zapadne po nasunutí svítilny do drážky do hloubky např. 2-2,5 mm, spolehlivě svítilnu aretuje, pokud však v CZUB lištu chybně navrhli tak, že západka zaskočila na méně než poloviční dráze a ještě se jim podařilo hrany o mnoho desetin mm podbrousit, tak západka snadno vyklouzne z drážky a celá svítilna působením zpětného rázu sjede z lišty a upadne.

Opravdu již nevím, jak lépe to vysvětlit.

Primárním problémem této varianty lůžka CZ mod. 75 D Compact pro kotvení taktických doplňků (II. a III. etapa) je naprosto chybný návrh, kdy jak rozměry podélných drážek, tak i pozice drážky příčné, neodpovídají MIL-STD-1913.

Chybný rozměr podélných drážek znamená, že uživatel nasouvá taktickou svítilnu na lištu s evidentně většími rozměry, tedy se značným přesahem. Manipulační síly jsou proto neobyčejně velké, přičemž polymerové tělo svítilny se při každém cyklu trvale poškozuje.

Rovněž dolní plocha lišty, po které se pohybuje odpružená západka, je zde oproti normě posunuta a západka svítilny, navržené pro modifikovanou MIL-STD-1913 a tzv. univerzální rozhraní (Glock), proto nemůže do příčné drážky zapadnout v dostatečné hloubce. Kdo chce pochopit, nechť si vezme nějakou lištu Picatinny a porovná ji pozorně s fotografiemi.

"Tradiční kvalita zpracování" CZUB, která mnohé zpočátku zmátla natolik, že nepochopili, co chtěl autor fotografií vlastně dokumentovat, výslednou nekompatibilitu pouze zhoršuje.

Jen pro upřesnění uvádím, že příčná drážka je svojí pozicí vázána nikoli na přední část rámu, ale musí být sladěna s pozicí přední stěny lučíku. Aby bylo možné svítilnu při správném úchopu zbraně dobře ovládat, musí být umístěna co nejblíže lučíku. Tedy svítilnu nasouvám zepředu až nadoraz, kdy západka sama zapadne do příčné drážky. V tom okamžiku musí být svítilna již ve správné pozici. U více drážkových lůžek je to stejné, kdy v drtivé většině využívám pouze jednu a tu samou z několika příčných drážek. Takže reálná přidaná hodnota ostatních je praxi téměř nulová.

U pistolí CZ mod. 75 SP-01 Phantom se v CZUB již do základních rozměrů lůžka trefili, ale díky designovému řešení posunuli dorazy v drážkách, takže západky sériových svítilen Insight M3X a M6X, které mj. CZUB k této pistoli v produktovém katalogu přímo nabízela a možná ještě nabízí, nezaskočí při nasunutí do správné pozice do příslušné drážky. Spolehlivě jdou ukotvit pouze o jednu příčnou drážku zpět, tedy dále od lučíku, což uživateli s kratšími prsty znemožňuje ovládání svítilny při současném zachování správného úchopu zbraně.

Směrem k produktům CZUB je nevhodné a málo efektivní pokládat otázku: "Co se CZUB nepovedlo?", následoval by totiž dlouhý výčet problémů. Znalci se tedy racionálně ptají: "Co se CZUB povedlo?"

Grimpo, ano kdyby ovšem měli místo pilníků v rukou zemědělců právě ony CNC
A pár dalších fotek, ukazujících na kvalitu rámů policejních compactů:








Tyhle fotky jsem sice nefotil, ale zase jsou to "výběrové" kusy z tendru, resp. zkoušek...

Typická místa pro šíření trhlin v rámech pistolí CZ mod. 75 D Compact. Rizikové rámy praskají v bočnicích vedení, v bloku okolo otvoru pro záchyt závěru a v blízkosti tlačítka záchytu zásobníku. U posledních sérií R a S je proto nejen optimalizován materiál rámu, ale i některá riziková místa šíření trhlin odfrézována (v CZUB už nevěděli, jak jinak trhlinám zabránit).

Když v roce 1999 téměř „nekonečné“ kolo testů s „policejním Compactem“ začínalo, došlo na Al. rámu jednoho namátkově vybraného vzorku pistole CZ mod. 75 D Compact, pracovně označeného jako „B“, k destrukci již po 1429 ranách! (viz mé dřívější komentáře). Od té doby kvalita zbraní díky soustavnému tlaku policie sice urazila obrovský kus cesty, ale z fotografií je jasně vidět, že ani sériové zbraně z první poloviny dodávek (tzv. rizikové rámy) nejsou k předčasným trhlinám imunní.

Na druhé fotografii je hezky vidět, že k dokonalosti zde použitého Al materiálu (oproti původně nabízeným pistolím z let 1999-2000 několikrát přijata opatření ke zlepšení) bylo třeba ke kvalitě sérií R a S urazit ještě pořádný kus cesty. Lehký pojistný kolík čepu kohoutu si zde např. díky rázům dokázal proklestit cestu ven. Takže předpokládám, že certikovi je nyní již jasné, že s původními, materiálově podstatně horšími rámy, by se těch 12000 ran s vysokou pravděpodobností patrně nedal.

Reno.37 nám z osobní zkušenosti potvrdil, že mnohaletá a usilovná práce komise a dalších zainteresovaných nebyla marná, tzn., že i Compacty z I. etapy fungují, byť ne všechny tak spolehlivě. Mnohé z nich potřebují vyměnit záchyt závěru, kdy ten původní, s delším ramenem ovládaným podavačem zásobníku, je zdrojem závad, kdy o něj zasouvané náboje zachytávají, až např. dojde k předčasnému zachycení závěru v zadní poloze, tedy dříve, než je zásobník vyprázdněn.

Souhlasím s kritikou Reno.37. Je ale nutné současně říci, že co se týče kvality „policejních Compactů“, pak zejména série R a S, jsou nepochybně podstatně lepší než to, co lze pořídit od CZUB v maloobchodním prodeji.

Zjednodušeně řečeno, policie po mnohaletém úsilí z arogantní a málo potentní CZUB vymáčkla patrně maximum, co bylo v daném politickém prostředí možné. Kdyby mohla pistole pořídit formou regulérního výběrového řízení, byl by výsledek samozřejmě podstatně příznivější.

Co se týče samopalů CZ Scorpion EVO 3 A1, tak pokud vím, byly policii oficiálně nabídnuty. Testující policisté však spokojeni nejsou. Je to prý typický CZUB produkt, tedy zbraň s několika podstatnými chybami. Zjistím aktuální stav a přidám podrobnější informaci.

Jak jsem již uvedl v předchozích komentářích. Pistole CZ mod. 75 D Compact byly do výzbroje Policie ČR přejímány jako „speciální technika“, tedy formou „vojenské přejímky“.

Zbraně do ozbrojených sil a bezpečnostních sborů jsou v takovém případě pořizovány na základě kupních smluv, jejichž nedílnou součástí jsou TPVD (technické podmínky pro výrobu a dodávky). Obsahem této technické dokumentace je nejen podrobný popis výrobku, jeho parametrů, vlastností a výkonů, ale také pravidla kontroly, vlastní přejímky a specifikací, kdy jsou výrobek a celá dávka hodnoceny jako vyhovující, popř. nevyhovující, včetně vymezení dalšího postupu.

Přejímací zkoušky, tzn. zkoušky prováděné v rámci státního ověřování jakosti, provádí, popř. dozoruje věcně příslušný GQAR (Government Quality Assurance Representative). V případě dodávek Pistolí CZ mod. 75 D Compact prováděl tuto činnost Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti. Vlastní přejímku pak uherskobrodský zástupce, a to na základě usnesení vlády č. 338/2000.

Pěchotní zbraně se obvykle přejímají na základě modelu, který byl založen na kontrole používaného materiálu, již vyrobených součástí a 100% kontrole hotových zbraní v rámci tzv. malých kontrolních zkoušek (MKZ), tj. prohlídka, tormentace, zkouška vyměnitelnosti součástí, zkouška funkce a nastřelení, a namátkovém výběru, zpravidla jedné zbraně z definované dávky (např. 3000 kusů) po MKZ, která je podrobena tzv. periodické kontrolní zkoušce (PKZ), kdy je zbraň odstřílena na garantovanou životnost (zde 15 000 ran) a musí prokázat stanovené parametry, jako funkční spolehlivost, životnost součástí, seskupenost a správnost střelby. V dokumentaci byl taktéž stanoven další postup pro případy zjištění nadlimitního množství závad a poruch, či nevyhovění zbraní ve zkouškách. Tzn., že z dávky např. 3000 kusů zbraní se jedna namátkově vybraná, která prošla běžnou kontrolou v rámci MKZ, prostě odstřílí. Pokud je výsledek vyhovující, dávka se převezme.

Bohužel, jak již bývá v tuzemsku zvykem, zdaleka ne vždy se pravidla přejímky striktně dodržovala. 30 000 vadných pistolí se do výzbroje policie dostalo nejen díky lajdáctví CZUB a jejích subdodavatelů, ale rovněž díky naprosto neprofesionální práci tuzemského Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, především pak uherskobrodského ZSOJ.

Když byly v roce 1999 ve VTÚVM realizovány první komplexní testy pistolí CZ mod. 75 D Compact, kde pistole CZ utrpěly naprosté fiasko a nebylo zdaleka poslední, jednalo se o specialisty CZUB pečlivě, tedy podle jejich představ, připravené pistole, kdy CZUB využila své tehdejší materiálové, technické a technologické možnosti civilní výroby.

Zkouška životnosti, tedy jedna z mnoha realizovaných zkoušek, dopadla takto:
CZ 75 D Compact „A“ závadovost 0,697% (143 ran do závady), ve 12040 ranách rozlomený blok spoušťového mechanismu, vylétl ze zbraně, pistole zcela vyřazena.
CZ 75 D Compact „B“ závadovost 3,57% (28 ran do závady), po 1429 ranách destrukce závitu pro šroub pružiny spoušťové páky v rámu – vytržení šroubu, pistole zcela vyřazena. ¨

Před podpisem kupní smlouvy proto musel proběhnout cca dvouletý vývoj policejní pistole CZ mod. 75 D Compact, mj. částečně hrazený policií, kdy bylo odstraněno okolo 85-90% nezávažnějších problémů. O předčasném podpisu kupní smlouvy, přes nedoporučení výběrové komise, rozhodl tehdejší ministr vnitra Gross, což se státní pokladně samozřejmě také vymstilo, a to platbou za desetitisíce nedokonalých výrobků, přičemž dovývoj pistole (10-15% problémů) pokračoval i při dodávkách až do roku 2005. "Policejní Compact" má pod tlakem policie aplikováno více než 50 změn, od materiálových, přes technické až po změny technologie výroby, z nichž některé jsou vskutku zásadní. Tzn., že pro výrobu „policejního Compactu“ musela CZUB podstatně posunout svoje schopnosti a v době zahájení dodávek tedy nepochybně existoval markantní rozdíl (kvalitativní, materiálový, technický a technologický), mezi „běžnou civilní výrobou“ pistolí a výrobou „policejního Compactu“, jakožto „speciální techniky“.

Jelikož se CZUB s vadami potýkala až do roku 2005, je velmi pravděpodobné, že značnou část svého „tvůrčího potenciálu“ nadále věnovala především problémům „policejního Compactu“ a s rozsáhlejší aplikací značného množství zde získaných poznatků do ostatních produktů začala až po ukončení dodávek pro Policii ČR.

Mnohá řešení byla nepochybně zcela, či alespoň z části postupně převzata, např. přepracovaný systém blokace a vypouštění kohoutu, kované hlavně, pružiny s vyšší životností, zdokonalené zásobníky apod., ale výroba a kontrola „policejního Compactu“, jsou díky složité konstrukci, málo produktivním technologiím (vysoký podíl třískového obrábění) natolik nákladné, že policejní CZ mod. 75 D Compact není při této péči cenově konkurenceschopná, a proto musela být u civilní výroby provedena úsporná opatření, která jistě budou mít negativní dopad na její kvalitu. Mj. pracnost a obtížná cenová konkurenceschopnost hliníkové CZ mod. 75 D Compact vedly CZUB k zavedení nových modelů plastových pistolí CZ 75 P-07 DUTY a CZ 75 SP-01 Phantom.

Pistole, které Policie ČR CZUB z důvodu vad nepřevzala, mohly samozřejmě skončit i na českém civilním trhu. Ale představa, že v CZUB běží linka a z 5000 stejných hotových pistolí se prostě odpočítalo, popř. nějak vybralo 3000 pro Policii ČR, je naprosto mylná. To neznamená výrobu v jiné hale a na jiných strojích, ale zpravidla výrobu z pravidelně kontrolovaných jakostních materiálů, s mnohem větší přesností a péčí a neustálou průběžnou kontrolou, samozřejmě se všemi, oproti tehdejším civilním produktům aplikovanými změnami. CZUB to slušně zvládla až u sérií R a S, ale až po nekonečných dohadech a soustavném tlaku ze strany Policie ČR.

Shrnu-li problematiku, tak u renomovaných výrobců nemusí být kvalitativní rozdíl mezi „civilní“ a „vojenskou“ výrobou prakticky žádný, resp. se bude jednat o změny související s přáním zákazníka, např. nestandardní povrchová úprava, klasický profil hlavně místo běžně aplikovaného polygonního apod., popř. úpravy pro předpokládané podmínky nasazení, např. větší vůle v uložení celého systému pro zajištění funkce i ve velmi ztížených podmínkách. Výrobci jako např. Glock, HaK, SIG mají dlouhodobě vysokou úroveň standardní produkce, která má samozřejmě plnou zaměnitelnost součástí, takže hlavním rozdílem mezi „civilní“ a „vojenskou“ produkcí zde bude uplatnění přejímky přes GQAR.

Naproti tomu v případě CZUB, která má doposud plně zaměnitelné součástky jen u části své stávající produkce, kdy kolísá kvalita zpracování i jakost použitého materiálu, vyžaduje uplatnění požadavků na výrobky „speciální techniky“ vždy přijetí nadstandardních opatření. Mj. i tak se dostát všem požadavkům zákazníka CZUB nedaří (viz např. dodávky ručních palných zbraní pro MO ČR).

[MujGLOCK.com]

Původní odkaz:
http://www.strelectvi.cz/forum/post369229.html#p369229

takže ještě něco k samopalu CZ Scorpion EVO 3 A1

Policie k testování obdržela na základě zkušeností z dosavadního provozu již zdokonalené samopaly, které se od původní varianty EVA v několika detailech liší.

Poznatky ze zkoušek:

Ačkoli se jedná o jednoduchou koncepci automatické zbraně s dynamickým závěrem, je poměrně složitá. Počet součástí (viz rozpad) je vyšší než u konkurenčních samopalů, srovnatelný s útočnými puškami s uzamčenými závěry.

Přestože se jedná o kompaktní samopal s vysokým podílem polymerů, je výsledná celková hmotnost nemalá. EVO je výrazně těžší než polymerový HaK UMP, dokonce těžší než ocelové HaK MP5 K, MP5 PDW s namontovanou ramenní opěrou.

Z hlediska vnějších rozměrů je EVO kompaktnější než HaK MP5 A, především díky menší ramenní opěře, je však rozměrnější než HaK MP5 K, MP5 PDW, MP7 A1 a pro skryté nošení se proto příliš nehodí.

Pouzdro závěru je sešroubováno z několika polymerových panelů, což není u „ostrých“ zbraní vskutku obvyklé konstrukční řešení. V průběhu zkoušek se některé šrouby pouzdra opakovaně povolovaly, zejména pak šrouby ve spojích u nábojové komory.

Počet závad zaviněných zbraní s rezervou vyhovuje limitu 0,2%, tj. 500 ran do závady.

Vzhledem k malému počtu ran (5 000 na zbraň) se však projevilo několik poruch a dalších problémů, jako např. prasklá pružina napínacího táhla, vylámaný drápek vytahovače, zlomená tyčka napínacího táhla, opakovaně uvolněné mušky, opakovaně povolené šrouby pouzdra závěru v prostoru nábojové komory.

Při mířené střelbě dosahuje samopal solidní přesnosti střelby (10 ran, seskupenost 2R 100 cca
30-35mm/25m, kdy etalon třídy, HaK MP5 za stejných podmínek dosahuje 2R 100 ≤ 20mm/25m).

Úsťová brzda vytváří značný akustický hluk působící na střelce, u služebních zbraní této ráže nevídaný. Samopal tudíž výrazně obtěžuje hlukem. Jelikož policisté nemají při zákroku chrániče sluchu, nelze vyloučit ani ohrožení zdraví střílejícího policisty a jeho kolegů.

I přes instalaci úsťové brzdy má samopal ostrý, na zbraň ráže 9x19 neobvykle silný zpětný ráz, citelně větší, než konkurenční zbraně této třídy, oproti HaK MP5 je rozdíl opravdu výrazný.

V poloze zajištěno je závěr zablokován proti natažení. Předmětné řešení je u služební zbraně naprosto nežádoucí, kdy místo deklarované vyšší bezpečnosti naopak zvyšuje riziko problémů včetně zbytečné manipulace s přeřaďovačem a rizika nechtěných výstřelů při nabíjení a vybíjení.

Samopal má velmi vysokou kadenci, mnoho uživatelů má proto, i přes stabilizační efekt úsťové brzdy, problémy zvládnout EVO při střelbě dávkou.

Samopal je vybaven střeleckou pohotovostí (záchytem závěru) s vnějším ovládacím prvkem, což spolu s tvarem zásobníkové šachty usnadňuje a urychluje přebíjení.

Plastové průhledné zásobníky umožňují rychlou orientační kontrolu stavu naplnění.

Pojistka na pravé straně tlačí do ruky většinu střelců, zejména ty, kteří uplatňují hluboký úchop zbraně.

U jednoho (ze dvou) samopalů vykazuje volič režimu střelby za polohou zajištěno zdánlivou další pozici pojistky, což občas vede k chybnému postupu při odjišťování zbraně. Pro odjištění a nastavení do pozice pro jednotlivé výstřely proto musí selektor cvaknout dvakrát (obzvláště otravná vada).

Na samopalu jsou ostré hrany, viz např. záchyt závěru a raily.

Přední ocelová poutka řemenu, umístěná blízko nábojové komory, se při intenzívnější střelbě silně ohřívají, střelec se tak při kontaktu s nimi spálí.

Při manipulaci se zbraní často dochází k zachycení bočních výstupků záchytu zásobníku o opasek, pouzdra, nebo jiné části oděvu a výstroje a zásobník se tak samovolně uvolní. Při plném stlačení záchytu, tj. nadoraz, tento blokuje zásobníky při vyhození (zásobník nevypadne). Rovněž existuje riziko nechtěného uvolnění záchytu při pohybu se zbraní s nataženým ukazováčkem opřeným o zbraň „v bezpečné pozici“, a to zejména v rukavicích.

Řešení rozborky vytváří riziko poranění prstů, napínací táhlo není v demontážní pozici nikterak zajištěno proti nechtěnému uvolnění, rovněž závěr není na tyčce napínacího táhla jakkoli aretován. Nepozornému, nebo méně šikovnému uživateli proto může „napružený“ závěr z demontážní pozice snadno sklouznout.

Hmatník napínacího táhla je malý, při rasantní manipulaci se táhlo poměrně snadno neúmyslně dostane do zadního vybrání, kde se zachytí v „demontážní“ pozici, čímž vyřadí funkci střelecké pohotovosti. Při montáži větších kolimátorů jako např. Eotech se zdroji AA je manipulace i rozborka poněkud více problematická, jelikož zaměřovač při manipulaci částečně překáží ruce i napínací páce, kterou navíc nelze řádně zasunout ani do „demontážní“ pozice.

U nové, nezaběhnuté zbraně, je síla potřebná pro manipulaci se závěrem pro fyzicky slabší jedince (ženy) poměrně vysoká, pro první nažení musí totiž překonat nejen odpor vratného, nýbrž i bicího ústrojí, zvláště když lze napínací páku natahovat pouze jedním prstem. Při srovnávací zkoušce se vzorkem žen bylo s EVO dosaženo podstatně horších výsledků než např. u HaK MP5, HaK UMP a Steyr AUG.

Je-li stavitelná rukojeť posunuta nadoraz do krajní přední pozice, nelze zbraň rozložit, tedy vyjmout spušťadlo.

Uchycení dodaného nosného popruhu prostřednictvím šňůrky je nepraktické a oproti řešením s karabinou i naprosto nepohotové.

Řádně uvolněný zásobník působením pouze gravitační síly ze zbraně občas nevypadne. Zásobníky jsou velmi lehké a i jen mírné tření v šachtě jim tudíž brání ve vypadávání.

Výsuvná část ramenní opěry má poměrně velké vůle, především je-li zcela vysunutá. Při rychlé manipulaci se prostřední pozice nastavuje jen velmi obtížně, díky řešení západky obvykle přeskočí. Vysunutou opěru rovněž nelze zajistit ve sklopené pozici, magnet taktéž rád zachytává veškeré kovové součásti výstroje.

Dodávaná mechanická mířidla jsou za šera, ale i na ostrém slunci špatně čitelná, muška je pro střelbu na větší dálku, cca od 30 m a více, příliš široká, při rychlém manévrování zbraní se střelec v mířidlech ztrácí, velikost dioptru nelze volit, použitá je nevhodná. Mířidla nejsou sklopná, přičemž jejich pevná výška neumožňuje průhled přes řadu obvykle používaných kolimátorových zaměřovačů. Muška se při intenzívní střelbě, především pak dávkami, opakovaně uvolnila, upevňovací šroub bylo nutné silně utáhnout, až došlo k jeho zahloubení do polymeru pouzdra a zalepit.

Tříranná dávka na přeřaďovači se jeví jako přežitek. Zkušený střelec, pakliže vůbec zvolí dávku, tak její délku reguluje spouští, nedostatečně vycvičený uživatel třírannou dávku s jistotou v cíli neudrží. Takže zbytečná pozice a díky tomu i intuitivně méně čitelné krátké dráhy mezi jednotlivými pozicemi přeřaďovače.

Zpracování samopalu zdaleka nedosahuje úrovně zbraní renomovaných výrobců. U aplikovaných lišt Picatinny byl naměřen rozptyl hodnot šířky až 0,4 mm, a to zejména na horní liště pouzdra závěru. Lišty nemají provedeny náběhy, svítilny s automatickou západkou se proto hůře nasouvají, jejich západku je nutné při nasouvání stlačit a podržet, zatímco u konkurence stačí svítilnu pouze nasunout. Boční lišty mají dále snížený profil, což krajně negativně ovlivnilo snímání řady svítilen, které je u některých typů jako M3X a M6x vskutku velmi obtížné, protože uživatel nemůže dobře dosáhnout na západku a tuto odjistit.

Shrnutí:

S mnohými konkurenčními samopaly mám osobní zkušenost, takže přes sebevědomá prohlášení CZUB, že samopal CZ Scorpion EVO 3 A1 je „nejlepší samopal na světě“, je realita diametrálně odlišná. Jako poměrně mladá konstrukce má aplikovány prvky pro rychlé přebíjení, avšak tím jeho výhody v podstatě končí. Akustický hluk brzdy, vysoký zpětný ráz, nevhodná mířidla, důvěru nevzbuzující sešroubované pouzdro závěru i zpracování atd. testující, ani mě osobně, nikterak nepřesvědčily. Na výrobky renomovaných zbrojovek jako např. HaK MP5 nebo HaK MP7 A1 EVO podle mého názoru vůbec nemá. Je to zbraň zcela jiné kvalitativní kategorie, prostě samopal pro třetí svět. Kdo má tu možnost, vyzkoušejte si výše uvedené zbraně vedle sebe, je to velmi poučné.

Samopal CZ Scorpion EVO 3 A1 je patrně nejlepší z těch tří problémových zbraní (EVO, PHANTOM, BREN), co CZUB do výzbroje MO ČR protlačila. Není úplně špatný, ale je to evidentně taková zjevně nedodělaná uherskobrodská designovka. Kdo si někdy vystřelil z HaK MP5, tak ho tato „vzteklá koza“ prostě již po několika prvních výstřelech odpuzuje.

Za cca 30 tis. bych to nekoupil ani jako samonabíjecí variantu CZ Scorpion EVO 3 S1. Za podobné peníze dnes na civilním trhu již koupíte samonabíjecí variantu AR15/M4 od solidního US výrobce, která je mnohem lépe řešená, zpracovaná a střeleckých zážitků schopná. Pokud chce někdo střílet levně, tak si raději kupte civilní verzi vz. 58, je to mnohem dokonalejší zbraň a munici 7,62x39 lze dnes pořídit opravdu levně. Rovněž tak rozumně pojatá modernizace civilní vz. 58 nemusí být příliš drahá.

Ačkoli se jedná o jednoduchou koncepci automatické zbraně s dynamickým závěrem, je poměrně složitá. Počet součástí (viz rozpad) je vyšší než u konkurenčních samopalů, srovnatelný s útočnými puškami s uzamčenými závěry.

*určite je počet součástí menší ako u HK MP5/UMP (vybavených omezovači dávky) napr. u zavěru je dokonca menší jako napr. u pistolí Glock (možná vas mate počet šroubů, ne počet součástek)

Pouzdro závěru je sešroubováno z několika polymerových panelů, což není u „ostrých“ zbraní vskutku obvyklé konstrukční řešení. V průběhu zkoušek se některé šrouby pouzdra opakovaně povolovaly, zejména pak šrouby ve spojích u nábojové komory.

* dnes už nic neobviklého v konstrukci zbraní, napr. firma KEL-TEC tohle rěšení z oblibou používa od kalibru .22mag až do kalibru 7.62x51 (.308W)

*nikde nikdy u žádne skoušky ani uživatelů nebylo zaregistrováno povolování šroubů u nábojové komory, dokonce ani u prototypů Laugo - bud to je čistě zavadějící informace, nebo se to stalo neodbornou montáží (napr. po "domácí průzkumné" demontáži)

I přes instalaci úsťové brzdy má samopal ostrý, na zbraň ráže 9x19 neobvykle silný zpětný ráz, citelně větší, než konkurenční zbraně této třídy, oproti HaK MP5 je rozdíl opravdu výrazný.

* tohle se nazývá "přebytek energie na nepředvidatelné práce mechanizmu"
kupříkladu u systému AK je to kolem 17J (což je hodně = kope jak mula, nebo „vzteklá koza“), protože máme zimu, led, prach, písek, 30,45,75 ranné zásobníky
a to všechno musí i "zasraný" mechanizmus "utáhnout" a je to na konstrukci (zákon zachování energie platí pro všechno) jestli je toho dasaženo hmotností nebo rýchlostí zákluzových hmot, energie musí být !!!

* u EVO3 je to kolem 12J to znamená, že v stížených podmínkách nemůže MP5, BT9 nebo BT APC9 a pod. konkurovat, stejně jako nemůže v spolehlivosti automatům AK konkurovat systém AR, na druhou stranu vám dávam za pravdu - je to vykoupeno negativním vlivem na obsluhu...

S mnohými konkurenčními samopaly mám osobní zkušenost, takže přes sebevědomá prohlášení CZUB, že samopal CZ Scorpion EVO 3 A1 je „nejlepší samopal na světě“, je realita diametrálně odlišná. Jako poměrně mladá konstrukce má aplikovány prvky pro rychlé přebíjení, avšak tím jeho výhody v podstatě končí. Na výrobky renomovaných zbrojovek jako např. HaK MP5 nebo HaK MP7 A1 EVO podle mého názoru vůbec nemá. Je to zbraň zcela jiné kvalitativní kategorie, prostě samopal pro třetí svět. Kdo má tu možnost, vyzkoušejte si výše uvedené zbraně vedle sebe, je to velmi poučné.

* ja mám taky s mnohými konkurenčními samopaly dlouholetou skušenost,
napr. UMP proti EVO3 u mne úplne propadl je to takový "létající knedlík" ne kalibrem,
ale závěrem a pocitem ze střelby, hlavně pri dávce....
HK MP5 je mašinka, o tom žádná !!!
I když její spolehlivost byla v počátku výroby děsivá a ve špatných podmínkach je podprůměrná !
to sebevědomé prohlášení slyším prvně, ale pokud je to myšleno jako poměr :
výrobní náklady / uživatelská hodnota, daleko od skutečnosti to nebude !
Pri pomyšlení na výrobní náklady EVO3, by si mohli trhat u HK chlupy nejen z nosu,
ale tržní cena je již jiná politika......
PS: můj příspěvek je jenom o EVO3, na postoj CZUB
hlavně v oblasti vývoje mám svůj názor

k Dream

Počet součástí

Nehodnotíme zde počet součástí závěru, ale zbraně jako celku. Doporučuji porovnat příslušné rozpady. Srovnejte si tedy EVO s u nás poměrně známými útočnými puškami HaK G-36 a Colt M4. Z hlediska celkového počtu součástí nelze EVO, jakožto samopal s dynamickým závěrem, nikterak pochválit. Proto nevidím důvod pro změnu hodnocení.

Sešroubované pouzdro závěru

Není obvyklé mj. znamená, že se vyskytuje velmi omezeně, a to myslím na řešení pouzdra závěru EVa naprosto sedí.

Je nepochybné, že pro hromadně vyráběnou zbraň je mnohem vhodnější jednodílný pevný a přitom velmi lehký polymerový skelet. Pokud je vyráběn ve velkých sériích, tak vyjde s rezervou nejlevněji. Příkladem nechť jsou rámy pistolí Glock. Sešroubování z panelů svědčí o neschopnosti takovou technologii buď ufinancovat, nebo jí prostě zvládnout.

Co se týče povolování šroubů, tak ty se uvolňovaly opakovaně. Zbraně byly kontrolovány po převzetí od CZUB a po jednotlivých střeleckých testech. Překvapilo mě, že šrouby nejsou v protilehlých závitových vložkách zalepeny. Jelikož se šrouby povolují ve spojích u nábojové komory, bude to patrně způsobeno šířením rázů a vibrací od vpřed dopadajícího závěru. Vzhledem k uvedenému proto nevidím žádný důvod k revizi již uvedeného hodnocení.

Zpětný ráz

S uvedenou teorií souhlasím.

HaK MP5 fungují dobře v podmínkách předpokládaného nasazení, proto nebylo třeba zvyšovat funkční rezervu na úkor komfortu. Mj. u MP5 lze závěrovou rychlost zvýšit změnou úhlů na závoře.

EVu bych tedy nevyčítal, že má větší zpětný ráz než HaK MP5 s opožděným otevíráním závěru, ale to, že je evidentně nejvzteklejší ze známých samopalů s dynamickým závěrem. Pokud znáte srovnatelně velký a „ostřejší“ samopal této ráže, tak mě prosím informujte. Tady jsme myslím v podstatě ve shodě.

UMP vers. EVO

Než začnu srovnávat tyto dvě zbraně, musíme si vyjasnit, pro jaké zákazníky je UMP určeno. V portfoliu HaK jsou dvě řady automatických zbraní na pistolové náboje, a to drahá MP5, která je nepochybně primárně určena pro náročné zákazníky, tedy např. i speciální jednotky, a cenově příznivé UMP, které je určeno zejména pro plošná přezbrojování řadových jednotek.

To dává i odpověď na Vaši argumentaci k výrobním nákladům. MP5 je nepochybně poměrně pracná, ale je určena pro zákazníka, který ví, co za své peníze kupuje. Kupuje osvědčený samopal s výbornou referencí, s reálnou životností silně nad 50 000 ran, z praxe mohu říci, že nad 100 000 ran, vysoce přesnou, kultivovanou, spolehlivou, v několika variantách včetně integrovaného tlumiče, ke kterým existuje nesmírně široká škála profesionálních doplňků. Mj. MP5 je v ceníku dražší než útočná puška G-36 a přesto je po ní velká poptávka.

Naproti tomu UMP je podstatně jednodušší, s využitím moderních, vysoceproduktivních technologií vyrobená zbraň. Jak je u HaK již zvykem, z polymeru je zde i mnoho dílů spušťadla. Takže tou „rozpočtovou“ je zde UMP. Pokud by měli u HaK moravské náklady na pracovní sílu, pak bych se ani nedivil, kdyby měli srovnatelné, nebo i nižší výrobní náklady než CZUB.

Srovnám-li EVO s UMP tak musím říci, že u mě jednoznačně zvítězilo UMP, a to z následujících důvodů:

Je kvalitně vyrobené, podstatně lépe než EVO.
Technologie i po letech plně na úrovni doby, tedy jasná technologická převaha oproti CZUB.
Žádné vady, chyby ve funkci, či v chodu mechanismů, čitelnější polohy přeřaďovače. Na rozdíl od EVa byl vývoj UMP vskutku řádně dokončen.
Snadnější manipulace, vhodnější i pro fyzicky slabší jedince, rozborka stále jednoduchá, ale bez záludností a rizika poranění.
Jedinou slabší stránkou je větší zdvih ústí a pomalejší návrat do záměrné, UMP je však citelně lehčí a nemá úsťovou brzdu. Zpočátku není střelec nadšený, chce si to ale zvyknout, mj. i na podstatně nižší kadenci.

Takže sečteno a podtrženo. UMP je optimalizován pro cílového uživatele, tedy řadové vojáky a policisty, kteří potřebují především jednoduchou, spolehlivou a nezáludnou zbraň, kdy jejich obvyklé střelecké umění koresponduje s „dynamickými schopnostmi“ této zbraně. Pokud budeme oba samopaly posuzovat jako hromadnou produkci, pak se náskok díky kvalitě výroby a vskutku ukončenému vývoji u této německé „rozpočtovky“ ještě výrazně zvýší.

Naproti tomu EVO, ač rovněž primárně určené pro řadové jednotky, vyžaduje rasantní manipulaci a pevné vedení, tedy návyky typické pro příslušníky speciálních jednotek. Takže nesoulad mezi vlastnostmi a potřebami cílového uživatele.

K poruchovosti HaK MP5 v počátcích výroby se nemohu zodpovědně vyjádřit. Já mohu tuto zbraň hodnotit se zkušeností cca 20 let. Patrně však nikdo z ČR a ostatních zemí VS neměl možnost si tyto rané zbraně vyzkoušet, jelikož vznikaly před mnoha desítkami let. Úspěch samopalu ve světě, a to i u nejelitnějších jednotek, však dokladuje, že HaK MP5 je prostě výborná.

Dále je nutné upozornit, že někteří uživatelé nemají zkušenost s originálními produkty HaK, ale s licenčně vyráběnými zbraněmi mnohdy zcela odlišné kvality, výkonů a vlastností.

CZUB, která měla a má se svými zbraněmi nemalé problémy, je nerealisticky sebevědomá. Stačí jen připomenout prohlášení „vyrábíme nejlepší zbraně na světě“, nebo „CZ Scorpion EVO 3 A1 je nelepší samopal na světě“. Takže nevidím důvod, proč bych měl být ve svém hodnocení shovívavý.

Na projektu CZ Scorpion EVO 3 A1 oceňuji práci týmu slovenských konstruktérů, kteří samopal vytvořili doslova na koleně, kritizuji však CZUB jak zbraň vyladila, jakou technologii použila a s jakými vadami zahájila hromadnou výrobu, kdy je všem zainteresovaným jasné, že tato zbraň je nadále, tedy i po několika letech výroby, ve fázi odstraňování vad a nedostatků.

[S474N]

Tohleto jsem doslova precetl na jedno nadechnuti a vubec nevim, co si mam o tom vsem myslet.

Za tohle by si urcite x lidi zaslouzilo nejenom rozkopat drzku. Jak sakra treba muze strojarska/zbrojarska firma vyrabet listu pro podvesnou svitilnu na 3 pokusy (z toho poprve naslepo, podruhe podle nejakyho jetyho kopyta a potreti konecne dobre)? Je takovy donebevolajici amaterismus vubec mozny? Jaktoze nikoho netrapi to, ze policiste maji 30 tisic pistoli u kterych se neresi reklamace? Jaktoze tohle uz davno neresi media?

A v hlave se mi honi asi dalsi milion otazek. Tohle budu vstrebavat asi hodne dlouho.

[reddog]

Kdyz jsem cast z toho pred casem cetl poprve, tak jsem si zacal vzpominat na nektere jednotlive informace z drivejska, ktere jsou tady vyse (casto velice trefne) spojeny a sesumirovany. To o precteni na jedno nadechnuti ma neco do sebe. Jsem docela zvedav, co na ty informace nekteri reknou.

[MouseSentinel]

Nejvíc mě dostala 'recenze' P09 v nedávném SR. 'Naprosto dokonalá pistole, bez jakýchkoliv chyb'. Vždyť takováhle reklama už musí praštit po nose úplně každého! A těch SR speciálů jen na téma zbraní z CZUB...

[Biggles]

SR je mizerná hlásná trouba CZUB. Dokonce tak mizerná, že s ohledem na svoje zdraví jsem je přestal podporovat občasným nákupem...

[reddog]

Tak pres tu propagandu v SR se dalo (a da) prenest .

[MouseSentinel]

Já nechám doběhnout předpatné a dál pak už nechci podporovat tenhle placený reklamní plátek Stejně by bylo na světě krásně, kdyby se to dělalo tak, aby to bylo pro všechny nejvýhodnější. Měli bychom Glocky a SCARy za polovniční cenu a hlavně by se měli naši borci na co spolehnout. Ještě že máme alespoň ty Minimi.

[Arkona10]

Uvažoval jsem, že si Střeleckou revue předplatím. Tento článek mě naštěstí z tohoto bludného úmyslu vyléčil

[dali]

SR odebírám od začátku roku a nějakou zvláštní masírku ve prospěch jedné značky jsem nezaznamenal. A pozitivní recenze na produkci CZUB vychází i v amerických časopisech.

[Julek]

Pěkně mi to EVO rozebrali .. stejně ho mám rád!

[S474N]

Tak zrovna ty info okolo EVO nepovazuji za tak skandalni. Coz o tom zbytku rict uz nemohu.

[Biggles]

dali: Ti co si pamatují hysterický články v době jakýhokoliv státního nákupu zbraní si prostě SR nekoupí, teda pokud chtěj aspoň trochu relevantní informace. A je mi dost jedno, jestli jsou to prodejný děvky a nebo omezenci, který mlátěj čelem směrem k Brodu...

[reddog]

Biggles:
Ale no tak. Muzes si vyselektovat, co si chces z produkce SR precist. Taky si nekupuji kazde vydani. A precist si clanek o produkci te zbrojovky taky hned neznamena, ze mu budu verit.
Pozn: "mlatej celem smerem k Brodu" velmi dobre, rozesmalo, musim si zapamatovat

Docela by mne zajimal nazor "druhe strany". Behem vlastneni CZ75compact jsem zadne vyse uvedene problemy na sve zbrani nezaznamenal. Na druhou stranu je ale pravda, ze jsem z ni zase tak moc nestrilel.

[Int1m1thy]

zbrojir ma vzdycky kvalitni prispevky

[Radimathor]

Tak jsem přečetl cca 1/4 a chce se mi zvracet ,zbytek sem jen prolítl, ale určitě to přečtu komplet (to se pak snad i poseru ). Jinak moje zkušenosti se scorpem evo jsou jen cca 200ran a jedno dopoledne, přijde mi to takový neohrabaný, dva dny jsem se snažil s CZ 805 bren a tak těžkou, velkou a neohrabanou šílenost jsem měl v ruce doufám naposled. Jako služební jsem dříve nafasoval (1995) CZ 75 a ta měla takovou vůli na závěru ve všech směrech, že jsem z toho odmítal střílet. Dost často střílím armádní CZ82 a co kus to jiná spoušť, ale jinak na to co maj odlítáno stále fungují.

[cmk]

Brena jsem v ruce ještě nemel, ale lidi, kterym verim, ano...
A shodnou se všichni - velka tezka krava.

Z Eva uz jsem něco vystrilel... No - zavadu jsem nezaznamenal, strili se z toho lip, nez z Glocka v konverzi... Na porovnani s MP5kou jsem toho vystrilel malo z MP5ky (par zkusebnich ran).
Na Evu mi vadi par ergonomických věci, jinak by to docela uslo (aspoň to, ze kterého jsem strilel).