Náhle a nečekaně odešel Pavel Klozík
Napsal: čtv 27.1.2011, 11:25
Jako blesk z čistého nebe nás zasáhla zpráva, že dne 25.1. zcela nečekaně a náhle zemřel Pavel Klozík, autor mnoha článků o nožích, zbraních a střelivu, člen Redakční rady časopisu Myslivost. Odešel ve věku pouhých 37 let.
Pavel Klozík (*1973, + 2011)
Zbraně mi přinášejí radost a znalosti. Díky nim jsem se seznámil s celou řadou hodně zajímavých lidí. S některými jsem se jen letmo minul, s jinými mě pojí léta společného zájmu. Tak tomu bylo i v případě Pavla Klozíka, redaktora či žurnalisty na volné noze, kterého jsem znal tak dlouho, že si již ani nepamatuji, kdy jsme se potkali poprvé. Pavel byl mladší než já, dělilo nás 11 let, ale to nebylo nijak na překážku. Rozuměli jsme si, byl mi blízký svým poněkud staromilským pojetím světa. Pavel byl jak já říkám „muž z rytiny“. Nosil knírek s mušketýrskou bradkou a v jeho případě forma skutečně odpovídala obsahu. On opravdu byl osudem zapomenutý renesanční mušketýr, šlechtic a gentleman Cyranovského ražení v tom v původním, nejlepším významu těch slov. Odkaz na renesanci je v případě šíře Pavlových zájmů plně na místě – kromě psaní článků psal i básně, příležitostné veršovánky stejně jako hlubší a mnohem propracovanější díla, pohříchu nikdy nepublikovaná a snad i definitivně ztracená. Fotografoval, nejenom tu každodenní reportážní „rumařinu“ a technickou fotografii, ale i komponovanou uměleckou fotografii. Fotografie byla jeho velkou a silnou láskou.
Jeho hlavním polem činnosti ovšem byly články o zbraních a střelbě, byl velkým propagátorem soutěží v praktické střelbě podle pravidel Lidové obranné střelby (LOS), o které říkal, že na rozdíl od IPSC se jí může účastnit opravdu každý „strejda“. Pavlův zájem o zbraně začal u krátkých palných zbraní, kde jsme měli společného oblíbence – Colt 1911, ale postupně přerůstal i k dlouhým palným zbraním. V době, kdy jsem Pavla poznal, nebyl myslivec, k loveckým zbraním se dopracoval teprve s časem. Ale téma ho zaujalo a začal se mu v posledních letech věnovat s velkým zaujetím a důkladností sobě vlastní. Články v Myslivosti posledních let jsou toho důkazem. S časem si udělal i lovecký lístek, ale nebyl členem žádného sdružení a ani nevím, jak úspěšný byl lovec. Faktem je, že když jsme spolu na toto téma mluvili, spíš než odstřel zvěře ho lákala zvěř a příroda jako taková. Střelec, zejména z kulových zbraní, byl dobrý a nadšený. Asi by byl časem dozrál, ale ten čas mu bohužel nebyl dopřán.
Pavel byl velkým příznivcem nožů. Znal se s mnoha nožíři osobně, znal úskalí řemesla uměl ocenit kvalitu zpracování i eleganci designu. Čeští nožíři v jeho osobě ztrácejí velkého a znalého propagátora.
Pavel ve svých článcích neznal malá témata. Naopak, díky „umělecké části“ svého já dokázal (a rád) poutavě psát i o drobných předmětech a ozdobách z mysliveckého parafernália, které ovšem k myslivosti neoddělitelně patří. Příznačné pro něj bylo neustálé hledání nových námětů. Vzpomínám na cestu z loňského veletrhu IWA v Norimberku, kdy jsme se stavili na večeři v náhodně vybrané restauraci. Když Pavel viděl výzdobu restaurace s loveckými motivy, zapomněl na jídlo a sháněl kontakty na autora a kde by mohl vidět další díla.
Pavel byl svůj, ale byl pracovitý, snadno se spřátelil a byl dobrý a milý společník. Psal rychle a snadno, to jsem mu vždycky záviděl. Zpráva o jeho náhlém úmrtí 25. 1. 2011 mě zasáhla nečekaně a možná že o to bolestněji. Kdysi, při posledním loučení s jiným kamarádem myslivcem velebný pán nad otevřeným hrobem pronesl: „Všichni dobří lidé odcházejí brzo, vždyť kdyby žili do 100 let, pořád by mohli rozdávat radost a poučení.“ Ale Pavel odešel brzo, strašně brzo a zůstala po něm v řadách zbraním se věnujících žurnalistů mezera, která se bude dlouho hojit. Nikdy jsem si nepomyslel, že mu jednou budu přát „Dobré světlo a dobrou mušku“ neodvolatelně naposledy.
Ing. Martin Helebrant
Puvodni odkaz:
http://www.myslivost.cz/Aktuality/Nahle ... lozik.aspx
Pavel Klozík (*1973, + 2011)
Zbraně mi přinášejí radost a znalosti. Díky nim jsem se seznámil s celou řadou hodně zajímavých lidí. S některými jsem se jen letmo minul, s jinými mě pojí léta společného zájmu. Tak tomu bylo i v případě Pavla Klozíka, redaktora či žurnalisty na volné noze, kterého jsem znal tak dlouho, že si již ani nepamatuji, kdy jsme se potkali poprvé. Pavel byl mladší než já, dělilo nás 11 let, ale to nebylo nijak na překážku. Rozuměli jsme si, byl mi blízký svým poněkud staromilským pojetím světa. Pavel byl jak já říkám „muž z rytiny“. Nosil knírek s mušketýrskou bradkou a v jeho případě forma skutečně odpovídala obsahu. On opravdu byl osudem zapomenutý renesanční mušketýr, šlechtic a gentleman Cyranovského ražení v tom v původním, nejlepším významu těch slov. Odkaz na renesanci je v případě šíře Pavlových zájmů plně na místě – kromě psaní článků psal i básně, příležitostné veršovánky stejně jako hlubší a mnohem propracovanější díla, pohříchu nikdy nepublikovaná a snad i definitivně ztracená. Fotografoval, nejenom tu každodenní reportážní „rumařinu“ a technickou fotografii, ale i komponovanou uměleckou fotografii. Fotografie byla jeho velkou a silnou láskou.
Jeho hlavním polem činnosti ovšem byly články o zbraních a střelbě, byl velkým propagátorem soutěží v praktické střelbě podle pravidel Lidové obranné střelby (LOS), o které říkal, že na rozdíl od IPSC se jí může účastnit opravdu každý „strejda“. Pavlův zájem o zbraně začal u krátkých palných zbraní, kde jsme měli společného oblíbence – Colt 1911, ale postupně přerůstal i k dlouhým palným zbraním. V době, kdy jsem Pavla poznal, nebyl myslivec, k loveckým zbraním se dopracoval teprve s časem. Ale téma ho zaujalo a začal se mu v posledních letech věnovat s velkým zaujetím a důkladností sobě vlastní. Články v Myslivosti posledních let jsou toho důkazem. S časem si udělal i lovecký lístek, ale nebyl členem žádného sdružení a ani nevím, jak úspěšný byl lovec. Faktem je, že když jsme spolu na toto téma mluvili, spíš než odstřel zvěře ho lákala zvěř a příroda jako taková. Střelec, zejména z kulových zbraní, byl dobrý a nadšený. Asi by byl časem dozrál, ale ten čas mu bohužel nebyl dopřán.
Pavel byl velkým příznivcem nožů. Znal se s mnoha nožíři osobně, znal úskalí řemesla uměl ocenit kvalitu zpracování i eleganci designu. Čeští nožíři v jeho osobě ztrácejí velkého a znalého propagátora.
Pavel ve svých článcích neznal malá témata. Naopak, díky „umělecké části“ svého já dokázal (a rád) poutavě psát i o drobných předmětech a ozdobách z mysliveckého parafernália, které ovšem k myslivosti neoddělitelně patří. Příznačné pro něj bylo neustálé hledání nových námětů. Vzpomínám na cestu z loňského veletrhu IWA v Norimberku, kdy jsme se stavili na večeři v náhodně vybrané restauraci. Když Pavel viděl výzdobu restaurace s loveckými motivy, zapomněl na jídlo a sháněl kontakty na autora a kde by mohl vidět další díla.
Pavel byl svůj, ale byl pracovitý, snadno se spřátelil a byl dobrý a milý společník. Psal rychle a snadno, to jsem mu vždycky záviděl. Zpráva o jeho náhlém úmrtí 25. 1. 2011 mě zasáhla nečekaně a možná že o to bolestněji. Kdysi, při posledním loučení s jiným kamarádem myslivcem velebný pán nad otevřeným hrobem pronesl: „Všichni dobří lidé odcházejí brzo, vždyť kdyby žili do 100 let, pořád by mohli rozdávat radost a poučení.“ Ale Pavel odešel brzo, strašně brzo a zůstala po něm v řadách zbraním se věnujících žurnalistů mezera, která se bude dlouho hojit. Nikdy jsem si nepomyslel, že mu jednou budu přát „Dobré světlo a dobrou mušku“ neodvolatelně naposledy.
Ing. Martin Helebrant
Puvodni odkaz:
http://www.myslivost.cz/Aktuality/Nahle ... lozik.aspx