Příspěvek
od Gary » stř 23.4.2014, 12:23
Václavovi velmi držím palce. Předpokládám, že si podá proti usnesení o zamítnutí PP stížnost, o které bude rozhodovat nadřízený soud. Předpokládám, že Krajský soud v Ústí nad Labem. Snad bude mít štěstí na soudce. Podával Václav žádost sám nebo prostřednictvím advokáta? Je to k vzteku.
Jen jeden postřeh, co se týká podmíněných propuštění po uplynutí 1/2 (v některých případech 1/3 nebo 2/3) trestu. Nebývá pravidlem, že každého vždy pustí. U tzv. prvotrestů je pravděpodobnost cca 90 % (jak jsem se s užíváním tohoto institutu měl možnost seznámit - je to ale jen můj odhad). Samozřejmě za předpokladu splnění zákonných podmínek. Někdo, kdo má za sebou kázeňské prohřešky, na to může i jako prvotrest zapomenout. Někteří odsouzení, byť prvotrestaní mohou také rovnou zapomenout na podmíněné propuštění i kdyby byli vzorem dobrého chování a ctnosti po dobu výkonu trestu, a to například, když vykonávají trest ve věznici jako jsou Valdice. Jičínští soudci zamítají žádosti automaticky a je výjimečnost, když někoho na PP pustí.
Co se týká vícetrestaných, tak ti ve většině věznic stráví trest celý, ale zase jsou výjimky, kdy se z věznic díky rozhodovací praxi některých soudců dostanou i vícetrestaní (pokud dodrží zákonné podmínky, říkám proč ne).
Většinou se soudy při zamítání točí na jedné ze zákonných podmínek pro PP: "a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život" - kdy tuto podmínku přímo vytrhávají z kontextu celého znění ustanovení o podmíněném propuštění a velmi často dávají k tíži právě spáchaný TČ (ať už přečin nebo zločin), ačkoliv i podle dostupné judikatury to dělat nesmí, neboť tím stupňují již jednou uložený trest, když spáchání skutku kladou na překážku podmínečného propuštění.
Ještě jedna věc by mohla být u Václava při zamítnutí PP "zneužita" a to ustanovení, že: "Soud při rozhodování o podmíněném propuštění odsouzeného za zločin přihlédne také k tomu, zda odsouzený včas nastoupil do výkonu trestu a zda částečně nebo zcela nahradil či jinak odčinil škodu nebo jinou újmu způsobenou trestným činem." Aniž by soud posuzoval možnosti odsouzeného (který je ve věznici prakticky bez příjmu a v případě, že pracuje, má příjem minimální), takto od stolu může zamítnout žádost jakoby se nechumelilo. A je to takřka neprůstřelné.
Pro slušného člověka, který se do vězení dostane z příčin, ne úplně závislých na jeho vůli, kdy se rozhoduje ve vteřinách a často jen instinktivně (případy dopravních nehod nebo neuznaných NO, jako v tomto případě, atd.), je to obrovsky frustrující. Když jedinou nadějí, kterou má, je možnost, že v případě vzorného chování bude propuštěn dříve na svobodu a tato mu je sebrána z malichernosti soudce (a chybně nastaveného zákona, který umožňuje svévolný výklad).
Písemné vyhotovení usnesení Václav zřejmě obdrží v následujících dnech. Má někoho, kdo mu pomůže s vypracováním stížnosti? Má potom lhůtu pouze 3 dnů.
Ještě je tu možnost, aby nějaké občanské sdružení navrhlo podmínečné propuštění s nabídkou společenské záruky za dovršení nápravy (§331 odst. 2 tr. ř.). Nejlépe jsou soudy přijímání asi dobrovolní hasiči, co tak vím. Má to jednu výhodu. Naproti odsouzenému, který může opětovně žádost podat teprve po uplynutí šesti měsíců od zamítavého rozhodnutí, ledaže by žádost byla zamítnuta jen proto, že dosud neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro podmíněné propuštění, není občanské sdružení při nabídnutí společenské záruky žádnou lhůtou při zamítnutí vázáno! Může ji podávat dokolečka po zamítavých stanoviscích a zahltit tak justici. Může tuto záruku podávat i vícero sdružení. A jestli se nepletu, soud musí o každé z nich rozhodnout zvlášť. Nebo minimálně se alespoň každou zabývat a u každé žádosti řádně odůvodnit, proč záruku nelze přijmout (byť by to bylo pod jedním usnesením).
Myslím, že by to byly také dobré "náboje" pro případnou stížnost k Soudu pro lidská práva. Asi by pro ČR nevyznělo dobře, když jedna ze zákonných možností, jak dosáhnout dovršení nápravy, je zamítána a je upřednostňována forma represivního opatření - věznění, když je evidentní, že dalšího trestu pro nápravu odsouzeného již není třeba, jak jistě vyplývá z hodnocení věznice.
