JUDr. Lněnička naprosto ignoroval tyto závěry Ústavního soudu uvedené v jeho nálezu sp. zn. III.ÚS 3395/10 ze dne 18.09.2012:
"Protože on sám má psy rád a dříve také rottweilera choval, "přepadla ho nostalgie", přistoupil k plotu, přikrčil se s rukama položenýma na kolenou a začal na psa mluvit chlácholivými větami typu "jó, jó, copak ty". To trvalo asi dvě minuty, když pes stále štěkal, chtěl obviněný z místa odejít."
"17. Pokud by tato verze, předkládaná obviněným, byla akceptována jako pravdivá, nezbylo by než uzavřít, že chování obviněného (přistoupení k plotu, mluvení na psa) bylo v této fázi právně zcela indiferentní. Je notoricky známou skutečností, že psi, volně pobíhající za plotem přiléhajícím k ulici, mnohdy spontánně štěkají na chodce nalézající se na ulici (jež má povahu veřejného prostranství), a činí tak bez ohledu na to, zda chodci navazují se psem slovní komunikaci či nikoliv. Z výpovědi svědkyně A. Š., bydlící v sousedství, ostatně vyplývá, že "pes takto štěkal často a já jsem se často budila" (č. l. 239 trestního spisu)."
" Obecným soudem použité expresivní výrazy takového typu, jako je "nepřístojné chování", "vyprovokoval", "provokace", "konfrontační chování", v sobě obsahují negativní hodnotící úsudek, vztahující se k chování obviněného a k subjektivní stránce (motivaci) inkriminovaného jednání. Pro použití takových hodnotících úsudků by obecné soudy musely mít podklad ve shromážděných důkazech. V této trestní věci však nelze z žádných důkazů podobné hodnocení dovodit."
"I kdyby chování obviněného, předcházející incidentu, bylo posouzeno jako "dráždění psa" (což obviněný popírá), nebylo jistě tak závažným jednáním, aby na ně poškozený mohl byť i jen s minimem oprávněnosti reagovat agresivním brachiálním útokem - ranami pěstí do obličeje, jimiž obviněnému vyrazil dva zuby, sražením na zem, vypuštěním kousajícího psa bojového plemene."
Je smutné, že není žádné moci, která by soudce obecných soudů ČR donutilat soudit na základě důkazů, nikoliv na základě vlastních názorů, předsudků, představ a záměrných dezinterpretací skutkových zjištění.
Já vím, že i mnozí z Vás mají negativní názor na mě a to, jak jsem se bránil (především, že jsem byl opilý). Nikomu to nezazlívám. Každý si může utvořit o věci vlastní obrázek jen na základě dostupných faktů a informací. Ale tohle se může přihodit každému a nemusí vůbec jít o hloupou opileckou zastávku u branky se štěkajícím psem (tohle udělá i střízlivý člověk a přiznávám se, dělával jsem to a nikdy jsem to nedělal ve zlém).
Záminkou k útoku může být cokoliv. Důležité pro JUDr. Lněničku už je pouze to, že to byl právě obránce, kdo zavdal k útoku důvod (aniž by řešil zda úmyslně či nikoliv), jakkoliv by byl malicherný. A tím přichází napadený o statut obránce.
Obzvláště pokud je napadený pod vlivem alkoholu, nemůže být ani schopen rozeznat míru nebezpečnosti probíhajícího útoku, aby jej to opravňovalo použít v NO tak účinnou zbraň, jako je pistole ráže 9mm (není to doslovně, ale nějak takhle to včera z úst pana soudce zaznělo).
Nejeden případ kdy se jeden opilec domníval, že musí jiného opilce "uzemnit," byť jen za použití pěstí a většinou z malicherné příčiny, skončil těžkou újmou na zdraví, popř. smrtí napadeného (skutečného či jen domnělého provokatéra). A účinná obrana takového napadeného (ať už klackem nebo pistolí) je předem vyloučena, protože není ve svém stavu ani schopen rozeznat jak velké riziko mu hrozí? Neměl by to být naopak útočník, kdo by měl nést všechna rizika plynoucí z jeho útoku?
Věřte, že jsem schopen sebereflexe. Ale jak mám přijmout vinu za něco, co jsem udělal v nutné obraně (nikdo ať mi neříká, když už se na něj vrhne chlap společně se svým psem, že nejde minimálně o těžkou újmu na zdraví - a když už útočí pes, jde o život určitě). K tomu jsem si vědom toho, že fakta jsou překrucována a pravda dezinterpretována. Navíc, když můj předešlý obhájce i současný obhájce si stojí za tím, že šlo o nutnou obranu (z veškerých důkazů to vyplývá), nebudu se s nimo o tom přeci přít. Přeci by se nehnali do předem prohraného zápasu (pro peníze určitě ne, nezbylo mi zhola nic). A spousta dalších lidí (dozvídám se to přes známé) z oficiálních míst (především z řad justice) se vyjadřují tak, že je to na zproštění na NO. Dokonce vzkazky, že tam či onde (prosím, nechtějte po mě, abych byl takto veřejně konkrétní) mi drží palce. To všechno člověka udržuje v přesvědčení, že jednal v nutné obraně, byť přirozeně bych již možná rezignoval a řekl si, pokud v tom vidím NO pouze já a nikdo jiný, určitě má KS v HK pravdu (jediný se držel v hrubých rysech mantinelů vytyčených Nálezem ÚS). A přijal bych to. Po celou dobu se k tomu stavím čelem a jsem schopen přijmout odpovědnost za své činy.
Omlouvám se za delší příspěvek, ale pokud můj případ někoho zajíma, snad to nebylo marné čtení.
Já jen každému přeji, aby se mu nikdy nic podobného nestalo, byl vděčný za každodenní obyčejné starosti a radoval se i z maličkostí.